Proskurník lékařský

Popis
Výskyt
Obsahové látky
Užívané části, sběr a zpracování
Léčivé účinky
Léčebné užití a dávkování
Varování
Další využití
Pěstování
Choroby a škůdci
Literatura
Taxonomie
Latinsky
Národní názvy

Popis

Proskurník lékařský, Althaea officinalis, je vytrvalá rostlina z čeledi slézovitých, Malvaceae.

[3] Proskurník lékařský, ibišek je víceletá rostlina z čeledi slézovitých (Malvaceae), roste v Evropě na lukách a průhonech, ve vlhkých křovinách, podél příkopů a plotů, hlavně na vlhkých a slaných půdách; v Čechách a na Moravě je samorostlá velmi vzácná, v jižním Slovensku však roste hojněji a často pospolitě. Spotřeba kryje se hlavně z rostlin pěstovaných.

Stonek: Větevnatá, jemně plstnatá lodyha
Výška: Až 120 cm
Listy: Krátkostopečné, vejčité, na spodu často srdčité, vroubkované, slabě laločnatévelké, velmi silné, , jemně plstnaté
Květy: Bílý, světle růžový nebo světle fialový hrozen
Doba květu: (VI -) VII - VIII (- IX)
Plody: plstnaté
Doba zrání plodů:
Kořenová část: Silný, větevnatý, dlouhý, masitý, velmi slizovitý, bílý kořen
Jiné znaky:
Podobné druhy:
Zajímavosti:

Výskyt

Stanoviště: Močály, vlhká místa, okolí velkých řek
Nároky: Vlhké půdy, nejraději živné, vlhké, písčité, s oblibou slané půdy
Výskyt:
Rozšíření:
Význam: Léčivá rostlina, koření

Obsahové látky

Slizovité látky

Užívané části, sběr a zpracování

Kořen, lodyha, květy, listí i semena

Kořen, oddenek

Kořen se sklízí na podzim druhého, ale nejlépe až čtvrtého roku, vždy za suchého počasí. První rok je velmi slabý. Po sklizni se čistí jen rýžovými kartáči od přilepené hlíny. Mytí oddenků vodou se nedoporučuje. Poškozuje se tím totiž slizovitá látka obsažená v pletivu. Kořeny se začerstva před sušením oloupají. Kořen se může sušit na slunci za častého obracení, nejlépe však v sušárnách za teploty 35-40° C. Přechovává se potom na suchých a dobře větraných místech.

Květ

Sbírá se za suchého počasí, kdykoliv rostlina kvete. Suší se ve stínu a průvanu, v tenké vrstvě, neobrací se.

List

Sklízí se po sklizni květů. Suší se ve stínu a průvanu, v tenké vrstvě, často se obrací, protože listy jsou silné.

[3] Jako drogy užívá se kořene, listů a květů (radix, folia et flores Althaeae).

Květy se sbírají v druhém roce a to za naprosto suchého počasí; otrhávají se i s kalichem. Smějí se dopravovati jen docela volně v koších a třeba je usušiti rychle, nejlépe umělým teplem, aby pokud možno podržely původní barvu. Špatně sušené květy se nepěkně zabarvují do rezava. Sušené uschovávají se ve vápenné bedně.

Po žni květů počíná žeň listů a pozdě na podzim druhého roku, někdy teprve ve třetím roce možno kopati kořeny. Chceme-li docíliti silných kořenů, nesmíme otrhali v létě mnoho listí. Listy se prostírají v tenké vrstvě na lísky a za sušení se často obracejí. Je možno je sušili i umělým teplem, neboť nejsou aromatické.

Tlusté kořeny se ještě za čerstva loupají, rozštípají na tyčky o délce 20 cm a suší. Tenké kořeny a kořínky se omývají, dobře usuší; prodávají se zvlášť stejně jako slupky.

Léčivé účinky

Při krčních chorobách
Při poruchách dýchacího ústrojí
Bolení zubů - omývání, obklady

Léčebné užití a dávkování

Varování

Další využití

Pěstování

Rozmnožuje se semenem, výhonky nebo kořenovými odnožemi na jaře od května do června. Semena ibišku je nutno použít pouze ze zdravých kultur. Výhonky a odnože po podzimní sklizni kořene se uloží na zimu do písku na větrané místo. Občas kontrolujeme a vyhazujeme hnilé kusy.

