Hrušeň Mechelenská

Vlastnosti odrůdy hrušní a hrušek Mechelenská

Mechelenská v knize České ovoce

Zprávy o původu této sice malé, ale výborné a v čas, kdy již hrušky vzácny jsou, zrající hrušky, nejsou spolehlivé. Jedni praví, že vypěstoval ji počátkem devatenáctého století major Esperen v Mechelen a pojmenoval ji na pamět své choti, kdežto jiní připisují její původ radovi J. K. Nélisovi v Mechelen, což také anglický pomolog Lindley potvrzuje. Zprvu šířila se pod různými jmény, která však jiné hrušce patří, a to: Nélis d’hiver, Colmar Nélis, Doctor Nélis a Bonne de Malines. Později teprve ustálilo se jméno „Josephine de Malines“, pod kterýmž jménem zapsána jest v soupise děkana Rösslera, čís. 606, jaksi dodatečně, bez udání roku a od koho ji obdržel.

U nás v Čechách dosti jest známa, zřídka kdy však pod pravým jménem, ale ne přece ještě tak, jak toho pro vzácné některé vlastnosti zasluhuje. Jest z mála zimních odrůd, které i za špatnějších poměrů malé sice, avšak výborné a dokonale vyzrálé, nevadnoucí plody poskytují. Jest však také z nejvrtošivějších odrůd a připraví často mnohé zklamání. Stává se, že za nejlepších poměrů a v nejpříznivějším létě urodí plody drobné a roztrhané, že nejsou k potřebě, kdežto opakem toho v půdě bídné a za počasí studeného a i v drsné poloze dá hojnost nejkrásnějších a nejchutnějších plodů. Půda jest jí každá dobrá, jen není-li příliš suchá, také i poloha nerozhoduje, a může se bez obavy sázeti na místa zcela větrům vydaná; spíše urve vítr listy než plody: tak drží pevně na stromě.

Hodí se velmi dobře k výchově stromů polovysokých až vysokých v polních i domácích zahradách tam, kde spíše na jakost než na velikost plodu se hledí, poněvadž stromy vysoké jen drobné plody mívají; nehodí se tudíž tomu, kdo s oblibou jen velké plody vyhledává. Doporučiti lze ji také jen k sázení v počtu obmezeném nebo jednotlivě pro domácnost, ne však ve velkém, z vypočítavosti. Větší plody rodí na volně rostoucích krscích, na špalírech pak vyvinují se plody velice krásně a bývají nezřídka až 300 g těžké a skvostné chuti. Na věncoví hodí se jen tomu, kdo s nožem zacházeti zná. Plodí většinou ke konci kratších letorostů, načež bedlivý pozor míti nutno; seříznou-li se tyto, neplodí. Také na jehlancích a špalírech jest dobře řez obmeziti jen na nejnutnější, tedy na větve a letorosty, které tvar znešvařují. K výchově volně rostoucích krsků i palmet lépe jest použíti stromků na pláňkách šlechtěných, kdežto na tvary malé béře se na gdouli šlechtěna. Roste na této z mládí zcela dobře, později však mnohem slaběji.

Plodnost stromů, jak na pláňkách, tak i na gdouli šlechtěných, počíná brzo, jest však velmi nejistá; mnohdy nenesou nic, jindy opět tolik, že neprotrhají-li se, zůstanou příliš drobné. Tu nutno dbáti, by vydatným pohnojením vysílení stromu se předešlo a plody lépe se vyvinuly.

Stromy zůstávají dlouho zdravé, jsou pevné, nezmrzají tak lehko a jsou příklady, že v kruté zimě, kdy jiné odrůdy ve školkách až po sníh zmrzly, tato zůstala ušetřena. Ani květům mrazík tak neškodí jako jiným odrůdám, plísním pak zcela odolává, listy i plod bývají zcela čisty.

Z mládí roste bujně, později slaběji, rozvětvuje se šlahounovitě v nepravidelnou, jako zmatenou korunu, roste sice do výše, že však plodí většinou po koncích větví, rozklesávají se tyto pod tíhou plodů.

Letorosty narůstají dlouhé a štíhlé, později kratší a slabší, po celé délce skoro stejně silné, konec bývá však silnější a ochmýřený, bývají buď rovné, neb zcela málo zakřivené, pod oky sotva znatelně zprohýbané, zelenavé, na slunečné straně nahnědle zelené a jemnými, velmi mírně vyvstalými pihami nenápadně poseté.

Oka odrůdy této jsou velmi rázovitá a lze podle nich odrůdu zcela správně zjistiti; jsou krátce kuželovitá, u spodu zcela okrouhlá, tupě zakončená, zcela odstávají, mají šupiny hnědé, šedě ovroubené a jsou na patkách zcela kratičkých, do výše oka vydutých, s třemi zcela tupými, hluboko dolů se táhnoucími žebérky. (Viz obraz.)

