Hrušeň Boscova lahvice

Vlastnosti odrůdy hrušní a hrušek Boscova lahvice

Boscova lahvice (Boskova láhvice) v knize Moravské ovoce

Původ a rozšíření
Hrušek podzimních jest v kultuře velmi mnoho odrůd, ale málo mezi nimi jest takových, jako jest tato. Kdo tuto hrušku vypěstoval, ani z daleka netušil, jak prospěl ovocnářství vůbec. Před drahnou dobou asi byla vypěstována v Belgii neb Francii a v minulém století rozšířena mezi odborníky evropskými. Rozšíření šlo velmi rychle, jest to přirozeno, nebo tak znamenitá odrůda našla ihned mnoho přívrženců. Svrchu uvedený název se uplatnil až v posledním padesátiletí, dříve a ještě dosud tu a tam ji jmenují „císař Alexandr“, v českých krajích „alexandrovka“.

U nás na Moravě se pěstuje mnoho, viděti ji v zahradách, u silnic, u cest a na jiných místech; říkají jí „žbánky“ nebo „melounka“. Pěstitelé naši hrušku tuto se zálibou pěstují, jenom že ji nevědomky zaměňují za dvě hrušky podobného tvaru a barvy, a to jsou Van Marum a Salisburyho nebo též zvaná princezna Mariana. Prvá se zamlouvá obrovskou velikostí a druhá svojí jakostí, ale žádná z nich se této nevyrovná. V zájmu svém vlastním by tedy každý, kdo hrušně množí a sází, měl přesně toho dbáti, aby volil pravou Boskovu láhvici.

Poloha
Strom se daří v polohách nižších a středních; čím výše z nižších poloh se posunuje do poloh středních, tím chráněnější místo musí mu býti dopřáno. Jako strom jest způsobilý růsti i v dosti chladných polohách, ale ovoce rodí malé.

Půda
Půdu má rád teplejší, ne kyprou, hlinitou a dostatečně hlubokou.

Vzrůst
Vzrůst má prostřední, koruna jeho jest vysoká, jehlancovitá; z mládí rostou větve v ostřejším, později v tupějším sklonu, ale koruna podržuje ve stáří vždy svůj tvar. Kmen jakož i větve jsou zdravé, prostředně silné a kostra korunová není hustá. Letorosty jsou dlouhé, prostředně silné, mají silné pupeny a barva jejich jest hnědá a nažloutlá. Krátkých větviček plodonosných nenasazuje mnoho, slabých větviček mívá dost, ale tyto se těžko proměňují v plodonosné. List má velký, lesklý, světlozelený, hladký, vejčitého tvaru s neozubenou obrubou. Ve školce roste přiměřeně, netvoří zvlášť silné kmeny, ale dostačí to, aby nemusel býti pěstován mezišlechtěním. U tvarů zákrskových neroste dobře na kdouli a toť popudem, že se šlechtí aspoň pro tvary větší, jako jest jehlanec a zákrsek keřovitý na obyčejné pláně.

Úrodnost z mládí není nejlepší, tu a tam několik plodů přinese, a teprve asi po 10. roce po vysazení počnou vysokokmeny a polokmeny roditi pravidelněji.

Stanoviště
Vysazuje se do zahrad domácích, štěpnic otevřených, polí, na náměstí a návsi; v chráněných místech jest též způsobilou pro osázení cest a silnic.

Tvar stromu
Pěstuje se s nejlepším prospěchem jako vysokokmen, polokmen, jehlanec obyčejný a zákrsek keřovitý; palmety neb kordony se dobře neosvědčují.

Ovoce
Ovoce rodí velké, tvaru láhvicovitého neb hruškovitého, pravidelného a úhledného, povrch jest zejména u plodů větších, nerovný, hrbolkovitý.

Kalich
Kalich má otevřený, malý a vězí v malé prohlubince; obkališí jest hrbolkovité neb hladké.

Stopka
Stopka jest dlouhá, dosti silná, dřevnatá, hnědá a prodlužuje se bez důlku z dužniny aneb sedí v nepatrné prohlubince.

Barva
Základní barva této hrušky jest předem světle zelená, jest však kryta úplně jemnou rzí, teprve při úplném uzrání proráží kožený povlak zlatožlutě a plod nabývá zvláštní hnědopomerančové barvy; červeň úplně chybí. Slupka jest velmi jemná a jen intensivnější rezivost jí dodává drsnosti. Rezivost dodává této odrůdě při jejím tvaru zvláštního půvabu a možná, že kdyby nebyla kožená, neměla by takový odbyt na trhu.

