Hrušeň Giffardova

Vlastnosti odrůdy hrušní a hrušek Giffardova

Giffardova (Giffardova máslovka) v knize České ovoce

V prvých dnech srpna, kdy lepších (letních) hrušek jest nedostatek, dospívá Giffardova máslovka, která nevyniká sice velikostí, ani krásou, ale jest v ten čas snad nejchutnější.

Pochází z Francie. O jejím původu nevědělo se nic jistého, až nalezeno bylo v zápiscích zahradnického spolku v départ. Maine et Loire, že objevil ji v roce 1825 pan Mik. Giffard, rolník ve Fouassières, v lesíku u Sv. Mikuláše, farní to osady Sv. Jakuba u Angersu, od sebe vzrostlé pláně. Ve spisech těch nalézá se také první popis hrušky této z roku 1840 z péra předsedy spolku tohoto p. Milleta.

U nás nenalezla valné obliby a známa jest nejvíce jen kolem Prahy (v Tróji), kde jí sobě velmi cení, dále najde se jen sem tam v panských sadech a sbírkách pomologických. Příčinou toho jest asi její nepěkný, slabý vzrůst, k čemuž i také listy, které jakoby zvadlé na stromě visí, přispívají, pak nejistá a pozdě počínající plodnost. Také i její chuť není vždy stejná, některý rok zcela se rozplývá, druhý zůstává jen máslovitá a i chruplavá. I půda má veliký vliv na její chuť; shledali jsme, že nejchutnější plody skytají nám stromy v lehké, ale živné půdě rostoucí, kdežto z těžké bývají mnohem špatnější, také i stromy v těžké půdě špatně rostou a brzo odumírají. Vůči plísni jest dosti otužilá a málokde jí podléhá, však kde plísním výborně se daří, na vlhkých a vzduchu nepřístupných místech trpívá také a nutno ji stříkáním chrániti.

Také i v čas květu jest choulostivější než jiné; déle trvající deště neb pozdní mrazíky poškozují květ, že spadne, čímž se také nestejná plodnost vysvětluje. Dle předeslaného nehodí se každému a nestála by za doporučení, kdyby nebyla tak ranná a dobrá. Uspokojí jen tam, kde se jí může vykázati dobrá, živná, lehká, dosti vlhounká půda v chráněné, ne však uzavřené poloze a kde se její vzrůst podporovati může častým hnojením, například v domácích a zelinářských zahradách, kde beztak se hnojí a zalévá, daří se jí nejlépe. Nesmí se také opomenouti, stromy občas hlubokým seřezáním zmladiti, přináší pak ihned lepší plody.

Nejvhodnější tvar pro ni jest polokmen neb vysokokmen a volně rostoucí krsek, na kterých se později dosti vděčí; pravidelně vedeným tvarům se pro nepořádný vzrůst špatně přizpůsobuje, také k výchově tvarů malých, věncoví neb p. nelze jí pro pozdě začínající plodnost doporučiti.

Ač na gdouli sice dobře, ale slabě roste, doporučuje se sázeti stromky na pláňce šlechtěné, poněvadž i na této slabě a zvolna roste, a kdo chce pěstovati polokmeny neb vysokokmeny, učiní lépe, šlechtí-li ji v libovolné výšce na zdravou pláňku neb jinou, k tomu vhodnou odrůdu. Rozvětvuje se řídce v korunu malou, nehezkého vzhledu, s větvemi šlahounovitými, které se rády dolů sklánějí, čemuž se přiměřeným řezem v mládí aspoň poněkud předejíti dá. Letorosty narůstají dlouhé a tenké, jsou pod oky sotva znatelně zprohýbané, červenavě nahnědlé, ve stínu více do hnědězelena, ke konci velmi jemnou plstí potažené a čárkovitými i kulatými narezavělými tečkami zcela nenápadně, dosti hustě poseté.

Zcela malá, krátká oka v podobě trojúhelníku přiléhají většinou k letorostu, jen některá bývají lehce odstalá, vesměs však ostře zakončena a mají šupiny hnědé a jaksi roztřepené, jsou na patkách zcela nízkých, se třemi sotva zřetelnými žebérky, z nichž prostřední hluboko se táhne. (Viz obraz.)

