Hrušeň Poiteau

Vlastnosti odrůdy hrušní a hrušek Poiteau

Poiteau (Hruška nová Poiteauova) v knize Moravské ovoce

Původ a rozšíření
Vyjímaje hrušku avranžskou sotva se jiná podzimní této úrodností vyrovná; každý, kdo ji pěstoval, se přesvědčil, jak výnosná jest. Vypěstována byla v Belgii, odkud ponejvíce pro pěstování zákrsků doporučována a rozšiřována byla po všech krajích pro pěstování hrušní způsobilých. Že byla považována jako hruška původu belgického za choulostivou, nenalezla dosud takového rozšíření a ocenění, jak by toho zasluhovala. Pěstuje se po většině ve tvaru zákrskovém, leč nabylo se zkušenosti, že tak dobře, jak se daří na zákrscích, daří se i na vysoko- a polokmenech. U nás jest málo známa, doufáme však, že toto přispěje značně k poznání a rozšíření.

Poloha
Strom se daří nejlépe v nízkých, vlhčích polohách na svazích neb rovinách proti jihu úplně otevřených. Nejpříznivější polohy u nás jsou proň mírné svahy v poříčí řeky Moravy; zařaděna následkem toho tato odrůda jen do obvodu I. normálního výběru odrůd ovocných, ačkoli v nížinách obvodu II. а III. by se též mohla pěstovati s dobrým výsledkem.

Půda
Půdu žádá hlinitou, hlubokou a přiměřeně vlhkou; v suché a lehké půdě trpí mnoho žloutenkou.

Vzrůst
Vývin má rychlý a bujný, korunu tvoří vysokou, jehlancovitou, hustou, proti plísním neb jiným nemocem není choulostivá. Letorosty pro silný vzrůst v četném počtu vyrostlé jsou dlouhé, silné; hnědozelené pupeny na nich jsou velké, vypouklé, čímž jest letorost kolínkovatý. Plodonosných větviček a pupenů vyvinuje velmi mnoho, tak že bez velké námahy každý tvar přivede do velké plodnosti. List má velmi velký, okrouhlý, silný, lesklý, tmavozelený, hustě nasazený.

Stanoviště
Vysazovati se může do zahrad domácích, po případě i na návsi, náměstí a do štěpnic proti prudkým větrům chráněných. Kdyby strom tento nerodil ovoce velké, pak v chráněných polohách byl by též dobrým stromem silničním.

Tvar stromu
Pěstuje se dosud po většině ve tvarech zákrskových, avšak, jak již předem uvedeno, daří se též dobře jako vysokokmen a polokmen. Pro pěstování zákrsků jest zvlášť pro svoji úrodnost, velikost a dobrou jakost ovoce způsobilý. Šlechtěn na kdouli roste též bujně a zůstává zdravým.

Ovoce
Ovoce rodí velké až velmi velké, hruškovitého neb nepravidelně hranatého tvaru. Od způsobu pěstování stromu velice závisí tvar této odrůdy. Kdežto stromy vysokokmenné rodí plody po většině pravidelné, hruškovité, mívají dobře živené zákrsky plody velmi velké tvaru děkankovitého.

Kalich
Kalich má malý, polootevřený neb otevřený, krátkolístkový, tvrdý a zhusta jest v mělké, hrubě hrbolovité prohlubince; od obkališí při vel kých plodech se táhnou mírné hrany asi do poloviny.

Stopka
Stopka jest dlouhá, přiměřeně silná, na spodní části dužnatá a sedí na povrchu plodu.

Barva
Barva plodu zůstane zelená i při úplném dozrání, jen u plodů velmi slunci vystavených v suchých letech jest žlutozelená. Po celém plodu se rozprostírají rezivé skvrny a tečky a činí jej skorem úplně šedým. V chladných letech a půdách se však rezivost objevuje více kolem stopky a kalichu a ostatní část zůstává zelená.

Dužnina
Dužninu má velmi jemnou, šťavnatou, máslovitou, u jádřince jemně zrnitou, zelenožlutou, chuti sladké, něco málo nakyslé, okořenělé; ku vystihnutí pravé chuti nutno požívati dužninu v okamžiku plného uzrání, neboť velmi rychle přezraje a stává se blátivou, nechutnou.

Dozrání a česání
Zraje v říjnu a udrží se asi do poloviny listopadu, t. j. plody postupně uzrávají a vybírají se k upotřebení do uvedené doby. Jelikož při plném dozrání zůstává tato hruška zelenou, nutno bedlivě pozorovati jednotlivé plody uzrálé a hned je zužitkovati, aby nepřezrály, neboť jen poněkud přezrálá ztrácí velice na chuti. Doba česání jest koncem září; dříve očesaná nenabude, třeba nejlépe uložena, nikdy pravé chuti a jemnosti.

