Hrušeň Děkanka zimní

Vlastnosti odrůdy hrušní a hrušek Děkanka zimní

Děkanka zimní v knize Moravské ovoce

Původ a rozšíření
Nejpozdnější tato hruška má svůj původ v Belgii, kde v jednom klášteře byla nalezena. Jest tomu asi sto roků, co počala se rozšiřovati a pěstovati jako hruška, která dozrává až na jaře, jest u pěstitelů velice oblíbena, jelikož tou dobou není jiné odrůdy pro trh a domácnost.

U nás se též pěstuje pod jménem „kamenice“, „kaménka“, „tvrdka“ a pod. Ti pěstitelé, kteří neznají její dobu zrání neb česání, smutných zkušeností s ní nabyli, buď ji brzy očesali a ona zvadla, anebo nevědí, že dozrává, a jako s tvrdou, zdánlivě bezcennou hruškou jí plýtvali.

Poloha
Strom se daří jen v poloze chráněné, teplé, proto ji lze pěstovati s dobrým prospěchem ve třech našich nejnižších obvodech na svazích východních, jižních a západních. Ve vyšších třech obvodech, zejména v posledních dvou, se může pěstovati jen ve tvaru zákrskovém na stranách východních a jižních. V V. a VI. obvodu jest pro vývin plodu doba příliš krátká, zejména, panovalo-li vlhké a chladné léto, plody se špatně vyvinují a v zimě nedozrávají a vadnou. Zato v našich vinorodých krajích se daří velmi dobře, ovoce mívá náležitě vyvinuté a po uzrání velmi jemné a chutné.

Půda
Půdu žádá dobrou, hlubokou, hlinitou, teplou, propustnou a přiměřeně vlhkou; v půdě lehké a suché zůstávají plody malé a v půdě vlhké a chladné bývají skvrnité a kamínkovité. Jelikož od vývinu plodu závisí u této odrůdy jakost jeho, jest nutno voliti půdu velmi živnou, po případě dobrým kompostem vápenným tento strom pilně přihnojovati.

Vzrůst
Vzrůst má dobrý, dosti silný; korunu tvoří z mládí jehlancovitou, později vysoce kulovitou; kostra koruny jest dost hustá a kmen prostředně silný. V nepříznivých krajích neb půdě trpí větve velice strupovitostí. Letorosty tvoří polodlouhé, prostředně silné, pupeny na nich jsou velké, tupě špičaté, četné plodonosné větvičky jsou krátké a dobře rozvětvené. List jest slabý, jemný, lesklý, vlnitý, vejčitého, tupě zašpičatělého tvaru. Dle hustě nasazeného, vlnitého, ze zdálí na pohled kadeřavého listu dobře lze děkanku zimní poznati.

Stanoviště
Vysazuje se jen do zahrad domácích neb nanejvýš do chráněných štěpnic. Na veřejná místa se nehodí pro velmi pozdní vývin plodů. Třeba neúhledné a tvrdé, nemělo by ovoce v době pozdější pokoje na stromě.

Tvar stromu
Pěstuje se jako vysokokmen, polokmen, jehlanec, zákrsek keřovitý, palmeta a kordon libovolného tvaru. Vysokokmeny a polokmeny lze pěstovati v mírných polohách a místech, ostatní tvary pak na všech chráněných místech. Velice výnosná kultura by byla tam, kde se tato odrůda dobře daří, pěstovati ji ve velkých rozměrech jako zákrsek keřovitý.

Ovoce
Ovoce rodí prostřední až velké na vysokokmenech a polokmenech a velké až velmi velké na zákrscích; tvaru jest dosti nepravidelného, buď jest vejčité, válcovité, kuželovité neb ku straně nestejně stlačené. Dobrou kulturou lze docíliti plody značné velikosti, které činí dojem, jakoby se jednalo o odrůdu jinou.

Kalich
Kalich jest polootevřený, malý, rohovitý a jest v dosti hluboké, hrbolovité prohlubince.