Mladé rostliny se v říjnu přesadí do sponu 10 cm. Sazeničky po zesílení nebo kořenové výhonky se příští jaro sadí ve sponu 30-60 cm. Vyžaduje dobré zpracování půdy, hnojení nejlépe chlévskou mrvou, časté kypření půdy a odstraňování plevele.

[3] Vysazuje se v řádcích na 40 cm od sebe vzdálených a v řádku na 30 cm.

Choroby a škůdci

Spásači

Dřepčík, Podagrica fuccicornis
Nosatčík, Pseudapion fulvirostre
Nosatčík, Aspidapion radiolus

Choroby

Rez slézová, Puccinia malvacearum. Nemocné listy a části rostliny je nutno ulamovat a spalovat.

Literatura

[1] Květena České republiky (Academia 1990-2010), díl 3, strana 296
[3] Léčivé rostliny (Ph. Mg. Emanuel Senft, Praha 1930), strana 12
[31] Lékařské a aromatické rostliny v hospodářství a jich upotřebení (Augustin Rašťák, Plzeňské hospodářské noviny, Plzeň 1891), strana 15
[32] Léčivé rostliny v kultuře (Dr. Mag. Zdeněk František Klán, nakladatelství A. Reinwart, Praha 1923) strana 26

Lékařské a aromatické rostliny v hospodářství a jich upotřebení

Proskurník lékařský v knize Lékařské a aromatické rostliny v hospodářství a jich upotřebení (Augustin Rašťák, Plzeňské hospodářské noviny, Plzeň 1891), strana 15

Jest rostlinou víceletou. Kořen má silný, větevnatý, masitý, bílý. Lodyha vyrůstá až metr vysoko, jest větevnatá a aksamitově plstnatá. Listy krátkostopečné jsou vejčité, na spodu často srdčité, vroubkované, slabě laločnaté; květ má podobu hroznu, barvy bledě fialové, plod jest plstnatý. Květe od června do září. Proskurník daří se na všech vlhkých půdách, nejraději však na půdě dobré, vlhké, písčité. Rozmnožuje se na jaře kořennými výhony, které v řadách 30 cm od sebe vzdálených a v těchto v téže vzdálenosti se vysadí, aneb semenem, které se na záhonek v zahradě vyseje. Jakmile sazenice na záhonku sesílily, vysadí se na určené místo ve vzdálenosti 60 cm od sebe. Ošetřování spočívá v kypření půdy a odstraňování plevele.

Veškeré části rostliny této jako: kořen, lodyha, listí i semeno upotřebí se v lékařství, hlavně ale nalézá odbytu kořen.

Sklizeň provede se na podzim třetího roku a to jen vždy za počasí suchého, kdy jest i půda suchou. Kořeny oloupají se za stavu čerstvého a pak se suší.

Cena: klgr. 40 kr.

V dobytčím lékařství upotřebí se u koní prášku z kořene při zimnici žlučné, hlavničce či tyfu, močotoku, zánětu ledvin, thé při průjmu; u dob. hověz. thé z kořínků při nechuti ku žrádlu, odvaru z kořene při úplavici; u dob. vepř. kořene při závratu, odvaru kořene při průjmu, povstal-li tento požitím ostrých látek.

Léčivé rostliny v kultuře

Proskurník lékařský v knize Léčivé rostliny v kultuře (Dr. Mag. Zdeněk František Klán, nakladatelství A. Reinwart, Praha 1923) strana 26

V lékařství používá se kořen, listy a květy. Radix, Folia, Flores Althaeae. Lat. Althaea officinalis, Fr. Guimauve Officinale. Ang. Althea. Něm. Eibisch.

Náleží do čeledi slezovitých — malvaceae. U nás vyskytuje se zplaněle; mnoho je pěstován v selských zahrádkách. Jeho domovem jsou hlavně jižní krajiny, kde roste v močálech a na místech vlhkých. Roste též značně v Belgii a Holandsku. V Uhrách roste hlavně na březích řeky Tissy a na polích lemujících velké řeky, avšak zvláště si libuje na terrainech slaných.

Ibišek je rostlinou vytrvalou, 60 cm až 1.20 m vysokou, s lodyhou jemně plstnatou, s velkými, velice silnými, měkkými a jemné plstnatými listy. Květy (od července do srpna) jsou bílé aneb bledě růžové, sestavené vždy po několika do úžlabních svazečků. Kořen je bílý, dlouhý, masitý a velice slizovitý.

