Hrušeň Hardyho

Vlastnosti odrůdy hrušní a hrušek Hardyho

Hardyho (Máslovka Gellertova) v knize Moravské ovoce

Původ a rozšíření
Velmi málo jest mezi většími hruškami máslovek, které by tak se byly přispůsobily našim klimatickým poměrům jako tato. Pochází prý z Belgie a jest prý původu mladšího, ale že by u nás mnohé stromy se byly v krátké době tak vyvinuly, jest skorém víře nepodobno, a pak také ta okolnost, že by již před mnoha lety byla se rozšířila do našich odlehlých krajů jako novinka, uvádí pochybnost o novějším původu této odrůdy; zdá se, že již dávno se pěstovala v našich krajích, nežli obdržela své výše uvedené jméno.

Pro své znamenité vlastnosti rozšířila se velmi mezi pěstiteli ovocných stromů, a každý, kdo ji pěstoval, cení ji sobě velice. U nás se také v značném množství pěstuje, jenom že ne ve větších spojených kulturách, nýbrž jednotlivě v zahradách i veřejných místech. Zaměňuje se zhusta za isembartku, ale nikoli jako obyčejnou, nýbrž říkají jí velká isembartka.

Poloha
Není shovívavější podzimní máslovky, pokud se týče polohy, nad tuto; strom se daří v nejvyšších našich polohách, roste dobře v úžlabinách, na svazích i hřbetinách našich horských krajů; mohutný vzrůst, houževnaté složení dřeva chrání jej před sebe drsnější povětrností.

Půda
Také přes svůj silný vzrůst není vybíravým v půdě; každá lehká, hlinitá neb i vazčí, dostatečně hluboká, ne příliš vlhká půda jest proň vhodná.

Vzrůst
Roste velmi bujně v mládí i stáří, vyvinuje velkou jehlancovitou, silně rozvětvenou a hustě zalistnatělou korunu; kmen má silný, jakož i větve mohutné a zdravé. Koruna velmi dobře vzdoruje větrům a jiným nepříznivým činitelům. Letorosty má dlouhé, silné, hutné, světlonahnědlé barvy, a náležitě každoročně vyzrávají a netrpí mrazy. Plodonosných větviček nasazuje mnoho. List má velký, elipsovitý, ostře zašpičatělý, vlnitý, k špičce přehnutý, tmavozelený, velmi lesklý, hustě na letorostu nasazený. Na jaře raší a kvete později a proto dobře odkvětá a jest velmi úrodný. Ve školce roste velmi bujně, kmeny jeho jsou vždy silné, rovné, hladké a houževnaté. Pro tyto vlastnosti používají majitelé školek tuto odrůdu k vypěstování silných, zdravých mezišlechtěnců a odrůd slabě rostoucích.

Stanoviště
Sázeti se může vždy s dobrým výsledkem do zahrad, štěpnic, polí, na pastviny, podél cest a silnic, na náměstí, návsi a vůbec na všechna místa pro hrušky způsobilá.

Tvar stromu
Pěstuje se jako vysoko- a polokmen, jehlanec a zákrsek keřovitý; oba dva zákrskové tvary se šlechtí jen na kdouli. Pro jiné tvary se pro svůj bujný vzrůst nehodí.

Ovoce
Ovoce rodí velké, tvaru tupě kuželovitého, pravidelného i nepravidelného; mnohé plody jsou tupě hranaté, jiné rovné, nejširší průřez jest blíže kalicha; ke stopce jest plod často jednou větší polovinou na stranu sražený; u všech tvarů stromu jsou plody stejnoměrné velikosti a nebývá proto velká různost jakostí jako u mnohých jiných odrůd velkoplodých.

Kalich
Kalich má otevřený, malý, a jest v mělké, široké, rovné, neb tupě hranaté prohlubince.

Stopka
Stopka jest krátká neb prostředně dlouhá, silná, dřevnatá, houževnatá, pevně sedí na plodonoši, bývá vyšší stranou plodu ke straně stlačena, čímž z něho šikmo vyčnívá.

