Hrušeň Avranšská

Vlastnosti odrůdy hrušní a hrušek Avranšská

Avranšská (Hruška avranžská) v knize Moravské ovoce

Původ a rozšíření
Jen málo podzimních hrušek těší se takové oblibě jako tato. Příčinou jest její znamenitá úrodnost, pěkný vzrůst stromu a dobrá jakost ovoce. Ve Francii, její domovině, se pěstuje ve velkých rozměrech, ale též v jiných zemích jest velmi rozšířena. Na Moravě jest již dávno známa, tomu nasvědčují staré, velké stromy porůznu v zahradách roztroušené.

Odborníci naši zkracují sobě dlouhé a špatně vyslovitelné pojmeno vání „dobrá Louisa z Avranches“ a nazývají ji „dobrá Louisa“. Toto pojmenování zdá se nevhodným a proto jí dáváme výše uvedené jméno.

Poloha
Strom roste v polohách teplých i chladných, vyšších i nižších; možno říci o něm, že roste všude, kde půda tomu dovoluje; tak dobré vlastnosti není možno snad u žádné jiné jemné podzimní hrušky nalézti, jako u této.

Půda
Zvláštních nároků na půdu také nečiní, roste v každé jen poněkud pro hrušně způsobilé půdě; přiměřená vlhkost a hloubka chyběti nesmí. V půdě suché předčasně strom vysílí a hyne.

Vzrůst
Vzrůst má bujný, přímý, tvoří jehlancovitou, pravidelnou, vysokou korunu; bujnému vzrůstu učiní konec v pozdějších letech přílišná úrodnost a jest nutno asi ve 20 letech jeho korunu zmladiti. Kmen jakož i větve jsou silné a houževnaté a dobře silným větrům vzdorují. Houšťka koruny není taková, aby vyžadovala častého prořezávání. Letorosty jsou dlouhé a přiměřeně silné, barvy hnědočervené s velkými pupeny; koncové terčové pupeny dobře vyzrávají a letorosty, nevyžaduje-li toho tvar stromu neb jiná okolnost, nemusejí se seřezávati. List má prostředně velký, temně zelený a jemně ozubený. Ve školce má vzrůst bujný, kmeny tvoří rovné, přiměřeně silné; v úrodné půdě se pěstuje do vysokokmenu bez seříznutí. Rovněž rostou dobře veškeré tvary zákrskové šlechtěné na kdouli a nasazují bujně plodonosných větviček již ve školce.

Stanoviště
Vysazuje se do zahrad, domácích sadů a štěpnic otevřených, do polí, na pastviny, k silnicím a cestám. Pro veřejná místa zejména jest způsobilou; ovoce nemá úhledné, strom roste vysoko, korunu nemá hustou a tak těmito vlastnostmi uniká poškozování.

Tvar stromu
Jest velmi způsobilou pro pěstování všech tvarů. Velmi úrodná jest jako vysokokmen, polokmen i jako jehlanec obyčejný a jiný libovolný tvar. Želeti jest jednoho při této odrůdě, a to jest krátké trvání plodu; kdyby to byla hruška zimní, která by aspoň do vánoc vydržela, pak by nebylo lepší, která by mohla býtí doporučena ku pěstování ve velkých rozměrech jako zákrsek keřovitý. Též i pěstování svislých kordonů v menších, zahradách bylo by velmi výnosné, že však rodí ovoce podzimní, krátkou dobu trvající, nelze větší výnosnosti očekávati.

Ovoce
Ovoce rodí polovelké až velké, tvaru podlouhlého, kuželovitého neb hruškovitého, pravidelného a úhledného; i když rodí v chumáčích, má plody stejně vyvinuté a úhledné.

Kalich
Kalich má otevřený, velký, hrbolovitý a jest v mělké, široké, méně neb více hranaté prohlubince.

Stopka
Stopka jest prostředně dlouhá neb dlouhá, silná, obloukovitě ohnutá, dřevnatá, hnědá, sedí na povrchu plodu a jest stlačena dužnatým svalem ze středu k jedné straně. Na plodonoši drží pevně a jest tím chráněna proti sražení větrem.

