Hrušeň Dielova

Vlastnosti odrůdy hrušní a hrušek Dielova

Dielova (Máslovka Dielova (Poděbradská)) v knize Moravské ovoce

Původ a rozšíření
Jako se považuje mezi odrůdami jablkovými zlatá zimní parména doposud za nejlepší zimní jablko, klade se tato máslovka jako první hruška zimní. Dosud nemáme vděčnější hrušky a proto přednost jí přiznávaná jest zcela oprávněna. Původu jest belgického a pro svoje znamenité vlastnosti velice se po Evropě rozšiřovala. Pěstuje se ve všech zemích v mnoha a mnoha stromech. Přesto, že domovina její jest teplá a vlažná Belgie, přece se všude místním poměrům velmi dobře přizpůsobila.

U nás jest taktéž velmi rozšířena; v zahradách, na polích, u cest, silnic i na jiných místech se s ní shledáme. Správným jménem se málokde jmenuje; nejvíce se jí říká „císařská“, „důle“ (bezpochyby od slova Diel), „kočičí hlava“ a „pánské“. Poslední dobou se nazývá též „máslovka poděbradská“.

Poloha
Strom není choulostivý, daří se i ve vyšších polohách, vysadí-li se do vhodné půdy; k jihu, jihovýchodu a jihozápadu nakloněné svahy jsou proň velmi dobrým stanovištěm i v polohách vyšších. I když by v těchto polohách rodil ovoce menší, vynahradí to zase svojí úrodností a mnohem delší trvanlivostí plodu v zimní době. Proti bouřlivým větrům nutno jej chrániti hlavně z toho důvodu, že rodí ovoce velké a vítr je lehce sráží.

Půda
Půdu miluje hlubokou, hlinitou, přiměřeně vlhkou a teplou; v půdě lehké, štěrkovité, písčité a suché se nedaří, taktéž nesnese půdu těžkou a chladnou. Toto jest snad jediná velká odrůda hrušková, které dovede pěstitel vyhověti, a čím lépe jí vyhovuje, tím jest vděčnější a více jej odměňuje. Přihnojováním půdy se docílí plody zvláštní velikosti a lepší jakosti.

Vzrůst
Strom roste bujně, tvoří z mládí pokřivenou korunu, mladé, dlouhé letorosty rostou velmi zkřiveně, později se koruna srovná, vyvinuje se do výšky a stárnouc, nabývá tvaru kulovitého; kostra korunová jest řídká a nevyžaduje častého prořezávání. Kmen mívá silný a zdravý. Letorosty vyvinuje velmi dlouhé, silné a velmi zohýbané, barva jejich jest šedá, nažloutlá, světlá. List má velký, slabý, mdle zelený, široký, mírně zašpičatělý a ozubený. V době letní v krajích teplých trpívá tento velký a slabý list za jižních horkých, suchých větrů silně odpařováním, zčerná a předčasně opadne, čímž vývin ovoce velmi trpí.

Ve školce roste sice velmi hojně, avšak tvoří zkřivené kmeny; jen v dobré půdě lze docíliti přiměřeně rovný vzrůst. V slabé půdě se nikdy rovné kmeny nedocílí, jestliže se k tyčkám neuvazují.

Stanoviště
Vysazuje se do zahrad domácích, štěpnic, po případě i do polí, vždy proti bouřlivým větrům chráněných. Pro veřejná místa se pro velké a lákavé ovoce nehodí. Nejzpůsobilejší místa proň by byly velké spojené štěpnice osázené pouze jen touto odrůdou; takové kultury by byly velmi výnosné.

Tvar stromu
Pěstuje se ve tvaru vysoko- a polokmenném, jako jehlanec, zákrsek keřovitý, palmeta, kordon a p., pro každý tvar se hodí ze zimních hrušek nejlépe, neboť jeho vzrůst a úrodnost se velmi pěkně doplňují.

Ovoce
Ovoce rodí velké, až velmi velké, tvaru hruškovitého, hladkého neb tupě hranatého, často u velmi velkých plodů bývá jedna polovina větší druhé. Při náležité kultuře zákrsků i vysokokmenů lze docíliti plody neobyčejné velikosti; tři čtvrtiny kilogramu těžké plody docíliti není žádnou řídkostí.

Kalich
Kalich jest uzavřený neb polootevřený, a jest v mělké, úzké prohlubince.

Stopka
Stopka jest polodlouhá, prostředně silná, dřevnatá, křehká, zahnutá a jest v pravidelném úzkém, mělčím důlku.