Dužnina
Dužninu má jemnou, velmi šťávnatou, máslovitou, chuti sladké, melounovité, barvy bílé, jemně nažloutlé. Při největší jemnosti jest přece dužnina dosti tuhá a netrpí poškozením jako jí podobné odrůdy.

Dozrání a česání
Uzrává počátkem října postupně až do listopadu, v teplých, suchých letech uzrává mnohem dříve než v letech mokrých a chladných. Z hornatějších, chladnějších krajů dá se udržeti v chladném sklepě přes 15. listopad. Česati se má opatrně se stopkami a sice také asi 10 dní před zráním a dá se na dozrání do sklepa neb komory, odkud se pak postupně dodává na trh. Obchodníci severních měst ji dají ještě o několik dní dříve česati, poněvadž se jedná o dalekou dopravu. Hrušky tyto, aniž by vadly, také dozrají, ale nemají nikdy té pikantní chuti, jako když se ponechají na stromě úplně vyvinouti. Hruška tato, když se urodí, úplně ovládá podzimní ovocné trhy. Z našich krajin se vyváží do Německa a Ruska a jsou důkazy, že se dovážela až do Cařihradu. Odbyt na trzích má takový, že ještě nikdy tohoto ovoce i při silných úrodách nebylo dosti. Při přiměřeném obalu snese i delší dopravu a proto se stala hlavní evropskou obchodní odrůdou.

Zužitkování
V domácnostech se konsumuje jako ovoce tabulové, na zužitkování jiným způsobem málo který rok dojde, leč dá se též zpracovati na povidla, křížaly, víno, koňak a zavařeniny. V našich krajích, způsobilých pro pěstování jemných odrůd hrušek, by se mělo pilně přihlížeti k rozmnožování a vysazování této hrušky. Vyzkoušena v těch krajích jest a dokázáno, že se tam dobře daří, netřeba se tedy báti nezdaru.

Moravské ovoce: Pojednání o ovocných odrůdách doporučených ku pěstování v českých krajích markrabství Moravského, František Suchý, Český odbor zemědělské rady pro markrabství Moravské, Brno, 1907

Boscova lahvice (Boscova láhvice) v knize České ovoce

Již pouhé toto jméno vyvolává bezděčně laskominy na vzácnou tuto pochoutku mezi podzimními hruškami, která mimo to i svojí velikostí, ladným tvarem nad jiné vyniká, v čas zrání trh ovládá a lépe než jiné druhy se prodává. Oč byla by hledanější, kdyby se prodávala v pravý čas, když nabyla již krásné zlatité barvy a ne, jak jest zvykem, o čtyři neděle dříve! Vždyť češe se obyčejně pro obchod již v prvých dnech září, také i poslední dny srpna; tu není ještě vyspělá, změkne sice, ale zůstane zelená a nenabude nikdy vzácné chuti, jako když se nechá na stromě úplně vyvinouti.

Byla to opět Belgie, které jsme za ni díkem povinni; o jejím původu píše M. Eugène Forney, professor na zahradnické škole v Paříži, v roce 1862 takto: Ředitel ovocných školek v départementu Rhone p. Madiot byl upozorněn, že v lese u vesnice Aprémontu nalézá se prastará planá hruška, která veliké a skvostné plody přináší; přesvědčiv se o pravdě, vzal se stromu toho rouby a zaslal je do Jardins des Plants v Paříži, kdež kolem roku 1835 plody měly, načež nazvána byla na pamět bývalého ředitele této zahrady, znamenitého pomologa p. Bosca „Beurré Bose“. Taktéž i ředitel semináře Vesoulského byl upozorněn na hrušku tuto a neznaje daného jí již jména, nazval ji Beurré Aprémont, dle osady, u kteréž v lese nalezena byla.

Avšak pod jménem Calebasse Bose známa byla jiná, méně cenná hruška, kterouž Van Mons z jádra vypěstoval a taktéž ke cti p. Bosca pojmenoval. Nenalezla však rozšíření a vymizela asi, načež jména jejího začalo se užívati i u hrušky naší a zevšeobecnělo.

