Hrušeň Blumenbachova

Vlastnosti odrůdy hrušní a hrušek Blumenbachova

Blumenbachova (Máslovka Blumenbachova) v knize Moravské ovoce

Původ a rozšíření
„Vojínkou“ nazývají také tuto znamenitou hrušku, odrůdu starou a velmi rozšířenou. Původu bude francouzského, odkud jako hruška velmi skromných požadavků byla doporučována. Doprovození toto se velice osvědčilo, neboť jest dokázáno, že se snad ve všech polohách dobře daří. Z Francie byla rozšiřována pod názvem „Soldat Laboureur“, od tohoto pojmenování se jí dostalo také českého jména vojínka. Málo jest však těch, kteří ji takto jmenují; většinou se jí říká, jak nadepsáno. V našich krajích se často vyskytuje a to buď v zahradách neb i volných kulturách jednotlivě.

Poloha
Strom prospívá tak dobře v polohách příznivých, jako ve vyšších, drsnějších; jest to dobrá horská hruška, která se daří i ve vlhčím ovzduší dosti dobře.

Půda
Půdu žádá hlubokou, hlinitou, úrodnou a ne studenou; v lehkých půdách má velmi nedostatečný vzrůst a zůstává neúrodným. Nepropustná neb štěrkovitá spodina má též škodlivý vliv na vzrůst jeho.

Vzrůst
Roste dost silně, jehlancovitě; korunu má vysokou, světlou, slabě rozvětvenou. V pozdějších letech značně v silném vzrůstu ochabne, ale zůstává při tom zdravý a velmi úrodný. Plísně neb jiné nemoci mu neubližují, jest proti nim velmi otužilý. Letorosty prostředně dlouhé, silné, četnými pupeny opatřené, nažloutlé a hnědozelené každoročně dobře vyzrávají a netrpí zimou sebe silnější. Plodonosných větviček vytvořuje dostatečně, takže jest úrodnost jeho často zajištěna. List má tvaru vejčitého neb elipsovitého, dosti silný, zdravý a světle zelený; plísním dobře vzdoruje.

Stanoviště
Vysazuje se do zahrad domácích, po případě do štěpnic a polí; na veřejných místech by pro úhlednost ovoce trpěl. Nejzpůsobilejší jest pro zahrady domácí.

Tvar stromu
Pěstovati jej lze jako vysokokmen, polokmen, zákrsek keřovitý, jehlanec i každý jiný tvar zákrskový; tvary zákrskové větších rozměrů, jako jest keřovitý, jehlanec neb palmeta velká, se nejlépe osvědčují šlechtěny na obyčejném pláněti, menší tvary pak se mohou pěstovati mezišlechtěním; na kdouli šlechtěné rostou v prvých několika letech dobře, pak náhle ochabnou ve vzrůstu a strom onemocní a předčasně odumírá.

Ovoce
Ovoce rodí prostřední velikosti neb velké, tvaru hruškovitého, kuželovitého, plného neb i zvonovitého, po většině jsou to plody dlouhé a úhledné. Plody vyobrazené pocházejí z našeho Valašska se zákrsku a představují normální vývin. Plody vysokokmenů a zákrsků neliší se od sebe, jako to jest u mnohých jiných odrůd.

Kalich
Kalich jest malolistý, otevřený; prohlubinka kalichová jest malá, mělká, hladká neb slabě hranatá.

Stopka
Stopka jest prostředně dlouhá, silná, dřevnatá, hnědá a vězí v malém, mělkém důlku stopečném.

Barva
Barva plodu jest zelenožlutá, pak citrónově žlutá; červený nádech úplně chybí. Po celém plodu se vyskytují menší nebo větší rezivé tečky, leč nejvíce těchto teček jest kolem obkališí a důlku stopečného.

Slupka dosti silná jest drsná a mdle lesklá.

Dužnina
Dužnina jest velmi jemná, přec tuhá, šťavnatá, rozplývající, sladká, navinulá a skořicově okořenělá; zejména v teplých, zvlášť příznivých polohách a dobré půdě jest dužnina velejemná a chuti velice příjemné.

Dozrání a česání
Uzrává v prvé polovici listopadu, ve zvlášť příznivém létě a podzimku také již koncem října; dobře uložena udrží se asi do polovice prosince. Česati se může již koncem září; dobře očesaná, roztříděná ukládá se k dozrání do chladného sklepa v jednotlivých vrstvách. Neuzrává najednou, nýbrž postupně a proto se na lískách k upotřebení probírá. Pro vývoz jest též způsobilá, jestliže se přiměřeně zabalí a zasílá se, pokud jest ještě tvrdá.