Stopka
Stopka jest krátká, silná, dužnatá neb dřevnatá, světle hnědá; jest v malém, svalovitém důlečku. Na plodonoši drží dobře a vítr plody neshazuje.

Barva
Barva ovoce jest v základu zelená a při plném uzrání žlutozelená; slunci vystavené plody bývají na sluneční straně hnědě načervenalé; ve stínu zůstávají pouze základobarvé. Rezivé, hnědé tečky a skvrny jsou po celém plodu hustě rozptýleny. Slupka jest hladká, silná, mdle lesklá, u silně rezivých plodů jemně drsná. Plody na vyobrazení jsou poněkud více zbarveny, protože jsou zákrskové a v létě r. 1905 nápadně mnoho vybarvily.

Dužnina
Dužnina jest šťavnatá, máslovitá, kolem jádřince poněkud zrnitá, žlutobílá, chuti sladké a muškátovité. Leč těchto vlastností nabývá dužnina, jen když strom rostl v dobrých poměrech a dostalo se mu náležitého ošetřování. V polohách nepříznivých jest ovoce kamínkovité a nechutné.

Dozrání a česání
V krajích jižních teplých uzrává již v prosinci a udrží se do března, v polohách neb letech chladnějších uzrává až v březnu a udrží se do dubna, dobře uložena i do května. Česati se má pozdě na podzim, tedy asi 10. až 15. října. V září česané plody skorem vždy zvadnou. Opatrně se stopkami očesaná se nejlépe ukládá v nepříliš chladném neb vlhkém sklepě. Ve vlažném, mírně vlhkém sklepě dozrává poznenáhlu a nehnije. Před uložením se má přesně dle velikosti a jakosti roztříditi, jelikož plody I. jakosti mají na jaře neobyčejně vysokou cenu. Zasílati na sebevětší vzdálenosti se dá dobře, poněvadž jest tvrdá a má silnou slupku. Na jarním trhu ovocném se prodává za vysoké ceny jako ovoce tabulové. Žádná na jaře dozrávající hruška ji dosud nepřekonala; v našich krajích jsou některé odrůdy, které též pozdě na jaře dozrávají, leč v našich poměrech nedosahují nikdy té jakosti jako děkanka zimní.

Zužitkování
V domácnostech slouží výhradně jako ovoce stolní, hodila by se i k jiným účelům, ale jarní dobou by se snad žádný pěstitel nenašel, který by ji hospodářsky zužitkoval.

Děkanka zimní jest hruška, která náležitě pěstována a přes zimu uložena může přinésti velký užitek. Není odrůdy, která by ve velkých městech na jaře byla tak dobře placena jako tato. Proto v těch našich polohách, kde se dobře tato hruška daří, by se měla soustavně ve velkých rozměrech pěstovati.

Moravské ovoce: Pojednání o ovocných odrůdách doporučených ku pěstování v českých krajích markrabství Moravského, František Suchý, Český odbor zemědělské rady pro markrabství Moravské, Brno, 1907

Děkanka zimní v knize České ovoce

Pozdě v zimě, když jiné hrušky není již viděti, zdobí výkladní skříně lepších obchodů ovocem v něžném, často i přepychovém balení, na pohled neúhledná, zelenavá, polovelká, často však i veliká, vysoce ceněná »Děkanka«, nabízená za ceny pro nás neobvyklé. Bývají to plody buď z Francie neb Tyrol dovážené, kdež k účelu tomu ve veliké míře se pěstuje.

O jejím původu kolují různé domněnky a nejvěrohodnější jest zpráva starého pomologa Van Monse, dle které nalezena byla v bývalé zahradě kapucínského kláštera v Lovanech (Louvain) v Belgii, kdež se ještě v roce 1825 starý, původní strom pod jménem »Pastorale« nalézal. Také i Dr. Diel píše, že obdržel v roce 1821 od Van Monse »Děkanku« pod několika jmény. Velice zajímavé jest, že nalézáme v starých záznamech, že zasílány byly z Belgie stromy »Děkanky« také pode jménem »Beurré ďAusterlitz — Slavkovská máslovka«!

