Hrušeň Kolmarská zlatá

Vlastnosti odrůdy hrušní a hrušek Kolmarská zlatá

Kolmarská zlatá v knize Moravské ovoce

Původ a rozšíření
Velice stará hruška ta jest asi také původu francouzského; její původní francouzské pojmenování tomu nasvědčuje; též i z jiných okolností lze souditi, že vypěstována byla ve jmenované zemi. Za dlouhou dobu od svého původu rozšířena byla velice a není dnes větší kultury hrušní, kde by nebyla zastoupena. Jako pozdní zimní hruška jest u našich pěstitelů velmi oblíbena; není úhledná, zevnějšek její není lákavý, ale trvanlivost a jakost dužniny ji činí jednou z nejlepších tabulových hrušek zimních, a proto u všech, kdo ji ochutnali, jest velmi ceněna. Někteří naši pěstitelé používají při pojmenování této odrůdy překladu jména německého a říkají jí „panovnice“; název tento není případný a výhodnější jest název v záhlaví uvedený.

Poloha
Strom se daří dobře i ve vyšších polohách, aby však plody se náležitě vyvinuly, žádá místa chráněná, proti jihu obrácená; přímých severních větrů nesnese.

Půda
Půdu potřebuje velmi dobrou, vazčí a teplou; v chudé půdě pro svůj již tak slabý vzrůst velmi krní a ovoce rodí malé, nevyvinuté.

Vzrůst
Vzrůstu jest sporého, korunu tvoří prostředně velkou, řídkou, polosvislou. Letorosty má prostředně dlouhé a silné, žlutohnědé, nápadně lesklé a hnědě tečkované. Jako slabě rostoucí hruška nasazuje mnoho krátkých, plodonosných větviček, za to však méně letorostů dřevných. List má kopinatý, úzký, táhle zašpičatělý, lesklý a světlezelený. Řídký vývin letorostů dřevných a listů má za následek slabý vývin koruny a přílišnou délku její větví.

Stanoviště
Vysazuje se do zahrad domácích a štěpnic; na veřejných místech by pro slabší vývin a pozdní způsobilost pro česání ovoce velice trpěl.
Tvar stromu
Pěstuje se ve tvaru vysoko- a polokmenném a zákrskovém. Zákrsky většího tvaru jako jehlanec a zákrsek keřovitý a palmety větších rozměrů by se měly šlechtiti na pláně hruškové anebo pěstovati jako mezišlechtěnce; pro tvary menší se šlechtí na kdouli.

Ovoce
Ovoce rodí skoro prostředně velké, širší než vyšší; největší šířka jest ke kalichu a ku stopce se plod nápadně súžuje do špičky. Vyskytují se plody, které mají tvar pravidelný, hruškovitý a podobají se méně vyvinuté máslovce Napoleonově.

Kalich
Kalich má malý, otevřený a jest v mělké, úzké prohlubince; obkališí jest hladké neb slabě hrbolovité.

Stopka
Stopka je krátká, silná, dužnatá, světlehnědá a ční z plodu šikmo, stlačena jsouc ke straně dužnatým svalem. Důlek stopečný jest mělký a široký.

Barva
Barva plodu jest žlutozelená a v únoru žlutá; po celé ploše, hlavně však kolem kalichu a stopky jest sítovitě neb trhaně rezivý a tečkovaný. Strana sluneční jest zlatožlutá s nádechem načervenalým. Slupka jest silná, drsná a mdlá.

Dužnina
Dužnina jest máslovitá, poněkud jemně zrnitá, šťavnatá, bílá, sladké, nakyslé, velmi příjemně okořenělé chuti. Má velmi dobrou vlastnost, že po plném uzrání dlouho se udrží při plné chuti; plody mnohdy již zdánlivě přezralé, zavadlé, jsou ještě velmi dobré. Touto vlastností se nemůže snad žádná jiná zimní hruška vykázati.