V zahradách pěstuje se ibišku příbuzný druh topovka, či slezová růže (Althaea rosea L.).

Léčivé vlastnosti ibišku byly již známy Karlu Velikému. Kořen, květy a listy obsahují slizovitou látku, která jako lék působí blahodárně při krčních chorobách a při poruchách dýchacího ústrojí. Zevně užívá se k omývání a k obkladům, hlavně při bolení zubů.

Ibišek pěstuje se velice mnoho v severní Francii, kde kultury jeho kryjí plochu 170—180 hektarů. Pěstování jeho není nesnadné. Daří se téměř ve všech půdách, avšak přednost dává půdě lehké, čerstvé, hluboké, ne však příliš vlhké, vyžaduje dobré zpracování půdy, zrněné hnojení (nejlépe mrvou chlévskou), pletí a časté kypření půdy.

Rozmnožování děje se buď pomocí semen, anebo pomocí odnožů. Semen se používá tehdy, když se kultura obnovuje, anebo nová zakládá. Seje se na jaře, od května do června. Mladé rostliny se ve školce jednou přesadí, a to v měsíci říjnu, 10 cm daleko od sebe, do půdy čerstvé, poněkud vlhké a pokud možno ve stínu. Příštím jarem přesadí se rostliny do řádků do pole, určeného k obchodnímu pěstování.

Škůdcem ibišku je hmyz (Podagrica fuccicornis), který tvoří do listů malé okrouhlé dírky a tak často i celé rostliny zničí. Proti tomuto hmyzu doporučuje se postříkávání kultur, kde se tento hmyz ve větším množství vyskytne, směsí petroleje, mýdla a nikotinu: 1,00 kg mýdla rozpustí se ve 100 l vody; k této směsi přidá se po částech 100 l petroleje za stálého míchání, a když je směs dobře promíchána, přileje se 20 až 30 l roztoku připraveného z tabákového výtažku a vody. Tento zředěný tabákový roztok připravuje se tak, že 1 dkg tabákového výtažku smísí se s 1 litrem vody.

Oddenek ibišku sklízí se nejdříve rokem druhým, jelikož prvním rokem je velice slabý.

Květy mohou se sklízeti, kdykoli jsou rostliny ve květu, a suší se na místech stinných, dobře větraných, rozprostřeny pouze na velmi tenké vrstvy, po dobu sušení se vůbec neobrací. Listy sklízejí se obyčejně po sklizni květů a suší se týmž způsobem, jako květy, pouze s tím rozdílem, že se často obracejí, jelikož listy ibišku jsou značně tlusté, a je proto třeba, aby jim byla poskytnuta co možná největší cirkulace vzduchu.

Mladé výhonky, aneb odnože vysazují se na jaře. Při sklizni kořene na podzim zachovají se výhonky a odnože přes zimu, uloženy jsouce v písku na místech zdravých a vzdušných. Je radno občas tento materiál přehlížeti, neboť velice snadno by se mohl kaziti.

Rozsazování děje se do vzdálenosti 40—60 cm jedné rostliny od druhé.

Ibišek trpí často zhoubnou nemocí — rezí (Puccinia malvacearum) — která může pěstiteli způsobiti značné škody. Při vyskytnutí se této nemoci nezbývá pěstiteli, než nemocné listy a části rostliny ulamovati a spalovati. Ovšem nelze pěstiteli nic lépe doporučiti než to, aby použil k pěstění semen ibišku ze zdravých kultur. Oddenky rostlin čtyřletých přinášejí největší výnos a jsou též nejlepší jakosti. Po čtyřech letech se kultura obnovuje. Vyorávání a vybírání kořene při sklizni musí se díti opatrně, aby v zemi nebyly zanechávány úlomky. Sklizené kořeny očišťují se potom rýžovými kartáči, aby byly zbaveny přisedlé hlíny.

Omývání oddenků ibišku vodou se nedoporučuje, jelikož se tím může poškoditi slizovitá látka v pletivu obsažená. Ku prodeji připravíme kořen buď pouze hlíny dobře zbavený, anebo loupaný (t. j. bez kůry), a to buď po délce, neb příčně rozřezaný, dle přání obchodníka drogami.

