Oměj šalamounek

Popis
Výskyt
Obsahové látky
Užívané části, sběr a zpracování
Léčivé účinky
Léčebné užití a dávkování
Varování
Další využití
Pěstování
Choroby a škůdci
Literatura
Taxonomie
Latinsky
Národní názvy

Popis

Oměj šalamounek, Aconitum plicatum, je vytrvalá prudce jedovatá rostlina z čeledi pryskyřníkovitých, Ranunculaceae.

[3] Rod omějů z čeledi pryskyřníkovitých je zastoupen v horách Evropy nejedním druhem. Z nich nejznámější a lékařsky nejdůležitější je oměj šalamounek, také v našich horách dosti častý (v Karpatech namnoze obecný). Mimo to se často pěstuje v zahradách jako ozdobná rostlina a v Anglii i ve Francii jako rostlina léčivá. Kvete koncem května. Celá rostlina, především však kořenové hlízy a listy obsahují několik jedovatých alkaloidů. Ve starém lékařství hrál oměj velkou úlohu.

Stonek: Jednoduchý nebo málo větevnatý, přímý, lysý
Výška: 1,5 m
Listy: Tuhé, přitloustlé, pětidílné, trochu lesklé, barvy temně zelené, střídavé, dlanitě dělené
Květy: Tmavomodré až modrofialové v hroznu. Kalich pětilistý, hořejší lístek přílbicovitě vyklenutý, uvnitř něj dva stopkaté medníky.
Doba květu: V-VIII
Plody: Tobolky.
Doba zrání plodů:
Kořenová část: Kónické řepovité hlízy, 5-10 cm dlouhé, nahoře 1-2 cm silné.
Jiné znaky:
Podobné druhy: Oměj modrý, Aconitum rostratum, oměj pravý, Aconitum Stoerkianum, s květy modrými, bíle skvrnitými, oměj žlutý, Aconitum vulparia, oměj tenkolistý, Aconitum anthora, který má přilbu rozdělenu v úkrojky, které jsou opět zpeřeně rozděleny v úzké, čárkovité třepení.
Zajímavosti: Prudce jedovatá rostlina. Z pastvin je lépe jej vytrhávat kvůli možným otravám dobytku.

Výskyt

Stanoviště: Horské stráně
Nároky: Libovolná mírně vlhká půda, nejlépe křemičitá, stinná místa
Výskyt: Ohrožený druh
Rozšíření: Střední Evropa
Význam: Léčivá rostlina

Obsahové látky

Rostlina obsahuje ve všech svých částech velmi jedovaté alkaloidy, a to především aconitin. Ten je hlavním původcem otrav z požití oměje.

Užívané části, sběr a zpracování

Hlízy, kořeny

Kořeny (Radix Aconiti, Tubera Aconiti) se sklízejí na konci zimy.

Listy

Listy (Folia Aconiti) se sbírají před kvetením nebo v době květu rostliny. Suší se co nejrychleji ve stínu a průvanu v tenké vrstvě.

[3] Také nyní je tu a tam spotřeba hlízek značná, neboř slouží k přípravě různých farmaceutických výrobků. Kořenové hlízy upomínají vzdáleně na černou řetkev a záměnou s nimi došlo již k četným otravám. Jako drogy užívá se kořenových hlíz (tubera Aconiti) i listů (folia Aconiti).

Listy se zpracovávají hlavně za čerstva k výrobě extraktů. Sbírají se za květu před vytvořením semen. Čerstvé listy se musí továrně dodati ke zpracování co nejdříve, zabalené pokud možno volně. Také sušiti se mají velmi rychle, nejlépe v sušárně za stejnoměrné teploty (30-40° C).

Kořenové hlízy vyhrabují se na podzim druhého roku (v říjnu). Slabší se obyčejně opět vysazují. Velké, silné hlízy se omyjí, postranní kořeny se odřežou a hlízy se uměle (35-40° C) prudce usuší a pečlivě uschovají ve zvláště označených pytlích a sudech, nejlépe však v plechových nádobách odděleně od ostatních drog.