Dozrání a česání
Uzrává v prosinci a dá se držeti při plné jemnosti do března. Česati se může koncem září neb počátkem října. Po očesání se uloží do chladného sklepa neb komory v několika vrstvách na lísky; přes zimu nehnije ani nevadne, a když v suché místnosti zavadne, zůstává velmi šťavnatou. Silná slupka a též i dosti hutná dužnina dovoluje i lehčí balení a daleké zasílání této odrůdy. Na trhu se velmi zřídka objevuje a když, tak vždy pomíchaná s odrůdami jinými, méně úhlednými, poněvadž ona sama jest dosti neúhledná a přimíchá se mezi plody špatnější. Leč kdo zná tuto odrůdu náležitě, ten jí dá vždy přednost před sebe úhlednějšími odrůdami.

Zužitkování
Jest to hruška tabulová zimní prvého řádu a také za takovou u všech konsumentů považována.

Hruška kolmárka, jak ji též mnozí nazývají, jest velmi cenná odrůda zimní a dobře uchovaná přes zimu prodává se za dosti vysoké ceny na trhu a proto by se měla více pěstovati. Vždyť o zimní hrušky dobré jest každoročně nouze a obchodníci ovocem nemohou spotřebu nikdy krýti.

Moravské ovoce: Pojednání o ovocných odrůdách doporučených ku pěstování v českých krajích markrabství Moravského, František Suchý, Český odbor zemědělské rady pro markrabství Moravské, Brno, 1907

Kolmarská zlatá v knize České ovoce

O hrušce této lze říci, že jest to pravý pamlsek v prosinci, maličká sice, ale výborná.

Rozšířena byla z Belgie, kdež ji abbé d’Hardenpont v Monsu mimo mnohé jiné as r. 1758 z jádra vypěstoval, nazvav ji Passe-Colmar épineux (trnitá) a staral se velice, by se co nejvíce rozšířila. V Německu znali ji již v roce 1794, kdy ji J. V. Sickler v T. Obstgärtner popisuje, načež ji děkan Rössler v Poděbradech také již v roce 1817 od Diela obdržel a pod číslem 231 Colmar Hardenpont do svého soupisu vřadil, avšak za 2 léta poslal mu ji Diel (1819) ještě pod čtyřmi jmény a to čís. 314 Colmar Preul, 341 Colmar Souverain, 405 Beurré ďArgenson, 430 Colmar epineuse. Již tehdy šířena byla pod tolika jmény, takže nelze se diviti, že dnes známo jest daleko přes padesát různých jmen, která se jí přikládala buď z neznalosti, většinou však z podvodných snah spekulačních byla neustále pro svou výtečnost pod novými jmény obecenstvu nabízena.

U nás jest nyní hojně rozšířena, většinou však pod jinými jmény, z nichž nejrozšířenějším jest, aspoň v některých obvodech, název »Vladyka«, na Moravě pak Panovnice a Kolmarka. Zdomácněla u nás, poněvadž strom není choulostiv a daří se v každé, pro hrušky způsobilé půdě; nejlépe jí však svědčí půda hluboká, teplá, živná a vlhounká, kdežto suchá, štěrkovitá, ale také ani ne studená, těžká a nepropustná naprosto jí nevyhovuje, plody nejsou pak k ničemu. Místo hodí se jí jakékoliv, jen když je teplé, třebaže bylo i výše položeno; v chladných, studeným větrům vystavených polohách plody špatně vyzrávají a pak na loži vadnou.

Hodí se jen do zahrad, kdež daří se sice i na stromech vysokých, že však plody zůstávají příliš drobné, lépe jest sázeti polokmeny a ještě lépe volně rostoucí krsky. Nejkrásnější a největší plody přináší na špalírech a jsou příklady, že na těchto měla ve Francii plody velmi veliké: 113 mm vysoké, 86 mm široké, vážící 460 g, tak jak ji v Anna les de Pomologie zobrazili, nač není u nás ani pomyšlení, třebas i na špalíru se pěstovala; vedle špalíru lze jí použíti k výchově tvaru každého, tvoří beze vší pomoci sličné jehlance, vůbec není potřebí na ní mnoho řezati. K výchově všech velkých tvarů nutno použíti stromků jen na pláňce šlechtěných; na kdouli špatně se jí daří, neodrůstá, a lze jí na této jen k výchově nejmenších tvarů použíti. Jinak není strom naprosto choulostiv, nezmrzá, plísní netrpí a přináší plody vždy úplně čisté.

