Hrušeň Lebrunova

Vlastnosti odrůdy hrušní a hrušek Lebrunova

Lebrunova (Le Brunova) v knize České ovoce

Ve velké řadě hrušek v první polovici října zrajících zaujímá místo z předních Le Brunova. Nejen že vyniká velikostí, pěkným tvarem, dohrou chutí, nýbrž také stálou plodností a s dobrou zajisté potáže se každý majetník štěpnice, jenž poskytne místa aspoň jedinému stromu.

O jejím původu ví se jen tolik, že byla v zahradě p. Gueniota v Troyes ve Francii z jader Děkanky zimní a Arenbergovy máslovky v roce 1855 zasetých vypěstována. Roku 1862 měla první plody a byla k upomínce na předsedu zahradnické společnosti Le Bruna-Dalbane v Aube »Le Brun« nazvána. Kdy a kdo k nám ji zanesl, nelze zjistiti. Dnes rozšířena jest dle posledního šetření jednotlivě po celých Čechách více, než by se myslelo, a nalézá se zpravidla jako neznámá, výborná hruška na každé ovocné výstavě.

Dle dlouholetých zkušeností lze ji sázeti všude tam, kde půda nepostrádá jisté vlhkosti a hodí-li se k pěstování hrušek vůbec. Suchého písku, štěrku a krutého jílu nesnese; v prvním usychají špičky a jest neplodná, v druhém jeví se tytéž následky a mimo to trpívá žloutenkou listu; také studená a mokrá půda jí nesvědčí.

Poloha má se jí vybrati ne-li úplně, tedy aspoň poněkud před větry chráněná z toho důvodu, že dlouhé, těžké plody vítr snadno shazuje.

Z téže příčiny doporučuje se, sázeti ji v jakémkoliv tvaru nízkém, na gdouli šlechtěnou, ať jest to již volně rostoucí neb pravidelně řezaný jehlanec, nebo palmeta; na malé tvary méně již se hodí. Ku pěstování vysokokmennému nelze ji doporučovati, ač nechci zamlčeti, že nalezl jsem v chráněných místech pěkné, zdravé, vysoké stromy, hojně menších plodů přinášející.

Zvláštní jest, že při vzrůstu jinak zdravém, bujném, bývá kůra kmene tak zdrsnělá a rozpraskaná, jako by jakousi chorobou trpěla; dalšímu vývoji však to pranic nevadí a po letech se úkaz ztrácí. Plíseň na ní do roku 1911 pozorována nebyla, rovněž i proti mrazům jest otužilá.

Plodnost počíná později oproti druhům jiným, pak bývá hojná, nikdy přespřílišná, však stejnoměrně: jednou bohatá, po druhé chudší, sotva kdy však úplně vynechá. Na gdouli začíná plodnost dříve.

Daří se na gdouli tak dobře jako na pláňce, a tvoří slušné, široké jehlance. V mládí roste velmi bujně a zdravě, pěkně vzhůru a neochabuje ani později.

Dlouhé, silné letorosty bývají pod oky zcela mírně prohýbané, zlatavě zelenavě nahnědlé, na sluneční straně o něco tmavší a silnými, kulatými i čárkovitými tečkami hojně poseté.

Silně vyvinutá, ostře špičatá oka bývají od spodu letorostu méně, ke konci víc a více odstálá, na patkách lehce vydutých a silněji žebérkatých. (Viz obraz.)

Jasně zelené rašící lístky mívají okraj jemně ochmýřený a bývají zúplna vyvinuty, 70—85 mm dlouhé, 45—55 mm široké, tvaru vejčitého a krátce špičaté, na způsob člunku prohnuté, při kraji stejnoměrně zoubkované, na řapících dlouhých, dlouhými, úzkými palisty opatřených; ke konci letorostu bývají menší, příplodní pak as dříve uvedené velikosti, ba o něco delší, s protáhlou špičkou a na delších řapících.

Z krátkých, baňatých, květových poupat vykvétají veliké, z okrouhlých, navzájem se dotýkajících, ze spod narůžovělých plátků složené květy, které lehčí mrazy zcela dobře snášejí.