Barva
Základní barva plodu jest světle zelená, při uzrání žlutá, leč jest kryta šedorezivým jemným povlakem tak, že sotva proniká, ve rzi se nacházejí četné tmavohnědé tečky a mnohdy na straně sluneční mdlý nádech červený. Od rzi a šedého povlaku jest slupka jemně drsná, jinak jest tenká a podléhá lehce poškození.

Dužnina
Dužnina jest velmi jemná, máslovitá, šťavnatá, bílá, nazelenalá neb nažloutlá, chuti neobyčejně pikantní, sladké, navinulé a okořenělé; chutí i jemností upomíná velice na hrušku isembartku.

Dozrání a česání
Uzrává někdy již koncem září, jindy až v říjnu a drží se asi 14 dní. Češe se v druhé polovici měsíce září a ukládá se do sklepa ku dozrání. Za přiměřeného balení a pokud jest úplně tvrdá snese dosti dalekou dopravu. Na trhu jest velmi hledána pro svoji znamenitou jakost jako ovoce stolní. Jsouc považována za šedou podzimní máslovku, jde vždy velmi dobře na odbyt, přes to, že počátkem října jinými podzimními hruškami jest trh přeplněn.

Zužitkování
V domácnostech, jak již uvedeno, se zužitkuje hlavně jako ovoce tabulové, vedle toho vyrábí se z ní víno a vaří povidla.

Kdyby naše podzimní šedá máslovka, jak již lze pozorovali, v budoucnosti degenerovala, nepřivede to pěstitele do rozpaků, neboť náhradou za ni máme svěží, plnou života, rovněž tak cennou, ne-li cennější, máslovku Gellertovu, která asi tak brzy zmalátnělosti nepodlehne.

Moravské ovoce: Pojednání o ovocných odrůdách doporučených ku pěstování v českých krajích markrabství Moravského, František Suchý, Český odbor zemědělské rady pro markrabství Moravské, Brno, 1907

Hardyho (Hardyho máslovka) v knize České ovoce

Kdyby se měla zvoliti jediná nejlepší, as tak 10.—15. října zrající hruška, jistě obdržela by tato, jež nezáří sice vnější krásou, ale za to vyniká lahodnou, skvostnou chutí, plné vzácné aromy, hlasů nejvíce, takže ji i špičaté jazýčky považují za nejlepší z hrušek v době té zrajících. Stromy plody obalené skýtají nádherný pohled.

Rozšířena byla z Francie, kdež mělo se dříve za to, že jest ze semenáču Van Monsových; později teprve zjistilo se, že byla as v roce 1830 majetníkem zahrad Bonetem v Boulogne-sur-Mer, velikým milovníkem zahradnictví buď někde nalezena aneb z jádra vypěstována; jméno obdržela na památku M. Hardy-ho, tehdejšího ředitele zahrad v Luxemburgu, načež byla ze školek Jaminových v Bourg la Reine na všechny strany rozšířena.

Německý pomolog Oberdieck o ní opět píše, že obdržel v roce 1838 od Van Monse mezi mnoha jinými nepojmenovanými hruškami i tuto a pojmenoval ji »Gellerťs Butterbirne.«

Záznam, kdy as u nás zavedena byla a šířiti se počala, nelze nikde nalézti, avšak její nádherný, úplně zdravý vzrůst a výborná chut přispěla as nemálo k tomu, že dnes rozšířena jest po všech obvodech vlasti naší, jak tomu zevšad zaslané, chvály plné zprávy nasvědčují.

Volba tedy nezpůsobí starostí: daří se všude tam, kde hruška vůbec růsti může i v půdě sušší a chudší. Tím není arciť řečeno, že by se právě na taková místa sázeti měla, naopak, čím lepší, živnější půda, tím větší a skvostnější plody; avšak vzhledem k velkým, často až velmi velikým plodům má se pro ni voliti místo aspoň poněkud před větry chráněné, třeba i vysoko položené.

