Hrušeň Bezjaderka Říhova

Vlastnosti odrůdy hrušní a hrušek Bezjaderka Říhova

Bezjaderka Říhova v knize České ovoce

V celém velkém výběru nejlepších pozdních hrušek není druhé, která honosila by se vedle přiměřené velikosti a výborné jakosti ještě zvláštností, že jaderník i s jádry úplně chybí. Známý německý pomolog K. Mathieu píše o ní poprvé v roce 1905 takto: Mezi množstvím novinek jest opravdovým zadostučiněním, vyskytne-li se mezi nimi druh, který všemi dobrými vlastnostmi nad staré, současně zrající vyniká.

Vzácný tento druh získala firma L. Späthova v Berlíně z Čech a v roce 1905 v obchod uvedla.

Nedlouho po uveřejnění tohoto článku napsal p. H. Burian, tehdejší ředitel zimní hospodářské školy v Novém Bydžově, delší pojednání a praví mezi jiným, že byla přinesena professorem Dr. Karlem Lamblem z Chorvatska, kdež prý jest velice rozšířena, do Nového Bydžova. Tam byla prý do úřednické zahrady p. J. Říhy v tamějším cukrovaru as v roce 1869 neb 1870 zasazena.

Domněnku tuto, že v Chorvatsku pode jménem »Cerovača« hruška tato všeobecně jest známa, nelze však nijak odůvodniti a to zvláště z této příčiny: V roce 1906 pořádána byla v Záhřebě v Chorvatsku větší hospodářská výstava, k níž družila se krásná, bohatě obeslaná výstava tamějšího ovoce. Byv pozván tamějším výborem výstavním, bych názvosloví vystaveného ovoce přehlédl, hledal jsem při této vzácné příležitosti v první řadě »Cerovaču«, však přes to, že tam bylo ovoce sneseno z celého království, nenalezl jsem jí a také veškeré poptávky u tamějších pomologů zůstaly bez výsledku. »Cerovaču« neb nějaké hrušky bez jader tam nikdo neznal. Také i další písemné dotazy u známých osobností zůstaly marný; tím stává se tvrzení p. Buriana bezpředmětným a původ naší hrušky nelze objasniti. Také i další jeho tvrzení, že on pana Proche ve Sloupně na ni upozornil, nelze odůvodniti, an pan Proche již dříve, než p. Burian do Nového Bydžova přišel, hrušku tuto jako vzácnost každému doporučoval a sám ji také firmě L. Späth do Berlína zaslal, která ji odtud pode jménem »Řiha’s kernlose Butterbirne« šířiti začala.

Teprve od té doby vešla u větší známost a bylo jí jako mnohé jiné vykonati cestu do Berlína, by odtamtud zpět jako veliká vzácnost draze kupována byla.

Zprávy, které jsme si z mnoha stran o ní vyžádali, se velice rozcházejí; z některé strany se velice chválí pro svou plodnost a výbornou chuť, z druhé se stěžuje, že plodí pozdě a málo, že drží špatně na stromě, před vyzráním padá a pak na loži vadne; jiný opět tvrdí, že drží na stromě pevně. Z delších zkušeností lze tvrditi, že šlechtěna-li na gdouli, plodí brzo a velmi hojně, často tak, že i růsti přestává a jest nutno plodnost řezem omezovati; na pláňce rodí pozdě, ale pak bývá plodnost stejnoměrná, leč nikdy hojná. V přiměřené, vlhké, těžší hlince drží na stromě pevně a nepadá, v půdě suché, písčité často před úplným dozráním spadne. Dle toho jest nutno voliti místo pro ni a lze říci, že daří se v každé lepší, těžší, vlhounké půdě; v suché neb kruté jílovité špatně se jí daří. Se zřením k velikosti plodu má se jí dáti místo před větry chráněné a lze ji v takových vhodných místech pěstovati s prospěchem jako polokmen neb vysokokmen.

Nejvhodnější tvar jest volně rostoucí krsek na gdouli šlechtěný; dá se však i každému sebemenšímu tvaru bez námahy přizpůsobiti.

Roste na každé podložce zdravě, pěkně do výše, hojně se rozvětvuje a vytváří beze vší pomoci sličné jehlance. V mládí za krutých mrazů někdy zmrzá, později jí už mrazy neškodí.

