Hrušeň Pstružka

Vlastnosti odrůdy hrušní a hrušek Pstružka

Pstružka v knize Moravské ovoce

Původ a rozšíření
Hospodářská tato hruška prvého řádu jest původu německého, leč zaručeno to není. V době, kdy ji sobě v Německu přivlastňovali, pěstovala se v jiných státech a zemích právě v takovém rozsahu jako tam, a proto nelze přesně původ stanoviti. Lhostejno jest dnešního dne, kde byla vypěstována, hlavní věcí jest, že jest to odrůda velmi vděčná, která u všech pěstitelů jest velmi oblíbena a rok od roku se více pěstuje. Naši pěstitelé ji pěstují již drahnou dobu, souditi se to dá dle silných a zdravých stromů této odrůdy, vyskytujících se v našich zahradách a jiných místech. Pěstitelé i sadaři jí říkají „kropenatka“; pod jménem „pstružka“ ji neznají.

Poloha
Strom se daří nejlépe v polohách nižších, chráněnějších, sušších, proto uvedena jest v pásmu II. až IV. našeho normálního výběru odrůd ovocných. Rozsáhlé roviny, jakož i jižní výsluní a západní svahy jsou velmi dobrým stanovištěm pro tuto hrušku.

Půda
Prospívá nejlépe v půdě lehčí, písčitější, sušší. V půdě vazké, chladnější neb vlhčí trpí velice neúrodností a podléhá mrazům.

Vzrůst
Roste bujně, zpříma; korunu tvoří na počátku vysokou, později kulovitou, velkou, ne hustou a bohatě zalistěnou. Kmen, větve, jakož i jiné součástky jsou otužilé, hutného, pravidelného složení; stromy starší obzvláště vzdorují chladnům i na dosti drsných místech. Letorosty má dlouhé, silné, dobře olistnatělé, barvy fialově hnědé, na špičkách ojínělé. Pro silný vzrůst ve svém mládí ve školkách i na stálém stanovišti mívá konce letorostů málo otužilé a trpívají silnějšími mrazy v době zimní; u starších stromů toto pozorováno nebylo. Plodonosných větviček nasazuje, zejména v mládí, málo, teprve jako strom starší bývá úrodnější. List má dosti velký, nerovný, světlozelený, na spodní straně šedý; jest mírně neb vůbec neozubený. Dle listu i letorostů lehce se pozná tato odrůda. Ve školce roste bujně a vyvinuje rovné a silné kmeny.

Stanoviště
Vysazovati ho možno do zahrad domácích, štěpnic, polí, podél cest i silnic; v krajích pro dobrý vzrůst jeho způsobilých řadí se mezi nejlepší silniční stromy.

Tvar stromu
Pěstuje se jako vysokomen neb polokmen. Tvary zákrskové se méně pěstují a není možno také pro ty tvary strom ten doporučiti, poněvadž jest dosti cennějších odrůd pro tuto kulturu. Pěstuje-li se však přece v zákrskových tvarech, pak má se šlechtiti pro jehlanec neb zákrsky keřovité na pláně obyčejné a u jiných menších tvarů se používá mezišlechtění. Šlechtěnci na pláňatech jsou na počátku neúrodní a vyžadují delšího řezu.

Ovoce
Ovoce rodí prostřední velikosti, velmi různého tvaru; jednou jsou plody kulovité, hruškovité neb kuželovité, jindy zas velmi dlouhé, láhvicovité a zvonovité. U stromů mladších, dobře živených spatřiti lze více plodů dlouhých, než u stromů starších. Některý plod svým tvarem i barvou upomíná na hrušku avranžskou. Plody vyobrazené rostly na vysokokmenu a možno jejich velkost i tvar považovati za normální.

Kalich
Kalich jest otevřený neb polootevřený, malý s rohovitými lístky a jest v malé, mělké prohlubince, obkališí mívá někdy mírně hranaté.

Stopka
Stopka jest krátká neb polodlouhá, tenká, nazelenalá a dřevnatá; důlek stopečný jest malý a mělký. Zhusta nebývá stopka ve středu plodu, nýbrž jest stlačena k některé straně.