Pro dopravu vzdálenější se balí jednotlivě do papíru a menších košíků neb bedniček. Na trhu se jako velká hruška dobře prodává, aby byla upotřebena v čerstvém stavu.

Zužitkování
Mimo upotřebení jako ovoce stolní se jinak v domácnosti nezužitkuje.

V menších ani větších zahradách domácích by tato hruška neměla chyběti; nechť se již pěstuje jako vysokokmen neb zákrsek, přináší pěstiteli velikého užitku svou neobyčejnou úrodností. Zejména pro milovníky zákrsků hruškových, kteří bez zvláštního použití řezu hojné úrody se dopěstovati chtějí, jest tato hruška zvlášť doporučitelna. Jako zákrsek se daří ve všech našich krajích na výslunných místech.

Moravské ovoce: Pojednání o ovocných odrůdách doporučených ku pěstování v českých krajích markrabství Moravského, František Suchý, Český odbor zemědělské rady pro markrabství Moravské, Brno, 1907

Poiteau (Poiteau-ova) v knize České ovoce

V chladnějších polohách, kde vzácnější hrušky špatně se daří, mělo by se dbáti více hrušky »Poiteauovy« (čti Poatóovy). Táž vyniká velikostí, pěkným tvarem a skutečně vzácnou vlastností, že v chladnějších polohách jest chutnější než v místech teplých. Jest známo, že ještě v (ruském) Livonsku se daří a rodí tam skvostné plody. Také i v horách ve výškách dosti značných, arciť proti drsným větrům chráněných, lze ji s velmi dobrým prospěchem pěstovati.

Domovem jejím jest Belgie, kdež vzrostla ve školkách Van Monsových v Leuvenu (frane. Louvain) z jader v roce 1827 zasetých, ale přinesla první plody až v roce 1843, tedy až po smrti Van Monse, jehož syn věnoval ji pak památce professora Poiteau-a, který velice mnoho v pomologii pracoval.

U nás rozšířena jest více, než se za to má, ana téměř na všech ovocných výstavách se vyskytuje co neznámá, oblíbená hruška. Nejvíce zpráv obdrželi jsme o ní z poříčí Ohře, pak z obvodu podještědského, z Podkrkonoší, z obvodu německobrodského a pelhřimovského, naproti tomu z české nížiny jen zprávy kusé a krátké.

Spokojí se s jakoukoliv půdou, jen když není suchá; plody ze suché půdy moučnatí.

Místo má se pro ni voliti raději chladnější; na místa lepší, teplá, jest lépe sázeti druhy ušlechtilejší; hodí se i pro polohy vysoké, jen když proti větru chráněné.

Sázeti lze ji všude, v polních i domácích sadech, v lepší půdě i podél silnic jako vysokokmen, v hrazených místech jako polokmen neb volně rostoucí, na gdouli šlechtěný krsek. Pro tvary uměle vedené, na příklad jehlance, palmety, věncoví, hodí se také velmi dobře, avšak není tak cenná, aby za podobnou péči stála.

Roste bujně, zcela zdravě, pěkně jehlancovitě vzhůru a hojně se rozvětvuje; plísněmi, ani mrazy netrpí.

Letorosty vyvinuje dlouhé a silné, pod oky prohýbané a silněji zakončené, zelenavě nahnědlé, zcela nenápadně bledě šedými, lehce vyvstalými tečkami řídce poseté a ke konci ochmýřené.

Krátká, trojhranná, silně vyvinutá oka jsou ostře zakončena, dílem hnědě, částečně stříbřitě šupinatá, málo odstálá na patkách mírně, jednotlivě i silně vydutých a ploše žebernatých. (Viz obraz.)

Raší lístky jasně zelenými, zespod šedě ochmýřenými, čímž strom přišedivělého vzhledu nabývá; později v plném vývinu jsou listy as 90 mm dlouhé, 55 mm široké, oválové, se špičkou krátkou, jako by nasazenou, ke konci letorostu menší, u spodu větší, silné, lesklé, temně zelené, mírně na způsob člunku prohnuté, velice mírně zkadeřené a mají kraj velmi jemně pilovitý; na řapících 30—50 mm dlouhých a niťovitými palisty opatřených; příplodné listy bývají ploché, krátce elliptické neb vejčité, na kratších řapících, bývají však i široce kopinaté na řapících delších.

Ze štíhlých, hnědě šupinatých poupat vykvétají velké, as 35—38 mm široké květy, z oválových, při kraji zkadeřených plátků řídce složené a červenavými tyčinkami zdobené, ve větších chomáčích. (Viz obraz.)

