Máta peprná

Popis
Výskyt
Obsahové látky
Užívané části, sběr a zpracování
Léčivé účinky
Léčebné užití a dávkování
Varování
Další využití
Pěstování
Choroby a škůdci
Literatura
Taxonomie
Latinsky
Národní názvy

Popis

Máta peprná, Mentha piperita

[3] Máta peprná je vytrvalá bylina, pěstovaná v Číně a Japonsku již před 2000 lety, rovněž i ve starém Egyptě; je z čeledi pyskatých (Labiatae) a pěstováním se rozšířila po celé zeměkouli. Považuje se za míšence máty dlouholisté, Mentha longifolia a máty vodní, Mentha aquatica. Ve velkém pěstuje se hlavně v severní Americe, Anglii, Japonsku, Francii, Německu a Itálii, v malém skoro ve všech zemích střední Evropy.

Stonek: Větevnatá lodyha
Výška: 1 m
Listy: Podlouhlé nebo vejčitokopinaté, téměř dvakrát ostře pilovité, dole tmavozelené, nahoře lysé
Květy: Načervenalé nebo fialové.
Doba květu:
Plody:
Doba zrání plodů:
Kořenová část:
Jiné znaky:
Podobné druhy:
Zajímavosti:

Výskyt

Stanoviště:
Nároky: Libovolná půda, nejraději živná a slunečné místo.
Výskyt:
Rozšíření:
Význam:

Obsahové látky

Užívané části, sběr a zpracování

[3] Jako drogy užívá se listů (folia Menthae piperitae), většinou však se z celých kvetoucích rostlin destiluje olej (oleum Menthae piperitae; výtěžek průměrně 1 % suché nati).

Máta seče se obyčejně dvakrát. Po prvé krátce před rozkvětem (v červenci), po druhé v září. Před sklizní třeba pole pečlivě plíti.

V malém je výhodno po prvé jen sedrati listy, poněvadž tak dostaneme drogu složenou jen z listů, jež se vždy lépe platí, než droga se stonky. Při kultuře ve větším měřítku je to ovšem stěží proveditelné.

Sklizené rostliny, které se jednoduše požnou 6-10 cm vysoko nad půdou, rozloží se ihned v tenké vrstvě ve stínu na vzdušné, bezprašné půdě k sušení, pečlivě se obracejí, neboť jinak snadno zčernají. Taková droga je vždy méněcenná. Vůbec se musí máta sušiti co nejpečlivěji, aby se zachovala zelená barva listů a zápach. Umělého tepla mělo by se používati jen z nouze. Přípustná teplota je 32°C. Při vyšší teplotě se prchavé součástky většinou ztrácejí.

Léčivé účinky

Léčebné užití a dávkování

Varování

Další využití

Pěstování

Lze množit výmladky nebo semenem do sponu 25 cm. Nutno každé tři roky přesadit na jiné místo; pro větší výnosy pak každý rok. Dává dvě až tři sklizně ročně.

[3] Má-li poskytovati dobrý výnos, vyžaduje máta peprná vlhkou, v horní vrstvě výživnými látkami a humusem bohatou, kyprou půdu v teplé, slunné a před větry chráněné poloze. Jako nejlepší osvědčuje se odvodněná půda rašelinná, ale všeobecně se hodí každá dobrá, vlhkost udržující obilná půda.

Zakládá-li se nové pole, hnojí se obyčejně dobře chlévskou mrvou. Užívá-li se umělého hnojení, je třeba dbáti v prvé řadě na hnojení dusíkaté a hlavně na bohatý přívod draslíku, naproti tomu možno spíše šetřiti kyselinou fosforečnou.

Máta peprná vyznačuje se tím, že tvoří na podzim četné nadzemní výběžky, jež se rychle na pupenech, ležících několik centimetrů od sebe, zakořeňují a tvoří nové rostliny. Kultura se zakládá vždy jen pomocí těchto výběžků, protože semeno jen zřídka uzrává a mimo to potomstvo ze semen jsou většinou bezcenní bastardi. Pro nově založené pole se doporučuje opatřiti si novou varietu.

Pěstování je různé. Buď vysadíme v dubnu sazeničky ze šlahounů do řad vzdálenosti 35 cm od sebe na 15-20 cm, nebo, pro pěstování ve velkém, klademe rozdělené šlahouny do poměrně dosti hluboké orné brázdy, pokryjeme je pak hlínou a zatlačíme.

Nejůčelnější je vysazovati po vydatném dešti, jinak je třeba na počátku zalévati. Je třeba udržovali pole v čistotě a kypřiti je.

Výnos kultury máty peprné se podstatně zvýší, když jsme pohnojili pole po prvém posečení hnojůvkou nebo starým kompostem. Takové hnojení je nejlépe provésti před deštěm. V létě musí býti v době trvalého sucha postaráno o zavodnění, jinak je máta zakrslá a zežloutne.

Na podzim vytvoří rostlina, jak uvedeno, četné výhonky, které pak následujícího jara slouží k rozmnožování. Většina jich se však musí odstraniti, neboť kultura by příliš zhoustla a sklizeň by nebyla dost dobrá. Můžeme také nechati šlahouny zesíliti, později na podzim na ně dáti hnůj a lehce jej zaorati, čímž se šlahouny přetrhají a pokryjí hlínou. Na jaře z nich vyrostou nové rostliny. Je také možno vyorati šlahouny na konci září a přenésti je na pohnojené pole.

