Hrušeň Lucasova

Vlastnosti odrůdy hrušní a hrušek Lucasova

Lucasova (Lucasova máslovka) v knize České ovoce

Domov této krásné, velké a poměrně dobré hrušky hledati jest ve Francii, kdež prý byla nalezena v lese nedaleko Blois a obdržela jméno po nálezci. Zahradnictví Franson Fréres v Orléansu zavedlo ji v letech 1874—75 do obchodu. Odtamtud rozšířila se do Německa, kde ji sobě zvláště na Rýně velice váží a přednost jí dávají před Dielovou máslovkou, jíž velice jest podobna. U nás nalezla obliby jen v Polabí, ač stojí za to, by i jinde na zkoušku pěstována byla.

Dle dosavadních zkušeností z Polabí získaných daří se tam v dobrých, hlubokých, hlinitých, vlhkých půdách velice dobře a poskytuje krásných, velkých, velmi chutných plodů, kdežto roste-li strom v půdě studené, zůstane dužnina řepovitá a nemá chuti. Hodí se tedy jen tam, kde se jí podobná živná, hluboká, vlhounká půda poskytnouti může. Také i polohu nutno zvoliti teplou a proti větrům chráněnou. Tam, kde se jí to vše poskytnouti může, má před Dielovou máslovkou rozhodně přednost, plodí stejně hojně jako tato, zraje současně neb i později, plody jsou však vždy chutnější.

Stromy jsou úplně zdravé, plísním úplně odolává, v krutých zimách však mladé stromky tak jako každé jiné zmrzají.

V Polabí pěstují ji všeobecně na vysokokmenech a hodí se ve tvaru tomto do domácích i chráněných polních zahrad. Lépe jest pěstovati volně rostoucí krsky, pak tvary uměle vedené, zvláště na špalírech, přizpůsobuje se i tvarům malým, jen při řezu jest třeba jisté opatrnosti, by plodonosné, poněkud dlouze se vyvíjející dřevo seřezáno nebylo. K výchově všech i volně rostoucích nízkých tvarů má se používati stromků na gdouli šlechtěných, roste na ní velmi dobře a začínají daleko dříve ploditi, než na pláňkách šlechtěné. Tyto začínají s plodností, až když se vybouří, což někdy dosti dlouho trvá; později jest plodnost hojná a pravidelná. Hodí se výborně k přešlechťování stromů starších, špatné ovoce plodících; na těchto kvete a plodí brzo, často již druhým — třetím rokem. Mladé stromy rostou velice bujně, rozvětvují se v korunu vysokou, úzkou, s větvemi tak jako Dielovy máslovky odstálými, později se sklánějícími.

Letorosty narůstají dlouhé a silné, později kratší a slabší, jsou jen pod některými oky zprohýbány. Dokud jsou mladé, bývají šedou plstí pokryty, po otření dosti se lesknou, jsou na způsob kůže zelenavě žluté, na slunečné straně zahnědlé, v plném stínu olivově zelené, ke spodu jako přišedivělé a bělavými, málo zřetelnými, vyvstalými pihami řidčeji poseté.

Krátká, malá oka téměř přiléhají, jen některé špičkou odstává; mají šupiny hnědé a jsou na patkách silněji vydutých, žebérkatých. Žebérka táhnou se hluboko dolů a letorost jemně hranatí. Dvouleté dřevo bývá celé stříbřitě šedivé.

Rašící lístky jsou zelené a šedě ochmýřené, po dokonaném vývoji bývají až 85 mm dlouhé, 55 mm široké, na dél skoro rovné, napříč velice mírně člunkovitě prohnuté, také však i zcela rozložené, široce eliptické, tmavě zelené a lesklé, zespod sivé, kraj mají drobně jemně pilovitý, a každý zoubek zakončen maličkým, černým hrotem; jsou na řapících asi 40 mm dlouhých. Hořejší jsou o hodně menší, mají kratší, dlouhými, uzounkými palisty opatřené řapíky a bývají zespod lehce šedě plstnaté. Příplodní bývají delší, však užší, než jak bylo zprvu uvedeno, mají však řapíky až 60 mm dlouhé. (Viz obraz.)