Poněvadž je rostlina prudce jedovatá, nemají ji nikdy sbírati děti, a také dospělí mají si při tom počínati se vší možnou obezřetností. Radix (tubera) Aconiti Nap. přichází do obchodu buď s vláknitými kořínky aneb i bez nich a označuje se potom »cum fibrillis, aneb »sine fibrillis«. Kromě evropské drogy bývá v obchodě také japonská, »tubera Aconiti nap. japanicae«, z hlíz různých druhů japonských omějů.

Léčivé účinky

Nervové poruchy
Dna
Revmatismus
Plicní choroby
Některé srdeční poruchy

Léčebné užití a dávkování

Varování

Prudce jedovatá rostlina!

Příznaky otravy jsou silné bolesti hlavy, studená kůže, pocit tepla v ústech, škrcení v hrdle, zvracení, značné zmenšení rychlosti pulsu, průjem, delirium (porucha pozornosti společně s akutní kognitivní dysfunkcí). Doporučuje se okamžité vyprázdnění žaludku, buď pomocí žaludeční pumpy nebo pomocí prostředků vyvolávajících zvracení, dále podání projimadla, teplá silná káva a umělé dýchání v případě jeho výpadku.

Další využití

Pěstování

Vysazují se semena nebo kusy kořenů. Roste kromě jarního okopání bez ošetřování. Hnojené rostliny jsou bezcenné. Je doporučeno vysévat semena z přírody, protože při nesprávných podmínkách pěstování na příliš bohatých půdách a jinde než v horách oměj za několik generací ztrácí své léčivé vlastnosti. Semena, která velmi pomalu klíčí, se vysejí do křemičité půdy na zastíněné místo. V případě potřeby se několikrát přesazují a na jaře se přesadí na stálé stanoviště.

Při rozmnožování oměje pomocí kořenových oddenků se tyto sadí na podzim nebo na jaře ve sponu 50 cm a dobře zalijí. Půda se předtím orá, ale nehnojí. Rostliny se okopávají a plejí.

[3] Oměji daří se v polostínu a mimo okopávku z jara nevyžaduje zvláštní kultury.

Choroby a škůdci

Literatura

[1] Květena České republiky (Academia 1990-2010), díl 1, strana 394
[3] Léčivé rostliny (Ph. Mg. Emanuel Senft, Praha 1930), strana 3
[31] Lékařské a aromatické rostliny v hospodářství a jich upotřebení (Augustin Rašťák, Plzeňské hospodářské noviny, Plzeň 1891), strana 27
[32] Léčivé rostliny v kultuře (Dr. Mag. Zdeněk František Klán, nakladatelství A. Reinwart, Praha 1923) strana 20

Lékařské a aromatické rostliny v hospodářství a jich upotřebení

Oměj šalamounek v knize Lékařské a aromatické rostliny v hospodářství a jich upotřebení (Augustin Rašťák, Plzeňské hospodářské noviny, Plzeň 1891), strana 27

Šalamúnek jest rostlinou víceletou až 1.5 m. vysokou. Lodyha jest jednoduchou, přímou; listy jsou přilesklé, tuhé, přitloustlé, pětidílné; kvete v květnu a červnu. Květ, mající podobu hroznu, jest barvy tmavomodré.

Šalamůnek roste na každé půdě beze všeho ošetřování. Rozmnožuje se buď semenem, nebo kusy starých kořenů. Listy, jichž upotřebí se v lékařství, sbírají se v době květu rostliny. Šalamůnek jest rostlinou velmi jedovatou.

Divoce roste na horských stráních.

Cena: klgr. 40 kr.

Léčivé rostliny v kultuře

Oměj šalamounek v knize Léčivé rostliny v kultuře (Dr. Mag. Zdeněk František Klán, nakladatelství A. Reinwart, Praha 1923) strana 20

V lékařství upotřebí se hlízy a listy. Radix Aconiti, Tubera Aconiti, Folia Aconiti.

Franc. Aconit napel, angl. Aconite, span. Acoinito, něm. Eisenhut.