Barva
Barva plodu jest v základu při uzrání pěkně žlutá neb světle žlutá; proti sluneční straně jsou plody karmínově, krvavě, až do hněda tečkované neb rozmytě zbarvené, mimo to jest i na stinné straně pěkně tečkovaný; od nápadného tohoto tečkování obdržela tato hruška své pojmenování. Slupka jest tenká, hebká a lesklá.

Dužnina
Dužnina velmi šťavnatá, máslovitá, bílá jest chuti sladce navinulé, velmi příjemně okořenělé.

Dozrání a česání
Uzrává v listopadu neb v letech teplých a polohách chráněných někdy již v druhé polovici října a dá se držeti dobře uložena do prosince a ledna. Česati se může již koncem září, aniž by se bylo co obávati, že zvadne neb špatně dozraje. Ve sklepě neb v komoře uložena uzrává postupně a uzrálá podrží delší dobu též hutnost, takže pro tržní účely jest velmi způsobilá. Baliti i dopravovati se dá dobře. Na trhu pro svoji pěknou barvu a tvar plodu jest velmi oblíbena; v době, kdy uzrává, není lépe zbarvené hrušky, která by jí na trhu konkurovala, a proto jest velmi nápadna. Úhlednost její pro trh se zvyšuje, jestliže se čistou, hebkou látkou dobře otře, tím se docílí krásného lesku.

Zužitkování
Zužitkuje se po většině jako ovoce tabulové, nebo se též oloupaná, rozpůlená neb celá zavařuje.

Pstružka jest odrůda, která se v našich polohách dobře daří, dosahuje vysokého stáří, měla by se tedy více pěstovati než dosud, majitelé školek ovocných by sobě velkých zásluh získali, kdyby i tuto hrušku mnoho rozmnožovali a kupujícím doporučovali.

Moravské ovoce: Pojednání o ovocných odrůdách doporučených ku pěstování v českých krajích markrabství Moravského, František Suchý, Český odbor zemědělské rady pro markrabství Moravské, Brno, 1907

Pstružka v knize České ovoce

Škoda, že tato vzácná, poněkud sice malá, ale krásně zbarvená zimní hruška podléhá nenáhle sice, ale jistě plísním, takže není daleka doba, kdy bez pilného stříkání bordeauxskou jíchou nebude jí lze ve větší míře už pěstovati.

Odkud k nám přinesena byla, nelze určiti. Nejstarší francouzští pomologové vlastnili ji sobě, až teprve v roce 1670 poukazuje jeden z nich a to Claude Saint-Etienne ve svém díle Nouvelle instr. pour connaitre les bons fruits (Nový návod k poznávání dobrých plodů), že původ této vzácné hrušky hledati dlužno v severním Sasku. Také i citáty z J. V. Sicklera a Diela, jenž píše: „je to pan Büttner, kterémuž za tuto hrušku děkuji. Byl bych zjistil původ její, prošel jsem všechny zahrady břehů rýnských, nenašel jsem ani jediné hrušky, která by se s Pstružkou stotožniti dala“. Také nelze zamlčeti, že belgičtí školkaři nedbali původu a prodávali ji pod chybným jménem „Corail“ na vše strany.

Kdy asi k nám donesena byla, nelze se dopátrati, první, nám přístupný záznam nalezli jsme v soupisu děkana Rösslera v Poděbradech, dle něhož obdržel ji tento v roce 1801 od Diela a zapsal ji pod číslem 77. Od tamtud začala se v tu dobu u nás asi rozšiřovati, čemuž mohutné, na stáří to asi poukazující stromy v okolí Kutné Hory a Čáslavě nasvědčují. Také nesčetné zprávy ze všech našich obvodů nasvědčují, že se velmi rozšířila. Ze zpráv těchto vysvítá, že daří se jí nejlépe v hluboké, třeba i jílovité, ale vlhké půdě nejlépe, tu přináší plody nejkrásnější a nejlepší, kdežto v půdách suchých, složení jakéhokoli, jí nesvědčí, plody se tak pěkně nevyvinují, jsou drobné a nelze jí pro taková místa doporučiti. Jinak místo postačí jí každé, chráněné i otevřené, na silnici nebo v sadě, prospívá všude. V půdách příznivých lze s největším prospěchem pěstovati stromy vysoké a měla by se sázeti pro obchod ve velkém i z toho důvodu, že zimních, tak pěkně zbarvených a dobrých hrušek máme velice málo a v obchodě jsou hledány.

