Hrušeň Koporečka

Vlastnosti odrůdy hrušní a hrušek Koporečka

Koporečka (Máslovka koprčská (Lieglova)) v knize Moravské ovoce

Původ a rozšíření
Hrušek máslovek jest asi tolik druhů jako renet u jablek, a tak jako mezi renetami jest mnoho rozdílů, tak také mezi máslovkami se vyskytuje velká různost; to pozorovati možno zejména při této odrůdě, neboť, porovná-li se kterákoli podzimní i zimní máslovka s touto, žádná se chutí této nevyrovná. Jest také pro vzácnou chuť ovoce a výtečné vlastnosti stromu jednou z nejoblíbenějších odrůd hruškových.

Původu jest nepopiratelně českého, tomu nasvědčuje dlouholetá kultura v Čechách a názvy, pod kterými jest rozšířena; jmenují ji „koprčka“, „koperečka“, „máslovka Sternberkova“, „hrabě Sternberg“, „kníže Schwarzenberg“ atd. Jméno „máslovka Lieglova“, pod kterým se uvádí, obdržela až v pozdější době. Z Čech se před drahnou dobou rozšiřovala přes Belgii a Francii po celé Evropě.

Na Moravě není tak rozšířena jako v Čechách, tam jsou velké sady jen touto odrůdou osázeny, kdežto u nás ji nacházíme jen jednotlivě na různých místech. Pro naše podnebí se hodí také velmi dobře, dokazují to stromy i ovoce. Na trzích našich ji nazývají prostě máslovka.

Poloha
Strom se daří dobře v polohách teplejších, vinorodých i ve vyšších, chladnějších, poskytne-li se mu stanoviště chráněné. Pahrbkovitá neb vlnitá poloha se lépe zamlouvá, než rozsáhlé, třeba teplé, roviny.

Půda
Půdu potřebuje především hlubokou, hlinitou nebo hlinitopísčitou, ne vlhkou, v slabé půdě mívá malé a skvrnité ovoce a témuž osudu propadne ovoce stromů ve vlhké a chladné půdě vysázených.

Vzrůst
Roste dosti bujně, vzpřímeně a neustane v dobrém vzrůstu ani ve vyšším stáří; korunu tvoří krásnou, široce jehlancovitou, velkou, dosti hustou; kostra koruny jest bez pomoci pravidelně rozdělena, avšak vyžaduje přece častějšího proříznutí; kmen, ne silný, jest rovný, větru nepodajný, vzdoruje též nemocem a jest vždy zdravý. Letorosty má rovné, přiměřeně silné, s velkými vypouklými pupeny. Krátkých plodonosných větviček nasazuje mnoho po celé délce starších větví. List má prostředně velký, kopinatý, slabý, hladký, lesklý, slabě ozubený. Počátkem vzrůstu jsou listy červené, nápadně se od jiných odrůd lišící; později se zelenají a zůstanou do konce světlezelené. Ve školce roste velmi dobře; kmeny jeho jsou vždy rovné, silné, hladké a nezpůsobuje pěstiteli žádných obtíží při vypěstování. V mládí pro bujný vzrůst nekvete dobře, jen tu a tam nasadí nějaký květ, teprve asi po 8. roku začne býti úrodným a rodí ustavičně; rozkvétá na jaře později a dobře se oplodňuje.

Stanoviště
Vysazuje se do zahrad domácích, štěpnic, polí a v teplých krajích k cestám a silnicím; kde tomu poloha a půda dovoluje, není lepšího silničního stromu; strom svým vysokým vzrůstem uniká poškozování v koruně, nepřekáží v jízdě a ovoce barvy zelené neláká přílišně kolemjdoucí.

Tvar stromu
Hodí se pro pěstování vysokokmenů, polokmenů a všech možných tvarů zákrskových. Každý z těchto tvarů způsobuje pěstiteli úlevu v práci, neboť bez velké námahy při řezu dobře roste a rodí.

Ovoce
Ovoce rodí prostředně velké, pravidelně vejčité nebo částečně k některé straně širokými, sotva znatelnými vyvýšeninami neb hranami sražené, tato nepravidelnost však neruší úhlednost tvaru.

Kalich
Kalich má otevřený neb polootevřený, velký, jemnolistý; prohlubinka jest velmi mělká a úzká; často sedí kalich jen na povrchu plodu.

Stopka
Stopka jest polodlouhá, přiměřeně silná, dřevnatá neb dužnatá, nazelenalá a vězí v mírném důlku aneb jen v povrchu plodu.

Barva
Barva plodu jest světle zelená, při plném uzrání nazelenale žlutá, světlohnědě tečkovaná a mramorovaná, červeň chybí. Slupku má velmi jemnou, lesklou a částečně i mastnou.

