Hrušeň Pastornice

Vlastnosti odrůdy hrušní a hrušek Pastornice

Pastornice v knize Moravské ovoce

Původ a rozšíření
Jako většina u nás pěstovaných velmi velkých hrušek jest i tato původu francouzského; před mnoha lety byla nalezena v lese jako pláně, pěstována pak náležitě a vyvinula se z ní pěkná odrůda. Nápadnou velikostí, úhledným tvarem a pěkným vzrůstem stromu každému pěstiteli imponovala, tak že ji dále šířili a doporučovali; dnešního dne se pěstuje v celé Evropě i Americe.

Na Moravě se též pěstuje od delší doby; v zahradách u cest, silnic a na jiných místech ji nalezneme. Každý, kdo ji pěstuje, ji chválí jako neobyčejně vděčnou hrušku. Říkají jí buď „dlouhá zelená“ anebo „pastorka“.

Poloha
V podnebí a poloze, přes to, že jest původu z teplejší krajiny, strom není vybíravým; daří se i ve vyšších polohách, na místech méně příznivých. Do docela drsných poloh ovšem ho nelze vysazovati, poněvadž ovoce do podzimu by se nevyvinulo a ostalo by řepovitým.

Půda
Ani na zvlášť dobrou půdu, jako mnohé jiné velké hrušky, nečiní nároků; hlubší hlinitá půda s propustnou spodinou jest proň nejzpůsobilejší; v lehké, písčité půdě má vzrůst slabý, a nasazuje málo plodonosných pupenů přes to, že má mnoho krátkých větviček.

Vzrůst
Strom roste velmi bujně, tvoří z mládí vysokou jehlancovitou, později velkou, kulovitou, řídkou korunu; kmen, větve a vůbec celé složení jeho jest velmi otužilé, hutné, vzdoruje dobře všem nepříznivým činitelům; dobrý vzrůst a zdraví jej neopouští do vysokého věku, kterého on dosahuje. Letorosty má silné, dlouhé, našedivělé barvy; pupeny ostré, nepříliš velké, jsou přiměřeně hustě po letorostu rozděleny. List má velký, pevný, elipsovitý, tupě zašpičatělý, tmavozelený a tupě ozubený. Ve školce roste velmi dobře; kmeny jeho jsou silné, rovné, houževnaté a hodí se k vysazování i do drsnějších krajin.

Stanoviště
Vysazuje se do zahrad domácích a štěpnic, případně náměstí a návsi. Pro veřejná jiná místa se pro své velké, nápadné ovoce nehodí. Kdyby se jednalo jenom o strom, pak by ovšem nebylo lepšího i pro tato místa.

Tvar stromu
Pěstovati se může v libovolném tvaru: vysokokmenný, polokmenný neb jako jehlanec, zákrsek keřovitý, palmeta, kordon, vždy jest stromem velmi vděčným. Na kdouli ušlechtěn kterýkoliv tvar zákrskový jest bujného vzrůstu a přece velmi úrodný. Této odrůdy používá se také pro mezišlechtění zákrsků; když ku př. některá odrůda, jako křivice, máslovka Napoleonova a p., šlechtěná přímo na kdouli dobře neprospívá, tak se ošlechtí předem na kdouli pastornice a na tuto pak dotyčná odrůda.

Ovoce
Ovoce rodí velké, až velmi velké, velmi dlouhé, tvaru láhvovitého, boulovitého neb i zvonovitého; skorem každý plod jest jinak utvořen, ale základní dlouhý tvar zůstává zachován; charakteristické jest u pastornice zkřivení u stopky upomínající na hrušku křivici s tím však rozdílem, že stopka neprodlužuje zkřivenost, nýbrž jest zahnuta na oopačnou stranu.

Kalich
Kalich jest otevřený, malý, dlouholistý a jest v úzké, mělké, zhusta ze středu plodu k jedné straně posunuté prohlubince; obkališí jest rovné neb jemně hrbovaté, hladké nebo i rezivé.

Stopka
Stopka jest dlouhá, prostředně silná, dřevnatá, silně zahnutá a bývá sražena dužnatým výrůstkem k jedné straně.