Velikost plodu bývá velice nestejná; z vysokokmene bývají plody 9,5—10,5 cm dlouhé, 6—7 cm široké, ve váze 100—120 g, také i o něco větší, ze zákrsku 11—12 cm dlouhé, 8—8,5 cm široké, vážíce 200—240 g, jednotlivě podařilo se již vypěstovali plody až 15,5 cm dlouhé a 10 cm široké, ve váze 400—450 g. Plody ku zhotovení obrazu použité byly vzaty s volně rostoucího polokmene.

Tvar zůstává většinou as tak, jak obrazy znázorněno; vyskytují se však také plody, které jsou štíhlejší, ke stopce protáhlejší a jen po jedné straně jakoby do obloučku prohnuté, majíce témě tak úzké, že plod nestojí, končíce štíhlou špičkou, která beze všeho přerušení ve stopku přechází; povrch bývá povždy buď více neb méně zhrbolený a i zhranatělý.

Otevřený kalich z úštů u spodu zdužnělých, ke špičkám suchých, šedě zeleně plstnatých, vztyčených a proti sobě nakloněných řídce složený, vězí buď ve hluboké a úzké, také i v široké, povždy hrbolaté jamce, stává se však také, že nalézáme jej zcela ploše na úzkém temeni plodu mezi několika hrboly.

Dřevnatá, krátká, žlutavě rzivá stopka bývá u spodu někdy zdužnělá, jednotlivě do těsné, hluboké jamky, více však jen na špičku plodu jako přitlačena a hrboly objata aneb přechází beze všeho přerušení buď jen jednou stranou neb kolkolem v plod.

Slupka málo se leskne, bývá hladká až i kluzká, světle sivě zelená a nemění barvy ani v úplné zralosti, jen někdy bývá strana sluncem ožehlá o něco žlutší a ještě řidčeji lehounce zarudlá; šedé, zcela jemné tečky pokrývají hustě celý povrch, některé plody bývají jen v obkališí a blíže stopky jemnou rzí jako postříknuty, jinak zcela hladky, jiné jsou sem tam, některá více, jiná méně, drobnou a i také hrubší rzí pokryty. — Nevoní.

Bělavá dužnina mění se pod slupkou do zelenava, jest velmi jemná, kol jaderníku zcela jemně zrnitá, hojně šťavnatá, zcela se rozplývá, chuť její zcela dobrá, sladce navinulá a libě okořeněná; také však dle okolností zůstává jen máslovitá neb jako špekovitá, chuť její málo sladká, více navinulá a vodnatá.

Zcela úzce dutoosý jaderník chová v malých, k ose přilehlých pouzdrech dlouhá, štíhlá, tmavá jádra, jež však bývají z větší části nevyvinuta.

Na stromě má se ponechati co nejdéle, tím nabývá lepší chuti, brzo trhaná bývá vodnatá; k jídlu dospívá nestejně: někdy již kolem 20. října, jindy až koncem října neb první dny listopadu; protože barvy nemění, těžko pravou dobu uzrání vystihnouti a lze dobu tu jen lehkým stisknutím blíže stopky určiti; nedá se však déle 14 dní udržeti, brzo hniličí.

Hodí se dobře pro stůl. Na trhu není pro svou zelenou barvu tak oblíbena, jako jiné skvěleji zbarvené odrůdy. Zasílali dá se jen ve stavu úplně nezralém, tedy hned po očesání.

Bláha o ní píše: Jest vsazena v zahradě na spodku skály, následkem toho strom skrovně roste, z mládí byl strom velice bujný, silného dřeva, záhy a vždy velice úrodný, zdravý a bez plísní. Ovoce velké, úplně rozplývavé, plné šťávy, navinule nasládlé, jemně okořenělé chuti; zraje ale hromadně a není v dozrání trvanlivá; jako stolní ovoce dopo ručena k sázení, ale jen jednotlivě do zahrad.

V pomologickém ústavě trojském vedena jest pod čís. 350. Poiteau-ova; Moravské Ovoce čís. 61. Hruška nová Poiteau-ova, polský: Puato-Patawinka; Handbuch der Obstkunde čís. 303.; Die wertvollsten Tafelbirnen čís. 51.; Gaucher čís. 57. Neue Poiteau.

Další známá synonyma: Choix ďun Amateur, Intense de Braunau, Tombe de l’Amateur, Tombeau de l’Amateur, Retour de Rome, Butyralia Poiteauniana.

České ovoce, Díl 1: Hrušky, Jan Říha, Ovocnický spolek pro království české, Praha, 1915