V domácích zahradách měli bychom sázeti polokmeny neb volně rostoucí, s použitím mezišlechtění na gdouli pěstované krsky, poněvadž tyto, na pláňce šlechtěné, příliš rostou a málo plodí. Ke tvarování, zvláště malých tvarů, se nehodí a sice z toho důvodu, že řez velice špatně snáší, tento jen na nejnutnější obmeziti nutno, a přece bez řezu nelze jí v patřičných mezích a tvaru udržeti. Plodnost dosti brzo začíná a bývá každým druhým rokem velmi hojná. V posledních letech začíná však trpěti plísněmi, stromy jsou až dosud sice ušetřeny, avšak plody bývají v letě, vývoji plísní příznivém, černě pokropeny, čemuž se jen stříkáním směsí shora uvedenou předejíti může.

Ve školce liší se barvou svých letorostů od druhů jiných; jednoletí šlechtěnci v krutější zimě zmrzají, starším však mráz již neškodí; roste bujně a zdravě a pěkně do výšky; později vyvinuje mohutnou, řídkou, široce jehlancovitou korunu, málo se však rozvětvuje, takže větve zůstávají šlahounovité a pod tíhou plodů se sklánějí.

Letorosty narůstají dlouhé, rovné a slabší, pod oky bývají zcela mírně zprohýbány a dílem velmi jemnou plstí, zvláště ke konci, potaženy; po otření jsou lesklé, barvy fialově, tmavě hněděčervené a jemnými, bělavě neb žlutavě šedými tečkami řídce a zcela nenápadně poseté.

Pěkně vyvinutá oka jsou kuželovitá, ostře zakončená, tmavě šupinatá, skoro přilehlá a jen dolejší poněkud odstávají; jsou na patkách dlouhých, mírně vydutých a žebérkatých; z těchto jest prostřední ostřeji vyvinuto, táhne se hluboko, až k sousednímu oku dolů, čímž se letorost jaksi hranatí. (Viz obraz.)

Na jaře rašící strom má vzhled přišedivělý, mladé lístky jsou sivě zelené, z obou stran jemně šedě ochmýřený; po úplném vývoji bývají as 83 mm dlouhé, 48 mm široké, vejčité, dlouze zašpičatělé, špička bývá na stranu a dolů přihnuta; po délce jsou zcela málo, na příč o něco více na způsob člunku prohnuté, tupé a křehké, tmavě zelené a lesklé, na rub přišedivělé a mají kraj někdy kol kolem, někdy jen na hořejší polovici dosti ostře, ale i drobně pilovitý, se zoubky dílem hrotitě zakončenými. Jsou na řapících 30—30 mm dlouhých a bezpalistých, listy hořejší, ke konci letorostů, bývají menší, příplodní pak o něco větší, než jak zprvu uvedeno, široce eliptické, krátkou špičkou zakončeny, kraj mívají jemně, dlouze pilovitý a řapíky delší.

Květních poupat vyvinuje se hojnost, bývají silně vyvinutá, baňatá a hnědě šupinatá. Z těch vykvétají krásné, veliké květy, as 42 mm v průměru mající a z vejčitě okrouhlých plátků sestavené tak, že druh druha se dotýká; sličnost květů doplňují tyčinky. (Viz obraz.)

Velikost plodu jest hlavně půdou podmíněna; stromy v suché půdě rostoucí přinášejí plody drobné, 70—80 g těžké, a i menší, kdežto z půdy dostatečně vlhké bývají zpravidla 110—120 g těžké, s krsků pak jednotlivě až 200 g váží.

