Hrušeň Pitmastonská

Vlastnosti odrůdy hrušní a hrušek Pitmastonská

Pitmastonská v knize České ovoce

Veliká, krásná, ale při tom také dobrá hruška, jako jest „Pitmastonská“, jest vždy vzácná, a jest opravdu podivno, že se jí až dosud tak málo pozornosti věnovalo, ač toho v nejvyšší míře zasluhuje. Jest málo takových, které by při té velikosti byly tak plodné jako tato. Snad toho příčina, že není všude stejně chutná, žádá sobě více tepla v půdě; ze studené půdy bývá chuť vodnatá a prostě navinulá, což se málo komu zamlouvá, kdežto z půdy a místa teplého nelze si lepšího přáti.

Obdrželi jsme ji z Anglie a to z Pitmastonu nedaleko Worcestru, kdež podařilo se panu Williamsovi vypěstovati ji z jádra hrušky „Angoulemské“ (Duchesse d’Angoulême), dle kteréž byla pojmenována „Duchesse d’Angoulême Williams“; jméno to pozměněno bylo na Pitmaston Duchess, pod kterýmž se dále šířila.

Dle získaných zpráv začala se u nás šířiti asi začátkem let osmdesátých, a sám získal jsem ji v r. 1883 ze školek Rosenthalových ve Vídni. V přítomné době (1914) známa jest arciť nejvíce pod nepravými jmény, po výtce jen v České nížině, pak v Pojizeří, zvláště v okolí Mnichova Hradiště a Turnova, odkudž se jako překvapující novinka pod jiným jménem v poslední době doporučuje.

Aby stromy chutné plody měly, nutno jí vykázati místo v půdě hluboké, velmi živné, teplé, třeba i těžké, s dostatečnou vlhkostí na místě před větry chráněném, teplém, třeba bylo i výše položeno. Hodí se hlavně do zahrad domácích, nebo jinak chráněných. Ku pěstování na stromech vysokých se sice také dosti dobře hodí, ale plody zůstanou daleko menší a vítr je silně shazuje. Nejvhodnějšími tvary osvědčily se volně rostoucí krsky a špalíry, na kterých se plody báječně vyvinují. Neméně hodí se i na jiné uměle vedené tvary, jen na věncoví činí její bujný vzrůst někdy při řezu obtíže a dá se jen s námahou k plodnosti přinutiti. K výchově volně rostoucích krsků a větších špalírů lze užíti stromků jak na pláňce, tak i na gdouli s použitím mezišlechtění; na ostatní menší a umělé tvary béře se na gdouli šlechtěná, daří se jí na této podložce zcela dobře.

Plodnost i na gdouli šlechtěných stromků začíná později než u odrůd jiných. Neplodí nikdy příliš mnoho, zato však samé stejnoměrně veliké, krásně vyvinuté plody. V době květu není příliš choulostivá, a jsou záznamy, že —2° — 3° С snese beze škody. Taktéž í plísní jest až do přítomné doby (1914) zcela ušetřena a není známo, že by kde se plíseň na ní byla vyskytla.

Vzrůst stromů jest za příznivých okolností velmi bujný, zcela zdravý, vzrůstá rychle v souladné pyramidky a koruna vysokých kmenů vyvíjí se mohutně pěkně do výše, rozvětvuje se řídce, větve se pak pod tíhou plodů sklánějí.

Letorosty narůstají zprvu dlouhé a silné, později kratší, mírně zakřivené, pod oky sotva znatelně zprohýbané, jsou méně lesklé, nahnědle zelenavé, jakoby šedou pavučinou potažené a nenápadně většími, šedě žlutavými, lehce vyvstalými pihami poseté. Mají velká, široká oka, která skoro přiléhají, špička jich jest jaksi roztřepena, šupiny mají hnědé a šedě vroubené a jsou na patkách dlouhých, dosti silně vydutých, oblých tak, že žebérka sotva patrna jsou. (Viz obraz.)

Rašící strom jest jasně zelený, že však jsou mladé lístky ze spod lehce ochmýřeny a že i kraj mají šedě brvitý, nabývá tím přišedivělého vzhledu. Po úplném vývoji bývají spodní listy letorostu až 80 mm dlouhé a 59 mm široké, dlouze okrouhlé s krátkou špičkou, jsou ploché tmavě zelené, krásně se lesknou a mají kraj ostře pilovitý; bezpalisté řapíky bývají až 50 mm dlouhé; hořejší listy jsou menší, spíše eliptické, jinak stejné; příplodní až 98 mm dlouhé, 70 mm široké, některé vejčité, jiné eliptické, často po jedné straně zkosené a mají řapíky 45—55 mm dlouhé. Kuželovitá květní poupata mají šupiny hnědé, dílem šedě vroubené, špičky šupin často maličko odstávají. (Viz obraz.)