V naší vlasti netěší se už oblibě a péči, jakáž se jí dříve v hojné míře věnovala a vymírá z většího dílu. Příčinou toho jest asi ta okolnost, že podléhá čím dále, tím více plísním, které strom seslabují a plody znetvořují, takže bez pečlivého stříkání směsí vápna a modré skalice jest její pěstování téměř nemožno.

Přes to doporučena byla při posledním šetření dosti hojně z celé České nížiny, z obvodu opočenského a plzeňského k pěstování na krscích v domácích zahradách a přijata do sortimentu zemského.

Není snad druhé hrušky, o které by se mínění a zkušenosti tak rozcházely. Jedna strana ji úplně zavrhuje, druhá nemůže dosti vychváliti. Ten, kdo ji zná v pásmu studenějším, nenašel na ní nic doporučení hodného, jest to jen vařivka а k tomu ještě často kamenitá; v pásmu mírnějším již jsou lepší, aspoň největší plody dozrají a změknou, kdežto v pásmu teplém platí za nejušlechtilejší zimní hrušku vůbec; však i tu jsou jen veliké plody nejchutnější, čím menší, tím špatnější. Dle toho řídí se také její cena. Přijde-li však léto studené, deštivé, jsou i při nejlepší kultuře i velké plody jen k vaření. Děkanka žádá především tepla, dlouhé vegetační doby, by se úplně vyvinouti mohla a stromové zralosti nabyla; za takových okolností, jaké jen v jižnějším pásmu převládají, daří se arciť velmi dobře, tam brzo kvete a plody mohou dlouho na stromě zůstati; také jen tam nalezneme veliké sady, kde nic jiného není, než samá Děkanka.

U nás najde se velmi málo vhodných, teple položených míst, kde by se s prospěchem dařila a doporučiti lze ji k volnému pěstování ve větší míře jen tam, kde ještě vinná réva ve volných vinicích s prospěchem se daří a dozrává. Všude jinde, kde nelze jí dáti místo již od přírody teplé, tedy k jihu neb jihovýchodu skloněné stráně, neb jinak dokonale chráněnou, teplou polohu, lze ji pěstovati jen blíže vysokých plotů, zdí, a ještě lépe, vedena-li přímo na těchto. Také půdy vyžaduje hluboké, přiměřeně vlhounké a teplé; v půdě mokré, studené, suché neb špatné naprosto se nedaří, stromy krní, plody zůstanou drobné, jsou jako kamenné a praskají. Jak již podotčeno, trpí velice plísněmi a lze ji jen pilným stříkáním čistou udržeti a jen v roce suchém, teplém, bývá bez stříkání čista.

V teplých polohách lze ji sázeti co polokmen, lépe však jako volně rostoucí neb pravidelnému řezu podrobený krsek a věncoví v jakémkoliv tvaru vedené, ještě však lépe jako palmetu na plotě neb zdi vedenou; za uvedených poměrů lze ji pak sázeti i v polohách vyšších. K pěstování na vysokokmenech nelze ji naprosto doporučiti; roste sice a plodí velmi dobře, i plody vyvinou se docela pěkně, avšak nikdy nedozrá a nelze jí jinak upotřebiti než k vaření.

Plodnost její začíná dosti záhy, jest hojná a stálá. Roste z mládí velmi živě, zdravě, slaběji oproti druhům jiným, pěkně široce jehlancovitě vzhůru, nebývá však nikdy, i při dobré kultuře, veliká, a i jehlance dorůstají za dobrých poměrů sotva 5 m.

Mrazy jí neškodí a jen v době květu bylo pozorováno, že utrpěla lehkým mrazem.