Tvar velice se různí a jest barevným obrazem dokonale vystižen; k zhotovení obrazu použito bylo plodů s volně rostoucího, starého krsku vzatých a pomologickým ústavem v Tróji k účelu tomu věnovaných. Ke zhotovení černého obrazu průřezu sloužily plody z Hory Kutné. Povrch bývá úplně pravidelný a zřídka ke kalichu nepatrně zhranatělý, stává se tak někdy jen u plodů největších.

Pootevřený aneb zcela otevřený kalich sestaven bývá buď z úštů mázdrovitých, dlouhých, rozložených, jindy z úštů lžičkovitých a vztyčených, povždy dole souvislých, od spodu barvy plodu, špiček usýchaných; jednotlivě vyskytuje se také, jako by byl do tříhran stlačen a po kraji bývá jen v kraťounké úšty rozeklán, povždy však vězí v malé, pravidelné, neb jen maličko nerovné jamce.

Dřevnatá, zcela mírně prohnutá stopka barvy zelené, dílem i rzivé, bývá buď na špičku plodu jen jako přimáčknuta, neb v malou jamku mezi hrbolky vtlačena, jednotlivě přechází po jedné straně v plod.

Pevná, hladká, v uzrálém stavu až mastná slupka jest se stromu zelená a zarudlá, na loži pak pěkně jasně sežloutne, sem tam zůstává zeleně prokvétalá a strana sluncem ožehlá jest stkvěle červená, celá poseta jest hustě, ve stínu rzivými, v červeném šedými, pěkně červeně ovroubenými a tím nápadnými tečkami; plody, v plném stínu vyrostlé, zůstávají více žluté a jsou jen po jedné straně červeně tečkovány; blíže kalicha a stopky stříknuta bývá, ne však vždy, jemná, drobounká rez.

Bílá dužnina jest zdánlivě zrnitá, vskutku však velice jemná, hojně šťavnatá, máslovitá, až i úplně se rozplývá; chuť její velmi dobrá, nepatrně navinulá, více sladká, při tom jemně okořeněná. Po chladném, deštivém letě nebývá tak chutná; schází jemná kořenitost.

Jaderník jest jemnou zrninou obklopen, má osu dle tvaru plodu buď úzce, většinou však krátce a široce dutou, někdy jako na dvé přetrženou a chová ve velkých pouzdrech krátká, baňatá, dolů zašpičatělá, hnědá jádra s černavým krajem. Podkališná rourka táhne se úzce až na špičku jaderníka.

Češe se začátkem října, ukládá se, avšak velice nestejně na loži dospívá. V roce 1910 byly některé plody již 15. října měkké, jindy začátkem, také však až koncem listopadu a dle záznamu Bláhova až 20. prosince k jídlu dospívá; vydrží na loži často až do ledna a nikdy nevadne.

Pro svoji krásu a velmi dobrou chuť jest nejen pro stůl, nýbrž i v obchodě velice hledána. Dopravu snáší v nedozralém stavu výborně.

Bláha o ní napsal: roste stále bujně a tvoří rozloženou, vysokou a řídkou korunu, úrodnost začíná záhy, ob rok hojná, zraje 20. prosince až 30. ledna. Na polohu není vybíravá, ale žádá rozhodně půdu hlubokou, vlhkou, ba skoro spodinu mokrou, kde ovoce nejkrásněji vyvinuje. Proti plísním není strom choulostivý, ale plody počínají býti při vlhkém a teplém počasí skvrnité, proto stříkání nutné.

V zahradách zemského pomologického ústavu v Troji mají ji pod číslem 243. Pstružka.

V literatuře nalézáme ji: Pixa „Klíč štěpařský“ čís 54. Pstružka, Moravské Ovoce čís. 67. Pstružka, Handbuch der Obstkunde čís. 67. a Lucas: „Die wertvollsten Tafelbirnen“ čís. 70. Forellenbirne se značkou oo!x, Leroy Dictionnaire de Pomologie čís. 520. Forelle.

Dále přikládají se jí synonyma: Kropenatka, Pstružnice, Postrvenka (slovinsky), Corail, Corille, Forel, Grain de Corail, Petit-Gorail, Trout Pear, Truite, Truitée, Myrapia truttacea.

České ovoce, Díl 1: Hrušky, Jan Říha, Ovocnický spolek pro království české, Praha, 1915