Zužitkování
Na trhu se dobře prodává; kupující ji dobře platí jako ovoce stolní.

V polohách výše položených jest obtížno kteroukoli hrušku pěstovati a výběr vhodných odrůd jest dosti obmezen, proto nutno vážiti sobě takových odrůd, jako jest tato. Záhodno by bylo, aby pěstitelé v méně příznivých polohách na místo choulostivých odrůd vysazovali odrůdy otužilé, které by jim úspěch zaručovaly.

Moravské ovoce: Pojednání o ovocných odrůdách doporučených ku pěstování v českých krajích markrabství Moravského, František Suchý, Český odbor zemědělské rady pro markrabství Moravské, Brno, 1907

Blumenbachova (Blumenbachova máslovka) v knize České ovoce

V polovici listopadu, kdy dobré hrušky stávají se již vzácnějšími, uzrává mezi jinými i Blumenbachova máslovka, na Táborsku, dle Bláhy, »Ratajka« zvaná, a ač poměrně malá, jest v době té pochoutkou.

Zprávy o jejím původu se rozcházejí a pravděnejpodobnější jsou zápisky v Porteuille des horticulteurs, že vypěstoval ji major Esperen, pomolog belgický, v letech 1817 až 1820 a nazval ji v upomínku svého rušného vojenského života Soldat-Laboureur. Naproti tomu píše Oberdieck, že obdržel ji mezi množstvím nepojmenovaných nových semenáčů od pomologa van Monse a dal jí jméno dvorního rady Blumenbacha, což stalo se však mnohem později, než jak svrchu uvedeno. Že přidrželi jsme se jména posledního, stalo se jen z toho důvodu, že jest známější než prvé, které se beztak těžko zčeštiti dá.

Kdo as k nám ji zanesl a šířil, nelze se dopátrati, také v Rösslerově soupisu není uvedena, nenalezla ani valného rozšíření a známa jest více jen v Polabí, v české nížině a v Pojizeří; kusé zprávy pak zaslány byly z Plzeňska, Táborska, Německobrodska a Pelhřimovska. Snad vadí hojnějšímu jejímu rozšíření, že jest poněkud malá, z kteréhož důvodu není v obchodě hledána, rovněž že daří se s prospěchem jen v půdě živné a na teplém, třeba i výše položeném místě; v půdách těžkých, studených a mokrých vůbec se nedaří, roste zakrněle a plody jsou příliš drobné.

Za příznivých okolností lze ji sázeti jako vysokokmen do polních a domácích sadů, kde se půda obdělává a mrví. Nehodí se však pro pěstování ve velkém. Výhodnější jest sázeti ji ve tvaru volně rostoucích jehlanců, i pravidelnému řezu podrobených krsků ve tvaru jakémkoliv, i nejmenším na kdouli šlechtěnou. Daří se jí na této podložce velmi dobře, vyvinuje se již v druhém roce v pěkné jehlance, začíná brzo ploditi a přináší větších plodů v hojnosti; ale i na pláňce začíná roditi brzo, stále a hojně. Roste zcela zdravě a nevymrzá, plísní bývá většinou ušetřena, jen v létě, vývoji plísní zvláště příznivém, bývá také lehce napadena, jedno postříkání však k zamezení dalšího vývoje úplně stačí.

Ve školce roste proti druhům jiným volněji a drobněji, avšak pěkně do výše a pěkně se rozvětvuje; s dostavivší se plodností ve vzrůstu ochabuje, takže koruna zůstává malá, vysoká, avšak pod tíhou plodů rozkleslá.

Letorosty narůstají polodlouhé a štíhlé, pod oky bývají lehce zprohýbány a končívají mnohdy květovým poupětem, jsou červenavě zahnědle žlutavé, ve stínu nahnědle zelenavé, mírně vyvstalými, bledě rzivými tečkami nenápadně poseté а k vrchu zcela jemnou plstí pokryté.

Oka vyvinují se silně, poněkud odstávají, některá jsou k letorostu špičkou skloněna, vesměs stříbřitě šupinatá a některé spodní šupinky špičkou odstávají; jsou na patkách mírně vydutých a jemně žebérkatých. V suchém letě mění se mnoho ok v květová poupata. (Viz obraz!)

Raší lístky zahnědle zelenými zespod a po okraji jemně ochmýřenými na červených řapících; později, úplně vyvinuty, bývají až 85 mm dlouhé, as 47 mm široké, eliptické neb elipticky vejčité, do špičky klínovitě vybíhajíce; na šíř jsou na způsob člunku, na dél jen něco málo prohnuty, tvrdé, lesklé a mají kraj velmi měkce pilovitý a i brvitý; každý zoubek zakončen černým, tupým, malinkým hrotem, jsou na řapících as 35 mm dlouhých. Hořejší bývají o něco menší a mají úzké, zoubkované palisty; příplodní pak jsou o něco větší a na řapících delších.

