Popis
Výskyt
Obsahové látky
Užívané části, sběr a zpracování
Léčivé účinky
Léčebné užití a dávkování
Varování
Další využití
Pěstování
Choroby a škůdci
Literatura
Taxonomie
Latinsky
Národní názvy
Šalvěj lékařská, Salvia officinalis je vytrvalá bylina až polokeř z čeledi hluchavkovitých, Lamiaceae.
Šalvěj lékařská je polokeř z čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae). Roste divoce ve Středomoří na suchých, slunných a kamenitých mistech. U nás se pěstuje v zahradách většinou na ovroubení záhonů jako ozdobná a užitková rostlina v několika odrůdách. Zatímco se šalvěj na přirozeném stanovišti vyvíjí v polokeř, jenž dosahuje až 2 m výšky a více, zůstává v našem podnebí většinou jen jako bylinna s vytrvalými kořeny.
Stonek: Dole dřevnatá, křovitá lodyha
Výška: 50 cm
Listy: Podlouhlé, drobně vroubkované, mladé šedoplstnaté.
Květy: Lakmusově modré, málokdy bílé
Doba květu: V-VI
Plody:
Doba zrání plodů:
Kořenová část:
Jiné znaky: Celá rostlina velmi silně aromaticky voní.
Podobné druhy:
Zajímavosti:
Stanoviště:
Nároky: Nejlépe suché půdy
Výskyt:
Rozšíření:
Význam: Léčivá rostlina, medonosná, koření
[3] Působivá součást je etherický olej.
Řežou se letní výhony s listy před rozkvetením. Lze sklízet dvakrát ročně. Suší se ve stínu
[3] Jako drogy se užívá listů (folia Salviae). Spotřeba její je neobyčejně velká. Většina šalvěje, upotřebené jako koření а k přípravě etherického oleje, pochází z divokých rostlin (z Dalmácie, Italie) a přichází do obchodu jako folia Salviae italicae.
Kultura se může ořezati už v prvém roce dvakrát. Po prvé se ořezává, když začnou rostliny vyháněti prvé květní lodyhy. Posečeme je srpem při zemi. Po druhé sečeme na podzim (nejpozději na počátku října). V pozdějších letech lze docíliti tří i čtyř sklizní. Poněvadž je zboží stonkové méněcenné, doporučuje se právě udržovati sekáním rostliny nízké. Vyvíjí se mnoho velkých a širokých listů, jež jsou právě nejcennéjší.
1 kg čerstvých rostlin dává asi 0,22 kg drogy.
Antihidrotika - snižující pocení
Ústní nemoci
Zubní problémy
[3] Dochází v lékařství hojného užití, hlavně v léčení lidovém.
[3] Užívá se jako koření, prostředek proti molům apod. Je také vydatnou krmnou rostlinou pro včely.
Rozmnožuje se na jaře kořenem, řízky bočních výhonků z lodyh nebo semenem.
Semeno, které je čtyři roky klíčivé, se seje řídce a mělce brzy na jaře a příští jaro se sazeničky přesadí ve sponu 50 cm.
[3] Pro lékařské účely dává se přednost listům rostlin pěstovaných. Šalvěji se daří na hlinitopísečnaté půdě, nejlépe ve slunných a suchých nebo jen mírně vlhkých polohách. Za hnojení je vděčná.
Ačkoliv je sama o sobě dosti odolná a daří se jí skoro všude dobře, je přece dáti přednost polohám chráněným před větry, neboť jinak někdy za kruté zimy zachází. Sucho však snáší beze škody.
Pěstuje se ze semen. Vyseje se na podzim neb na jaře na záhonky. Klíčení trvá asi tři až čtyři týdny. Dosti velké a silné rostlinky vysázíme na pole do čtverců na 30 cm neb jako ovrubu záhonů. Při přesazování se doporučuje přistřihnout poněkud kořeny a prýty a ponořiti kořeny před zasazením do hlinité kaše.
Za suchého počasí je nutno zalévati rostliny před zakořeněním sice častěji, ale jen mírně. Když se zakořenily, stačí kulturu plíti a jen jednou do roka okopati.
Kultura může zůstati na témže místě více (5-6) let a dává nejlepší výnos asi ve třetím až čtvrtém roce. Když výtěžek jednou poklesl, doporučuje se založiti novou kulturu. Nejlépe se daří rostlinám, které jsou na okraji kultury a dostávají hodně světla, tepla a vzduchu.
V pozdějších letech, někdy již ve druhém roce, když je kultura příliš hustá, je nutno každou druhou rostlinu vytrhnouti, aby byla dosti větrána. Sklizeň se suší na lískách přirozeným teplem. Zboží musí se chovati v pytlích na suchých a vzdušných místech. Část rostlin vždy necháme dospěti do květu a semen.
Výnos z 1 aru je asi 30 kg drogy.