Ploditi začíná velmi záhy, obyčejně již ve školce, později tak hojně, že nutno plody probírati, by příliš drobné nezůstaly, čehož i z toho důvodu třeba, že plodí v celých chomáčích, často až 28 plodů v jednom. Každý druhý rok plodí velice hojně, mezitím méně, ale vždy aspoň něco.

Roste slaběji a volněji než druhy jiné a výchova stromku ve školce trvá o něco déle; ani později není vzrůst bujný, takže strom zůstává malý a drobněji rozvětvený, jinak roste pěkně do výše, později se však koruna pod tíhou plodů rozklesává.

Letorosty narůstají dlouhé a dosti, skoro po celé délce stejně silné, nepatrně zakřivené, pod oky zcela málo zprohýbané, tmavě, na způsob kůže žlutavé a velmi nezřetelnými, bledšími tečkami dosti hojně poseté.

Oka jsou pěkně silně vyvinutá, od spodu letorostů menší a více přilehlá, dole ke konci silnější a více odstálá, se špičkou maličko roztřepenou, hnědě a dílem jako stříbřitě šupinatá; jsou na patkách mírně vydutých, jemně žebérkatých, žebérka tato táhnou se daleko dolů a tím letorost nepatrně hranatějí. (Viz obraz.)

Vzhled na jaře rašícího stromu zdá se zeleně nahnědlý, což podmíněno tím, že mladé lístky jsou jasně červenavě neb nahnědle zelené, mají kraj ochmýřený a řapíky červenavé. Později, úplně jsouce vyvinuty, bývají as 70 mm dlouhé, 40 mm široké, eliptické, na obě strany stejně zakončené, krajem do výše lehce prohnuté, po délce rovné, se špičkou na stranu a dolů přihnutou; kraj mají drobounce ostře pilovitý s nestejně velkými zoubky, na řapících as 40 mm dlouhých. Hořejší listy bývají menší, téhož tvaru, po kraji hruběji a ostřeji pilovité a každý zoubek zakončen jest háčkovitě maličkým, černým hrotem; řapíky jsou úzce kopinatými neb hruběji šídlovitými palisty opatřeny. Příplodní bývají as téže velikosti, dílem užší a delší, s krajem nestejně a jemně pilovitým, na řapících až 65 mm dlouhých.

Malých, štíhlých květových poupat vyvinuje se hojnost, z těch vykvétají polovelké, pěkné, as 27 mm v průměru mající, z úzkých plátků řídce sestavené, pěkně bílé květy ve větších chomáčcích. (Viz obraz.)

Velikost plodu se velice různí, se stromů vysokých bývají jen as 90 g těžké a i menší, s polokmenů a volně rostoucích krsků as takové, jak obrazem znázorněno, ve váze 100 až 120 g a jen při velmi pečlivé kultuře dosahují 200 g.

Tvar různí se jen as tak, že některé plody jsou o něco širší a baňatější, jiné ke stopce více protáhlé a ladně prohnuté, povrch pak bývá zcela nepatrně zhranatělý neb zhrbolený.

Otevřený kalich, z úštů rohovitých, lžičkovitých, vztyčených, často proti sobě maličko skloněných, řídce sestavený, vězí dle tvaru temene plodu buď v jamce mělounké, aneb jen zcela na povrchu temene, v kterémž případě nelze však plod na témě postaviti.