Na gdouli roste při dobré obsluze a pilném hnojení zcela dobře, ponechána-li však sama sobě, roste sice, ale jen krní a málo užitku přináší; pak lépe, šlechtěna-li na pláňce, také i na větší jehlance a palmety jest lépe sázeti ji na pláňce šlechtěnou.

Její dlouhé slabší letorosty bývají pod oky zcela mírně zprohýbány, oblé, na slunečné straně zelenavě zrnitě zahnědlé, ve stínu temně zelenavé, lesklé a vyvstalými drobnými čárkovitými tečkami, místem hustěji, jinde řidčeji a zcela nenápadně poseté; konec letorostu bývá silnější a někdy s květným poupětem.

Silná, kuželovitá oka jsou od spodku málo, ke konci letorostu víc a více odstálá, na patkách mírně vydutých a sotva patrně žebérkatých; v teplém, suchém létě, například v roce 1911, změnila se většina ok v poupata květná. (Viz obraz.)

Mladé rašící lístky jsou jasně zelené, majíce okraj ochmýřený; úplně vyvinuté bývají po koncích letorostů malé, 60—65 mm dlouhé, 31—34 mm široké, dále ku spodu větší, 80—85 mm dlouhé, 40—50 mm široké, dlouze obvejčité, světle zelené, lesklé, málo prohnuté a mají okraj hustě pilovitý, na řapících 18—22 mm dlouhých, niťovitými, dlouhými palisty opatřených; příplodní bývají o něco větší, vejčité, až srdčité, s okrajem tupě pilovitým.

Květná poupata ve velkém množství se vyvinující jsou malá, štíhlá, na špičce jako roztřepaná, ochmýřená, se šupinami po okraji jako kůže žlutými, dále pak hnědými, dílem také jako i postříbřenými; z nich vykvétají velké květy, z okrouhlých, navzájem se nedotýkajících plátků složené a fialovými prašulky okrášlené v menších chomáčích. (Viz obraz.)

Velikost plodu závislá jest na tvaru stromu a poloze. K zhotovení přiložených obrazů sloužily plody se zákrsku v dobré poloze rostoucího vzaté a lze velikost tu považovati se zřetelem k domácím poměrům za průměrně dobrou; při větší úrodě bývají menší, při pečlivé kultuře daleko větší, na špalíru dovedou ve Francii vypěstovati plody až 700 g těžké; dosahují toho tím, že veškeré nevyvinuté neb ve vývoji se opožďující plody otrhají a jen nejvyvinutější nechávají; tam platí heslo: raději málo, ale dokonalých plodů, které se velice draze prodávají, vydají pak více, než kdyby se byly všechny plody na stromě ponechaly. Do obchodu přicházejí obyčejně plody 200—400 g těžké.

Tvar nebývá stejný, některé plody bývají téměř okrouhlé, as jak průřezem plodu znázorněny, jak široké, tak i vysoké, často i širší, jiné, a to většinou, jsou jako vejčité, zřídka kdy ke stopce více protáhlé a ještě řidčeji válcovité; většinou nejsou plody v příčném průřezu zcela kulaté, spíše stlačené a větší plody bývají i ploše zhrbolené.

Polozavřený kalich složen jest z rohovitých, žlábkovitých, proti sobě skloněných a jako plod zbarvených úštů a vězí v mělké, zcela ploše zhrbolené jamce.

Stopka bývá nestejně dlouhá, dřevnatá, silná, jednotlivě i zdužnělá, zelená a hnědá; trčí z hluboké, hrbolaté jamky; u plodů menších bývá však též jen jakoby do šikmé špičky plodu vtlačena a i hrbolem na stranu lehce přimáčknuta.

Silná, hrubá, zelená a jemně zdrsnělá slupka leskne se zcela málo; teprve v zimě poněkud žloutne, zastíněná strana zůstává zelená, slunečná bývá lehce, temně zarudlá. Drobné i hrubé rzivé, v červeném jako zelenavé tečky pokrývají hustě celý plod, jen sem tam zůstává malá část slupky bez teček; blíže kalicha a stopky nalézáme drobnou jako rozhozenou rez, sem tam i větší rezavou skvrnu.