Tvar stromů můžeme voliti jakýkoliv; vysokokmenů lze upotřebiti do polních i domácích sadů, podél silnic, vůbec všude tam, kde vysokokmen se hodí; volně rostoucí neb pravidelnému řezu podrobené jehlance a palmety v každé domácí neb hrazené zahradě, v níž nemá nikdy chyběti. Na malé palmety, věncoví jakéhokoliv tvaru méně se již hodí: roste příliš bujně, řezu skýtá dosti obtíží a hlavně proto, že plodnost počíná velice pozdě.

Na gdouli roste výborně, stejně bujně jako na pláňce a mělo by se k vytváření jehlanců, palmet a jakýchkoliv uměle vedených tvarů jen na gdouli šlechtěných stromků používati.

Jediná její vada jest, že plodnost ustává, když se stromy jaksi vyvinuly, tedy o 4—5 let později, třeba i na gdouli šlechtěna byla, proti druhům jiným; jakmile však jednou plodnost započne, rodí pak každoročně, nikdy přespříliš, někdy málo, druhým rokem hojněji.

Ve školce roste velice bujně, kolmo vzhůru a předstihuje ostatní; tvoří krásné rovné kmeny, takže se jí sem tam i k mezišlechtění druhů jiných používá; později na stálé místo vysazena vyvíjí velikou, jehlancovitou, skvostně olistnělou korunu; větve, které se později pod tíhou plodu rády sklánějí, bývají obaleny krátkým, plodonosným dřevem. Celkem upomíná svým vzrůstem velice na šedou máslovku podzimní, která trpíc velice plísněmi vymírá; tato ji má aspoň částečně nahraditi. Zůstává povždy veškerých plísní prosta a čista, nezmrzá také tak snadno jako druhy jiné, také květy nejsou vůči mrazům tak choulostivy, jako druhů jiných; plody pak drží pevně na stromě.

Dlouhé, silné letorosty se pod oky lehounce prohýbají, jsou zelenavě žlutohnědé, na slunci hnědé neb červenavě hnědé, špinavě bělavými tečkami řídce a zcela nenápadně poseté a celé jemně šedě ochmýřené.

Silně vyvinutá, kuželovitá oka jsou ostře zakončena, ke konci letorostu méně, dolů víc a více odstálá, hnědě, částečně i stříbřitě šupinatá, na patkách silněji vydutých, sotva zřetelně žebérkatých; střední žebérko táhne se hluboko dolů; při bujném vzrůstu mění se spodní oka ve špičky plodonosné (viz obraz).

Rašící strom má vzhled přišedivělý tím, že zelené mladičké lístky jsou ze spoda šedě ochmýřeny.

Různě veliké, nápadné, lesklé a tmavě zelené listy bývají po délce srpkovitě, napříč na způsob člunku mírně prohnuté, ke konci letorostu malé, as 70 mm dlouhé, 40 mm široké, eliptické, spodní až 85 mm dlouhé, 53 mm široké, téměř vejčité s dlouhou špičkou, kraj mají mělce a nepravidelně zoubkovaný, jsou na řapících 22—30 mm dlouhých, s uzounkými, zoubkovanými palisty. Příplodní bývají ještě větší, kratší, méně zoubkované a na delších řapících.

Na plodonosném dřevě vyvíjí se hojnost poměrně malých, kratších, hnědě šupinatých květových poupat s roztřepenou špičkou, z nichž vykvétají celkem neúhledné, as 35 mm široké, z menších plátků řídce složené květy ve větších chomáčcích (viz obraz).

Velikost plodů bývá velmi nestejná. Barevný obraz znázorňuje velikost i tvar pěkně vyvinutých plodů s vysokokmene a volně rostoucího krsku ve váze 180—230 g, při větší úrodě bývají o něco menší, naproti tomu klidíme s krsku plody as tak veliké a i větší, 250—320 g těžké, jaké ke zhotovení černého obrazu sloužily.