Dužnina
Dužnina jest velmi jemná, šťavnatá, máslovitá, tu a tam poněkud krupičkovitá, bílá, chuti velmi sladké, muškátovité, velmi pikantní; dle muškátové příchuti se jí říká též muškatelka.

Dozrání a česání
Uzrává v listopadu a udrží se až do prosince, je-li dobře uložena. Česati se může již koncem září, aniž by se bylo třeba obávati, že do uzrání zvadne. Jest to ovoce tabulové prvého řádu a proto se má česati co nejopatrněji, aby jemná slupka a dužnina netrpěly. V chladném sklepě uložena dobře se drží, kdežto v místnosti teplé dozrává již i v říjnu. Přiměřeně v koších balená snese dopravu dobře, ovšem musí se baliti a zasílati, pokud jest ještě úplně tvrdá. Na trzích jest velmi hledána; velké německé trhy zásobují severní Čechy velkým množstvím této odrůdy a v období listopadovém žádná jiná hruška neovládá berlínský trh, jako tato. Vývoz a obchod do Německa provozuje se již dlouhá léta a přes veškeré úsilí některých pěstitelů a obchodníků zahraničních, obchod ten seslabiti, poptávka po této dobré obchodní hrušce rok od roku jest čilejší. Též z Moravy, urodí-li se, vyváží se vesměs do Německa a na naše trhy se sotva dostane. Objeví-li se někde na trhu, tu ovšem nachází dosti odběratelů. Zamlouvá se především pěkným tvarem a pak hlavně svojí výtečnou dužninou.

Zužitkování
V domácnostech ji lze všestranně zužitkovati; jako tabulové ovoco jest neocenitelná, jest způsobilá pro výrobu ovocného koňaku a likéru, sušiti se může, povidla a marmelády se dají z ní upravovati a pro zavařování se hodí.

V poslední době pěstitelé se strachují o koperečku, poněvadž se zdá, že ve vzrůstu ochabuje a následkem toho ovoce nevzdoruje dobře zhoubné černé plísni a v posledních letech silně podléhá černé skvrnitosti. Kdyby odrůda tato měla degeneraci podlehnouti, byla by to pro ovocnářství ztráta nenahraditelná. Leč musíme doufati, že se tak ještě nestane, a že všemožným úsilím v budoucnosti bude tato hruška před touto nemocí zachráněna.

Moravské ovoce: Pojednání o ovocných odrůdách doporučených ku pěstování v českých krajích markrabství Moravského, František Suchý, Český odbor zemědělské rady pro markrabství Moravské, Brno, 1907

Koporečka v knize České ovoce

O původu této naší nejchutnější zimní hrušky se zprávy velice rozcházejí. Ze starých zápisků vynikajícího pomologa Clem. Rodta v Štěrkovicích u Žatce dovídáme se asi toto: V zahradě Fr. Kaliny v Koporeči vyrostla z pohozeného jádra as v roce 1782 hrušková pláňka, kteráž, aniž šlechtěna byla, přinesla v roce 1790 první pěkné plody, které svojí výbornou chutí každému se zamlouvaly. Stalo se, že v roce 1797 aneb 1798 dlel kníže Schwarzenberg návštěvou v Postoloprtech a okusil při stole hrušek těch, které mu tak zachutnaly, že ihned rouby sobě vyžádal a na svých panstvích všude pěstiti dal.

Rouby byly rozdávány každému, kdo o ně požádal, a že bezejmenné byly, nazval je každý dle své libosti, čímž vzniklo ono množství jmen, kterými nyní známa jest.

Jméno »Koporecka« (nesprávně Koprčka neb Kobrčka) má dle místa, kde vznikla, dále nazvána byla hruškou knížete Schwarzenberga, Knížecí tabulovou, Postoloprtskou, dále Weinhuberbirne dle lékaře Weinhubera v Jirkově, Wussin’s Butterbirne dle okresního hejtmana v Žatci, pod jménem Bischof Milde známa byla v litoměřickém semináři, Kopitzer Butterbirne dle osady Kopist, as hodinu od Koporče vzdálené; zdá se, že i Beurré Fischer jest naše Koporečka (Fischer býval děkanem v Kadani). Na pražském trhu znají ji též pod jménem »Kulmy«. Tehdejší farář v Lužici u Teplic, Langecker, nazval ji Liegeľs Winterbutterbirne a praví, že jest to semenáč z jeho zahrady. Jest pochybno, aby týž druh byl povstal současně a nedaleko sebe na dvou místech.

