Hrušeň Křivice

Vlastnosti odrůdy hrušní a hrušek Křivice

Křivice (Máslovka křivice) v knize Moravské ovoce

Původ a rozšíření
Již starší, ale ještě poměrně málo známá máslovka patří k nejlepším zimním hruškám. Vypěstována ve Francii šířila se mezi ovocnáři všech národností velmi rychle. Pro své znamenité vlastnosti jak stromu tak i ovoce stala se tak oblíbenou, že žádný pěstitel ji ze svých kultur nevypustil, naopak ještě více rozšiřoval. U mnoha pěstitelů dala tato odrůda základ k nejvýnosnějším kulturám a obchodování; zejména ti byli s výnosností spokojeni, kteří založili obchodní sady s touto odrůdou va větších rozměrech.

Na naší Moravě se pěstuje jenom porůznu v zahradách domácích a právě jako jinde, stala se, přímo řečeno, miláčkem každého. Nemůže ani jinak býti, uváží-li se zdravý vzrůst stromu, obrovská úrodnost jeho a krása a jakost ovoce. Naši pěstitelé je jmenují „křivule“ nebo „fajfky“. Původní pojmenování není nám známo, neboť jak těžko by vyslovoval u nás někdo „máslovka Clairgeauova“ ; ovšem mnozí to sobě zjednodušili a nazývají ji „kleržovka“.

Poloha
Strom prospívá dobře v poloze teplé i poněkud chladnější, mohl býti tedy vřaděn mezi odrůdy dařící se ve všech šesti obvodech. Ve všech polohách nutno ho vysazovati na místa proti bouřlivým větrům chráněná, aby velké a těžké jeho ovoce netrpělo.

Půda
Půdu žádá dobrou, hlubokou, sušší a teplou. Vsadí-li se do půdy slabé, nemůže se jeho velké ovoce náležitě vyvinouti a nevyrostlé nedosáhne patřičné chuti. Strom sám jest dosti skromný, rostl by snad v každé půdě, vyjímaje vlhkou, těžkou, ale nesází se pro ozdobu, nýbrž pro užitek.

Vzrůst
Z mládí roste bujně, později pro velkou úrodnost velmi ve vzrůstu seslábne a nevyvinuje se ve velký strom. Korunu tvoří skorem sloupovitou; v mládí větve těsně k sobě přiléhají, později váhou těžkých plodů se odchylují; koruna bývá řídká, takže i uvnitř nasazené plody se dobře vyvinují. Letorosty vyvinuje dlouhé, silné, silně nažloutlé. Větviček plodonosných mívá tolik, že se prořezávají, aby tolik nerodil. List má kopinatý, hladký, lesklý, světle zelený, řidčeji nasazený. Ve školce roste bujně, netvoří však dosti silné kmeny, výhodnější by tedy asi bylo jej pěstovati mezišlechtěním.

Stanoviště
Vysazovati jej možno jen do zahrad domácích a štěpnic; pro veřejná místa jest to odrůda velmi lákavá.

Tvar stromu
Pěstuje se jako vysokokmen, polokmen a zákrsek kteréhokoli tvaru. Kde tomu okolnosti dovolují, místo vysokokmenu by se měl pěstovati polokmen, neboť není vhodnější odrůdy pro tento tvar. Zákrsky šlechtěné na kdouli krní a za krátkou dobu hynou, aniž by byly přinesly uspokojující úrody. Šlechtí se proto ve školce pro vypěstování jehlance obyčejného a zákrsku keřovitého na pláně obyčejné a pro ostatní tvary se používá mezišlechtění, t. j. na kdouli se očkuje hruška pastornice a na tuto se teprve štěpuje neb očkuje křivice. Při každém tvaru jest nad míru úrodná; při sebe skrovnějším řezu vždy nasazuje mnoho plodonosných pupenů.

Ovoce
Ovoce rodí velké, až velmi velké, tvaru vysokého, plného, ku stopce nápadně okurkovitě zahnutého; od tohoto zkřivení má též své pojmenování; mnohé, zejména menší plody zkřiveny nejsou a jsou více tvaru pravidelného, hruškovitého. Při náležitém pěstování a menší násadě dosahuje tato hruška neobyčejné velikosti. Mezi velikostí a tvarem u vysokokmenu a zákrsku není rozdílu skorem žádného, často rodí vysoké stromy krásnější plody než nejpečlivěji ošetřované zákrsky.