Barva
Barva jest světle zelená, při dozrání žlutá, tečkovaná, v plném slunci rostlé plody mají tu a tam na sluneční straně jemný, načervenalý nádech; u stopky a kalíšku objevuje se časem jemná rezivost. Slupka jest jemná a lesklá.

Dužnina
Dužnina jest jakosti různé; plody rostlé v přiměřených poměrech mají dužninu hutnou, přece šťavnatou, rozplývající, sladkou a okořenělou, dužnina plodů z méně příznivých poloh neb půd zůstává řepovitou, méně okořenělou, leč takové jakosti vždy nebývá, aby nemohla požívána býti. O jakosti dužniny jsou následkem této různosti různé náhledy; mnozí tvrdí, že jest dobrá, a jiní ji nechválí, a jak vidno, mohou míti obě strany pravdu.

Dozrání a česání
Doba zrání jest také velmi různá, plody v teplých krajích a letech pěstované uzrávají již v listopadu, jinak až v lednu, jsou též případy, že se udrží až do března; průměrně vzato, dozrává v prosinci a lednu. Češe se počátkem října, až když jest dobře vyrostlá; předčasně očesaná bývá řepovitá a méně chutná. Jednotlivě dobře se stopkami očesaná, vytříděná se uloží do sklepa na lísky v jedné vrstvě stopkami vzhůru a plody žloutnoucí se dodávají na trh.

Pro svou tuhou dužninu a pozdější uzrávání se cení jako dobré vývozní ovoce, které nevyžaduje zvláště pečlivého obalu. Na trhu pro svoji velikost a úhlednost jest hledána a poměrně dobře placena.

Zužitkování
Spotřebuje se v domácnosti jako ovoce tabulové a používá se pro zavařování.

Pastornice by pro velký vzrůst stromu, velkou úrodnost a úhlednost plodu měla se ve větších rozměrech pěstovati. Zejména oni majitelé zahrad, kteří nemají zahrady v dobrých poměrech klimatických a přece chtějí pěstovati pěkné tvary stromů, velké a pěkné plody přinášející, by této odrůdě měli věnovati velkou pozornost.

Moravské ovoce: Pojednání o ovocných odrůdách doporučených ku pěstování v českých krajích markrabství Moravského, František Suchý, Český odbor zemědělské rady pro markrabství Moravské, Brno, 1907

Pastornice v knize České ovoce

Mohla by se jmenovati na místě »Pastornice« také »Farářka« neb »Proboštka«, lépe však přidržeti se jména již ustáleného. »Curé« jest duchovní správce vůbec.

Málokterá hruška nalezla na trhu a v obchodě tolik obliby, jako »Pastornice«. Její velikost a tvar lákají kupce, v obchodě jest z nejhledanějších z toho důvodu, že pozdě zraje a snáší beze škody sebe delší dopravu. Její naprosto zdravý vzrůst a veliká plodnost doporučují ji k nejhojnějšímu sázení pro obchod. Škoda, že totéž nelze říci i o její hodnotě; pro stůl jest jen druhé jakosti, za to pro kuchyň а k sušení výborná.

O původu jejím píše pomolog H. Decaisne i také H. Fr. Willermoz toto: V zápiscích starých autorů nalezli jsme o původu jejím různé poznámky, však po důkladném šetření na místě samém shledali jsme: As v roce 1760 nalezl farář H. Leroy ve Villiers en Breune, osadě to as 8 km od města Clion vzdálené, v hájku »Fromenteau« zvaném planou hrušku, jejíž plody se mu tak velice zamlouvaly, že přešlechtil několik stromů ve své zahradě a vinici rouby z plaňky té. Ty potom zmohutněly, měly až 1,40 m v objemu; odtamtud rozšířila se pak rychle v celém okolí. Dále o ní píše, že v roce 1822 zasláno mu bylo z tamní farnosti hojně velmi krásných plodů se stromů uvedených, z nichž některé až 26 cm vysoké byly. Od té doby rozšířila se všeobecně nejen v Evropě, nýbrž i v Americe, a není pomologického spisu, kde by se nedoporučovala k sázení.

