Pryskyřník prudký

Popis
Výskyt
Obsahové látky
Užívané části, sběr a zpracování
Léčivé účinky
Léčebné užití a dávkování
Varování
Další využití
Pěstování
Choroby a škůdci
Literatura
Taxonomie
Latinsky
Národní názvy

Popis

Pryskyřník prudký, Ranunculus acris, je vytrvalá typicky luční jedovatá bylina z čeledi pryskyřníkovitých, Ranunculaceae. Vyhání z vrcholku vytrvalého, krátkého, jako ukousnutého oddenku rozvětvenou, mnohokvětou, až 1 m (někdy však též sotva 10 cm) vysokou lodyhu, která je i s listovými řapíky přitiskle chlupatá. Spodní listy jsou dlouze řapíkaté a dlanitě rozdělené do 5 úkrojků, které jsou opět rozeklány v úzké cípy. Horní listy jsou krátce řapíkaté až přisedlé a obvykle jen třídílné.

Květy sedící jednotlivě na koncích oblých, nerýhovaných stopek mají pětilistý kalich (k) a pětiplátečnou, zlatožlutou korunu (c), jejíž plátky ukrývají na spodu medovou jamku (m) přikrytou volnou šupinkou (š). Tato šupinka je považována za zakrnělý svrchní pysk korunních plátků původně dvoupyských.

Kovový (zlatý) lesk, který se v žádném jiném řádu naší květeny nevyskytuje, pochází hlavně od žlutého, olejovitého barviva, jímž jsou povrchní buňky korunních plátků proniknuty, a má ten účel, aby plátky příliš rychle nevadly. Tyčinky (a) jsou podplodní. Je jich hodně přes dvacet a jsou sestaveny do nepřetržité spirály tvoříce několik kruhů.

Prašníky se otevírají, jako u valné většiny rostlin tohoto řádu, na straně vnější (obrácené ke koruně). Drobné, svrchní pestíky (p), sedící na společném, lysém lůžku (l), jsou též četné a jako tyčinky, sestaveny do spirály. Každý pestík je tvořen jediným plodolistem a má po jediném vajíčku. Na vrcholku je zúžen v kratičkou, zobánkatou, sotva znatelnou čnělku, která je zakončena lepkavou bliznou. Po odkvetení, při němž nejen korunní plátky a tyčinky, nýbrž i kališní lístky opadávají, vyvine se z každého pestíku lysá, jednosemenná, nepukavá nažka (f). Dohromady tvoří nažky kulovatou plodní hlávku.

Opylování blizen obstarává hmyz, který hledá v květech medovou šťávu. Aby se zabránilo opylování vlastním pylem, dospívají nejdříve blizny a pak teprve tyčinky počínajíce vnějším kruhem, zatímco tyčinky ostatních kruhů, dosud nedospělé, tvoří mezi bliznami a vnějšími tyčinkami jakousi hráz zabraňující, aby se pyl ze zralých prašníků nedostal na blizny. Hmyz, hledající medovinu, usedá obyčejně do středu květu na blizny a odtud teprve leze k okraji květu, kde si otírá pyl ze zralých prášníků na spodní stranu těla a přenáší jej pak na blizny květů jiných.

Následující dny se otvírají prašníky dalších kruhů a tak to zvolna pokračuje do středu květu, až všechny tyčinky dozrají. Než-li se však otevřou prašníky nejvnitřnějších tyčinek, jsou blizny již obyčejně docela zaschlé a k opylení více méně nezpůsobilé.

Pryskyřník prudký je ze všech druhů pryskyřníků u nás nejběžnější. Roste téměř všude na loukách, u cest i v lesích. Kvete od jara až do podzimu. Jeho květy, rozvíjející se v ranních hodinách a zavírající se v pozdních odpoledních hodinách, nevadnou asi týden, takže návštěva hmyzu, který přináší pyl, je tím zajištěna. Večer a před deštěm se květy sklánějí, aby byl pyl uchráněn před škodlivým vlhkem.