Skoro rovné, silné letorosty bývají pod oky mírně zprohýbány, oblé, na způsob kůže zelenavě nahnědle žluté, ve stínu zelenavé, ke konci velmi jemnou plstí pokryté a okrouhlými i čárkovitými, žlutavě šedými tečkami hojně, ale velmi nenápadně poseté. Oka na nich bývají veliká, široká a dlouhá, stříbřitě šupinatá, ke konci letorostu málo, dále ke spodu víc a více odstálá, na patkách silněji vydutých a zcela mírně žeberkatých. (Viz obraz.)

Vzhled na jaře rašícího stromu bývá zcela šedivý tím, že mladé listy zespod a po okraji ochmýřený jsou a i později v plném vývoji zdají se jaksi našedivělými ; do spělé listy bývají nestejné velikosti, od spodu letorostu bývají až 90 гггш dlouhé, 56—65 mm široké, některé z nich okrouhlé s dlouhou zakřivenou špičkou, většina bývá však oválová a dlouze zašpičatělá, s okrajem hrubě a nestejně pilovitým neb zoubkovaným; ke konci letorostu bývají menší a menší a široce kopinaté na řapících 25—30 mm dlouhých a dílem dlouhými, úzkými palisty opatřené; taktéž i listy příplodní bývají delší, často široce, jindy opět úzce kopinaté s okrajem velice málo zoubkovaným a i eelokrajné.

Na stromě na gdouli šlechtěném vyvíjí se brzo velké množství (na pláněti šlechtěném až po mnoha letech) nádherných 45—50 mm velikých, miskovitých, z oválových velkých plátků řídce složených květů v menších chomáčích. (Viz obraz.)

Dospělé plody bývají as 92 mm vysoké a 69 mm široké, vážíce as 180 g, s krsku až 110 mm vysoké a 85 mm široké, ve váze až 250 g, tvaru stejnoměrného, jen některé bývají ke stopce štíhlejší a i více prohnuté, s temenem tak úzkým, že na něm hruška státi nemůže, některé jsou kratší, o něco baňatější, majíce temeno širší, však vždy šikmé, v bocích bývají stlačené a některé k temeni lehce zhranatělé.

V malé, zcela ploché jamce, neb jen na lehounce zhrboleném temeni rozložen jest rohovitý, u spodu souvislý kalich s okrajem zubatým a zřídka v úšty rozeklaným.

Některé plody mají stopku delší a prohnutou, jiné kratší a rovnou, vždy dřevnatou a do rovné neb šikmé špičky plodu mezi hrbolky vtlačenou.

Hladká slupka málo se leskne a jest se stromu sivě zelená, později na loži maličko sežloutne a sivá zeleň jako by prokvétala; jen málokteré plody bývají na slunečné straně lehce zarudlé; celé jsou posety jemnými, rzivými, dílem zeleně vroubenými tečkami; obkališí a okolí stopky bývá pokryto jemnou, však hustou rzí, některé plody bývají zvláště od stopky hojněji bronzově porezavělé.

Bílá, velmi jemná a jen kol téměř chybějícího jaderníku velice jemně zrnitá dužnina šťávou překypuje a zcela se rozplývá, chuť její jest výborná, sladká a libě kořenitá.

Zcela nepatrný jaderník má osu někdy úzce, jindy široce dutou, pouzdra zcela malá, těsná, často jest bez nich; jádra pak chybějí úplně. (Viz obraz.)

Cesati se má až v polovici října, jinak poněkud vadne, k jídlu dospívá některý rok již koncem října, jindy až v polovici listopadu a udrží se až do polovice prosince.

Jest z nejlepších stolních hrušek a bude, až se více rozšíří, v obchodě velice hledána.

V pomologickém ústavě trojském vedena jest pod čís. 614.

Popisy nalezli jsme: Listy pomologické roč. 1898, Říhova bezjaderná máslovka. Pomol. Monatshefte roč. 1905 Říha’s kernlose Butterbirne a drobné úsudky v odborných listech.

České ovoce, Díl 1: Hrušky, Jan Říha, Ovocnický spolek pro království české, Praha, 1915