Barva
Plod má barvu základní žlutozelenou, později při uzrání světležlutou, která jest kryta do polovice tečkovanou neb rozmytou červení. Tečkování upomíná na zbarvení hrušky pstružky a zhusta se za ni zaměňuje. Rezivost se málo kdy ve skvrnách neb tečkách objevuje. Slupku má velmi hebkou, hladkou a lesklou, tlaku však nevzdoruje.

Dužnina
Dužnina jest velmi šťavnatá, rozplývající, máslovitá, bez kamínků, chuti velmi sladké a okořenělé. Pikantnost dužniny jest velmi krátká a kdo jí nepožívá v pravý okamžik zralosti, nemá již pak pravého požitku.

Dozrání a česání
Zraje v polovici neb koncem září a jen krátkou dobu se dá držeti. Za příčinou delší trvanlivosti a zvýšení jemnosti dužniny nutno ji česati dříve, a to již počátkem září, t. j. asi v době, když zelenost plodu přechází do žluté, podobně tedy asi jako u všech hrušek letních se děje. Česati se musí se vší opatrností, aby slupka ani v nejmenším netrpěla; češe se jednotlivě se stopkou a ukládá co možná do nejchladnějších sklepů, aby tam poznenáhlu dozrávala. V úplně chladných místnostech se prodlouží doba plného uzrání až i o 3 týdny, což má pro odbyt této hrušky nemalou cenu. Pro dopravu na trhy měst příliš vzdálených není způsobilou, jedině snad tehdy, kdyby se příliš předčasně očesala a ještě úplně tvrdá balila, leč takové předčasně očesané plody nedosáhnou nikdy té jemné chuti, která se od nich očekává.

Na trhu jest pro svoji velejemnou chuť a úhlednost velice ceněna a ač v nevhodné době se na trhu objevuje, dociluje přec slušné ceny.

Zužitkování
V domácnostech se zužitkuje hlavně jako ovoce čerstvé, vedle toho se také zavařuje, vaří se z ní povidla a, přidá-li se jí kyselých jablek, i víno se z ní může vyráběti.

Hruška avranžská by neměla chyběti především v žádné zahradě domácí, nechť již by se pěstovala v kterémkoli tvaru. Každému pěstiteli způsobuje velké potěšení, kdykoli do zahrady vkročí, neboť takový pěkný vzrůst stromu, čistota a úrodnost jeho a vývin a krása ovoce předčí mnohé jiné též doporučení hodné odrůdy.

Moravské ovoce: Pojednání o ovocných odrůdách doporučených ku pěstování v českých krajích markrabství Moravského, František Suchý, Český odbor zemědělské rady pro markrabství Moravské, Brno, 1907

Avranšská v knize České ovoce

Není snad mezi dobrými stolními hruškami jiné, která by tak neobyčejnou plodností, krásou a chutí nad jiné vynikala. Škoda jen, že zraje právě v době, kdy zraje najednou mnoho odrůd hrušek dobrých, čímž na ceně velice ztrácí. Však i přes tuto vadu těší se všeobecné oblibě, ano, ozvaly se již i hlasy, by ten, kdo místo jen pro jedinou hrušku má, vsadil sobě »Avranšskou«. Tím arciť řečeno příliš mnoho a nelze slova ta odůvodniti, neboť má sice mnoho vynikajících vlastností, ale má též vady, z nichž výše uvedená a že krátký jen čas v dozrálém stavu vydrží, jsou z největších. Vyskytly se též hlasy protivné, opravující výrok uvedený v ten rozum, by ten, kdo má místo jen pro vysokokmennou hrušku, sázel »Boscovu« a ten, kdo může míti jediný krsek, vsadil Avranšskou.

Známa jest dávno, neboť byla kol roku 1788 ve školkách p. Longuevala v Avranches z jádra vypěstována. Původně zvána byla Bonne de Longueval, později pak překřtěna Le Berriaysem v krásném jeho díle »Traité des Jardins« dle choti p. Longuevala »Louise Bonne«, k čemuž přívlastek ďAvranches přidán byl.