Stonek: Přímý, bohatě větvený, mnohokvětý, vystoupavý nebo poléhavý bez plazivých výběžků, lysý nebo dole řídce až hustě přitiskle chlupatý, dole dutý
Výška: 10-100 cm
Listy: Střídavé, přízemní dlouze řapíkaté, lodyžní s kratšími dlanitě dělenými řapíky až přisedlé, čepele přízemních listů zpravidla dlanitě 3-5(-7)klanné či pětidílné, úkrojky čárkovitě kopinaté až klínovitě vejčité, zastřihovaně zubaté, široké 0,3-08 mm, lodyžní listy podobné přízemním, všechny listy přitiskle až štětinatě chlupaté
Květy: Jednotlivé, korunní lístky zlatožluté, vejčité, 5-13 mm dlouhé, velmi lesklé, působící dojmem navoskování. Květní stopky na průřezu přibližně oblé, nerýhované, přitiskle chlupaté. Pětilistý kalich s lístky kopinatými až úzce vejčitými ke koruně přitisknutými, vně chlupatými, se světlým lemem. Nitky tyčinek lysé.
Doba květu: (IV-) V - VIII (- IX)
Plody: Lysé, okrouhle vejčité, smáčklé nažky 2,5-3 mm dlouhé, v souplodí na vrcholu zakončené krátkým zobáčkem, který je přímý až stočený.
Doba zrání plodů:
Kořenová část: Velmi krátký nebo prodloužený oddenek do 10 cm dlouhý, z něhož vyrůstají četné postranní kořeny
Jiné znaky:
Podobné druhy: Od ostatních pryskyřníků ho poznáme podle tvaru listů.
Zajímavosti: Večer a před deštěm se květy sklánějí, aby byl pyl uchráněn před škodlivým vlhkem.
Jedovatá celá bylina pro člověka i pro zvířata. U citlivých osob způsobuje puchýře (pryskýře) na kůži.

Výskyt

Stanoviště: Louky, pastviny, okraje polí, travnaté plochy, okraje cest, rumiště, okraje lesa, lesní světliny, příkopy, od nížin do hor až do výšky 2600 m. n. m.
Nároky: Má rád vlhké, propustné, hlinité půdy s dostatkem dusíku, ale roste i v kamenitých, písčitých půdách.
Výskyt: Evropa (s výjimkou Portugalska, Sicílie, Kréty a Turecka), západní Sibiř, částečně severní Afrika, část Asie, zavlečen do Severní i Jižní Ameriky, Austrálie, aj.
Rozšíření: Velmi hojný, nejrozšířenější druh u nás
Význam: Plevel, jed, léčivá rostlina

Obsahové látky

Pryskyřník obsahuje glykosidický lakton ranunkulin (význačná hořčina), jehož enzymatickým štěpením vzniká toxický protoanemonin, který může způsobovat puchýře na kůži. Protoanemonin má odpornou palčivou chuť, díky níž není rostlina spásána zvířaty. Během sušení rostlin vzniká dimer anemonin. Ten již není jedovatý, a proto ani seno s příměsí pryskyřníku již není jedovaté. Podobně se jedovatost zneškodní silážováním.
Dále obsahuje saponiny, karotenoid flavoxanthin v okvětních lístcích, xantofyly, kyselinu isoanemonovou, kyselinu anemoninovou, ubikvitární látky.

Užívané části, sběr a zpracování

Kvetoucí nať

Užívá se čerstvá, sušením ztrácí účinky.

Léčivé účinky

Kdysi se užívalo tohoto pryskyřníku v lékařství, zejména jako vnějšího léku k vytahování puchýřů - pryskýřů, odkud tedy pochází jeho české jméno.

Kožní vyrážky - odvar listů zevně
Kožní plísně - zevně
Kožní bakteriální záněty - zevně (pryskyřník je velmi silné antibiotikum)
Virové bradavice - zevně (ideálně v kombinaci s vlaštovičníkem)
Chronická kožní onemocnění - zevně
Dna - homeopaticky
Revma - homeopaticky
Drsné nehty - rozemleté listy a stonky - zevněk potírání

Přestože má pryskyřník velmi silné antibiotické účinky, což se prokázalo In vitro, a působí tak proti řadě mikrobů i plísním, vnitřní užití není vhodné, protože v potřebných koncentracích je toxický.

Léčebné užití a dávkování

Používat zevně a pouze krátkodobě jako odvar ve vodě nebo alkoholovou tinkturu, kdy do půl litru vody nebo alkoholu se přidá pouze 25 gramů čerstvé kvetoucí natě. Nicméně, u některých citlivých osob přesto dochází k podráždění pokožky.