Květní poupata vyvíjejí se většinou na loňském dřevě, jsou dlouhá, silná, s tupou, roztřepenou špičkou a mají šupiny hnědé, některé šedě ovroubené. Z poupat těch vykvétají krásné, poměrně velké, miskovité květy, sestavené z plátků okrouhlých tak, že se vzájemně nedotýkají, v menších chomáčcích (Viz obraz.)

Velikost se různí dle toho, na jakém stromě vzrostly. Připojený barevný obraz znázorňuje ne úplně ještě zralé, tedy zelenavé plody se stromů vysokých, které zaslali pp. J. Hahn, vrchní zahradník knížecích Švarcenberských zahrad v Lovosicích, a K. Stelzig, vrchní zahradník knížecích sadů Thun-Hohensteinských v Mirabellu u Děčína. Byly 220—240 g těžké, při velké plodnosti bývají o něco menší, se špalíru pak vážívají až 400 g. Tvar mění se velice málo, některé plody jsou kratší a baňatější, jiné ke stopce štíhlejší, často i sotva patrně prohnuté a povrch jejich bývá velice mírně zhrbolen.

Téměř zavřený kalich, z úštů drobných, krátkých, od spodu zdužnělých, vztyčených a šedými, suchými špičkami proti sobě nakloněných, řídce sestavený vězí dle tvaru temene plodu v jamce užší nebo širší, po okraji velice málo zhrbolené a drobnou rzí pokryté.

Silná, dřevnatá, krátká stopka jest rezavě žlutá, přihnutá a v prostrannější jamku na zkosené a jako uťaté špičce plodu se nalézající vtlačena, často i hrbolkem na stranu přimáčknuta.

Hladká, místem vyvstalými pihami jemňounce zdrsnělá slupka málo se leskne, jest se stromu úplně zelená a teprve v zimě na loži, když k jídlu dospívá, sežloutne ve stínu, zůstává bledší neb zeleně prokvetalá, strana sluncem ožehlá bývá tmavěji, až do zlatova žlutá a výjimkou zcela lehounce, jako žíhaně zardělá; celá poseta jest ve stínu bledšími, dílem zelenavě, na slunečné straně nápadnějšími a jednotlivě červeně vroubenými pihami; drobná jemná rez rozstříknuta bývá blíže kalicha a i sem tam, ač zřídka, jinde. Podobá se jak tvarem tak i barvou poněkud Dielově máslovce, bývá jen jasněji žlutá.

Bělavá, do žluta, také i lehce do lososova se měnící dužnina jest zdánlivě zrnitá, ale jemná, velmi šťavnatá, máslovitá, dílem se i v ústech rozplývá; chuť její jest sladká, lehce kořenitá, s pikantní, ale zcela slabou přitrpklou příchutí. Není však vždy tak dobrá: bývá také jen polojemná a i řepovitá, zcela prostě nasládlá. Nejchutnější plody bývají z teplých špalírů.

Hrubší zrninou obklopený jaderník mívá osu plnou, jednotlivě i úzce dutou a chová v dlouhých, úzkých, dosti prostranných pouzdrech dlouhá, dlouze zašpičatělá hnědá jádra s hrbolkem na temeně.

Češe se v prvé polovici října a na lože ukládá, kdež asi koncem listopadu (v r. 1911 již v polou listopadu) neb začátkem prosince k jídlu dospívá, což se mimo to, že žloutne, i libou, muškatelovou vůní prozrazuje; děje se tak až do konce ledna a i až do polou února.

Jest to dobrá a krásná hruška na stůl i trh a dle zpráv z Polabí jest obchodníky s ovocem velmi hledána a dobře placena.

V zahradách zemského pomologického ústavu v Tróji chovají ji pod jménem Máslovka Lukasova čís. 632.

Popisy nalézají se v Pomologische Monatshefte z roku 1890 a 1895 pod jménem Alexander Lucas Butterbirne (Beurré Alexandre Lucas), E. Jankowski Sad i ogród owocowy str. 333 Aleksander Lucas, czyli Lukasówka.

České ovoce, Díl 1: Hrušky, Jan Říha, Ovocnický spolek pro království české, Praha, 1915