Velikost plodů se různí dle toho, na jakém stromě vyrostly. Barevný obraz znázorňuje průměrně veliké plody s volně rostoucího krsku vzaté, ve váze 410—470 g, které správa okresní školky v Mnichově Hradišti poskytla; na špalírech bývají daleko větší, 700—800 g těžké a jsou příklady, že vypěstovány byly plody ve váze 1 kg. Naproti tomu na stromech vysokých bývají menší, as tak 200—220 g těžké. Také i tvar poněkud se mění. Některé plody bývají kratší a baňatější s temenem tak širokým, že na něm plod státi může, nabývajíce při tom podoby tupě vejčité, jiné bývají o něco delší a ještě jiné ke stopce více protáhlé, kuželovité neb po jedné straně lehce prohnuté, se špičkou téměř ve stopku se tratící a s temenem užším, že na ně plod postaviti nelze, takže nabývají tvaru hrušky „Lectierovy“. Povrch bývá povždy zcela mírně zhrbolený, po některém plodu táhne se od kalicha až ke stopce mělká rýha.

Hrubý, pootevřený kalich, z úštů nestejně dlouhých, u spodu zdužnělých, žlutých, vztyčených a proti sobě skloněných, řídce sestavený, vězí dle tvaru temene plodu buď v jamce malé a mělké, neb větší a hlubší, povždy však hruběji zhrbolené.

Nestejně dlouhá, buď dřevnatá, také i zdužnělá, mírně zakřivená, zelená a rzivě tečkovaná stopka buď přechází po jedné straně v plod, neb jest do širší špičky plodu v malou jamku vtlačena, často i jamku převyšujícím hrbolem na stranu, jednotlivě až i do pravého úhle přimáčknuta.

Hladká, nikoli však kluzká slupka málo se leskne, jest se stromu krásně světle zelená, s postupující zralostí začne od kalicha žloutnouti dál a dále, ale blíže stopky zůstává zelená. V plné zralosti jest skvěle žlutá, zřídka kdy se strana silně sluncem ožehlá sotva patrně rdí, jest spíše sytěji žlutá, kdežto strana zastíněná zelenavě prokvétá; v ten čas jest nejchutnější, jakmile však sežloutne zúplna až po stopku, není již tak chutná. Na slunečné straně roztroušeny jsou řídce hrubší a temnější, ve stínu jemnější a bledší rzivé pihy; obkališí a okolí stopky pokryto bývá někdy víc, jindy jen sotva patrně jemnou drobnou rzí, která však i jinde roztroušena bývá; také i celistvé, větší i menší, často i pruhem táhnoucí se rezavé skvrny s okrajem roztřepeným se sem tam vyskytují.

Bělavá, do žluta se měnící dužnina zdá se zrnitou, ale jest jemná, hojně šťavnatá, máslovitá, nerozplývá se zúplna, chuť její jest libě, pikantně navinule sladká, lehce kořeněná a velmi dobrá. Ze špatné, zvláště studené půdy chutná prostě navinule, často přitrpkle a není kořenitá.

Hrubší zrninou úzce obklopený jaderník má osu dutou a chová v dlouhých pouzdrech dlouhá, dlouze zašpičatělá, hnědá jádra se zašpičatělým temenem.

Češe se as tak první dny října a buď se hned rozesílá, v ten čas snáší dopravu výborně, neb na lože se ukládá, načež as od 20. října, některý rok dříve, jiný o něco později k jídlu dospívá, což asi dvě až tři neděle nenáhle trvá. Vzácnou její vlastností jest, že od jádřince nehniličí, jako téměř všechny jiné hrušky, a když přechází, začne se kaziti na povrchu.

Jest to překrásná a dobrá stolní hruška, která by se na trhu a v obchodech rychle a dobře prodávala.

Bláha o ní napsal: Hruška tato má ovoce veliké, baňaté, hruškovitého tvaru, hrbolaté, v uzrání žluté a jemně rezavé, dužninu má nažloutlou, máslovitou, velice lahodné chuti a plná občerstvující šťávy. Strom žádá proti větrům chráněné místo a výživnou půdu. Plísní netrpí.

V zahradách zemského pomologického ústavu v Tróji chována jest pod jménem Angoulêmská Williamova čís. 221.

Popisy nalézají se v Handbuch der Obstkunde č. 886, Pitmaston’s Herzogin, Lucas Die wertvollsten Tafelbirnen č. 96. Williams Herzogin von Angoulême. Pom. Monatshefte 1884, Thomas 93 Duchesse-d'Angoulême de Williams; Jankowski Sad i ogród owocowy str. 338 Diuszesa Williamsa.

Další synonyma: Pitmaston Duchess, Pitmaston Duchesse d’Angoulême.

České ovoce, Díl 1: Hrušky, Jan Říha, Ovocnický spolek pro království české, Praha, 1915