Rašící lístky jsou jasně zelené a řapíky jejich po hřbetě zahnědlé, stejné barvy jsou i mladinké letorosty. Později, když listy úplně jsou vyvinuty, bývají as 65—70 mm dlouhé a 35—38 mm široké, silné, méně lesklé, eliptické, po délce téměř rovné, napříč zcela mírně člunkovitě prohnuté, s krátkou špičkou a mají kraj drobně, však ostře pilovitý; jsou na řapících 23—25 mm dlouhých, jež jsou dlouhými, úzkými, zoubkovanými palisty opatřeny; ke konci letorostu bývají listy menší a spíše vejčité, příplodní pak as 70 mm dlouhé, však jen 32 mm široké, kopinaté, na obě strany stejně zakončené, mají však řapíky až 67 mm dlouhé.

Květních poupat vyvinuje se některý rok mnoho, po druhé žádná, jsou malá a baňatá, šupiny mají hnědé a šedě ovroubené. Květy z nich vykvétající jsou malé, z dlouze okrouhlých plátků tak sestavené, že plátek plátku se nedotýká a jsou ve větších chomáčcích.

Připojený barevný obraz znázorňuje přibližnou velikost plodu, jaké s polokmenů a vysokokmenů klidíváme; k zhotovení jeho vzaty byly plody s polokmene z okresní školky v Chlumci n. C. ve váze 70—80 g; při veliké úrodě bývají ještě o něco menší, se zákrsku větší a plody 200 g těžké nejsou vzácností, ostatní kolísají mezi touto a předešlou vahou. Tvar menších plodů zůstává stejný, asi tak, jak zobrazeno, tedy ke stopce se všech stran pěkně proláklý, plody větší bývají ke stopce však více vyduté, spíše vejčité a v bocích více baňaté a končívají užší špičkou; povrch větších plodů bývá mírně zhrbolen, plodů menších pěkně stejnoměrný.

Otevřený, hnědý kalich jest rozeklán v krátké, rohovité ušty, jichž špičky jsou však menší, vězí dle tvaru temene plodu v širší neb užší, mělké, miskovité jamce, jejíž okraj bývá jen někdy mírnými hrbolky, neb některou více vypuklou stranou porušen.

Silná, dřevnatá, hnědě žlutavá stopka bývá buď do širší špičky plodu v malou jamku vtlačena aneb na úzkou špičku jen jako přitlačena, často pak hrbolem na stranu přimáčknuta.

Pevná, hladká slupka málo se leskne, jest se stromu jasně sivě zelená, později na loži poněkud sežloutne, ve stínu zůstane však zelenavá neb zeleně prokvetalá, strana pak sluncem ožehlá bývá buď temněji žlutá aneb, ač jen někdy a z některých půd, lehounce zardělá; celá poseta jest pěknými, světle rzivými, jemnými i hrubšími pihami a sem tam postříknuta drobnou, světlou rzí. Okolí kalicha i stopky bývá hustěji a hruběji porezavělé.

Pod slupkou zažloutle bělavá, někdy i zelenavá, blíže k jaderníku pěkně do lososova zbarvená dužnina jest velmi jemná, šťavou přetéká, zcela se rozplývá; chuť její jest výborná, libě kořenitá, pikantně navinule sladká a mívá někdy zvláštní, lehounce přitrpklou příchuť.

Jemnou zrninou obklopený jaderník mívá osu úzce dutou a chová v malých, na obě strany do špičky vybíhajících pouzdrech tmavě hnědá, poměrně velká jádra s malým hrbolkem na temeně.

Česati se má asi v polovici října: brzo zčesaná vadne, ponechá-li se na stromě příliš dlouho, ztrácí na líbezné chuti; ukládá se na lože, kdež as tak začátkem ledna, dle předcházejícího počasí někdy o něco dříve, také i později k jídlu dospívá. V čas ten vydává slabou, ale velice libou vůni. Zraje nenáhle tak, že často ještě v březnu svěžích plodů na loži dosti se nalézá. Jest to výborná hruška na stůl, škoda jen, že tak malá, jinak byla by to obchodní hruška prvého řádu.

Bláha o ní napsal: Pro své pozdní zrání a velmi dobrou jakost zaslouží více povšimnutí, než jak dosud. Strom roste polobujně a jest velmi plodný. Hodí se pro nízké tvary a odra.

V zahradách zemského pomologického ústavu v Troji chována jest pod jménem „Malinská zimní“ čís. 277.

Popisy nalézají se v Handbuch der Obstkunde čís. 328, Lucas Die wertvollsten Tafelbirnen čís. 88. Josephine von Mecheln, Leroy Dictionnaire de Pomologie čís. 602 Joséphine de Malines (Malines jest francouzský název města Mechelen).

Dále známa jsou synonyma: Joséphine, Canella Josephina. Omylem přidávala se jí v době jejího vzniku jména zpředu uvedená, která však hrušce „Nelisové zimní“ patří. Jankowski: Sad i ogród owocowy uvádí ji sice na straně 348 pod jménem Józefinga, popis její však schází.

České ovoce, Díl 1: Hrušky, Jan Říha, Ovocnický spolek pro království české, Praha, 1915