Dužnina dokonale vyvinutých plodů bývá bílá, mění se do žluta, jen kol jaderníku jest zrnitá, jinak zcela jemná, hojně šťavnatá, rozplývá se a vyniká skvostnou sladkou, pikantně navinulou chutí, s libou, jemně kořenitou příchutí. Dužnina plodů za nepříznivých poměrů vyrostlých bývá více méně kamenitá, sotva máslovitá, také i zcela tuhá, chuť pak ničím nevyniká. Však i u největších plodů stává se někdy, že najdou se pod slupkou, na místě tom jaksi propadlém, zkamenělá zrna.

Jaderník, obklopený hustou, tvrdou zrninou, mívá osu úzce dutou a chová v dlouhých, dosti prostranných pouzdrech dobře vyvinutá, baňatá dlouze špičatá, světle hnědá jádra.

Dozrává dokonale jen v letech teplých; nutno ji nechati tak dlouho na stromech, až když listí opadává. Opatrně česané plody ukládají se do teplejšího, jen mírně vlhkého sklepa, kdež dle toho, jak na stromě dozrály, buď již koncem prosince, spíše však v lednu až březnu k jídlu dospívá; plody brzo zčesané velmi vadnou a nejsou k potřebě; do studeného, vlhkého sklepa uložené velmi hnijí.

V pomologickém ústavě trojském vedena jest pod čís. 211. Děkanka zimní. Bláha k tomu připsal: Strom roste z mládí přiměřeně bujně, v stáří pak velmi skrovně, koruna široká, rozeklaná pyramida; daří se též na gdouli. Zvláště jako pyramida, polokmen a jiné tvary do volných sadů s hlubokou, výživnou a teplou půdou; ve vyšších polohách jen na teplém stanovisku, ne tak pro zmrznutí, jako víсе, by ovoce dozrálo. Zraje v únoru — do dubna. Mrazy netrpí, v posledních letech jest však napadena plísní, která až 60 % plodů ničí. Co možná pozdě česat!

Popisy její nalézáme: Moravské Ovoce čís. 74. Děkanka zimní; Handbuch der Obstkunde čís. 77. Winterdechantsbirne; Leroy Dictionnaire de Pom. čís. 442. Doyenné ďhiver; též tak i Thomas str. 61.; Gaucher čís. 71.; Stoll tah. 32. Winterdechantsbirne. J. Brzezinski Hodowla drzew i krzewow owocowych Dziekanka zimowa.

Další známá synonyma: Frühlings В. В., Grüne Winter Herren B., Hildesheimer Winter Bergamotte, Kamillen B., Lauer’s Englische Oster В. B., Pfingsbergamotte, Van Mons Frühlings В. B., Anglaise, Angleterre d’hiver, Bergamotte Crassane d’Hiver, Berg. de Pentecôte, Beurré d’hiver de Bruxelles, B. d. Pâques, B. de Pâques de Lauer, B. de Printemps, B. Roupé, В. Faster, Bezi Chaumontel Très Gros, Canning, Canning d’Hiver, Dorothée Royale, Doyenné d’Hiver, Ancien, D. d’Hiver Vrai, D. de Printemps, Foucroy, Merveille de la Nature, Pastorale, Philippe de Pâques, Poire du Pâtre, Pastorale d’Hiver, Pastorale de Louvain, Seigneur d’Hiver, Philippe d’Hiver, Silvange d’Hiver, B. d’Austerlitz, B. d’Hiver, B. d’Osterling, Bergam. Tardive, Doyenne de Pâques, Belle d’Ixelles, Paddington, P. de Pentecôte, Soldat Paddington, В. de Pentecôte, Doyenne Philippe d’Hiver, Soldat. Canella hyemalis.

České ovoce, Díl 1: Hrušky, Jan Říha, Ovocnický spolek pro království české, Praha, 1915