Hrušeň Lectierova

Vlastnosti odrůdy hrušní a hrušek Lectierova

Lectierova v knize České ovoce

Výběr pozdních stolních hrušek získal nemálo zavedením tohoto velmi dobrého druhu, který vyniká nad jiné soudobně zrající nejen svojí velikostí, zvláštním tvarem a dobrou chutí, nýbrž také zdravým vzrůstem a plodností.

Jako většinu jiných dodala nám ji opět Francie, kdež byla v zahradě M. Augusta Lesueura v Orléansu z jader Williamovy Čáslavky, pelem Bergamotky Fortuné oplozených, vypěstována a as v roce 1889 obchodu odevzdána. Jméno její má připomínati muže, který v letech 1598—1628 ve své zahradě s velikou zálibou nejrozmanitější druhy ovocné pěstoval, což bylo tehdy vzácností.

Velká reklama, kteráž jí byla údělem, přispěla nemálo k tomu, že se v tak krátkém čase tolik rozšířila a dnes v každé lepší zahradě nalézti ji lze. Zprávy o ní obdrželi jsme z mnoha stran České nížiny, z obvodu opočenského, jičínského, berounského a z Podkrkonoší a jest vřaděna do sortimentu pro království České.

Na polohu a půdu neklade tak přísných požadavků jako Zimní děkanka neb Krassanská, nutno však přece voliti místo se zřetelem k velkým plodům, úplně před větry chráněné, teplé, třeba i výše položené; kde toho není, tedy blíže zdí a plotů, neb. přímo na nich. Také půda musí se jí poskytnouti dobrá, živná a teplá, raději těžší než lehká neb písčitá. Ode všech těchto okolností závisí také velikost plodu a zvláště dobrá chuť. Tím rovněž dají se vysvětliti různé, sobě velice odporující posudky o hodnotě její.

Za nejvhodnější tvar k zdárnému vypěstování považuje se všeobecně palmeta, pak volně rostoucí, také i pravidelně řezaný jehlanec; také i polokmeny lze v chráněných příhodných místech sázeti; na vysokokmeny do polních sadů se naprosto nehodí, taktéž nelze ji doporučiti valně na uměle vedené tvary nejmenší, na př. věncoví jakéhokoli druhu, a sice z toho důvodu, že při bujném vzrůstu jejím nelze ji bez silnějšího řezu v mezích udržeti, čímž plodnost její velice trpí.

Roste jak na pláňce, tak i na gdouli bujně, pěkně do výšky a vyvinuje sama sobě ponechána, vysoké, sevřené jehlance, množstvím krátkého, plodonosného dřeva pokryté, takže není třeba na ní příliš mnoho řezati a má se jen nejnutnější odstraniti. Zdravým vzrůstem vyniká nad jiné, a stkví se z daleka lesklou, temnou zelení; od plísní byla až do roku 1911 úplně ušetřena a není známo, že by kdy v zimě byla zmrzala.

Plodnost začíná později proti druhům jiným a jest dle zjednaných zpráv velice nestejná, někteří zpravodajové chválí její velikou a častou plodnost, druzí oznamují, že plodí málo. Sám mohu spíše těmto přisvědčiti: že plodnost není velká, přece však uspokojivá, plody však jsou potom stejnoměrně vyvinuté, pěkné, kdežto při velké úrodě jest velká část drobných.

Letorosty vyvinuje dlouhé a silné, dílem silněji zakončené, pod oky sotva znatelně prohýbané, neúplně oblé, spíše tak, jako by byly zcela slabě zhranatělé, barvy olivově šedě zeleně sivé, na sluneční straně as tak jako kůže žlutavé, dílem se stříbřitým třpytem a okrouhlými i podlouhlými, málo vyvstalými, špinavě žlutavými a středem jakoby popraskanými tečkami hojně poseté.

Oka jsou velmi nestejná a po letorostu hustě rozdělena. Na dlouhých letorostech najdeme je malá, podlouhlá, maličko se špičkou k letorostu skloněnou, úzká, dole rozšířená, na patkách mírně vydutých a zcela mírně zhranatělých; na letorostech kratších bývají však často daleko větší, víсе odstálá, delší, hnědě a stříbřitě šupinatá, se špičkou jakoby roztřepanou, na patkách silně vydutých. (Viz obraz.)

Na jaře rašící strom stkví se žlutavou zelení a mladičké lístky jsou vespod ochmýřené; po úplném vývoji bývají pak 85—100 mm dlouhé, as 48 mm široké, oválové neb kopinaté, krátce i dlouze zašpičatělé, na způsob člunku prohnuté, silné a leskle tmavě zelené, s krajem mělce a řídce zoubkovaným, na řapících 40—50 mm dlouhých s malými palisty; příplodní bývají skorem téže velikosti, neb o něco větší, oválové neb vejčité na řapících as 40 mm dlouhých.