Oměj šalatnounek je bylinou prudce jedovatou, která libuje si v místech stinných, poněkud vlhkých, nejraději v hornatých krajinách. Vyskýtá se téměř všude ve střední Evropě. U nás na horských polohách u pramenů Šumavy, Krušných hor, Krkonoš, Jeseníku a Beskyd. Zvířata se mu vyhýbají, přes to však tu a tam objeví se otravy dobytka a proto je radno jej s pastvišť vytrhávati.

Je rostlinou vytrvalou, až 1.25 m vysokou, s lodyhou málo větevnatou a lysou. Listy jsou četné, tuhé, trochu lesklé, barvy temně zelené, jsou střídavé a dlanitě dělené. Květy (od května do srpna) jsou modro-fialové, sestavené do hroznů s kalichy korunovitě zbarvenými.

Kalich má pět lístků, z nichž hořejší je přílbicovitě vyklenut a skrývá v sobě dva stopkaté medníky. Plody jsou tobolky. Hlízky jsou konické, tvaru řepovitého, 5—10 cm dlouhé, v hořejší části, t. zv. korunce 1—2 cm silné.

Kromě oměje šalamounka vyskytuje se u nás ještě několik druhů, které se však k účelům lékařským nehodí: Oměj modrý (Aconitum rostratum), O. pravý (A. Stoerkianum) s květy modrými, bíle skvrnitými, O. žlutý či vlčí mor (A. vulparia, či A. lycoctonum), a O. tenkolistý (A. anthora), který má přilbu rozdělenu v úkrojky, které jsou opět zpeřeně rozděleny v úzké, čárkovité třepení.

Oměj šalamounek obsahuje ve všech svých částech alkaloidy velmi jedovaté. Z těchto největší procento připadá na aconitin, který je hlavním původcem otrav vyvolaných požitím oměje. Otrava působí silné bolení hlavy, studenost kůže, pocit tepla v ústech, škrcení v hrdle, vrhnutí, značné zmenšení rychlosti pulsu, průjem, delirium. Jako protijed doporoučí se vyprázdnění žaludku, buď pomocí žaludeční pumpy aneb podávání prostředků, ke zvracení, dále projimadla, teplá silná káva a zavedení umělého dýchání jako v případech při otravě svítiplynem.

V lékařství užívá se při poruchách nervových, při dně, reumatismu, plicních chorobách a též při některých poruchách srdečních.

Pěstění oměje musí se díti velmi racionelně, neboť jinak rostlina postrádá svých účinných součástí a stává se pro účely lékařské bezcennou.

Bylo zjištěno, že oměj po několika generacích, byv nesprávně pěstován, ztrácel pomalu svých léčivých vlastností, až konečně ztratil účinné součásti úplně, t. j. nebyl více jedovatým. Tento případ byl pozorován u oměje pěstovaného v zahradní prsti bohaté na výživné látky pro rostlinu. Linné dokonce praví, že ve Švédsku a v Laponsku, na některých místech, může se oměj pojídati bez jakýchkoli obav otravy. Oměj musí býti pěstován v krajině horské, má-li míti cenu v lékařství. S úspěchem je pěstován ve Švýcarských Alpách, v severních Tyrolích, Vorarlbergu, v okolí Salcburku, ve Španělích, Japonsku, Anglii; ve Francii pouze ve velmi malém měřítku.

Pro jeho pěstování je nutno zvoliti místo s lehkou křemičitou půdou, k jihu obrácené a poněkud zastíněné. Oměj rozmnožuje se pomocí kořenových odnožů na podzim aneb na jaře, do řad asi 50 cm od sebe vzdálených. Půda má se dříve dobře zorati, aby se promísila, avšak hnoijiva se přidávati nesmí.

Druhý způsob rozmnožování je pomocí semen. Semena sejí se do školek s písečnou půdou na místě dosti zastíněném. Ve školce se jednou neb dvakráte přesazuje a potom teprve přesadí do pole na podzim anebo lépe na jaře. Klíčení semen je velmi pomalé a může trvati i několik měsíců. Je nejlépe a též doporučitelno používati semen rostlin divoce rostoucích a rovněž tak i odnožů při zakládání nové kultury.