Že ji téměř současně i v Belgii pod jménem Coloma suprême znali, nelze se diviti, poněvadž kníže Jos. ze Schwarzenbergu jsa zetěm vévody z Arembergu a znaje její výtečnost, lehounko ji do Belgie zanésti mohl. Taktéž i starší němečtí pomologové, vyjma Diela, tvrdí, že povstala v Čechách.

Ale belgičtí pomologové to popírají a přivlastňují ji sobě, tvrdíce, že vypěstoval ji hrabě Coloma v Mechelen a nazval ji, chtěje tím jaksi na její výbornou chuť již jménem upozorniti, »Suprême«, tedy jaksi v chuti nedostižná, což později na jméno Suprême Coloma pozměněno bylo. Zvláštní zmínky zasluhuje okolnost, že děkan Rössler obdržel ji od Diela a ne od někoho jiného z místa jejího vzniku, což ve svém soupise pod číslem 419 Suprême Coloma uvedl, ač není ani myslitelno, že by takovému znalci tak vzácná domácí hruška byla ušla.

Rozšíření nalezla nejen doma, ale i za hranicemi všeobecného, u nás místem i v míře největší a všude byla vysoce ceněna; po našem venkově znali ji nejvíce pod jménem »Zimní muškatelka«. Dařila se všude a v každé ne suché půdě výborně. Začaly se však množiti různé plísně, rok od roku víc a více, takže v přítomné době pěstování její úplně jest ohroženo. Plody bývají dle počasí některý rok více, jiný méně plísní skvrnitě pokryty, následkem čehož plody na loži v napadených místech rychle hnijí, hořknou a nepotřebnými se stávají; ano i na plodech zdánlivě čistých začnou se na loži objevovati černé skvrny, pod kterými dužnina v rychlý rozklad přechází. Avšak nejen plody, nýbrž i letorosty plísní velice trpí, kornatějí a od špiček usychají. Jen na nejlepších, vlhounkých, teplých půdách rodí stromy plody posud čisté.

Jediná pomoc jest jen pilné stříkání ochrannou směsí, což však výnos stromu velice ztenčuje. Z příčin těchto přestala se místem již zcela pěstovati a v Polabí, kde celé sady Koporečky dříve vysoký užitek dávaly, nyní jiným druhem, zvláště Boskovou, ji přešlechťují. K pěstování vysokokmenů neb ve větší míře naprosto se již nehodí.

Tomu, kdo nechce skvostné této hrušky postrádati, raditi lze jedině k pěstování volně rostoucích neb i uměle vedených krsků ve tvaru jakémkoliv z toho důvodu, že stromy malé spíše se důkladně a častěji stříkati mohou.

K účelu tomu lze voliti stromky na kdouli šlechtěné, dobře se na ní daří a brzo ploditi začínají.

Jinak jest vzrůst stromu zdravý, bujný a pěkně jehlancovitý, plodí brzo a stále hojně.

Letorosty narůstají dlouhé a štíhlé, pod oky jsou mírně zprohýbané, oblé, zelenavě šedě nahnědlé, ve stínu zelenavé, málo lesklé, bělavými tečkami nenápadně řídce potroušené a ke konci bývají lehounkou plstí potaženy. Tenká, dlouhá, ostře špičatá oka odstávají, mívají šupinky hnědé, dílem jako postříbřené, s maličko roztřepenou špičkou, jsou na patkách silněji vydutých, bez patrných žeber. (Viz obraz.)

Na jaře rašící strom vypadá jako nahnědlý, čehož příčinou jsou mladé lístky, které jsou hnědě zelenavé a mají kraj jemně ochmýřený. Úplně vyvinuté bývají as 80 mm dlouhé, 40 mm široké, kopinaté, na obě strany stejně protáhlé, na šíř více, na dél méně prohnuté a mají kraj mělce pilovitě vroubkovaný. Řapík jest tenký a 45—55 mm dlouhý; ke konci letorostů bývají však daleko menší, pak jsou kratšími, niťovitými, brzo usychajícími palisty opatřeny; příplodní bývají stejně, jak zprvu uvedeno, velké, také i menší a užší, řapíky však až 60 mm dlouhé.

Květních, velkých, dlouhých, stříbřitě šupinatých poupat vyvinuje se mnoho, z těch vykvétají nevelké, miskovité, as 30 mm v průměru mající květy, z okrouhlých, po kraji jako zkadeřených, navzájem se nedotýkajících plátků sestavené, v menších chomáčcích; poupata bývají začervenalá. (Viz obraz.)