Barva
Barva plodu jest světle zelená, později světlo- a zlatožlutá; červeň i na plodech úplně slunci vystavených chybí. V základní barvě jest mnoho hnědých teček a skvrn, od nichž jest slupka drsná. Slupka sama jest hrubá, silná, mdlá a nelesklá.

Dužnina
Dužninu má jemnou, velmi šťavnatou, máslovitou, něco málo krupičkovanou, bílou, cukernatou a okořenělou; chuti dužniny se vytýká často trpkost, tato však jí nevadí, naopak činí ji pikantnější a, je-li skutečně z vyšší krajiny, trpčí, jiné vlastnosti dobré tuto trpkost zastíní a dužnina zůstává vždy dobrou.

Dozrání a česání
Uzrává v listopadu a udrží se do vánoc, stává se však též, že uzrává již v říjnu a udrží se sotva do konce listopadu, naopak jsou však též případy, že v dobrém sklepě se udrží některý rok do února. Závisí to vše od polohy, půdy, roční povětrnosti, uschování atd. Češe se koncem září neb počátkem října a dobře roztříděna se ukládá v jednoduchých vrstvách do sklepa na lísky.

Přiměřeně v bedničkách balena dá se dobře i na větší vzdálenost zasílati. Na všech trzích má dobrý odbyt, prodává se jednotlivě dle jakosti a za dobře vyvinuté plody se docílí slušná cena. Nikdy není na trhu v takovém množství, jak při tak velkém rozšíření této odrůdy by se mohlo očekávati. Patrně mnoho se vyveze a doma spotřebuje.

Zužitkování
V domácnosti se používá jako ovoce stolní a při velké úrodě se z ní vyrábí víno a povidla.

Máslovka Dielova jest nejoblíbenější a nejznamenitější naše zimní hruška a třeba se již pěstovala mnoho, přece ještě nemáme takový počet stromů, který by přinesl tolik ovoce, aby všechny poptávky kryty býti mohly. Bude jen ku prospěchu, když se této hrušky každoročně vysází velký počet stromů.

Moravské ovoce: Pojednání o ovocných odrůdách doporučených ku pěstování v českých krajích markrabství Moravského, František Suchý, Český odbor zemědělské rady pro markrabství Moravské, Brno, 1907

Dielova (Dielova máslovka) v knize České ovoce

Máme-li voliti nějakou dobrou zimní hrušku pro jakoukoliv zahradu, učiníme dobře, volíme-li Dielovu máslovku, či jak neprávem v posledních letech »Poděbradskou« máslovkou zvána byla. Volba ta uspokojí jistě každého, ano v málokterém druhu sloučeno jest tolik vzácných vlastností jako v tomto.

Domovem jejím jest Belgie, kdež mělo se dříve za to, že jest to z nesčetných semenáču pomologa professora Van Monse. On sám vyvrátil však domněnku tu a píše, že nalezl ji ředitel jeho školek p. Meuris u poplužního dvora Trois Tours, též Dry Toreu (vlámsky) zvaného, ležícího blíže Vilvordu, místa mezi Brusselem a Mecheleu (Malines), nešlechtěný, z jádra nahodile vyrostlý strom, kolem roku 1800. Plody se stromu toho podrobeny byly pečlivému posouzení a po zjištění hodnoty a nabytých zkušenostech o dobrých vlastnostech matečního stromu nazvali ji na paměť německého pomologa a professora A. Diela »Beurré Diel«. Professor Augustin Diel popsal ji potom ve svém díle Deutschland’s Kernobstsorten as roku 1816 pod jménem Dieľs Butterbirne. Ze školek Van Monsových šířila se rychle dále a již roku 1817 zapisuje ji děkan Rössler v Poděbradech do svého soupisu pod číslem 54. Diel’s Butterbirne s poznámkou: »obdržel od Diela.«

Nesprávná jest tedy domněnka, že jest to druh v Poděbradech původně vyrostlý a nelze pojmenování její »Máslovka Poděbradská« odůvodniti. K pojmenování tomu přispěla as ta okolnost, že nalezena neb vypěstována byla v Poděbradech, neb v blízkém okolí hruška, kterouž děkan Rössler »Georg Podiebradský« nazval a pod čís. 4. ve svém soupise měl. Druh tento jest však daleko menší, jiného tvaru a uzrává mnohem dříve. V Poděbradech a okolí ostatně již vymizela a nalézá se ještě v zahradě pomologického ústavu v Tróji pod čís. 250.