Kalich
Kalich jest otevřený neb polootevřený, rohovitý, malolistý a jest v mělké a úzké prohlubince; obkališí jest někdy hrbolkovité.

Stopka
Stopka jest krátká, polodlouhá, silná, dřevnatá neb dužnatá, křehká, hnědá a trčí z plodu silně zahnuta.

Barva
Barva plodu jest žlutá, na straně sluneční živě až tmavočervená a poněvadž slunce v průsvitné, lehké koruně snad všechny plody ozařuje, bývají obyčejně všechny červené a načervenalé. Po celém plodu, zejména kolem kalicha a stopky vyskytují se rezivé skvrny, leč jsou též případy, že jest některý plod úplně rzí pokryt. Mimo rezivost jest také plod, zejména v červeni, hnědočerveně tečkován. Slupka jest hladká a lesklá.

Dužnina
Dužnina jest máslovitá, šťavnatá, mírně nažloutlá, chuti sladké, jemně okořenělé. Plody ve špatné půdě rostlé mívají dužninu tuhou, bez náležité cukernatosti a kořennosti.

Dozrání a česání
Zraje koncem října neb počátkem listopadu a udrží se dobře uložena i do 15. prosince. Češe se koncem září a ukládá do sklepa stopkami vzhůru v jedné vrstvě na lísky. Jest to dobrá vývozní hruška, která při dobrém zabalení a úplné tuhosti každou dopravu dobře snese.

Na trhu jest pro svou velikost, krásu a dobrou jakost dužniny velmi hledána a dobře za kus placena.

Zužitkování
Zužitkuje se snad výhradně jako ovoce stolní.

Majitelé nížin našeho Valašska by měli pilně tuto hrušku pěstovati, neboť jest známo, že se tam znamenitě daří. O veliké výnosnosti její nelze více pochybovati, tedy netřeba se neprospěchu báti. I jiné kraje by se měly hojně zabývati pěstováním této odrůdy.

Moravské ovoce: Pojednání o ovocných odrůdách doporučených ku pěstování v českých krajích markrabství Moravského, František Suchý, Český odbor zemědělské rady pro markrabství Moravské, Brno, 1907

Křivice v knize České ovoce

Krásná, veliká, poměrně velmi dobrá tato zimní hruška vypěstována byla náhodou ve Francii. Majetník zahrad, Petr Clairgeau v Nantes, zahrabal kdysi náhodou nějaký hruškový plod, z jehož jader vzrostl stromek, který as v roce 1848 měl první plody, úplně ode všech jemu známých hrušek odlišné. Stromek ten prodal bruselskému zahradníku de Jonghe-ovi (dle záznamu za 18 franků), který rozmnoživ novou odrůdu hojně, do obchodu ji uvedl.

Kdy k nám asi zanesena byla, nelze zjistiti, nebyla také doporučována a přece rozšířila se tak, že lid i svá vlastní jména dal, z nichž hořejší, dle křivé stopky plodu tvořené, nejvíce zdomácnělo. Místem říkají hruškám těmto také „fajfky, křivky, křivule (na Moravě) a kleržovka“ (Clairgeau). Obliby nalezla v celé České nížině, v obvodě Opočenském, v dolním i horním poříčí Ohře, Jizery, Berounky, v pánvi Plzeňské a Budějovické, v obvodě Pelhřimovském a i v Pošumaví, takže mimo vysoké hory neschází snad nikde.

Všude dobře roste a hojně plodí, plody pěkně se vyvinují, ale není všude dobrá. Hodnota její závislá jest velice na místě a půdě, kde se urodila. Jen z dobré, živné, teplé, hluboké i písčitohlinité půdy nabývá máslovité dužniny a dobré chuti, kdežto z půdy špatné, zvláště mokré a těžké, zůstává řepovitá a nechutná. Ve volbě polohy nemusíme býti úzkostliví, daří se i na místech vysoko položených, jen když před velkými větry chráněných. Plody drží sice pevně na stromě, přece však na místech, stálým větrům vysazených, mnoho jich spadá. Na místech příliš suchých na stromě nedrží a jakmile zralosti nabude, samovolně spadne. V takových místech nutno dříve česati.

