Hrušeň Fulvie

Vlastnosti odrůdy hrušní a hrušek Fulvie

Fulvie v knize České ovoce

Jest skutečně zajímavo, že některý druh, byť sebe výbornější, ujde širší pozornosti a pěstování jeho zůstává jakoby utajeno a omezeno jen na některá místa a zahrady. Tak má se to i s Fulvií. Málokdo ji zná, nikde se o ní nepíše, nedoporučuje se a přece jest to zimní plod z nejlepších. Nechť se však někdo zeptá Bláhy neb Marušky, kterou že dobrou zimní hrušku osaditi si má, jistě mu oba doporučí Fulvii.

O jejím původu neví se nic jistého, má se však dle francouzských spisů za to, že jest to semenáč Xaviera Grégoire v Jodoigue v Belgii. Tu měl as v roce 1854 první plody. Dříve popisována byla pod jménem Belle de Jarnac (Jarnac, osada v Belgii), pod kterýmž jménem popsal ji též A. Leroy v Dic. de Pomologie a teprve později obdržela jméno nynější, které bylo na tamním pomologickém sjezdu schváleno.

Jak již praveno, málo jest u nás rozšířena a zprávy o ní obdrželi jsme jen z České nížiny; doporučuje se však každému, kdo ve své ovocné komoře rád dobrou zimní hrušku má, aby ji měl v zahradě zastoupenu. Není zcela nic choulostivá a daří se v každé lepší půdě. Znám stromy v praobyčejné mělké ornici s podkladem písčité žluté hlíny stojící, rostou tu a plodí výborně. Ale zato místo má se pro ni voliti chráněné a teplé, by plody na stromě náležitě vyzrály a pak na loži nevadly. Mrazy jí neškodí a až do dnes (1913) plísní netrpěla; jak plody tak stromy jsou zcela čisté.

Hodí se jen do zahrad domácích jako polokmen, lépe co volně rostoucí krsek, nejlépe na špalíry, na nichž přináší krásné, velké plody. Na gdouli dobře se jí daří a lze jí na této na veškery tvarované stromy upotřebiti. Vyžaduje však při práci té velké trpělivosti, poněvadž velice nepořádně roste a každou větev nutno často navazovati. Ale zato plodnost brzo počíná, jest hojná, nikdy přespřílišná, ale vždy aspoň něco.

I ve školce činí vrzůst její potíže, křiví se na vše strany a bez důkladného řezu nelze ji vzhůru dostati, takže jest nejlépe šlechtiti ji v žádoucí výšce na zdravou, dobrou pláňku. S dostavivší se plodností přestává růsti, takže strom, tvaru jakéhokoliv zůstává malým, koruna bývá velmi nepravidelná, větve se pod tíhou plodů sklánějí a lze ji jen přísným řezem v úhlednějším tvaru, však na úkor plodnosti udržeti.

Letorosty narůstají slabší a téměř rovné a mají konec silnější, pod oky jsou velice mírně zprohýbány, barvy žlutavě zahnědlé, na slunečné straně více hnědé a dílem jakoby lehounkou, stříbřitou pokožkou sem tam potažené; hrubší, vyvstalé, podlouhlé a jakoby roztrhané tečky jsou dosti hustě po letorostu roztroušeny.

Oka jsou velice nestejná, spodní zcela malá, dále ke konci letorostu větší, kuželovitá, ostře zakončená, velmi odstálá, hnědě a stříbřitě šupinatá, jsou na patkách velmi mírně vydutých, s třemi žebérky, z nichž střední jest nejpatrnější. (Viz obraz.) Starší dřevo jest popelavé barvy. (Viz obraz).

Na jaře raší lístky zelené, které po svém úplném vývoji bývají as 70 mm dlouhé, 47 mm široké, tvaru eliptického, s krátkou špičkou, po délce jsou téměř rovné, napříč lehounce prohnuté a mají kraj drobně a nestejně, mělce pilovitě vroubkovaný, na řapících as 35 mm dlouhých, ke konci letorostu jsou však zcela malé, stejného tvaru; řapíky opatřeny bývají uzounkými, kopinatými palisty. Příplodní listy bývají as zprvu uvedené velikosti, ale užší, a mají řapík 42—50 mm dlouhý.

Květní poupata bývají pěkně vyvinutá, baňatě kuželovitá, ostře zakončená, hnědě a stříbřitě šupinatá. Z těch vykvétají v hojnosti poměrně malé, as 35 mm v průměru mající květy, z plátků opak vejčitých tak sestavené, že navzájem se nedotýkají. (Viz obr.)