Raší lístky jasně zelenými, vespod šedě ochmýřenými, které po úplném vývoji bývají as 67 mm dlouhé 43 mm široké, eliptické, na obě strany stejně zakončené; jen některé jsou k řapíku tupější, jsou na šíř, mělounce žlábkovitě prohnuty, tenké a lesklé, jakoby mírně zkadeřené, zespod sem tam i prošedivělé a mají kraj sotva znatelně pilovitý nebo vroubkovaný. Řapíky bývají as 45 mm dlouhé a tenké. Hořejší listy bývají menší, až velmi malé, na řapících kratších a níťovitými, as 20 mm dlouhými palisty opatřených. Příplodní bývají as zprvu uvedené velikosti, však řapíky až 70 mm dlouhé.

Malá, štíhlá květní poupata mají šupiny hnědé a dílem šedě vroubené; z nich vykvétají polovelké, as 30 mm v průměru mající květy, z okrouhlých, bílých plátků řídce sestavené, tak že druh druha se nedotýká, v malých chomáčcích. (Viz obraz.)

Velikost a tvar plodu znázorňuje správně barevný obraz, k jehož zhotovení sloužily plody s vysokokmene vzaté, různé velikosti ve váze 70—120 g. S krsku bývají o něco větší a až 150 g těžké. Tvar v ničem se nemění, jest povždy pěkně pravidelný a jen největší plody jsou někdy velice mírně zhrboleny.

Malý kalich jest otevřený, z úzkých, šikmo vztyčených, dlouhých úštů, barvy plodu, jichž šedé špičky, dílem dovnitř, dílem nazpět převislé jsou, řídce sestavené, vězí v malé, mělké, zcela mírně zhrbolené jamce, také však i prostě na temeni plodu.

Dřevnatá, zelená a rzivě skvrnitá, málo zakřivená stopka bývá do štíhlé špičky plodu vtlačena, často i hrbolkem na stranu přimáčknuta. Vyskytují se také plody, ač zřídka, se stopkou zcela krátkou, zdužnělou, tratící se hrbolatě ve špičku plodu.

Něžná, hladká slupka pěkně se leskne, bývá světle žlutavá, zeleně prokvetalá, některé plody, zvláště s krsku, prostě zelenavě žluté, na slunci žlutší, nanejvýše červeně tečkované, jiné mají stranu sluncem ožehlou zcela málo, neb jen jako mramorované začervenalou; s vysokokmene bývají však živěji zbarveny, as tak, jak na barevném obraze vidno; jemné, šedě rzivé tečky pokrývají celý plod, tratí se však v barvě žlutavé, ač bývají mdle zelenavě vroubeny, naproti tomu na straně slunečné, červeně jsouce vroubeny, pěkně vynikají tak, že až na bledě zbarvenou Pstružku upomínají. Jen výjimkou najde se blíže stopky trochu jemné rzi, neb nějaká rzivá čára.

Zralé plody velmi libě voní.

Bělavá, do žlutava se měnící dužnina bývá jemná, někdy velmi jemná, plna šťávy, někdy zcela se rozplývá, jindy zůstává máslovitá a i tuhá, chuť její na ten čas velmi dobrá, lehounce kořenitá, sladká a při tom libě navinulá.

Jemnou zrninou obklopený jaderník má úzkou, dutou osu, malá pouzdra a v nich malá, světle hnědá, na oba konce černavě zakončená jádra.

Největší plody mají se již kolem 20. července protrhávati, by druhé ještě dorostly, ostatní zčešou se koncem července, načež po několika dnech k jídlu dospívají; pak rychle přecházejí. Až do úplného uzrání na stromě ponechané plody nejsou už tak šťavnaté a ztrácejí svoji libou, dobrou chuť.

Pro stůl jest velmi dobrá a na trhu pro rannost dobře placena. Zasílati lze ji ihned po otrhání ve stavu nedozrálém.

Bláha o ní napsal: Úhledná ranná hruška, velice na trhu hledaná, přichází hnedky po Magdalence, v okolí Prahy dobře známa. Zraje koncem července. Strom roste dosti bujně, tvoří široké pyramidky a plísní dosud netrpí.

V zahradách zemského pomologického ústavu obsažena jest pod jménem Máslovka Giffardova, čís. 78.

Popisy její nalézáme: Handbuch der Obstkunde čís. 443., Lucas: „Die wertvollsten Tafelbirnen“ č. 4. Giffarďs Butterbirne; Leroy Dictionnaire de Pomologie čís. 213. Beurré Giffard; Thomas „Guide Pratique“ řadí ji na straně 57 do prvého výběru.

V Polsku nazývají ji Biera Giffarda, na Rusi Berje Giffard.

Jiná synonyma mimo „Giffard“ nejsou známa.

České ovoce, Díl 1: Hrušky, Jan Říha, Ovocnický spolek pro království české, Praha, 1915