U nás známa jest téměř všude a pojata do zemského sortimentu. Nejhojnějších zpráv dostalo se nám z východní české nížiny, z obvodu Opočenského, Jičínského, Plzeňského, z Podještědí a i ze Šumavska s doporučením ku pěstování při silnicích a pro pěstování v sadech ve velkém. Pozoruhodné jest, že dostalo se jí nejméně doporučení ku pěstování na zákrsích, ač jest z mála druhů, které se neobyčejně dobře na gdouli daří a velikou plodností vynikají. Příčinou toho jest asi ta okolnost, že jakost její se tak velice různí, hodnotou půdy a polohou podmíněna jest. Nejchutnější plody sklízíme se stromu v teplejší, dobré, živné, lehčí i těžší půdě a teplé poloze rostoucího, kdežto plody z polohy drsné, půdy těžké a studené jsou jen v kuchyni upotřebitelny. Tím vysvětlují se tak velice sobě odporujcí zprávy, z nichž jedna velice chválí, jiná haní.

Odtud vzala také as původ domněnka, že jsou vlastně dva druhy, z nichž jeden větší, dlouhý a žlutší, platí za lepší, také i dříve zraje, druhý menší, zelený a nikdy chutný.

Hodí se k pěstování za uvedených poměrů do velkých polních sadů a zahrad domácích ve tvaru vysokokmenném neb polokmenném; do menších zahrad jako krsek; přizpůsobuje se přes svůj bujný vzrůst každému, volně rostoucímu i uměle vedenému tvaru; zvláště tvary větší, jako jehlance, loubí neb palmety vděčí se velice.

Na gdouli daří se, jak již řečeno, výborně a slouží pak i za mezikmen pro druhy, které se na gdouli nedaří, jako čáslavka Williamova, Křivice a j.

Plodnost stromu začíná následkem její bujnosti o něco později, až když se vybouří, však potom jest velice hojná a stálá a vynechává jen po předcházející veliké úrodě.

Plíseň nebyla na ní do roku 1911 pozorována, mívá vždy plody úplně čisté.

V krutých mrazech mladé stromky často zmrzají, starší pak již netrpí.

Vzrůst stromu jest zdravý a velmi bujný nejen v mládí, nýbrž i když zmohutněl. Korunu vyvíjí široce jehlancovitou, však pod tíhou plodů větve se sklánějí, čímž stává se rozkleslou a řídkou.

Dlouhé, štíhlé letorosty bývají poněkud zakřivené, pod oky sotva znatelně zprohýbané, oblé, červenavě, ve stínu zelenavě nahnědlé, sem tam jako postříbřené, ke konci zcela lehounce ochmýřené a vyvstalými, špinavě žlutavými tečkami nenápadně poseté.

Velká, silně vyvinutá, stříbřitě šupinatá oka jsou na spodu letorostu přilehlá, dále však odstálá, na patkách mírně, ale dlouze vydutých a jemně žebernatých. (Viz obraz.)

Mladé lístky jsou v prvním rozpuku nahnědle zelené, lehounce ochmýřené a dodávají rašícímu stromu nahnědlého zjevu; později v úplném vývoji jsou tmavě zelené, lesklé a téměř ploché; některé bývají 70 mm dlouhé a 78 mm široké, jiné až 90 mm dlouhé a 76 mm široké, okrouhlé, s krátkou špičkou, majíce okraj jemně a ostře pilovitý; jsou na řapících 33—60 mm dlouhých, šikmo stojících, celkem lípovému listu velice podobné. Listy ke konci letorostu bývají menší, příplodné taktéž menší, užší, na tenčích, delších řapících.

Z květových, ve velké hojnosti se vyvinujících poupat vykvétají až 46 mm veliké, z okrouhlých, navzájem se dotýkajících plátků složené květy, ve velkých chomáčcích, takže kvetoucí strom skýtá nádherný pohled. V poměru k druhům jiným jest v čas květu proti mrazům choulostivá.

Připojený barevný obraz znázorňuje přibližnou velikost a tvar plodu. Menší plod vzat byl s vysokokmenu, větší s volně rostoucího krsku, ve váze 180—250 g. Velikost tuto lze považovati za průměrnou. Plody 14—15 cm vysoké nejsou vzácností a na výstavách francouzských lze uzříti plody 500 g i více vážící.

Tvar zůstává až na malé odchylky skoro stejný. Některé plody bývají ke stopce o něco štíhlejší a pěkně prohnuté, majíce témě tak úzké a šikmé, že na něm plod státi nemůže; jiné jsou spíše baňatější, s temenem širším. Některé bývají ploše zhrbolené, jiné, a to většinou, pěkně pravidelné, na některém najdeme mělkou, od kalicha až ke stopce se táhnoucí rýhu.