[1] Květena České republiky (Academia 1990-2010), díl 6, strana 696
[3] Léčivé rostliny (Ph. Mg. Emanuel Senft, Praha 1930), strana 210
[31] Lékařské a aromatické rostliny v hospodářství a jich upotřebení (Augustin Rašťák, Plzeňské hospodářské noviny, Plzeň 1891), strana 11
Šalvěj lékařská v knize Lékařské a aromatické rostliny v hospodářství a jich upotřebení (Augustin Rašťák, Plzeňské hospodářské noviny, Plzeň 1891), strana 11
Šalvěj jest rostlinou vytrvalou; vyrůstá až na 50 cm. vysoko, lodyha její jest dole dřevnatá, křovitá; listy jsou podlouhlé, drobně vroubkované, listy mladé jsou šedoplstnaté. Květ jest barvy lakmusově modré, málokdy bílé; Kvete od května do června. Celá rostlina zavání velmi silně aromaticky.
Šalvěj roste skoro na každé půdě, ale nejdéle vytrvá na půdě suché a v poloze chráněné. Rozmnožuje se nejlépe kořenem, který se na jaře vysazuje a po vysázení zaleje. Šalvěj možno také sadičkami, obdrženými na jaře z lodych, rozmnožiti, jen že nutno tyto zasaditi do místné polohy, by žárem slunce neuschly.
Kdo chce vypěstovati šalvěj od semene, vyseje toto záhy na jaře řídce a mělce do pařiště a jednoroční sadičky vysadí se pak na jejich stanoviště as 50 cm od sebe. Semeno podržuje klíčivost 4 roky.
Šalvěj pěstuje se dosti často v zahradách za obrubu záhonů. V případě tomto nutno ji každého třetího roku přesaditi.
Letní výhony uřezávají se i s listím před květem a ve stínu suší. Sušeného listí upotřebuje se jakožto léku proti nemocem ústním, hlavně zubním. Rovněž užívá se ho jako náhražky tak zvaného a dosti drahého čínského čaje. Do Číny odveze se ročně velmi mnoho listů šalvěje, kteréž sobě Číňané více váží, než-li svého nejlepšího druhu čajového. Jižní Anglie odváží dosud šalvěj do Číny na plných lodích a má z toho zajisté velmi velký užitek, kdežto u nás pěstují šalvěj skoro výhradně jenom zahradníci, by květu jejího upotřebili co přísady neb okrasy do tak zvaných „kytiček“.
A právě této naší domácí, zahradní šalvěje užívají Číňané nejraději co čaje ku sílení žaludku a nervů.
Šalvěj u nás upotřebí se v lékařství.
Ročně dá dvojí sklizeň. Roste málo kde zdivočelá.
Cena: klgr. 80 kr.
říše Plantae - rostliny
oddělení Magnoliophyta - rostliny krytosemenné
třída Rosopsida - vyšší dvouděložné rostliny
řád Lamiales - hluchavkotvaré
čeleď Lamiaceae - hluchavkovité
rod Salvia - šalvěj
Salvia officinalis, Salvia tomentosa
Šalvěj lékařská, babské ucho, koníčky
Šalvia lakárska
Sage, Berggarten Sage, Common Sage, Garden Sage, Kitchen Sage
Salvio oficina
Ljekovita kadulja, ljekovita žalfija, mirisava kadulja
Echter Salbei
Salvia
Bezpečnost použití léčivých i jedovatých rostlin, hub, léčiv, potravinových doplňků a prostředků, léčebných postupů i diagnózu své choroby vždy konzultujte se svým lékařem. Účelem této stránky není podněcovat návštěvníka k samoléčení své nemoci. Kdo se chce léčit, musí vždy, jako uvědomělý občan EU, navštívit svého odborného lékaře. Pouze ten totiž získal vzdělání na fakultě sponzorované farmaceutickým průmyslem a pouze on má úředně schválené oprávnění někoho léčit nebo mu radit ohledně léčení či s čímkoli ohledně zdraví a nemocí. Účelem této stránky je pouze informace o sice fungujících, ale jen pokoutně používaných nebo starých alternativních možnostech léčby a prevence nemocí. Zde uvedené informace tedy rozhodně neslouží jako náhrada za radu vydanou úředně schváleným lékařem.
Provozovatel webu nenese odpovědnost za správnost informací, ani za nedopatření, nesprávný výklad nebo jakákoli nesprávná rozhodnutí učiněná na základě informací zde uvedených. Jedná se zde pouze o soupis získaných informací, které většinou nebyly ověřovány. Protože jednotlivé stránky jsou vytvářeny jako zápisník a soubor seznamů, nemusí se návštěvníkovi jevit vždy zrovna jako uživatelsky přívětivé. Přes výše uvedené, některé ze zde uvedených informací už pomohly alespoň jednomu člověku odhodit berle a přestat se děsit představy zbytku života na invalidním vozíku. A to za ten čas strávený nad stránkami rozhodně stálo :-)
Další informace jsou obsaženy v uvedené literatuře a na internetu.