Tvar, jak jej obrazy znázorňují, převládá, vyskytují se však plody, zvláště menší, které jsou spíše delší, v bocích útlejší a ke stopce spíše protáhlé. Povrch bývá pěkně pravidelný a zřídka sem tam velice mírně zhrbolený.

Otevřený kalich složen jest z úštů jako plod zbarvených, vespod vzájemně se dotýkajících, širokých, náhle zúžených, vztyčených, pak hvězdovitě rozložených, se špičkami suchými a vězí většinou v malé, po okraji mírně zhrbolené jamce.

Krátká, silná, dřevnatá stopka rezavé a zelenavé barvy bývá nejčastěji jen jako ku plodu aneb v nepatrnou jamku vtlačena a jednotlivě hrbolem na stranu přimáčknuta; také přechází někdy kroužkovitými hrbolky v plod.

Hladká, na některých plodech zcela jemně zdrsnělá slupka neleskne se, barva její jest zvláštní: zelenavá nebo šedozelenavá, na sluneční straně tak jako zemitě zarudlá, nenápadně šeděrzivými, v rudé barvě šedými tečkami hojně poseta a téměř celá jemnou skořicovou rzí pokryta tak, jako by byla rzivým závojem zahalena, jímž spodní barva proniká, sem tam, zvláště blíže stopky, najdou se hrubší rezavé skvrny; jednotlivé, zvláště zcela ve stínu vyrostlé plody jsou jen jako šedě zelenavé a hojně tečkované, na špalírech vyrostlé jsou naproti tomu živěji zbarveny, spodní barva žlutavě prokvétá a sluncem ožehlá bývá jasněji zarudlá. Při dozrání plodu se barva téměř ani nemění.

Slabá, ale jemná vůně upomíná na šedou máslovku podzimní.

Velice jemná, bělavá, někdy lehounce do lososova se měnící dužnina úplně se rozplývá, šťávou kypí, chuť její jest výborná, libě okořeněná, sladká a jemně pikantně navinulá.

Zcela jemnou zrninou obklopený dutoosý jaderník chová v menších pouzdrech malá, tmavě hnědá, po koncích černá jádra v malém počtu.

Dospělé plody mají se protrhávati již asi v polou září, ostatní ke konci září, načež po 10—12 dnech k jídlu dospívají a as do konce října potrvají.

Mezi stolními soudobě zrajícími hruškami zaujímá první místo a třeba nebyla lákavě zbarvena, dobře se na trhu prodává; dopravu snáší ve stavu nedozrálém a při dobrém balení zcela dobře, později však tlakem velice trpí.

Bláha o ní napsal: Roste z mládí velice bujně a co zvláštní, že jest na gdouli bujnější než na plaňce, aspoň z mládí; proto smí se šlechtiti na plaňku jen k výchově vysokokmenů, na krsky jen na gdouli. Koruna řídká, štíhlá a vysoká, úrodnost počíná 4. až 6. rokem, pak každého roku přináší krásné a výtečné ovoce; zraje od 1.10.—20.10. Žádá polohu střední, proti větrům chráněnou a půdu výživnou.

V zahradách pomologického ústavu v Tróji vedena jest pod čís. 81 Máslovka Hardyova; Moravské Ovoce čís. 56 Máslovka Gellertova; E. Jankowski: Sad i ogród owocowy str. 335. Bera Hardego; Handbuch der Obstkunde čís. 298., Lucas: Die wertvollsten Tafelbirnen čís. 24 Gellerts Butterbirne 00!X; Gaucher čís. 38. též tak; Leroy: Dictionnaire de Pomologie čís. 219 Beurré Hardy; Thomas Beurré Geliert.

České ovoce, Díl 1: Hrušky, Jan Říha, Ovocnický spolek pro království české, Praha, 1915