Hrušeň Muškatelka turecká

Vlastnosti odrůdy hrušní a hrušek Muškatelka turecká

Muškatelka turecká (Zbuzanka) v knize Moravské ovoce

Koncem srpna bývá pražský ovocný trh zaplaven pěknými, velmi chutnými hruškami, které se pode jménem »Zbuzanek« všeobecně nabízejí a ochotných kupců nalézají. Nelze se tomu však také diviti, neb málokterá, v ten čas zrající hruška, jest tak chutná jako tato.

Jméno Zbuzanka obdržela as od obce Zbuzan v okresu smíchovském ležící, odkudž prý začali ji do Prahy dovážeti. Kdy a jak se kolem Prahy šířiti začala, neví se; je to prý odedávna. Možno jen předpokládati, že před časem přinesl ji někdo na trh do Prahy, kde ji as pro její chutnost dobře zpeněžil, což nejspíše pobádalo k dalšímu sázení a nynějšímu rozšíření. Však nejen kolem Prahy, také jinde v Čechách jest dosti známá, čehož důkazem, že se doporučuje v 16 okresích k všeobecnému pěstování. Dle jména »Muškatelka turecká« dalo by se souditi, že byla snad z balkánských zemí k nám donesena, čemu nasvědčuje stať v »H. der Obstkunde«, kde pod čís. 273. popsána jest naší Zbuzance velice podobná, snad s ní totožná hruška pod jménem »Türkische müskirte Sommerbirne« s poznámkou, že pochází z Turecka, kdež se nazývá »Misk Armudi«.

Místem zovou ji krátce »Velká muškatelka« na rozdíl od vymírající Muškatelky malé, která se dříve největší oblibě těšila. Naše Zbuzanka, která nemá sice té silné muškátové vůně a chuti jako Muškatelka malá, nahradí tuto v každém ohledu úplně, vynikajíc nad ni velikostí, krásnější barvou a prodejností. V nedozrálém stavu hodí se i tato pro veškerý způsob zpracování.

S největším prospěchem dá se pěstovati nejen v souvislých sadech, nýbrž i v poli, neb doba česání až po žních nastává; podél cest není radno ji sázeti, neboť svojí úhledností příliš mnoho láká.

Na gdouli roste dobře, následkem velké plodnosti přestává brzo růsti a, jest lépe pěstovati ji v domácích zahradách co krsek na plance. Daří se v každé poloze dobře, i vysokou ještě snáší; na půdu nečiní nároků, ač jako každá jiná, jest ze žírné půdy větší a chutnější, než z půdy hubené. Plísněmi netrpívá a zůstává v listech i plodech úplně čista, jen ve vlhkých létech, jako letošního roku, trpí listy, ač ne v té míře jako druhů jiných. Vzrůstu jest zdravého pěkně do výšky, ač větve při velké plodnosti dolů se kloní.

Záhy plodí, a to velmi hojně a stále. Letorosty vyvinuje dlouhé a štíhlé, pod oky zcela nepatrně zprohýhané, zelenavě nahnědlé, na slunci hnědé a řídce tečkami nenápadnými pokryté. (Viz obraz v čele textu.)

Na spodu letorostu bývají listy široké a oválové, až 95 mm dlouhé a 55 mm široké, po okraji drobně a tupě pilovité, na konci letorostu jsou listy menší, téhož tvaru, ostřeji a hruběji pilovité, na řapíkách as 25 mm dlouhých s niťovými palisty. Listy příplodní jsou o něco menší.

Stromy bývají na jaře polovelkými květy téměř obsypány a nejsou příliš choulostivé vůči mrazům, čímž se každoročně stejnoměrná plodnost vysvětluje.

Plody dosahují pravé velikosti v druhé polovici srpna, tvaru jsou po většině vejčitého, některé jsou ke kalichu poněkud baňatější, jiné opět štíhlejší, ke stopce maličko prohnuté, uťatou špičkou končící. Otevřený kalich sestává z plátků od spoda zdužnělých a vztyčených, barvy plodu, končících přischlými špičkami, nalézá se v malé, mělké jamce dle tvaru plodu, buď na širším neb zašpičatělém temeni. Silná, dřevnatá, ku plodu maličko zdužnělá, světle zelená, dílem rezavě žlutá stopka jest na špičce plodu do malé jamky šikmo vtlačena.

Hladká, drobounce hrbolatá, jakoby nějakou zrninou podložená, málo lesklá slupka, bývá světle žlutavězelená, na slunci temně začervenalá, v plné zralosti jasně zelenavě žlutá, ve stínu zeleně prokvétalá a jasně začervenalá, celá zcela jemnými, bledými, mdle zelenavě, na slunci červeně vroubenými tečkami hustě poseta. Některé plody bývají kolem kalíšku postřiknuty drobounkou rzí, na jiných najde se nějaká rzivá, ostře ohraničená skvrna, většina plodů jest však úplně bez rezu.

Bělavě žlutavá, hojně šťavnatá, máslovitá, zdánlivě zrnitá, tak jako sypká, však přece jemná dužina jest chuti velmi dobré, sladké a libě muškátově vonné.

Dosti jemnou zrninou řídce obklopený, plnoosý jaderník chová v malých, delších pouzdrech obyčejně ještě bělavá, po koncích zahnědlá jádra.

Trhá se dle počasí od 10. srpna, někdy o nějaký den později ještě za zelena, v kterémžto stavu v jakémkoli balení i dalekou dopravu dohře snáší. V několika dnech žloutne — úplně dozrává, při čemž silnou muškátovou vůni vydává. Úplně zralá vydrží již jen několik dnů.

Veškeré dobré její vlastnosti činí z ní obchodní hrušku prvého řádu.

Literatura jí dosud velice málo pozornosti věnovala.

Mimo uvedené již dílo »Handbuch der Obstkunde« číslo 273., činí o ní zmínku: Diel VI., strana 155., Dittrich I., strana 578., Liegel, strana 64., Dochnahl, strana 19., vesměs pode jménem »Türkische müskirte Sommerbirne«, doporučujíce ji co výbornou obchodní i stolní letní hrušku.

V pomologickém ústavu v Tróji vedena jest pod číslem 343.

Moravské ovoce: Pojednání o ovocných odrůdách doporučených ku pěstování v českých krajích markrabství Moravského, František Suchý, Český odbor zemědělské rady pro markrabství Moravské, Brno, 1907