Kdy asi k nám donesena byla, nelze zjistiti. V soupisu děkana Rösslera obsažena jest pod číslem 539 a 634, avšak kdy a odkud ji obdržel, také zapsána jest v soupis ten již rukou cizí. Největšího rozšíření nalezla v požehnaném Polabí, kdež pod jménem „Velká císařská koruna“, více však „Velká Kaiserkrona“ jest všeobecně známa, ve velkém množství sázena a odkudž vyváží se v celých lodních nákladech na německé trhy. Jinak známa jest po celých Čechách a jest téměř pro veškery obvody doporučena, není však do dnes tak rozšířena, jak by toho nejen pro svoji důležitost v obchodě, nýbrž i pro veškery dobré vlastnosti, jakýmiž se žádná druhá honositi nemůže, zasluhovala, takže pořekadlo: Kdo si chceš zasaditi jediný krsek, vol „Avranšskou“, kdo jediný vysokokmen, vol „Boscovou“, kdo chceš přešlechtiti nějaký neplodný strom, vezmi „Boscovu“, jest zcela oprávněno již z toho důvodu, že strom jest úplně zdravý a plísněmi netrpí. Mladé stromky ve školce sice za kruté zimy zmrzají až po sníh, později však mrazům úplně odolává, ani deště v čas květu, ani větry jí neškodí.

Ploditi začíná oproti jiným o něco později, ale pak jest úrodnost stejnoměrná, nikdy příliš mnoho, zato však samé stejné plody bez výmětu; pozoruhodno také jest, že zřídka kdy najde se červivý plod.

Hodí se všude, kde vůbec hruška dařili se může, a lze ji bez obavy sázeti v půdu jakoukoliv, jen když jest dosti hluboká, třeba byla i písčitá, a i tam, kde Pstružka a Pyksla již se nedaří. Také i poloha jest jí každá vhod a jsou příklady, že ještě ve výšce 790 m dobře se daří, arciť nesmíme ze špatné půdy neb s vysoko položeného místa čekati plody prvotřídní, ale přece dobré. Nejlépe daří se jí, jako každé jiné, všude tam, kde se pod ní půda obdělává a hnojí, tedy v polích. Na místa větrům vystavená není druhé, která by tak málo větrem trpěla, plody spadnou sice také, ale v daleko menším počtu poměrně než jiné. Hodí se tedy všude tak dobře k osazování silnic, jako polních i domácích sadů i zahrádek.

Na gdouli se daří jen s použitím mezišlechtění, přímo na gdouli jen živoří. Kdo pěstovati chce volně rostoucí, neb pravidelnému řezu podrobené krsky, palmety a podobné větší tvary, kterýmž se výborně přizpůsobuje a na nichž nádherné veliké plody rodívá, učiní lépe, použije-li stromků na pláňce šlechtěných. Na věncoví neb jiné malé tvary volí se raději druhy jiné.

Ve školce roste bujně, zdravě, ale křiví se, tak že bez důkladného řezu nelze slušné vysokokmeny vypěstovati; všude tam, kde krutější mrazy přicházejí, jest lépe, šlechtiti ji v libovolné výšce na dobrou pláňku neb jiný, způsobilý druh. Také i později (na místo) vysazena, bujně vzrůstá, až teprve s dostavivší se plodností vzrůst její velice ochabuje, takže velikých rozměrů nenabývá. Rozvětvuje se v korunu vysokou, pěkně jehlancovitou, řídkou a dlouhé, štíhlé větve se pod tíhou plodů hluboko sklánějí.

Letorosty narůstají dlouhé, zakřivené a jsou ke konci povždy silnější; pod oky bývají nepatrně zprohýbané, barvy zelenavě nahnědlé, na slunci více do hněda, sem tam jsou jako šedivé a nenápadně, lehce vyvstalými, špinavě žlutavými tečkami řídce poseté.

Oka nejsou velká, spíše útlá, ostře špičatá, ponejvíce hnědě šupinatá a více odstávají, jsou na patkách delších, mírně vydutých a mají žebérka jen jako naznačená; spodní oka jsou zcela malá a trčí jen jako ostré, krátké špičky z okrouhle vydutých patek. (Viz obraz).

Na jaře rašící lístky bývají bělavě ochmýřené, dílem zahnědlé, na červenavých řapících. Po úplném vývoji bývají až 95 mm dlouhé, 65 mm široké, vejčité, klínovitě zašpičatělé, pěkně rozložené, leskle tmavě zelené, dílem celokrajné, částečně mají kraj nepatrně vroubkovaný; jsou na řapících až 37 mm dlouhých, z nichž nejhořejší mívají úzké, ostře zakončené, jako šídlovité palisty.; ke konci letorostu bývají menší, příplodní pak až 87 mm dlouhé, as 55 mm široké, tvaru více eliptického s řapíky až 60 mm dlouhými.

Pěkná, štíhlá květní poupata jsou hnědě a šedě šupinatá, špičky těchto pak lehce odstávají; vykvétající z nich květy jsou miskovité, as 35 mm široké a z opak vejčitých plátků složené, že druh druha se nedotýká. (Viz obraz).