Varování

Pryskyřník prudký je jedovatá bylina. Obsahuje jako většina pryskyřníků, zejména v nezralých semenech, těkavý olej štiplavé, palčivé, odporné chuti, který rostlinu chrání, takže ji dobytek a jiná býložravá zvířata nespásají. Jedovatost způsobuje toxický protoanemonin se silně dráždivými účinky. Sušením se jedovatost ztrácí. V seně je neškodný.

Při požití dráždí sliznice a při vylučování dráždí a poškozuje ledviny. Otrava u člověka se projevuje pálením v ústní dutině, sliněním, pocity na zvracení až zvracením, průjmem, kolikami, zánětem trávicích cest, kolikovými bolestmi, podrážděnými ledvinami, záněty dutiny ústní, žaludku a střev. Výjimečně po vstřebání do krve působí tlumivě na centrální nervový systém, objevují se závratě a způsobuje až zástavu dechu. Mohou nastat křeče a člověk upadnout do bezvědomí. Vyvolává také spánkové apnoe, což je chorobný stav, při kterém dochází k opakovanému nekontrolovanému zadržení dechu po určitý časový interval.

U otráveného je třeba co nejdříve vyvolat zvracení a poté otravu pryskyřníkem léčit aktivním uhlím nebo mucilaginosy, tj. prostředky pro tvorbu hlenu, laxativy, dále pak projímadly a následně analeptiky, tedy prostředky pro vzpružení, s posilujícím účinkem.

Na pokožce citlivých osob vyvolává zánětlivé reakce a způsobuje puchýře. Prasknutím puchýřů se vytvoří velmi pomalu se hojící vředy. Na sliznicích působí pálení a zarudnutí.

Otravy u zvířat vznikají především zkrmováním čerstvě nasečené píce s příměsí pryskyřníku. Při pasení se mu zvířata většinou vyhýbají. U zvířat se otrava projevuje kolikovými bolestmi se záškuby končetin, výraznými průjmy, podrážděním ledvin, až se v moči objevuje krev, zarudnutými a oteklými sliznicemi a pysky, sliněním, potížemi s polykáním, kašlem, výtokem z nozder, v těžších případech závratěmi, kdy zvíře padá, bezvědomím a zástavou dechu. Nadojené mléko je nahořklé a načervenalé. Při větším množství může dojít k poškození ledvin a podráždění nervového systému s křečemi. Malým zvířatům, jako např. králíkům a husám, způsobí až úmrtí. Pro ryby a žabí pulce je velmi silným jedem.

Další využití

Údajně se pryskyřníkem potírali žebráci, aby kvůli puchýřkům na kůži vzbuzovali soucit kolemjdoucích.

Pěstování

Není důvod k pěstování. V přírodě je to hojná rostlina a pouze by zaplevelila pozemek. Po každém posečení vyhání oddenek nové květoucí lodyhy.

Choroby a škůdci

Literatura

[1] Květena České republiky (Academia 1990-2010), díl 1, strana 430
[4] Názorná květena zemí koruny české (prof. František Polívka, sv. 2, Olomouc 1900), strana 5

Taxonomie

říše Plantae - rostliny
oddělení Magnoliophyta - rostliny krytosemenné
třída Rosopsida - vyšší dvouděložné rostliny
řád Ranunculales - pryskyřníkotvaré
čeleď Ranunculaceae - pryskyřníkovité
rod Ranunculus - pryskyřník

Poddruhy:
Pryskyřník prudký pravý, Ranunculus acris subsp. acris - přízemní listy přitiskle chlupaté, oddenek velmi krátký, do 1 cm délky, úkrojky přízemních listů čárkovitě kopinaté, zobáček hákovitě zahnutý, nikdy ne stočený, v ČR velmi hojný
Pryskyřník prudký Friesův, Ranunculus acris subsp. frieseanus - přízemní listy měkké, hustě přitiskle chlupaté na rubu, oddenek dlouhý 3-10 cm , úkrojky přízemních listů nápadně širší, až vejčité, zobáček až stočený, do ČR zavlečen v travních směsích ze západní Evropy, výskyt většinou v zahradách a parcích
Pryskyřník prudký hřebílkatý, Ranunculus acris subsp. strigulosus - přízemní listy více kožovité, tuhé, řídce štětinatě odstále chlupaté, na okrajích úkrojků jen s řídkými zuby, nitky tyčinek řídce pýřité, jihovýchodní Evropa, Slovensko, v ČR v Bílých Karpatech.