Pro uvarováni se veškerých omylů v nomenklatuře má se ponechati každému druhu jeho jméno původní aneb má-li se již naší mateřštině přizpůsobiti, má se státi tak, by původní jméno příliš porušeno nebylo.

Děkana Rösslera můžeme považovati za prvního šiřitele Dielovy máslovky a tu není divu, že v okolí poděbradském zdomácněla a odtud dál a dále se šířila, takže dnes není snad místa u nás, kde by se nenalezla.

Zprávy o ní obdrželi jsme z celé České nížiny, z obvodu opočenského, jičínského, českolipského, z poříčí Ohře a Berounky, z pánve plzeňské a budějovické, z obvodu táborského, německobrodského, pelhřimovského, z Podkrkonoší, z Podještědí a i z Pošumaví; zevšad se chválí a doporučuje a jen několik málo zpravodajů vyslovilo se proti ní.

Sázeti se může a daří se s prospěchem všude tam, kde se hruška s prospěchem dařiti může; půdy příliš suché, písčité a štěrkovité nesnáší, velice v ní krní a plody jsou příliš drobné; z půdy studené a mokré pak bývají chuti trpké a přihořklé a pukají. Nejlépe jí svědčí jako každé jiné hrušce hluboká, živná hlinka, v té vyvinují se plody nádherně a jsou velmi chutné. Poloha má se voliti se zřetelem k velkým plodům před větry chráněná, třeba i výše položená, avšak teplá. Hodí se kamkoli, podél silnice, do polních a domácích sadů jako vysokokmen neb polokmen právě tak dobře, jako krsek na gdouli šlechtěný ve tvaru jakémkoliv pro zahrádku nejmenší; zvláště palmety a věncoví přinášejí hojně krásných, velikých plodů. Podložka jest jí vhod jakákoliv a roste na gdouli tak dobře jako na pláňce. Ve školce činí poněkud potíže, roste sice bujně, ale křiví se tak, že jen s námahou lze rovné kmeny vypěstovati a jest lépe šlechtiti ji na vysokou pláňku neb jiný druh. Přesto vyvíjí se koruna pěkně, úzce do výše a postranní větve se poněkud kloní, čímž nabývá strom tvaru tak rázovitého, že kdo ji jednou viděl, pozná ji ihned kdekoliv. Strom nezmrzá, jen při krutých mrazech se stává, že mladé stromky ve školce zmrzají. V čas květu jest však oproti jiným druhům choulostivější a v roce 1912 květy většinou pomrzly.

Plodnost krsku počíná velice brzo, vysokokmene o něco později, jest však potom velice hojná a stálá.

Letorosty vyvinuje dlouhé, silné, zakřivené, často až zkroucené, pod oky lehce prohýbané, zelenavě nahnědlé se stříbřitým svitem, sem tam jemně ochmýřené a dlouhými vyvstalými tečkami zcela nenápadně pokryté; konec bývá obyčejně silnější.

Silně vyvinutá oka jsou kuželovitá, stříbřitě šupinatá, od spodu letorostu velmi, dále ke konci méně odstálá, na patkách mírně vydutých, oblých a jen někdy středem žeberkatých. (Viz obraz.)

Rašící lístky jsou jasně zelené, a zpod velmi jemně ochmýřené, později v plném vývoji stkvějí se temnou zelení; jsou téměř ploché, od spodu letorostu 95—105 mm dlouhé, 70 mm široké, buď široce oválové a krátce zašpičatělé, neb vejčité a ke špičce i řapíku protáhlé, jednotlivě také až okrouhlé; čím dále ke konci letorostu jsou menší a menší, s okrajem ostře pilovitým, na řapících 25—55 mm dlouhých s dlouhými uzounkými palisty; velkým listům palisty obyčejné chybějí; příplodní bývají užší a delší, jednotlivě okrouhlé, na stejně dlouhých řapících.

Z baňatých, šedě šupinatých poupat vykvétají krásné, veliké, červenými tyčinkami zdobené, as 43 mm v průměru mající květy, z okrouhlých, navzájem se nedotýkajících plátků složené. (Viz obraz.)

Velikost plodu bývá velice nestejná a jest půdou a tvarem stromu podmíněna. Vysokokmenné a polokmenné stromy skýtají plody průměrně 80—90 mm vysoké, 70—80 mm široké, ve váze 200—250 g, s krsků jsou až 130 mm vysoké a 100 mm široké a 500—700 g těžké, ano podařilo se vypěstovati na špalírech plody až 1 kg těžké (Mrázek, Vrchlabí r. 1900.)