Z velkých, hnědých, dílem stříbřitě šupinatých poupat vykvétají v hojnosti krásné, velké, as 40 mm v průměru mající květy, z plátků okrouhle podlouhlých tak složené, že navzájem sotva se dotýkají ve velkých chomáčích. (Viz obraz!)

Barevný obraz znázorňuje plody v nejkrásnějším vývoji a plody, které k jeho zhotovení sloužily, vzaty byly s volně rostoucího jehlance a vážily až 190 g. Velikosti té nabývají však za nejlepších poměrů a většinou as tak veliké, jako připojený obrazec průřezu, vážíce 100—120 g; za nepříznivých poměrů, z nevhodné půdy, bývají ještě menší.

Tvarem liší se plody od sebe velice málo; stává se, že jsou některé kratší, baňatější a boky nalézají se více ke stopce, tak, jak as průřezem naznačeno, při čemž povrch jemně zhrbolen a i zhranatěn bývá.

Kalich otvírá se napolo i zcela, sestaven jest z úštů malých a vztyčených, špičky jich buď scházejí, neb jsou převislé a jako obkališí zbarvené. Vězí v jamce mělké a po kraji lehce zhrbolené.

Nestejně dlouhá, někdy rovná, jindy zakřivená, zřídka kdy zdužnělá stopka jest zelená a zahnědlá a do špičky plodu, jak as na levém plodu barevného obrazu znázorněno, v malou jamku vtlačena a často hrbolatou vyšší stranou špičky na stranu přimáčknuta, jak na prostředním plodu zřetelně lze spatřiti.

Jemně zdrsnělá slupka jen méně se leskne; její barvu těžko lze však slovy správně vystihnouti, jest tak zvláštní, že, kdo ji jednou pozná, utkví mu v paměti; se stromu jest bělavě zelenavá, později na loži mění se do bělavě zelenavě žlutavé, strana sluncem ožehlá bývá pak až zlatě žlutá a jen zřídka kdy i lehounce zardělá.

Hrubší rzivé tečky pokrývají dosti hustě celý plod; mimo ně rozstříknuta jest sem tam drobná, jemná rez; také i větší rzivé, roztřepené skvrny vyskytují se hojně, obkališí bývá pak hustěji porezavělé. — Nevoní.

Jemná, kolem jaderníku zrnitá dužnina jest bělavá a mění se zvláště pod slupkou do žlutava, hojně šťavnatá, tuhá, máslovitá, zcela se rozplývá (jen po studeném létě ne rozplývá se líplně) ; chut její velmi dobrá, sladká, při tom jemně, zcela lehounce navinulá a libě okořeněná.

Osa jaderníku bývá úzce dutá; pouzdra jsou poměrně velká, ale těsná a chovají v sobě zaokrouhlená, černá jádra, s krátkou, jakoby uťatou špičkou.

Češe se první dny října a nesmí se dlouho na stromě nechati, sice spadne sama; ukládá se na lože, kdež as tak v prvé polovici listopadu — dle předchozího léta dříve neb později k jídlu uzrává a sice nenáhle as tak po čtyři neděle.

Hodí se v prvé řadě na stůl a jen větší plody do obchodu; drobné plody, kterých se na stůl neupotřebí, dobře jest usušiti, jsou prý pak, dle získané zprávy, nejpřednější jakosti.

Bláha o ní poznamenal: Roste spoře, tvoří dlouhé, ale slabé letorosty, koruna rozeklaná, větve slabé a rády se pod tíhou plodů ohýbají a lámou. Plodí v 6. až 8. roce, pak vždy přehojně. Roste na kdouli dobře; poloha má býti chráněna, půda teplá a výživná, bývá i ve vyšších polohách výtečná; trpívá plísní.

V zahradách zemského pomologického ústavu vedena jest pod číslem 412 »Laboureurova«. Moravské Ovoce čís. 65. Máslovka Blumenbachova; Handbuch der Obstkunde čís. 60. a Fr. Lucas Die wertvollsten Tafelbirnen »Blumenbach’s Butterbirne« se značkou 00!X; Leroy Dictionnaire de Pomologie čís. 852 Soldat-Laboureur a řadí ji do I. výběru.

Další známá synonyma: Ratajka, Vojinka, Auguste van Mons Soldat, Beurré de Blumenbach, Duchesse de Brabant, Poire de Soldat, Butyralia Blumenbachiana.

České ovoce, Díl 1: Hrušky, Jan Říha, Ovocnický spolek pro království české, Praha, 1915