Hrušeň Guyotova

Vlastnosti odrůdy hrušní a hrušek Guyotova

Guyotova (Máslovka Guyotova) v knize České ovoce

Kolem roku 1875 dán byl ze školek Baltetových v Troyes ve Francii nový, všeobecnou pozornost vzbuzující semenáč známé hrušky „Williamky“ do obchodu. Jméno její má na paměť uváděti francouzského oenologa Doc. Julesa Guyota. Více se o jejím původu neví.

Pokud známo, uvedly ji u nás koncem let sedmdesátých do obchodu vídeňské školky Rosenthalovy, odkudž i sám jsem si rouby přinesl a našlechtil. Výsledek nedal na sebe dlouho čekati a již druhým rokem (dle mých zápisků z r. 1882) měl přešlechtěný strom první plody, které se hned tehdy velice zamlouvaly. Brzo po tom, v roce 1886 nalezl jsem na ovocné výstavě v Kutné Hoře ve sbírce tamější hospodářské školy a velkostatku Konárovického krásné a veliké plody téže hrušky, které všeobecný obdiv budily. Nelze se dnes diviti, že po třiceti letech rozšířila se velmi hojně, jak tomu četně vystavené plody na ovocné výstavě r. 1910 nasvědčovaly. Pozornosti této také právem zasluhuje, neb málokterá hruška spojuje v sobě tolik dobrých vlastností, jako tato. I v Německu jest velice oblíbena, sází se v posledních letech hojně, a i staré stromy přešlechťují nejen ze záliby, nýbrž i ze spekulace pro obchod ve velkém, k čemuž asi vysoké ceny na berlínském trhu docílené velice pobádají.

Daří se v každé lepší, pro hrušky způsobilé půdě; podotknouti však sluší, že jakost půdy má největší vliv na chutnost plodů. Z této příčiny rozcházejí se tak velice mínění o hodnotě její. Kdo ji má státi v dobré půdě, chválí její jemnou chuť a až překypující šťavnatost, naproti tomu plody z půdy špatné, suché, nelze k oněm z půd dobrých ani přirovnati.

Šlechtěna na pláňce roste bujně, zdravě, pěkně vzhůru a dá se veškerým větším tvarům přizpůsobiti. Za nejvhodnější tvar považuji polokmen a volně se vyvíjející jehlanec; pro větší palmety je lépe vzíti ji na pláňce. Na gdouli roste sice dobře, ale následkem velké, obyčejně již druhým rokem počínající plodnosti přestává brzo růsti a nepomáhá-li se hnojením a rozumným řezem, brzo vysílí. V náhradu za tuto malou péči přináší často až velmi veliké plody; zvláště věncoví v jakémkoliv tvaru, menší jehlance a palmetky jsou velice vděčny.

Jak daleko zkušenosti sáhají, zmrznou někdy mladé šlechtěnce ve školce, starší stromky však mrazy netrpí.

Rašíc zelenavě šedě, vyvíjí (dle bujnosti stromu) dlouhé a silné letorosty, pod oky lehce zhranatělé a zprohýbané, lysé, na silnější vždy špičce slabě ochmýřené, barvy zelenavě hnědé, na slunci více hnědé, vyvstalými dlouhými tečkami nenápadně, ale dosti hustě poseté a jednotlivě květným poupětem zakončené. Malá trojhranná, na malých patkách (podsádkách) přilehlá oka bývají dosti hustě, dílem nestejně po letorostu rozdělena; nepatrné na patce vzniklé žebérko táhne se až skoro k nejbližšímu oku.

Kožovité, temně zelené, člunkovitě prohnuté, vejčité, po okraji buď hrubě a tupě, neb jemně a ostře pilovité listy vyvinují se velice nestejně; kdežto některé nabývají délky až 95 mm a 60 mm šířky, bývají jiné, zvláště ke konci letorostu, sotva z polovice tak velké, na řapících 40—60 mm dlouhých s palisty níťovitými. Příplodní listy bývají stejné velikosti, ale na delších řapících.

Květná poupata jsou štíhlá a ostře zahrocená. Z nich vykvétají polovelké řídké květy v menších chocholících, často i na letorostech, ve velkém množství; otužilost proti mrazům a jiným nepohodám dokazuje každoroční střídavě velká plodnost.