Hodí se do domácích zahrádek i polních sadů, kdež daří se zcela dobře na stromech vysokých. Výhodnějším tvarem jsou volně rostoucí krsky a špalíry, na nichž při pečlivé kultuře plody 500—700 g, ano až i plný kilogram těžké a krásně zbarvené se vyvinují. Taktéž i na malé tvary — věncoví — výborně se hodí a brzo a hojně tu plodí. K výchově všech uvedených tvarů, ani věncoví nevyjímaje, mělo by se užívati stromků jen na pláňkách šlechtěných, a kdo ji chce míti na gdouli, na které se špatně daří, nechť užije mezišlechtění na jiný, bujně na ní rostoucí druh, však i potom následkem velké plodnosti v krátce vysiluje a hyne.

Plodnost začíná velmi brzo, zřídka kdy vynechává, plodí hojně, často tak hojně, že jsou stromky plody obaleny. Stromy jsou povždy čisté, plísněmi netrpí, jsou zdravé, vůči mrazům otužilé a i květy v čase vývoje netrpí špatnou povětrností tak, jako mnohých druhů jiných.

Z mládí roste bujně, pěkně do výše, rozvětvuje se beze všeho přičinění v pěknou, malou, jehlancovitou korunu; málokterá odrůda vyžaduje tak málo péče a řezu jako tato; uříznouti jest třeba jen to, co se kříží, překáží, neb tvar znetvořuje.

Letorosty vyvinují se krátké, silné a rovné, pod oky jsou sotva patrně prohnuté, žlutavě hnědé, ve stínu šedě zelenavé a rzivými natrhanými tečkami hojně poseté; konec letorostu jest většinou silnější a končí roztřepeným poupětem; od spodu malá oka jsou dále větší až velká, dlouhá, s hnědými, šedě vroubenými šupinami, jichž špičky úplně nepřiléhají; na některých letorostech aneb od spodu jsou přilehlá, dále více a až velmi odstálá a jsou na patkách, velmi mírně, sotva do výše oka vydutých, ponejvíce oblých a jen někdy mírně žebérkatých. Některý rok mění se většina ok v květní poupata. (Viz obraz.)

Na jaře raší lístky zelenými a zcela jemně ochmýřenými, které po ukončení vývinu bývají až 80 mm dlouhé a 49 mm široké, silné, tmavě zelené a lesklé, široce eliptické, na obě strany stejně zakončené, jen některé bývají ke špičce širší než k řapíku a končí krátkou, jako nastavenou špičkou, jsou buď ploše rozložené, neb zcela lehounce na způsob člunku prohnuté a mají kraj velmi jemně tupě pilovitý, řapíky mají 40—45 mm dlouhé. Hořejší jsou menší a více prohnuté, po kraji zřetelněji pilovité, s ojedinělými šídlovitými palisty na kratších řapících; příplodní bývají o něco větší než zprvu uvedeno, mají však řapíky 60—65 mm dlouhé.

Květní poupata, jichž vyvinuje se tolik, že se až odlamovati musí, jsou dlouhá a ze šupiny zplna nepřiléhají, zdají se jako roztřepená; z těch vykvétají malé, z podlouhle okrouhlých plátků řídce sestavené květy v malých chomáčcích. (Viz obraz.)

Velikost plodu závislá jest od tvaru stromu a péče jemu věnované a velice se různí. Barevný obraz, k jehož zhotovení sloužily plody s volně rostoucího krsku vzaté, znázorňuje plody v jich krásném vývoji ve váze 180—200 g; s vysokých stromů bývají někdy stejně vehké, jindy o něco menší, naproti tomu na špalírech bývají mnohem větší, a jak již zpředu podotčeno, 500—700 g těžké, ano podařilo se ve Francii vypěstovati až plný kilogram těžké, 190 mm vysoké, 130 mm široké plody. To se u nás do dnes nepodařilo, avšak i nejmenší nejsou pod 140 g.