Velikost a tvar plodu v jich nejkrásnějším vývinu vystižen jest barevným obrazem; zpravidla bývají o něco menší, as tak, jak černý obraz v průřezu znázorňuje, při veliké úrodě ještě menší; průměrná váhá plodu jest asi 310 g, bývají však některé až 150 g těžké; některé plody jsou pěkně vejčité, jiné ke stopce více protáhlé a i, ač velmi zřídka, po jedné straně lehounce proláklé; velké plody bývají také i drobně zhrbolené a buď po jedné, neb též i po obou stranách táhne se od stopky až po kalich širší mělká rýha, což se na menších plodech nevyskytuje.

Kalich buď jako nízká, po kraji zubatá korunka vztyčený, aneb jako hvězda rozložený, u spodu souvislý a v úzké, dlouze špičaté, šedé úšty rozeklaný, vězí buď v jamce zcela mělounké, lehce zhrbolené, aneb jen prostě na kulatém temeni plodu.

Nestejně dlouhá, tenká, dřevnatá stopka jest jako hrbolatá, zelená a rzivá, někdy jen na špičku plodu, jindy do malé jamky vtlačena; velké plody bývají blíže stopky zhrboleny a stopka na stranu přimáčknuta.

Hladká, až kluzká slupka dosti se leskne, se stromu jest sivě zelená a později maličko sežloutne, však zeleně prokvétá, dílem zůstává vůbec zelená a jen strana sluncem ožehlá žlutě prokvétá; zřídka kdy vyskytuje se plod na slunci maličko zarudlý. Světle šedě a rzivě vroubené, ve stínu drobnější, na slunci hrubší a nápadnější tečky pokrývají hustě celý plod; rez jest velice vzácná a jen někdy bývá v obkališí jen jako kruhovitě a čárkovitě nastříknuta. Voní muškatelově.

Bílá dužnina mění se do lososova, jest velmi jemná, šťavou přetéká a úplně se rozplývá; chuť jest výborná, libě sladká a silně muškatelová.

Hrubší zrninou obklopený, krátce dutoosý jaderník chová v malých pouzdrech dobře vyvinutá, světle hnědá jádra.

Nemá se dříve česati, až v polou října, čím déle na stromě, tím déle vydrží, dříve sčesané plody brzo dozrávají; dle toho může si každý požitek těchto vzácných hrušek prodloužili. Čisté plody dospívají na loži k jídlu as tak kolem 15. listopadu, dozrávají však velice nenáhle, celou zimu a není nic zvláštního, najdeme-li v dobré, chladné místnosti ještě v březnu svěží, zdravé plody. Pro stůl nemožno si lepší hrušky ani přáti, i v obchodě byla dříve velice hledána a dobře placena. K sušení dobře se hodí.

Bláha o ní poznamenal: Miluje rozhodně polohu volnou a vyšší, v nížinách trpí velice plísní, takže sotva 10 % ovoce čistého zůstane, musí se stříkati třikráte za sebou. Zraje v prosinci a co možná pozdě česat!

V literatuře všude ji nalézáme. V zahradách zemského pomologického ústavu mají ji pod číslem 130 Máslovka Sternbergova. Pixa popsal ji ve svém Štěpařském klíči pod jménem Kobrčka (k čemuž mylně připojuje Bezzi de Montigni), Moravské Ovoce čís. 66 Máslovka Koprčská, Handbuch der Obstkunde čís. 74 Liegeľs Winter Butterbirne, taktéž i Obstzüchter 1907 čís. 9 a Lucas Die wertvollsten Tafelbirnen čís. 68, Leroy Dictionnaire de Pomologie čís. 865 Suprême Coloma.

Dále jsou známa synonyma: Knížecí tabulová, Kníže Švarcenberg, Muškatelka zimní, Postoloprtská, Kobrčka, Koprčka, Kulma, polsky Bera Liegela, slovinsky Lieglovka, Amorette, Beurré Drapier (Drapiez), B. Gens, В. d’Hiver de Liegel, B. Piquery, Bischof Milde, Coloma d’Automne, Coloma’s köstliche Winter Butterbirne, Count Coloma, Duchesse Caroline Amélie, Fürst Schwarzenberg, Graf Sternberg’s Winter Butterbirne, Graf Sternberg’s Winter Tafelbirne, Herzogin Caroline Amalia, Hurbanis, Kopertsch, Kopertsche Fürstliche Tafelbirne, Kopetscher, Louis Dupont, Louise ďOrléans, Piquery, Postelberger B., Précieuse d’Hiver de Coloma, Prince Schwarzenberg, Princesse Caroline Amélie, Table des Princes de Kopertsch, Unique Musquée, Urbaniste (s), Urbanist’s Seedling, Virgalien Musquée, Weinhuberin, Winterhuberin, Winter Muskateller, Butyralia exquisita.

České ovoce, Díl 1: Hrušky, Jan Říha, Ovocnický spolek pro království české, Praha, 1915