Z dlouhých, štíhlých, stříbřitě šupinatých poupat vykvétají menší, z malých plátků řídce složené květy v malých chomáčích ve velké hojnosti, takže kvetoucí strom skýtá krásný vzhled. Dle delšího pozorování jsou květy velice choulostivé a sebemenší mráz, neb déle trvající deště poškodí je velice, čímž se různá, místem hojná, jinde sotva uspokojivá plodnost vysvětliti dá. (Viz obraz.)

Velikost plodu závislá jest od hodnoty půdy, polohy, tvaru stromu a jeho ošetření a velice se různí. Barevný obraz znázorňuje plody s palmety vzaté v jich nejrázovitějším tvaru a nejkrásnějším vývoji, z nichž jeden 250, druhý 270 g vážil; ojediněle najdou se plody až i 350 g těžké. Průřezem znázorněn plod s volně rostoucího jehlance vzatý ve váze 210 g. V půdě suché, chudé, bývají však daleko menší, dosahují 80—90 mm délky a as 60 mm šířky.

Tvar také se poněkud různí, převládá však, jak barevně znázorněný, s temenem tak úzkým, že některý plod na něm státi nemůže; jednotlivé bývají ke kalichu širší, baňatější a končí temenem širokým; najdou se také plody ke stopce velmi protáhlé, až i zakřivené, takže jsou Sixově máslovce velmi podobny; povrch mívají nerovný, všelijak stlačený, ploše zhrbolený; některé jsou ke kalichu pěkně zhranatělé.

Zavřený, úzce sevřený kalich, z úzkých, zdužnělých, u spodu souvislých, zelenavých a proti sobě skloněných úštů složený vězí v jamce, dle tvaru plodu, buď v široké a mělčí, neb úzké, sevřené a hrbolaté.

Silná, dřevnatá, ke spodu zdužnělá stopka přechází u některých plodů hladce, u jiných zhrboleně v plod; také bývá na špičce plodu jen jako přitlačena a často na stranu, ano až i do pravého úhlu přimáčknuta.

Hladká slupka málo se leskne a jest se stromu světle zelená, později bývá kluzká a nabývá barvy sivě zelenavě žlutavé, neb mdle žluté a slunečná strana jen někdy více sežloutne; velmi jemné, bledě rzivé tečky pokrývají místem řídce, místy hustě celý plod, kolem kalicha a blíže stopky bývá rozstříknutá, drobná, někdy i hustá rez.

Dužnina plodů za výhodných poměrů vyrostlých a na stromě dobře vyzrálých bývá bělavá a mění se do žlutava, jest zcela jemná, jen kol jaderníku jemně zrnitá; šťávou přetéká, zcela se rozplývá a vyniká sladkou, pikantně navinulou, při tom slabě, ale libě okořeněnou dobrou chutí. V nepříznivém, studeném létě neb se stanoviska nevhodného, půdy studené, bývá dužnina sotva máslovitá, spíše jako špekovitá, chuti přitrpklé, neb vůbec bez chuti, takové též bývají plody předčasně otrhané.

Hrubší zrninou obklopený, dutoosý jaderník chová v prostranných pouzdrech menší, hnědá jádra.

Na stromě pevně držící plody mají se česati as tak ke konci října, čím déle na stromě, tím jsou chutnější a déle vydrží. K jídlu dospívá dle počasí as koncem listopadu, někdy již v první jeho polovici, jindy až v prosinci a vydrží ve vhodné místnosti do konce ledna.

Považuje se za nejlepší novinku posledních let, jest výborná pro stůl, jemuž zároveň i okrasou; v obchodě začíná býti velmi vážena, ana vyniká veškerými vlastnostmi, jakých obchod vyžaduje. Každému, kdo by jí mohl přiměřené místo věnovati, doporučovalo by se, sázeti ji v míře nejhojnější.

V trojském ústavě vedena jest pod číslem 626. Lectier. Dále nalézají se její popisy v Českých pomologických listech, ročník 1897. Lectierova; Jankowski Sad i ogród owocowy č. 16. Lektjera; Lucas, Die wertvollsten Tafelbirnen čís. 66.; Pomologische Monats hefte roč. 1889. str. 258, roč. 1903 str. 49 Die Lectier Birne.

České ovoce, Díl 1: Hrušky, Jan Říha, Ovocnický spolek pro království české, Praha, 1915