Velikost plodu podmíněna jest tvarem stromů a hodnotou půdy. Barevným obrazem znázorněny jsou pěkné plody s vysokokmenů v dobré půdě rostoucích, ve váze 190—200 g; při veliké úrodě, také se stromů ve špatné půdě rostoucích, bývají menší: 150—160 g těžké, naproti tomu podařilo se na krscích vypěstovati plody 500, ano až i 700 g těžké.

Tvar nejeví velkých rozdílů; některé plody bývají jako kuželovité a dlouhé, jiné o něco kratší, v bocích baňatější, ke stopce pěkně prohnuté, končíce špičkou štíhlou, kdežto jiné končí špičkou tupější; povrch bývá povždy zhrbolený: u plodů malých zcela mírně, u plodů větších hruběji, najdou se však též plody s temenem ploše zhranatělým a tak šikmým, že plod naň postaviti nelze, jak z černého obrazu průřezu patrno.

Otevřený kalich bývá v široké, rozložené, hnědě zbarvené, u spodu souvislé úšty rozeklaný a vězí dle tvaru plodu buď v jamce široké, dosti hluboké a zhrbolené aneb rozkládá se jen na zhrboleném temeni plodu. Najdou se také plody s kalichem zcela malým; někdy chybí úplně a zbývá po něm jen hnědá jizva.

Nestejně dloubá stopka jest dřevnatá, nahnědle žlutavá, rzivě tečkovaná a na úzkou špičku plodu jako přitlačena, někdy trčí z malé zhrbolené jamky, jednotlivě bývá i hrbolkem na stranu přimáčknuta.

Hladká, zřídka kdy rzí jemně zdrsnělá slupka neleskne se, jest se stromu zelená, a šedou rzí z většího dílu pokryta, později na loži do zlatova žloutne a jemná rez, barvy bronzu pokrývá místem hustě, místem jen rozstříknutě, as tak jako závoj celý plod; hrubší rzivé tečky rozsety jsou po celém povrchu, ve rzi se ztrácejí a jen v čisté barvě jsou patrnější. (Na trhu vídáme však plody pouze šedozelené ve stavu nedozrálém.)

Bělavá dužina mění se do žlutava, jest velmi jemná, šťávou přetéká, úplně se rozplývá a vyniká líbeznou, sladkou, kořenitou, velmi jemně, pikantně navinulou výbornou chutí.

Jemnou zrninou obklopený jaderník má osu dutou a chová v prostranných pouzdrech poměrně malá, hnědě černavá jádra.

Má se česati koncem září neb první dny října, ukládá se, načež as od 20. října do polou listopadu, jeden rok dříve, jiný později nenáhle k jídlu dospívá.

Pro stůl jest z nejlepších, v obchodě nejhledanějších hrušek, které se povždy dobře platí. Zasílati nutno ji hned po sčesání, ač ani později není vůči tlaku tak choulostivá jako jiné.

Bláha o ní napsal: Roste až do stáří vždy bujně a zdravě s korunou řídkou a rozeklanou. Plodnost nastává po 5—6 letech, jest vždy stálá, nepříliš hojná, následkem dlouhé stopky ovoce se houpá a vítr je tak lehko nesklátí. S mladých bujných stromů vydrží plody často až do vánoc, se starších dozrává již kolem 20. října. Na polohu a půdu není choulostiva, proto možno ji pěstovati i v otevřených sadech. Mrazy a plísní netrpí.

V zahradách zemského pomologického ústavu v Tróji obsažena jest pod jménem Láhvice Boscova čís. 143. Popisy její přinášejí: Mor. Ovoce čís. 60, Boskova láhvice, Pixa, Klíč štěpařský čís. 63. Alexandrovka, Handbuch der Obstkunde čís. 49., Lucas, Die wertvollsten Tafelbirnen č. 48. Bose’s Flaschenbirne, Leroy, Dictionnaire de Pomologie čís. 174. Beurré Bose. Lid říká jí Koruna, Velká koruna, Kaiserkrona, na Moravě Žbánky, Melounky, v Polsku Flaszova Bosca, na Slovensku Boskova steklenka, na Rusi Bjere Bosk.

Další synonyma: Beurré d’Aprémont, В. Bose, В. d’Yelle, Bose (P.), Cannelle, Carafon de Bose, Humboldt’s Butterbirne, Kaiser Alexander, Kaiserkrone, Marianne Nouvelle.

České ovoce, Díl 1: Hrušky, Jan Říha, Ovocnický spolek pro království české, Praha, 1915