V tvaru jeví se některé odchylky: některé jsou téměř vejčité, u stopky široké a jakoby uťaté, jiné bývají více baňaté, ke stopce protáhlé, buď s obou stran neb alespoň po jedné lehce prohnuté, končíce ke stopce špičkou užší; jinak jsou v bocích pravidelně kulaté a jen veliké plody bývají ploše zhrbolené.

Sevřený kalich, z rohovitých, úzkých, žlábkovitých, vztyčených, proti sobě skloněných a jak plod zbarvených úštů řídce složený vězí v nerovné, mělké jamce, na úzkém temeni.

Dřevnatá, silná, ke konci přihnutá stopka trčí z hluboké, dle tvaru buď široké, neb úzké jamky a bývá jednotlivě na stranu přitlačena.

Tvrdá, hrubá, se stromu zcela zelená slupka stává se později jemnější, leskne se, žloutne a bývá až zlatě žlutá; zastíněná místa zůstávají mdlá, až i zeleně prokvétalá, sluncem ožehlá rdí se někdy oranžovou lehounkou červení; většina plodů zůstává však zcela žlutá a nápadnými, světle rzivými, od stopky hrubšími řídce a dále ke kalichu jemnějšími tečkami hustě poseta, poblíže stopky a kalicha bývá jemně, jako bronzově porezavělá a sem tam jemnou, drobnou i hrubší rzí postříknuta; často se táhne po celé délce rovná neb klikatá úzká rzivá čára.

Celý plod voní slabě muškatelově.

Bílá dužnina jeví se zdánlivě zrnitou, jest však jemná, máslovitá aneb se zcela rozplývá, jest plna šťávy; chuť výborná, okořenělá a slabě libě navinule cukrnatá. Z nepříznivé polohy neb půdy zůstává dužnina hrubší, často i řepovitá, chuti špatné a i natrpklá.

Drobnou zrninou obklopený úzce dutoosý jaderník chová ve větších pouzdrech pěkně vyvinutá hnědá jádra.

S česáním má se započíti první dny října, načež začátkem listopadu k potřebě dospívá. Zraje ponenáhlu až do konce prosince, ano i o něco déle, dle místnosti, v níž jest uložena.

Náleží k nejrozšířenějším a nejoblíbenějším stolním a obchodním hruškám vůbec; jest jí však dodnes přece jen velice málo, odbyly by se jí celé vagony, a měla by se tam, kde s prospěchem se daří, sázeti z vypočítavosti v množství největším.

V pomologickém ústavě trojském vedena jest pod čís. 128. »Poděbradská máslovka«, při čemž Bláhova poznámka: Strom roste z mládí dosti bujně, letorosty krátké, silné, odstávají od větví. Tvar pravé pyramidy až do stáří, kdežto větve pod tíží plodů se sklánějí. Plodnost v 5.—8. roce po vysázení. Polohy žádá chráněné, půdy hluboké a výživné. Nutno stříkati proti plísním. Zraje nestejně.

Dále nalezli jsme její popisy: Pixa, Klíč štěpařský č. 46. Dielova Máselka, Česká Flora, roč. 1901, str. 52, Pom. Listy, roč. 1892, české zahradnické listy roč. 1900, str. 105, Zahrada domácí a školní roč. VI., seš. 5., Moravské ovoce č. 68. — V cizích: Handbuch der Obstkunde čís. 70, Lucas, Die wertvollsten Tafelbirnen čís. 71., Deutsche Obstbau zeitung roč. 1906, str. 49, Gaucher čís. 32 všude Diel’s Butterbirne. Dictionnaire de Pomologie čís. 197, Thomas str. 60 Beurré Diel.

Další známá synonyma: Beurré Incomparable, В. magnifique, В. Royal, В. des Trois Tours, В. de Gelle, В. du Roi, В. Oran, В. d’Yelle, В. Vert, В. Spence, Céleste, Dorothé, Dorothée Royale, Drijtoren, Dry-Toren, Dillen, Dillen d’hiver, Foureroy, George de Podiebrad mylně!, Graciole d’Hiver, Gros Dillen, Grosse Dorothée, Grosse Dorothée royale, Guillaume de Nassan, Poire d’Horticulteur, Mabille, Sylvanghe, Vert d’Hiver, Riesen Butter Birne, Ustroner Pfund Birne; mimo jiná ještě, které nelze odůvodniti.

České ovoce, Díl 1: Hrušky, Jan Říha, Ovocnický spolek pro království české, Praha, 1915