Nestejně, 25—40 mm dlouhá stopka bývá dřevnatá, ku plodu zdužnělá, zelená a dílem porezavěle žlutavá, přechází drobnými, kroužkovitými hrbolky někdy zcela, někdy jen po jedné straně v plod, s druhé strany jako by do špičky plodu vtlačena byla, v četných případech bývá hrbolem na stranu přitlačena. Na některém plodu táhne se od stopky mělká rýha, která se v boku ztrácí.

Hladká, dosti lesklá slupka bývá se stromu zelenavě žlutá, později na loži bývá až mdle zlatě žlutá, na slunečné straně lehce zardělá, často více než obrazem znázorněno; drobné, šedě rzivé tečky pokrývaji hustě celý plod a bývají na slunečné straně hrubší; v červeném se ztrácejí; blíže stopky a kalicha, sem tam i jinde najde se hrubší, jako roztrhaná rez, mimo to bývá drobná rez sem tam rozstříknuta.

Velmi jemná, zažloutle bělavá dužnina zcela se rozplývá a šťavou přetéká, chuť jest výborná, libě kořenitě sladká, s jakousi pikantně navinulou, libou příchutí.

Jemnou, ke kalichu hrubší zrninou obklopený, dutoosý jaderník chová v prostranných pouzdrech krátká, krátce zašpičatělá, hnědá jádra.

Česati má se v prvé polovici října, by ji první mrazy, proti nimž jest choulostivá, na stromě už nezastihly; brzo trhaná vadne. Na loži dospívá nestejně, některý rok se stává tak kolem 15., jiný až kolem konce listopadu, zraje nenáhle tak, že ještě v lednu, ano výjimečně i do března pěkné, zdravé plody na loži vydrží.

Pro obchod jest příliš malá, za to však pro stůl vzácná a hledaná.

Bláha o ní napsal: Roste dosti bujně, letorosty dlouhé a tenké přiléhají k větvím, koruna rozeklaná; staré dřevo slabé a křehké; na kdouli slabě roste, úrodnost přehojná a to každého roku. Daří se všady, ale žádá pro svoji plodnost hlubokou, výživnou půdu.

V zahradách pomologického ústavu mají ji pod číslem 173 Colmarská zlatá, Moravské Ovoce čís. 73 Kolmarská zlatá. V Handbuch der Obstkunde jest popsána pod čís. 71 Die Regentin, taktéž i ve spise Die wertvollsten Tafelbirnen čís. 81 Regentin. Leroy Dictionnaire de Pomologie čís. 731 Passe Colmar.

Dále jsou známa synonyma: Vladyka, Panovnice, Kolmarka, polsky Regentka, dále Ananas d’hiver, Argenson, Bergentin, Beurré d’Argenson, B. Chapman, В. Colmar Gris, В. Passe-Colmar Doré, Cellite, Cellite Chapmann’s, Chapman, Chapmann’s, Chap man’s Passe-Colmar, Colmar Bonnet, Col. Doré, Col. Epineux, Col. Gris, Col. d’Hardenpont, Col. de Silly, Col. Souverain, Dietrich’s Butter Birne, Dornige Colmar, Double Passe-Colmar, Fondante de Mons, Fondante de Paris, Gambier, Gambrin, Hochfeine Colmar, Impératrice, König von Bayern, La Souveraine, Marotte (Morette) Sucrée Jaune, P. C. Dorè, P. C. Epineux, P. C. Gris, P. C. Gris de Précel, P. C. d’Hardenpont, P. C. d’Hiver, P. C. Nouveau, P. C. Ordinaire, P. C. Précel, P. C. Roux, P. C. Souverain, P. C. Superfin, P. C. Suprême, P. C. Tardif, P. C. de Vienne, P. C. Vineux d’Hiver, Précel, Précel Bergentin, Précel’s Colmar, Précel-Regentin, Présent de Malines, Pressel, Preul, Preul’s Colmar, Pruel, Pucelle Condésienne, Régentine, Roi de Bavière, Rotfarbige Butter-Birne, Souveraine d’Hiver, Suprême Grise, Butyralia princeps.

České ovoce, Díl 1: Hrušky, Jan Říha, Ovocnický spolek pro království české, Praha, 1915