Tvar málo se mění, a jestliže přece, tedy trčí stopka do výše a ne tak do pravého úhlu, aneb jsou některé plody kratší a baňatější, jiné delší a štíhlejší.

Kalich jest jako korunka otevřený, ve vztyčené, nestejně dlouhé úšty rozeklaný, barvy plodu, špičky úštů však jsou hnědé a vězí v jamce malé, mělké, zcela mírně zhrbolené, na úzkém temeni plodu, však přece tak širokém, že se na něm postaviti může; hrbolky zde vzniklé táhnou se, ale jen na některém plodu, hluboko na boky jeho, takže jest kulatost těchto jaksi porušena, sem tam stlačena a nepravidelná.

Velmi nestejná, vždy však krátká stopka, zřídka kdy jest dřevnatá, většinou bývá zdužnělá neb aspoň polozdužnělá; u některých plodů trčí z malé, hrbolaté jamky do výše, neb maličko jest na stranu přitlačena, u jiných přechází však náhle v plod a bývá až do pravého úhlu, někdy také až i hákovitě, směrem ke kalichu přihnuta.

Pevná, tvrdá slupka málo se leskne, jest se stromu zelenavá a na slunečné straně rudá, později na loži sežloutne až do zlatova, ve stínu zůstává však přece zeleně prokvétalá, strana sluncem ožehlá se poněkud zjasní a jest pak skvěle hnědě červená; nápadné rzivé tečky pokrývají celý plod. Sem tam, zvláště blíže kalicha a i stopky, bývá roztroušená a i shluklá rez, mimo to najdeme sem tam drobné i hrubší, ostře ohraničené rzivé skvrny.

Bílá, do žlutá se měnící dužnina jest jemná, hojně šťavnatá, někdy se spola rozplývá, jindy zůstává jen máslovitá a i špekovitá, chuť její sladká a libě kořenitá, bývá však také jen chruplavá a chuti nasládlé, mdlé a beze všeho rázu.

Hrubší zrninou obklopený jaderník mívá osu plnou, neb jen zcela malinko a to pre trhané dutou; krátká, dosti prostranná pouzdra, v nich velká, krátká, široká, tmavě hnědá jádra.

Česati se má kolem sv. Václava, dlouho na stromě ponechána řepovatí, načež as v první dny listopadu, někdy také až po dvacátém k jídlu dospívá. Zraje pak nenáhle do konce listopadu, ano až i do konce prosince a nehniličí tak lehko.

Na stůl hodí se jen plody na vhodných místech vyrostlé, jinak jest jen druhé jakosti, zato však má veškery výborné vlastnosti, jaké obchod vyžaduje: jest dosti veliká, krásně zbarvená a její pevná slupka činí ji velmi způsobilou k dopravě. K účelu tomu měla by se co nejhojněji sázeti. Také k výrobě úchovek výborně se hodí.

Bláha o ní poznamenal: Strom roste z mládí do nesení velmi bujně, ale jak počne nésti a nese každým rokem, vyvinuje na místě letorostů pouze květní poupata. Na gdouli se rozhodně nedaří a pláně stačí i pro tvarové stromky. Polohu žádá proti větrům chráněnou a půdu hlubokou a výhřevnou. Plísni vzdoruje.

V zahradách zemského pomologického ústavu v Tróji obsažena jest pod jménem Máslovka křivice čís. 66.

Popisy její jsme nalezli: Moravské ovoce čís. 63. Máslovka „Křivice“; Handbuch der Obstkunde č. 241., Lucas: „Die wertvollsten Tafelbirnen“ čís. 54. Clairgeau’s Butterbirne; Leroy: Dictionnaire de Pomologie čís. 187 Beurré Clairgeau.

Další známá synonyma: Křivka, Fajfka, Kleržovka, Křivule (na Moravě), Clairgeau v Polsku, Kleržovka na Slovensku, Bere Kleržo na Rusi, dále: Clairgeau de Nantes, Clairgeau, Butyralia Clairgeauana.

České ovoce, Díl 1: Hrušky, Jan Říha, Ovocnický spolek pro království české, Praha, 1915