U nás došla již velikého rozšíření a najdeme ji v každém lepším sadě, na každé sebe menší ovocné výstavce ve velikosti často netušené a v překrásném zbarvení.

Poloha nerozhoduje příliš a roste v chráněných místech ještě ve výši 800 m, ovšem uzrává tam teprve koncem října, ano i v listopadu, ale tím cennější se stává.

Sázeti může se do každé lepší půdy, nikterak si nevybírá, ač při její veliké plodnosti mělo by se vždy hleděti, by obdržela půdu živnou, ne suchou, aneb aby se občas vydatným pohnojením ve vzrůstu podporovala. V suché půdě rodí velmi drobné plody.

Místo hodí se jí každé, podél silnic, polní i domácí sad tak dobře, jako malá domácí zahrada. Tvar stromu svědčí jí jakýkoliv, vysoký, polovysoký, přirozený neb uměle vedený krsek ve tvaru jakémkoli a hodí se stejně dobře pro nejmenší tvary jako pro největší.

Na gdouli roste výborně a zdravě. Kdo však chce se dočkati statnějších krsků, učiní lépe, sází-li jehlance neb palmety na pláňce šlechtěné. O tom, jak plísním a nemocem odolává, mínění se rozcházejí; jedni nechtí o ní ani slyšeti, že příliš plísněmi nejen listí, nýbrž i plody trpí — druzí naopak tvrdí, že jest úplně otužilá a plísním vzdoruje. Ze zkušenosti mohu říci, že teprve jen asi dvakráte viděl jsem plody skvrnité, byly to však plody se stromů stářím již churavých. Až teprve v roce 1910, kdy veškeré hrušky plísněmi trpěly, trpěla i tato stejnoměrně s nimi.

Plodnost její jest příslovečná a těžko dal by se jiný druh v příčině té k ní přirovnati. Začíná záhy, obyčejně již ve školce a není nic zvláštního, že dvouleté stromky na gdouli šlechtěné již rodí. Zřídka kdy se stane, že by některý rok plodů vůbec neměla.

Strom roste v mládí bujně, pěkně do výšky, tvoří vysokou jehlancovitou korunu, brzo však ve vzrůstu ochabuje a nasazuje množství plodonosného dřeva; zůstává poměrně malý.

Letorosty svými liší se velice od druhů jiných (viz obraz); bývají dlouhé, téměř rovné, stejnoměrně silné, oblé, neznatelně pod oky prohýbané, fialově nahnědlé, ve stínu nahnědle zelenavé a bělavými, okrouhlými tečkami dosti hojně poseté.

Oka jsou od spodu hustě rozdělena, malá a jen špičkou odstálá, ke konci letorostu bývají větší, krátce kuželovitá а víсе odstálá, na patkách úplně krátce vydutých a zcela mírně žeberkatých; na špičce letorostu bývají některá velmi silně vyvinutá a jednotlivě, zvláště na gdouli, v květná poupata změněna.

Listy na jaře rašící bývají nahnědle jasně zelené a na okraji slabě ochmýřené, později tmavě zelené, 80—90 mm dlouhé, 54—56 mm široké, oválové neb vejčité, se špičkou buď zcela krátkou, někdy i více protaženou, po délce srpkovitě, na šíř na způsob člunku prohnuté, na okraji nestejně рilovité, na řapících 25—40 mm dlouhých, dílem niťovitými, dílem kopinatými, dlouhými palisty opatřených. Ke konci letorostu bývají listy vždy menší, příplodní o něco větší, na řapících až 55 mm dlouhých.

Květy vykvétají ve větších chomáčích z krátkých, baňatých, ve velkém množství se vyvinujících poupat (viz obraz), bývají prostředně velké, z úzce okrouhlých, navzájem se nedotýkajících plátků složené; lehké mrazíky i deště dobře snášejí.

Plody s vysokokmenu bývají 80—95 mm dlouhé, 57—65 mm široké, ve váze 130 až 180 g; se zákrsků až 115 mm dlouhé, 80 mm široké, ve váze až 250 g. Tvaru jsou stejného, jak obrazem přesně znázorněno, jen zřídka kdy patrné odchylky se vyskytují. Povrch velkých plodů bývá někdy jemně zhrbolen, aniž to nějаk bylo na újmu tvaru, většina jich jest pěkně stejnoměrná. Na stromě pevně drží.