Kde je možno obávati se kruté zimy bez sněhu, je dobře přikrýt kulturu vrstvou slamnatého hnoje. Kultura máty peprné může zůstat dva, nejvýše tři roky na témže poli, nebo se zařadí do sledu plodin, tj., každého roku zakládáme novou kulturu jinde. Mátě daří se nejlépe po bramborách, po ní může následovali žito nebo pšenice. Někdy se také střídá s ječmenem. Nedoporučuje se všeobecně nechati mátu déle než tři roky na tomže poli, neboť se pak obyčejně zvrhne a mimo to v pozdějších letech sklizně podstatně ubývá.

Výnos z 1 aru je asi 25 kg drogy, 1 kg čerstvých rostlin dává asi 0,25 kg drogy.

Choroby a škůdci

[3] Kultury máty peprné bývají bohužel silně poškozovány rzí Puccinia Menthae. Onemocnění objeví se jako oranžově červené tečky nejprve na nejspodnějších listech a brzy potom ve velkém počtu na všem listí. Jakmile zpozorujeme chorobu, již podporuje hustý porost, je třeba ihned kulturu požnouti. Silně napadených rostlin nedá se užiti jako drogy, může se jich však upotřebili k destillaci oleje.

Literatura

[1] Květena České republiky (Academia 1990-2010), díl 6, strana 688
[3] Léčivé rostliny (Ph. Mg. Emanuel Senft, Praha 1930), strana 149
[31] Lékařské a aromatické rostliny v hospodářství a jich upotřebení (Augustin Rašťák, Plzeňské hospodářské noviny, Plzeň 1891), strana 13

Lékařské a aromatické rostliny v hospodářství a jich upotřebení

Máta peprná v knize Lékařské a aromatické rostliny v hospodářství a jich upotřebení (Augustin Rašťák, Plzeňské hospodářské noviny, Plzeň 1891), strana 13

Tato vyrůstá až skoro metr vysoko; lodyhu má větevnatou, listy podlouhlé neb vejčitokopinaté, skoro dvakrát ostře pilovité, dole tmavozelené, nahoře lysé. Květ má buď načervenalý neb fialový. Libuje si na každé půdě; půda tučná, suchá a slunečná jest jí ale nejmilejší. Kde se pozemek poprvé mátou peprnou obdělává, tož nutno půdu dobře uleželým, plevele prostým kompostem a setlelým hnojem animálním pohnojiti. Máta peprná rozmnožuje se více kořáním nežli semenem. Rozmnožuje-li se semenem, tu vysévá se semeno do řádků nebo též na široko. Při vysazování rostlinek na určité stanoviště rozsadí se tyto as na 25 cm. od sebe.

Máta tato lehce zachází a proto nutno každým třetím rokem ji přesaditi na jiné záhony. Na zimu přikryjí se sazenice hnojem, jednak aby nevymrzly, jednak aby se jim potravy dostalo.

Kde pěstuje se ve velkém, nutno každého roku nové záhonky zakládati, by roční výtěžek se udržel na výši. Pěstována na půdě dobré dá tři, na slabé dvě sklizně ročně.

Máty peprné upotřebí se v lékařství.

Cena: klgr. 1 zl.

Ve zvěroléčení upotřebí se u koní při tyfu, u dob. hověz. thé při horečce porodní, větrnosti č. bubnačce, u dob. vepř. thé při kolice větrné.

Taxonomie

říše Plantae - rostliny
oddělení Magnoliophyta - rostliny krytosemenné
třída Rosopsida - vyšší dvouděložné rostliny
řád Lamiales - hluchavkotvaré
čeleď Lamiaceae - hluchavkovité
rod Mentha - máta

Máta peprná latinsky

Mentha piperita

Národní názvy

  Máta peprná

  Blue Balsam, Peppermint , Chocolate Mint

  Mäta pieporná

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Upozornění

Bezpečnost použití léčivých i jedovatých rostlin, hub, léčiv, potravinových doplňků a prostředků, léčebných postupů i diagnózu své choroby vždy konzultujte se svým lékařem. Účelem této stránky není podněcovat návštěvníka k samoléčení své nemoci. Kdo se chce léčit, musí vždy, jako uvědomělý občan EU, navštívit svého odborného lékaře. Pouze ten totiž získal vzdělání na fakultě sponzorované farmaceutickým průmyslem a pouze on má úředně schválené oprávnění někoho léčit nebo mu radit ohledně léčení či s čímkoli ohledně zdraví a nemocí. Účelem této stránky je pouze informace o sice fungujících, ale jen pokoutně používaných nebo starých alternativních možnostech léčby a prevence nemocí. Zde uvedené informace tedy rozhodně neslouží jako náhrada za radu vydanou úředně schváleným lékařem.
Provozovatel webu nenese odpovědnost za správnost informací, ani za nedopatření, nesprávný výklad nebo jakákoli nesprávná rozhodnutí učiněná na základě informací zde uvedených. Jedná se zde pouze o soupis získaných informací, které většinou nebyly ověřovány. Protože jednotlivé stránky jsou vytvářeny jako zápisník a soubor seznamů, nemusí se návštěvníkovi jevit vždy zrovna jako uživatelsky přívětivé. Přes výše uvedené, některé ze zde uvedených informací už pomohly alespoň jednomu člověku odhodit berle a přestat se děsit představy zbytku života na invalidním vozíku. A to za ten čas strávený nad stránkami rozhodně stálo :-)
Další informace jsou obsaženy v uvedené literatuře a na internetu.