Velikost plodu jest velmi nestejná a tvarem stromu jakož i půdou podmíněna. Barevný obraz, k jehož zhotovení sloužily plody s volně rostoucího krsku vzaté a p. Maruškou z Klecan k účelu tomu věnované, znázorňuje as tak průměrnou velikost; plody ty vážily 140—160 g. Za špatnějších poměrů jsou menší, jen 100—120 g těžké, na špalírech narostou však až do 200 g.

Jak již z obrazu patrno, tvar se velice mění, některé plody jsou delší, ke stopce plnější a tím jaksi Avranšské podobny (levý plod nahoře), jiné jsou ke stopce štíhlejší a pěkně prohnuté (pravý plod dole), některé kratší a baňatější (levý plod dole); najdou se též takové, že jsou krátké, v bocích více baňaté, ke stopce pěkně prohnuté, jak jako zvonkovité, as jak černý obraz průřezu znázorňuje. Povrch všech bývá zhrbolený a i zhranatělý.

Otevřený kalich sestaven jest z úštů u spodu zdužnělých, navzájem se nedotýkajících; jsou vztyčené, špičky jich suché, jinak jako plod zbarvené a vězí v polohluboké, široké, po okraji mírně zhrbolené jamce; vyskytují se také plody s temenem šikmým a tak úzkým, že na něm plod nestojí, pak vězí kalich jen v jamce mělounké a úzké.

Silná stopka bývá zdužnělá, rovná i zakřivená, hrbolatá, tak jak její okolí zbarvena a rzivě skvrnitá; bývá buď na špičku plodu jako přimáčknuta, u většiny plodů přechází jaksi hrbolatě v plod; také bývá někdy hrbolem na stranu přimáčknuta.

Slupka dosti se leskne, jest hladká, u některých plodů rzí jemně zdrsnělá, se stromu zelená, neb sivě zelenavá a na slunci zarudlá, později na loži nabývá barvy bělavě zlatě žluté, ve stínu zelenavé, strana sluncem ožehlá bývá někdy méně, někdy více a tak jako mramorovaně zahnědle červená; najde se dosti plodů, které jsou na slunečné straně jen jaksi červeně tečkované, ale také jen zcela žluté; celá poseta jest bleděrzivými, nápadnými, v červeném zelenavě vroubenými tečkami, mimo to jsou některé plody pokryty z většího dílu drobnou, místem i hustou rzí, barvy bronzové, v níž tečky se ztrácejí; jiné jsou jen blíže kalicha a stopky jemně porezavělé; také i větší, hrubší, ostře ohraničené skvrny se vyskytují.

Bělavá dužnina mění se do žluté, jest velmi jemná, šťavou přetéká a úplně se rozplývá, chuť její výborná, líbezně sladká, při tom jemně navinulá a skvostně okořeněná.

Jemnou zrninou zcela úzce obklopený jaderník mívá osu někdy široce, jindy jen zcela úzce a krátce dutou a chová v prostranných pouzdrech pěkně vyvinutá, dlouze vejčitá, hnědá jádra.

Nutno nechati ji co možná dlouho na stromě, jinak na loži vadne; opatrně se uloží, načež as tak začátkem prosince, v některém roce již v polou listopadu k jídlu dospívá; uzrává na loži nenáhle až do polou ledna a i ještě déle.

Jest to hruška z nejskvostnějších zimních pro stůl. V obchodě jest ještě velice málo známa, ale prodávala by se za vzácnou lahůdku výborně.

V Bláhových poznámkách jsme nalezli: Strom jen přísným řezem udržeti lze zvláště v mládí v nějakém tvaru a poněvadž jest záhy plodný, zůstává koruna malá. Uzrává v listopadu — prosinci a jest v ten čas jednou z nejlepších stolních hrušek.

V zahradách zemského pomologického ústavu v Tróji mají ji pod číslem 349. Fulvie.

V literatuře málo se o ní až dosud psalo a nalezáme ji jen v Handbuch der Obstkunde číslo 510., Lucas: Die wertvollsten Tafelbirnen čís. 79. Neue Fulvia se značkou oo. Leroy: Dictionnaire de Pomologie pod číslem 90. Belle de Jarnac, dále pak bez čísla ua straně 467. druhého dílu hrušek „Nouvelle Fulvie“. Nad to přikládají se jí synonyma: Fulvie Grégoire, Nouveau Simon Bouvier.

České ovoce, Díl 1: Hrušky, Jan Říha, Ovocnický spolek pro království české, Praha, 1915