Velikost plodů závisí na jakosti půdy, tvaru a péči stromům věnované. V nejlepších okolnostech dosahují až 14 cm výšky, 8 cm šířky, váhy pak až 420 g, jak as připojený průřez plodu přibližně znázorňuje; dostal jsem sice též plody z věncoví vzaté, které ještě tuto velikost převyšovaly, jest to však již velikost abnormální, jíž dosáhne se při pilném hnojení a protrhání plodů, takže jen 2—3 plody na malém krsku zůstanou. Při veliké úrodě a v horší, zvláště sušší půdě bývají daleko menší. Velikost, barevnou tabulkou znázorněnou, lze pokládati za průměrnou, ve váze plodu 200—250 g.

Tvar plodů různí se velice a přibližuje se as tvaru Čáslavky Williamovy; některé plody bývají téměř kuželovité, ke stopce lehce prohnuté, končíce buď tupou, šikmou špičkou, jindy špičkou hrbolatou, do níž jest stopka se strany jako násilím vtlačena; jiné jsou ke kalichu baňatější, ke stopce štíhlejší, nabývajíce tvaru Boscovy lahvice. Výjimkou bývají některé krátké a baňaté, široce tupou špičkou zakončeny, ale vždy jsou některé více, jiné méně po celém povrchu drobně a ploše zhrboleny.

Polootevřený, někdy zcela otevřený kalich složen jest z krátkých, rohovitých, vztýčených listenů a jest dle tvaru temene plodu v menší neb větší, mělké a ploše zhrbolené jamce.

Krátká, dřevnatá, u velikých plodů zdužnělá stopka trčí buď na šikmé špičce plodu z malé hrbolaté jamky, aneb bývá do této vtlačena a hrbolem na stranu, často do pravého úhlu přitlačena; v některém případě přechází hrbolatě v plod.

Lesklá, hladká, někdy až kluzká slupka bývá při česání žlutavě zelená, za nějaký den nabývá barvy pěkně světle žluté, ke stopce zelenavě prokvétalé; některé plody bývají na sluneční straně zlatě žluté, jiné lehce, tak jako žíhaně slabě začervenenalé. Jemné i hrubší rezavé tečky roztroušeny jsou četně po celém plodu, mimo to bývá slupka kolem stopky drobounce porezavělá a sem tam rezavou skvrnou jako pohozena. Uzrálé plody slabě, ale libě voní.

Jakost bílé dužniny jest na povaze půdy a počasí závislá. Z některých míst a některý rok bývá zdánlivě zrnitá, méně šťavnatá a poloplynná, za lepších okolností zcela plynná, šťávou překypující, chuti dobré, sladké, s lehkou navinulou příchutí, schází jí jen něco více vůně, aby byla zcela první jakosti.

Úzce dutoosý, zcela jemnou zrninou obklopený jaderník chová v dlouhých, úzkých pouzdrech poměrně malá, světle hnědá jádra.

Určiti zcela přesnou dobu zrání jest velice těžko a řídí se dle počasí a polohy. V teplém roce a na chráněných místech bývá již koncem srpna, některá léta neb v místech chladnějších také až koncem 15. září zralá, vždy však před Čáslavkou Williamovou; trhati neb protrhávati se musí o 10—12 dní dříve a nesmí se nechati na stromě zežloutnouti, neboť tím prodlouží se doba požitku as na 3 neděle.

Za zelena jsouc trhána snáší výborně sebe delší dopravu. Vlastnost tato, pak její velikost, lákavý vzhled a dobrá chuť učiní z ní, až více rozšířena a známa bude, velice hledaný předmět obchodní.

Ve své vlasti známa jest pode jménem Docteur Jules Guyot, pod kterýmž ji uvádí Simon Louis ve svém „Guide Pratique“ na str. 100. mezi novinkami. Lauche popsal ji v „Handbuch de Ohstkunde“ č. 830. Doctor Jules Guyot. Četné posudky a krátké články roztroušeny jsou v německých odborných časopisech, shodujíce se vesměs ve velmi příznivém znění. Jiná synonyma nejsou známa.

České ovoce, Díl 1: Hrušky, Jan Říha, Ovocnický spolek pro království české, Praha, 1915