Velikost dospělých plodů bývá velice nestejná; se stromu vysokého neb ze sušší půdy bývají sotva 80 mm dlouhé, 50 mm široké, vážíce 90—120 p; ze zákrsku bývají 120—140 mm dlouhé, 70—80 mm široké a váží po 220—340 g; najdou se však jednotlivě až 450 g těžké plody, hlavně s věncoví.

Tvar zůstává až na některé vzácnější odchylky povždy stejný, ke stopce bývají většinou po jedné straně lehce prohnuté, po druhé rovné, neb vyduté, vždy ploše a nenápadně zhrbolené, ke kalichu bývají některé baňatější, vždy však s temenem šikmým a často tak úzkým, že plod na něm státi nemůže; ke stopce končí se uťatou, širší, šikmou špičkou.

Pootevřený kalich složený z krátkých, zelenavých listenů, špiček suchých, proti sobě skloněných, vězí v malé, těsné, hrbolaté jamce.

Ohnutá, dřevnatá, as 30 mm dlouhá stopka bývá jak ku plodu, tak i ku konci silnější, hnědá a do malé, úzké jamky vtlačena a někdy jamku převyšujícím hrbolem na stranu přimáčknuta; po jedné straně táhne se velmi často od stopky po celé délce plodu zcela mělká rýha.

Slupka se leskne, jest hladká a jaksi dolíčkovatá, se stromu zcela sivě zelená a na sluneční straně zřídka kdy lehce zarudlá; později poněkud světle sežloutne, avšak přece sem tam, zvláště ve stínu, lehce zeleně prokvétá; jemné, světle rzivé tečky pokrývají hustě celý plod a vynikají zvláště na straně sluneční; blíže kalicha a stopky bývá jemnou, drobnou rzí lehce pokryta, mimo to najde se sem tam drobná, jako rozstříknutá, někdy také i souvislejší rezavina.

Celý plod voní slabě, po rozkrojení silněji.

Bílá, dle poměrů někdy žlutavě bílá dužnina jest zcela jemná, šťávou téměř přetéká, úplně se rozplývá a vyniká velmi dobrou, sladkou, pikantně navinulou a libě okořeněnou chutí.

Jaderník velice jemnou zrninou obklopený, s osou dutou a jaksi zmoučnatělou, chová v dlouhých, úzkých, však prostranných pouzdrech dílem špatně, dílem dobře vyvinutá, dlouze zašpičatělá, temně hnědá jádra.

Uzrává dle počasí od prvních dnů října do 15. října, a vydrží v chladné místnosti až do konce října, ano až do 10. listopadu. (R. 1911 zrály téměř o 14 dní dříve.)

Ač zraje právě v době, kdy výběr hrušek jest největší, stává se pro stůl vždy hledanější, nejen že jest velmi chutná, ale jest mu i velikou okrasou; na trhu dochází rychlého odbytu a za zelena trhána, dobře zabalena, snáší i sebe delší dopravu.

V pomologickém ústavu v Tróji vedena jest pod čís. 288 »Le Brunova« s Bláhovou poznámkou: Strom roste jak na pláni, tak i na gdouli velmi bujně, letorosty silné a tupé, koruna široce pyramidální, úrodnost na pláněti pozdější, ale pak vždy po roce velmi hojná, ovoce veliké, krásné a výtečné jakosti, zraje od 10. do 20. října. Poloha následkem válcovitého ovoce má býti chráněná, půda hluboká a teplá. Nezmrzá a plísní netrpí.

Pozoruhodne jest, že autoři různých spisů tak málo si jí až posud všímali a nalezli jsme ji jen v těchto dílech:
Naumann »Listy Pomologické« roč. 1893. tab. 43. Le Brunova;
Handbuch der Obstkunde čís. 866. Le Brun se značkou **;
Leroy Dictionnaire de Pomologie čís. 307. Le Brun 1. jakost;
Thomas str. 98. Le Brun, Beurré Le Brun, Lebrun;
Gaucher čís. 52. Le Brun.

České ovoce, Díl 1: Hrušky, Jan Říha, Ovocnický spolek pro království české, Praha, 1915