Otevřený, rozložený, často neúplný kalich bývá u spodu souvislý, rohovitý, v dlouhé, žlábkovité, dlouze špičaté úšty rozeklaný a vězí v mělké, ploše zhrbolené jamce.

Silná, dřevnatá, ohnutá stopka přechází někdy hladce, jindy kroužkovitě v plod, jindy bývá do špičky plodu šikmo, jako vtlačena a na stranu přimáčknuta, někdy jest jen jako by na špičku plodu přitlačena.

Hrubší, hladká, ale málo lesklá slupka bývá mdle, jako bělavě neb žlutavě sivě zelenavá; některé plody jsou na sluneční straně lehce zardělé, vesměs však jsou tečkami hrubšími, v zeleném bleděrzivými, v červenavém zelenavě vroubenými, a tím nápadnými, ke kalichu hustěji a jemněji, ke stopce řidčeji a hruběji poseté; sem tam, zvláště pak blíže kalicha, nalezneme rozstříknutou, drobnou rez, na některém plodu nějakou větší, roztrhanou a stříbřitě šupinatou skvrnu a i také tenkou, rzivou, od kalicha až ke stopce se táhnoucí čáru.

Celý plod voní slabě muškátově.

Dužnina plodů za vhodných okolností vyrostlých jest bělavá, polojemná, zdánlivě, vskutku však jen kolem jaderníku zrnitá, hojně šťavnatá a často se napolo rozplývá; chuť její bývá nestejná, někdy sladká a slabě navinulá, lehounce okořenělá a dobrá, jindy více vodnatá a bezkořenná; dužnina plodů za nepříznivých poměrů narostlých zůstává někdy řepovitá.

Hrubší zrninou obklíčený jaderník mívá osu někdy plnou, většinou však dutou a chová v dlouhých, úzkých pouzdrech jednotlivě vyvinutá, temně hnědá, po většině prázdná jádra.

Doba zrání jest velmi nestejná: v teplém roce počínají některé plody koncem října, obyčejně však as tak kolem 15. listopadu měknouti, v letech chladných stává se tak až v prosinci a uložena v chladné místnosti, vydrží přes leden a není zvláštností, že se ještě v únoru, ba dokonce i v březnu na loži zachovalé plody najdou.

V zahradách pomologického ústavu v Tróji vedena jest pod čís. 186 a Bláha k tomu připsal: Není to ovoce výborné, ale dle mého posudku pouze dobré. Za to však strom jest velmi cenný, úrodný až do umoření. Zdravý, ne choulostivý, ať již proti zimě i proti plísni; nese ovoce vždy čisté, plného, válcovitého tvaru a uzrává v říjnu až prosinci; dobrá na kompot i pro veškeré potřeby v kuchyni a v sušárně.

V literatuře potkáváme se s ní všude.

Moravské Ovoce čís. 71. Pastornice; Handbuch der Obstkunde čís. 240. Pastorenbirne ox; též tak v Pom. Monatshefte v roce 1906; Leroy Dictionnaire de Pom. čís. 387. De Curé II. jak.: Dr. Jankowski Sad i ogród owocowy str. 344. Plebanka czyli proboszczówka; Listy Pomologické r. 1893. Pastornice; Gaucher čís. 59.

Další známá synonyma jsou: Andréine, Belle Andréine, Belle Andréane, Belle de Berry, Belle Héloïse, Bon-Papa, P. de Clion, Comice de Toulon, Cueillette d'hiver, P. Grosse Allongée, Grosse Verlängerte Birne, P. de Monsieur, Monsieur Le Curé, L'Andréane, P. de Padel, Pater Notte, Schöne Andréine, Vicar of Wackfield (Winkfield), Curette, Jouffroy, Messire d’hiver, Pradello de Catalogue, Beurré Comice de Toulon, Duchesse de Berry, Dumas, P. des Prêstres, Tarquin, Paternoster, Monsieur de Clion, Pradel, Anne de Bourg, Herrenbirne.

České ovoce, Díl 1: Hrušky, Jan Říha, Ovocnický spolek pro království české, Praha, 1915