Kořen může se sušiti na slunci za častého obracení, a dosušuje se obyčejně v pecích, kde tyto jsou po ruce. Sušení ovšem provádí se nejlépe v sušárnách za teploty 35—40° C. Droga k prodeji připravená přechovává se potom na místech suchých a dobře větraných, a to buď v pytlích anebo ještě lépe v dobře uzavřených bednách.

Z jednoho hektaru sklidí se 1.200 kilogramů sušeného kořene tříletého (oddenků), 300 kilogramů kvetu a 700 kilogramů sušených listů.

Taxonomie

říše Plantae - rostliny
oddělení Magnoliophyta - rostliny krytosemenné
třída Rosopsida - vyšší dvouděložné rostliny
řád Malvales - slézotvaré
čeleď Malvaceae - slézovité
rod Althaea - proskurník

Proskurník lékařský latinsky

Althaea officinalis, Althaea balearica, Althaea kragujevacensis, Althaea officinalis var. obtusifolia, Althaea sublobata, Althaea vulgaris, Malva althaea, Malva maritima, Malva officinalis

Národní názvy

  Proskurník lékařský, ibišek, římský sléz, slézová růže, ajbiš, ibiš

  Ibiš lekársky

  Common Marsh-mallow, Common Marshmallow, Althea

 

  Mollohire, Mullanjadhe, Takra

  ختمية طبية

  Dərman bəlğəmotu

  Malba zuri

  Алтэя лекавая

  Bijeli sljez

  Лечебна ружа

  药蜀葵 , 药蜀葵

  Læge-stokrose

  Alteo oficina

  Harilik altee

  Rohtosalkoruusu

  Guimauve Officinale, Althée, Guimauve, Mauve blanche

  נְטוֹפִית רְפוּאִית

  Echte heemst, Heemst

  Ljekoviti bijeli sljez, Bijeli sljez

 

  L’Altea comune, Altea comune, Altea officinale, Benefischi, Bismalva, Buonvischio, Malvacioni, Malvavischio, Malvavisco

  ウスベニタチアオイ

  Malví

  마시멜로

  Vaistinė svilarožė

 

  Orvosi ziliz, Fehérmályva

  Бел слез

 

  Echter Eibisch, Eibisch, Gebräuchlicher Eibisch, Arznei-Eibisch, Arzneieibisch, Samtpappel

 

  Prawoślaz lekarski

  Alteia, Malvaísco

 

  Nalbă mare, Nalbă de luncă, Pîinea Domnului

  Алтей лекарственный, Алтей аптечный

  Navadni slez

  Бели слез, Бели слезац

  Altea común, Malvavisco verdadero, Malvavisco, Bismalva, Altea, Malvavisco común, Malvi, Marmait, Matilla cañamera, Hierba cañamera

  Läkemalva, Altearot

  Deli hatmi

  Алтея лікарська

 

Upozornění

Bezpečnost použití léčivých i jedovatých rostlin, hub, léčiv, potravinových doplňků a prostředků, léčebných postupů i diagnózu své choroby vždy konzultujte se svým lékařem. Účelem této stránky není podněcovat návštěvníka k samoléčení své nemoci. Kdo se chce léčit, musí vždy, jako uvědomělý občan EU, navštívit svého odborného lékaře. Pouze ten totiž získal vzdělání na fakultě sponzorované farmaceutickým průmyslem a pouze on má úředně schválené oprávnění někoho léčit nebo mu radit ohledně léčení či s čímkoli ohledně zdraví a nemocí. Účelem této stránky je pouze informace o sice fungujících, ale jen pokoutně používaných nebo starých alternativních možnostech léčby a prevence nemocí. Zde uvedené informace tedy rozhodně neslouží jako náhrada za radu vydanou úředně schváleným lékařem.
Provozovatel webu nenese odpovědnost za správnost informací, ani za nedopatření, nesprávný výklad nebo jakákoli nesprávná rozhodnutí učiněná na základě informací zde uvedených. Jedná se zde pouze o soupis získaných informací, které většinou nebyly ověřovány. Protože jednotlivé stránky jsou vytvářeny jako zápisník a soubor seznamů, nemusí se návštěvníkovi jevit vždy zrovna jako uživatelsky přívětivé. Přes výše uvedené, některé ze zde uvedených informací už pomohly alespoň jednomu člověku odhodit berle a přestat se děsit představy zbytku života na invalidním vozíku. A to za ten čas strávený nad stránkami rozhodně stálo :-)
Další informace jsou obsaženy v uvedené literatuře a na internetu.