Kříženci:
Ranunculus acris 'Pleniflorus'

Pryskyřník prudký latinsky

Ranunculus acris, Ranunculus acer

Latinské ranunculus je odvozené od slova rana, tedy žába, protože roste ve vlhkém prostředí, kde se vyskytují žáby. Acer, acri znamená prudký, ostrý, neboť pryskyřník má palčivou chuť a čerstvá šťáva způsobuje podráždění kůže. Podobně české jméno odkazuje na pryskýře, což je starší název pro puchýře.

Národní názvy

  Pryskyřník prudký, babí blesk, blaťouch, blišťačka, blyskáč, blyskavé kvítí, hambous, husí nožky, husí smrt, kohoutí noha, kuří stopa, lepavka, maslenka, mastná buchta, mastné kvítí, mazaneček, močárník, pliskejřník, vraní noha, záhruška, záhružka, zaružel, zarůšek, žába, žabička, žabinec, žalužina, žerout, žluté kvítko, žrout

  Iskerník prudký

  Meadow Buttercup, Tall Buttercup, Common buttercup, Giant buttercup

  حوذان حريف

  Казялец едкі

  Обикновено лютиче

  深山金鳳花

  Bidende Ranunkel

  Akra ranunkolo

  Kibe tulikas

  Niittyleinikki

  Renoncule âcre, bouton d'or

  Scherpe boterbloem

  Žabnjak ljutić, Llivadna zlatica, Livadni žabnjak

  Brennisóley

  Ranunculus acer, Ranuncolo comune

  ミヤマキンポウゲ

  Aitrusis vėdrynas

  Kodīgā gundega

  Réti boglárka

  Scharfer Hahnenfuß, Gefülltblühender scharfer Hahnenfuß, Gefülltblühender scharfer Hahnenfuss, Scharfer Hahnenfuss

  Engsoleie, Engsoleia, Smørblomst

  Jaskier ostry

 

 

 

  Лютик едкий, Куриная слепота

 

  Жабњак љутић

  Hierba bellida, Botón de oro, Botón de oro común, centella, liras, mayas, pata de gallina, patagallina, patayoba de la pradera, ranúnculo acre, yerba de los chapazales

  Smörblomma, Solöga, Gullskål, Solmöja, Majblomster, Ranunculus acer, Vanlig smörblomma

 

  Жовтець їдкий

 

Upozornění

Bezpečnost použití léčivých i jedovatých rostlin, hub, léčiv, potravinových doplňků a prostředků, léčebných postupů i diagnózu své choroby vždy konzultujte se svým lékařem. Účelem této stránky není podněcovat návštěvníka k samoléčení své nemoci. Kdo se chce léčit, musí vždy, jako uvědomělý občan EU, navštívit svého odborného lékaře. Pouze ten totiž získal vzdělání na fakultě sponzorované farmaceutickým průmyslem a pouze on má úředně schválené oprávnění někoho léčit nebo mu radit ohledně léčení či s čímkoli ohledně zdraví a nemocí. Účelem této stránky je pouze informace o sice fungujících, ale jen pokoutně používaných nebo starých alternativních možnostech léčby a prevence nemocí. Zde uvedené informace tedy rozhodně neslouží jako náhrada za radu vydanou úředně schváleným lékařem.
Provozovatel webu nenese odpovědnost za správnost informací, ani za nedopatření, nesprávný výklad nebo jakákoli nesprávná rozhodnutí učiněná na základě informací zde uvedených. Jedná se zde pouze o soupis získaných informací, které většinou nebyly ověřovány. Protože jednotlivé stránky jsou vytvářeny jako zápisník a soubor seznamů, nemusí se návštěvníkovi jevit vždy zrovna jako uživatelsky přívětivé. Přes výše uvedené, některé ze zde uvedených informací už pomohly alespoň jednomu člověku odhodit berle a přestat se děsit představy zbytku života na invalidním vozíku. A to za ten čas strávený nad stránkami rozhodně stálo :-)
Další informace jsou obsaženy v uvedené literatuře a na internetu.