Kalich z dlouhých a rohovitých listenů sestavený jest otevřen a vězí v poměrně velké, mělké a miskovité jamce.

Stopka zdánlivě do špičky plodu vtlačená bývá dřevnatá, 20—30 mm dlouhá, silná, některá ke konci zdužnělá, zelenavá a hnědá, rovná, někdy lehce na stranu přimáčknuta.

Slupka jest hladká a lesklá, se stromu bývá světle zelená a na sluneční straně rudá; později jasně žlutá a na slunci buď jako by červeně natečkovaná, po většině však krásně temně červená, dílem i žíhaná. Nápadné, ve stínu zelenavé neb zelenavě rzivé, na sluneční straně zahnědlé a červeně vroubené tečky pokrývají hojně celý plod; místy najde se i rezavá skvrna a blíže stopky i kalicha bývá někdy roztroušena drobná a jemná rez. V рravé zralosti bývá opravdu nádherně zbarvena. Plody ze stínu bývají úplně žluté a zeleně prokvétalé. Vůně zralých plodů jest jemná, nevyniká však.

Dužnina bývá zažloutle bělavá, jemná, šťávou přetéká, zcela se rozplývá a vyznačuje se líbeznou, jemně kořenitě navinulou, sladkou, výbornou chutí, s pikantní, slabě natrpklou příchutí.

Jaderník bývá malý, velmi jemnou zrninou obklopený, úzce dutoosý a chová v těsných pouzdrech poměrně velká, černá, ke špičce hnědá, často i bělavá jádra s malou přílbou.

Uzrává od začátku do polou října, někdy dříve, někdy později, dle počasí; zralá vydrží jen několik dnů a svoji výbornou chuť rychle ztrácí.

Trhati se má poslední dny v září, k dalekému zasílání již v polou září, ale nenabývá pak jemné chuti.

Jest to stolní hruška prvé třídy a dá se v domácnosti všemožným způsobem zužitkovati.

Na trhu byla by velice hledanou, kdyby v pravé zralosti a nepomačkána se nabízela. Stala by se též okrasou trhu a soutěžila by hravě se všemi současně zrajícími, ale tak, jak se dnes na trh přináší, nevzbuzuje chuti ke koupi.

Není snad ovocnického spisu, do něhož by pojata nebyla. V seznamu pomologického ústavu v Trojí zapsána jest pod čís. 294. Avranoheská a Bláha připsal: Strom roste vždy bujně, letorosty dlouhé a silné, koruna přímá a nepříliš široká. Úrodnost dostavuje se záhy, někdy později, pak ale stálá. Polohu snese otevřenou. Pro tvary na gdouli šlechtěná jest velmi dobrá a přináší ovoce velmi velké a krásně zbarvené. Plísní neb mrazy netrpí. Zemská pomologická zahrada obdržela ji v roce 1864 od Doe. Eeitziga.
Moravské ovoce čís. 53. Hruška Avranžská — Dobrá Louisa.
Handbuch der Obstkunde čís. 383. Gute Louise von Avranches se značkou **.
Dochnahl čís. 731. taktéž. Gaucher’s Pomologie čís. 42. taktéž.
Leroy Dictionnaire čís. 291. Bonne Louise ďAvranches.
Ed. Jankowski: Sad i ogród owocowy str. 338. Dobra Ludwika.

Další známá synonyma: Bergamot ďAvranches, Beurré ďArandoré, Bonne Louise d’Arandoré, Poire de Jersey, Louise Bonne ďAvranches, Louise Bonne de Jersey, William IV., Bonne de Longueval, Bonne Louise, Bonne ďAvranches, Beurré ďAvranches, Poire de Louise, Louise de Jersey, Louise ďAvranches, Louise Bonne, Prinz von Württemberg.

České ovoce, Díl 1: Hrušky, Jan Říha, Ovocnický spolek pro království české, Praha, 1915