Odnože po přesazování se zalijí, aby se spíše umožnilo jejich uchycení v zemi. Okopávání a plení je ovšem žádoucí.

Listy se sklízí, když jsou úplně vyvinuty, krátce před dobou, kdy rostlina počíná kvésti.

Sušením listy oměje ztrácejí mnoho na svých účinných součástech a to tím spíše, není-li sušení patřičně prováděno. V některých státech jsou dokonce z tohoto důvodu velmi často používány listy čerstvé.

Sušení musí býti provedeno co nejrychleji a to ve stínu, kde však je značný přístup vzduchu. Listy při sušení jsou rozprostřeny na tenké vrstvy.

Sušením ztrácí pět šestin na své váze.

Kořeny sklízí se ku konci zimy. V této době obsahují největší procento alkaloidů.

Jeden hektar má dáti 500 kg kořene a 650 kg listů (sušených).

Spotřeba kořene a listů oměje je dle států velmi rozdílná. U nás na př. jeho spotřeba již po léta není vůbec žádná, ba dokonce lékopis již jej ani nevyžaduje. V jiných státech zase se užívá mnoho. Spojené Státy ku příkladu importují průměrně ročně 7—8 tun kořene. Zboží toto je importováno z Německa a Španělska.

Taxonomie

říše Plantae - rostliny
oddělení Magnoliophyta - rostliny krytosemenné
třída Rosopsida - vyšší dvouděložné rostliny
řád Ranunculales - pryskyřníkotvaré
čeleď Ranunculaceae - pryskyřníkovité
rod Aconitum - oměj

Oměj šalamounek latinsky

Aconitum plicatum, Aconitum callibotryon, Aconitum hians, Aconitum napellus subsp. firmum, Aconitum amoenum, Aconitum koehleri, Aconitum rigidum, Aconitum napellus, Aconitum firmum, Aconitum laetum, Aconitum bracteosum, Aconitum bernhardianum, Aconitum multifidum

Národní názvy

  Oměj šalamounek

  Prilbica modrá

  Garden Monkshood, monk's hood, Aconite

 

 

 

 

  Napelo

 

 

  Aconit napel, Casque de Jupiter

 

 

 

  Aconito napello

 

 

 

 

  Klaffender blauer Eisenhut, Eisenhut

 

  Tojad sudecki, tojad mocny

 

 

 

 

 

 

  Acoinito

 

 

 

 

Upozornění

Bezpečnost použití léčivých i jedovatých rostlin, hub, léčiv, potravinových doplňků a prostředků, léčebných postupů i diagnózu své choroby vždy konzultujte se svým lékařem. Účelem této stránky není podněcovat návštěvníka k samoléčení své nemoci. Kdo se chce léčit, musí vždy, jako uvědomělý občan EU, navštívit svého odborného lékaře. Pouze ten totiž získal vzdělání na fakultě sponzorované farmaceutickým průmyslem a pouze on má úředně schválené oprávnění někoho léčit nebo mu radit ohledně léčení či s čímkoli ohledně zdraví a nemocí. Účelem této stránky je pouze informace o sice fungujících, ale jen pokoutně používaných nebo starých alternativních možnostech léčby a prevence nemocí. Zde uvedené informace tedy rozhodně neslouží jako náhrada za radu vydanou úředně schváleným lékařem.
Provozovatel webu nenese odpovědnost za správnost informací, ani za nedopatření, nesprávný výklad nebo jakákoli nesprávná rozhodnutí učiněná na základě informací zde uvedených. Jedná se zde pouze o soupis získaných informací, které většinou nebyly ověřovány. Protože jednotlivé stránky jsou vytvářeny jako zápisník a soubor seznamů, nemusí se návštěvníkovi jevit vždy zrovna jako uživatelsky přívětivé. Přes výše uvedené, některé ze zde uvedených informací už pomohly alespoň jednomu člověku odhodit berle a přestat se děsit představy zbytku života na invalidním vozíku. A to za ten čas strávený nad stránkami rozhodně stálo :-)
Další informace jsou obsaženy v uvedené literatuře a na internetu.