Popis
Výskyt
Obsahové látky
Užívané části, sběr a zpracování
Léčivé účinky
Léčebné užití a dávkování
Varování
Další využití
Pěstování
Choroby a škůdci
Literatura
Taxonomie
Latinsky
Národní názvy
Bělohořčice setá, Sinapis alba
Bělohořčice setá je jednoletá 0,60-1,20 m vysoká rostlina z čeledi brukvovitých (Brassicaceae). Je domovem v jižní Evropě a v západní Asii. Pěstuje se ve velkém hlavně jako koření a rostlina olejová.
Stonek:
Výška:
Listy:
Květy:
Doba květu:
Plody:
Doba zrání plodů:
Kořenová část:
Jiné znaky:
Podobné druhy:
Zajímavosti:
Stanoviště:
Nároky:
Výskyt:
Rozšíření:
Význam:
[3] Semena obsahují mastný olej (průměrně 36 %) a glykosid, tzv. sinalbin, z něhož se tvoří za přítomnosti vody a působením fermentu myrosinu ostrý, řídce tekutý, pálivý, štípající olej těkavý (oleum Sinapis aethereum).
[3] Jako droga se užívá kulovitých, bělavě žlutých semen (semen Erucae neb semen Sinapis albae).
Sklízí se, když všechna semena dobře vyzrála, když jsou šešule žlutohnědé a semena nabyla žlutavé barvy. Doporučuje se sklízeti raději později než dříve, neboť šešule nepukají snadno a není se tudíž co obávati, že by vypadalo mnoho semen. Rostliny se sečou srpem poměrně dosti vysoko nad zemí (nejlépe v ranních hodinách, dokud jsou poroseny), nechají se ležet do úplného vyschnutí na strništi, svážou do malých otýpek a svezou na voze pokrytém plachtou.
Vymlácená semena se rozestrou na vzdušné půdě do tenké vrstvy a častěji lopatou obracejí, až úplně vyschnou. Při mlácení je třeba dbáti, aby se zrna nerozbila, neboť pak snadno plesniví a plíseň zachvátí zralá zrna a sníží tak podstatně cenu zboží.
[3] Ze semen se vytlačuje mastný olej a užívá se ho hlavně k výrobě mýdel. Ze semen se dále pripravuje pokrmová hořčice a hořčičná moučka. Celá rostlina sklizená před kvétem nebo v květu je zelenou pícní rostlinou vysoké výživné ceny a užívá se jí také s úspěchem k zelenému hnojeni.
[3] Hořčice bílá nemá sice ani na půdu ani na klima zvláště velkých požadavků, ale dává nejlepší výnos semen jen na slínových a vápenitých, velmi lehkých, čistých a dosti suchých, hlinitých nebo humosnich půdách písčitých, v teplém, spíše suchém než vlhkém klimatu. Nesmí se nikdy pěstovati v čerstvém hnoji chlévském, miluje však starou sílu v půdě a seje se proto nejúčelněji po silně pohnojených okopaninách. Umělá hnojiva, obzvláště čilský ledek a snadno rozpustné fosforečnany jí vyhovují velmi dobře. Je vděčná i za síran ammonný.
Prvou podmínkou úspěchu je ovšem pečlivé zpracování půdy Proto se pole hluboko zorá již na podzim a zůstane ležet přes zimu v hrubé brázdě. Na jaře se pole zpracuje kypřičem, zvláčí a po případě i zválcuje. Vysévá se teprve tehdy, když je půda dostatečné zahřáta, tj. na počátku až uprostřed března. Síti dříve nezdá se výhodným, nehoť růst je zdržován nočními mrazy a slabé rostlinky stávají se pak snadno obětí dřepčíků. Není toho ani potřeba, poněvadž se hořčice bílá velmi rychle vyvíjí a potřebuje k úplnému dozrání semen nejdéle 16 neděl.
K pěstování musí se užíti čerstvého zdravého semene; zasije se 1,5-2,5 cm hluboko do řad, vzdálených 30-35 cm. Na 1 ha potřebujeme ho 10-13 kg. Mladé rostlinky objeví se brzo a rychle rostou. Je ovšem potřebí vyhubiti ihned okopáním vzcházející býlí a také při tom v pozdější době rostliny poněkud přihrnouti. Hustě vzešlé rostliny se proberou až asi na 10 cm, při čemž se vytrhá také všechna plevel.
Výnos bílé hořčice na 1 aru je asi 12 kg semen.
[3] Ze zvířecích nepřátel bílé hořčice je to hlavně dřepčík, jenž je někdy mladým, slabým rostlinkám velmi nebezpečný. Je-li satba silně ožrána, je nejlépe, stačí-li ještě čas (nejpozdéji do konce března), vysíti ještě jednou. Na vlhkých půdách bývají klíční rostliny napadány houbou (Pythium de Baryanum); zachvácené rostlinky změknou, hnijí a konečné zajdou.
[1] Květena České republiky (Academia 1990-2010), díl 3, strana 218
[3] Léčivé rostliny (Ph. Mg. Emanuel Senft, Praha 1930), strana 214
říše Plantae - rostliny
oddělení Magnoliophyta - rostliny krytosemenné
třída Rosopsida - vyšší dvouděložné rostliny
řád Brassicales - brukvotvaré
čeleď Brassicaceae - brukvovité
rod Sinapis - hořčice
Sinapis alba, Brassica alba, Brassica hirta, Eruca alba, Leucosinapis alba, Raphanus albus, Rhamphospermum album
Bělohořčice setá, hořčice bílá
Hořčica biela
White Mustard
Sinapo blanka
Bijela gorušica
Weißer Senf
Bezpečnost použití léčivých i jedovatých rostlin, hub, léčiv, potravinových doplňků a prostředků, léčebných postupů i diagnózu své choroby vždy konzultujte se svým lékařem. Účelem této stránky není podněcovat návštěvníka k samoléčení své nemoci. Kdo se chce léčit, musí vždy, jako uvědomělý občan EU, navštívit svého odborného lékaře. Pouze ten totiž získal vzdělání na fakultě sponzorované farmaceutickým průmyslem a pouze on má úředně schválené oprávnění někoho léčit nebo mu radit ohledně léčení či s čímkoli ohledně zdraví a nemocí. Účelem této stránky je pouze informace o sice fungujících, ale jen pokoutně používaných nebo starých alternativních možnostech léčby a prevence nemocí. Zde uvedené informace tedy rozhodně neslouží jako náhrada za radu vydanou úředně schváleným lékařem.
Provozovatel webu nenese odpovědnost za správnost informací, ani za nedopatření, nesprávný výklad nebo jakákoli nesprávná rozhodnutí učiněná na základě informací zde uvedených. Jedná se zde pouze o soupis získaných informací, které většinou nebyly ověřovány. Protože jednotlivé stránky jsou vytvářeny jako zápisník a soubor seznamů, nemusí se návštěvníkovi jevit vždy zrovna jako uživatelsky přívětivé. Přes výše uvedené, některé ze zde uvedených informací už pomohly alespoň jednomu člověku odhodit berle a přestat se děsit představy zbytku života na invalidním vozíku. A to za ten čas strávený nad stránkami rozhodně stálo :-)
Další informace jsou obsaženy v uvedené literatuře a na internetu.