Hrušeň Salisburyova

Vlastnosti odrůdy hrušní a hrušek Salisburyova

Salisburyova v knize České ovoce

Výběr dobrých hrušek, které dají se s výborným prospěchem co vysokokmen kdekoliv pěstovati, není veliký a právě z nejlepších těchto jest Salisburyova, která vyniká nad jiné všemi dobrými vlastnostmi, jaké se od vysokokmenné hrušky žádají.

Původ její není zcela objasněn, má se však všeobecně za to, že jest to semenáč Van Monsův z prvních let devatenáctého století. Ten jej nizozemské princezně »Marianně« věnoval. Současně šířil ji však sám, snad nedopatřením, nejen pod jménem »Princesse Marianne«, nýbrž také pode jmény Salisbury, Clara a Spence, čemuž zápisky starých německých autorů nasvědčují. Místem považována byla za Boscovu lahvici a teprve novější doba objasnila různost jich.

K nám byla asi přinesena brzo po svém vzniku, čemuž mohutné a zdravé stromy svědčí a došla mnohostranné obliby. Největšího rozšíření došla snad v Polabí, kdež pod jménem »Malá koruna« (Kleine Kaiserkrone) se velmi obecnou stala. Další příznivé zprávy obdrželi jsme z celé české nížiny, z obvodu opočenského, jičínského, berounského, budějovického, táborského, německobrodského a i v Pošumaví se jí na některých místech daří. Chválí se odevšad její zdravý, plísním nepodléhající, bujný vzrůst a veliká plodnost. Místem dává se jí přednost před Boscovou lahvicí z toho důvodu, že daři se prospěšně i tam, kde tato již dařiti se nechce.

S každou polohou se spokojuje, roste stejně dobře v místech chráněných i otevřených i ve vyšších polohách.

Ani v půdě sobě nevybírá, roste v každé i méně živné, ano, znám zdravé, plodné stromy ve štěrku s žlutou hlínou promíšeném, ba i v polokrutém jílu. Nesmíme arciť čekati v podobných půdách plodů prvotřídních; jsou vždy drobnější, méně vzhledné, ale přece dobré.

Ve školce činí jisté potíže, roste sice velmi bujně, ale tak křivě, že jen s námahou vypěstují se stromky aspoň poněkud rovné; prospěšnější jest, šlechtiti ji na vysokou plaňku neb jiný dobře rostoucí druh. Na místo vysazena rychle roste, vyvíjí pěknou, vysokojehlancovitou korunu, rozvětvuje se velice hojně a houstne velmi, takže se často probírati musí. Hodí se výborně k osazování silnic, cest, polních a domácích sadů, nelákajíc zelenavě rzivou barvou k mlsání. Jako polokmen hodí se do sadů domácích neb na stráně. Na gdouli se výborně daří, nejlépe jako volně rostoucí krsky, které velice brzo neobyčejně plodnými se stávají; pravidelně řezané jehlance těžko lze udržeti, také i pro palmety a věncoví méně se hodí, poněvadž udržeti je řezem ve vykázaných mezích zdaří se jen na úkor plodnosti.

Mladé stromky za větších mrazů často zmrzají, zmohutnělé odolávají však dobře veškerým nepohodám.

Plodnost její jest veliká. Stromy vysokokmenné začínají roditi dosti pozdě, potom však rodí stále a velmi hojně. Nejsou-li Boscovy lahvice, jistě urodí se alespoň Salisburky, které prvnější jaksi nahrazují.

Letorosty vyvíjí dlouhé, tenké, křivé, často i zkroucené, pod oky slabě zprohýbané, nahnědlé, ve stínu nahnědle zelenavé a hustě nápadnými, vyvstalými tečkami poseté; oka jsou štíhlá, ostře špičatá, dílem stříbřitě šupinatá, od špičky letorostu málo, ke spodu více odstálá, na patkách poněkud vydutých a jemně žeberkatých (viz obraz).

Mladičké listy jsou zelené, částečně lehce přihnědlé a šedě ochmýřené, takže na jaře rašící strom jest zdánlivě přišedivělý; dospělé jsou tuhé, tmavě lesklé a nestejně veliké. Na špičkách letorostů sotva 65 mm dlouhé a 40 mm široké, dále ke spodu, pak i listy příplodní bývají až 90 mm dlouhé, 55 mm široké, tvaru vejčitého s kratší špičkou na způsob člunku prohnuté, na okraji nestejně zoubkované, na řapících 20—25 mm dlouhých, zpravidla bezpalistých. Příplodní listy mají řapíky poněkud delší.

Velikost, tvar a umístění květných poupat znázorňuje obraz na titulní straně listu; z těchto vykvétají v malých chomáčích skoro neúhledné malé květy z úzkých plátků řídce složené ve velkém množství.

Velikost plodu jest podmíněna jakostí půdy a tvarem stromu. K zhotovení průřezu použito bylo plodu z volně rostoucího jehlance, na gdouli šlechtěného, ve váze 230 gr, k obrazu barevnému vzaty plody z plně nesoucího, zdravého a starého vysokokmenu při silnici v krutém jílu rostoucího a šlo jich 8—10 kusů na 1 kg, velikost to as průměrná.

Tvar zůstává až na některé malé odchylky stejný, některé plody jsou ke stopce protáhlejší, jiné ke kalichu spíše baňatější. Povrch bývá zhranatělý, mírně zhrbolený a i stlačený, takže příčný průřež bývá až oválový.

Kalich bývá otevřen, z úzkých rohovitých listenů složen, v malé hrbolaté jamce, často jen na úzkém temeni plodu umístěný, několika hrbolky obklopen.

Stopka velkých plodů jest kratší a rovnější, menších pak delší, ohnutá a dřevnatá, některá u kořene kroužkovitě zdužnělá, do špičky plodu, někdy opět v malou jamku, jindy jen mezi hrbolky jako vtlačena a mnohdy na stranu přimáčknuta.

Slupka se jen málo leskne, jest velmi jemná, hladká, místem rzí jemně zdrsnělá, se stromu zelenavá, později zelenavě žlutá, celá šedě rzivými, velkými tečkami hojně pokryta a jemnou, do bronzová zbarvenou rzí drobounce, místy pak, zvláště blíže kalicha a stopky, hustě pokryta, takže spodní žlutá barva jen sem tam čistěji proniká; zřídka bývá některý plod na slunci slabě, jako skvrnitě zardělý. Na většině plodů najde se nějaká malá černá, zelenavě vroubená skvrna.

Voní zcela slabě.

Dužnina bývá bílá, do žlutá přecházející, velmi jemná, šťávou překypuje a zcela se rozplývá; chuť její výborná, libovonná, kořenitě navinule sladká; ze špatné půdy zůstává jen máslovitá, často i špekovitá a mívá trpkou příchuť.

Jaderník obyčejně jest plnoosý, velice jemnou zrninou obklopený a chová v dlouhých, úzkých pouzdrech světlehnědá, plně vyvinutá jádra s malou přílbou.

Česati má se as tak kolem 20. září, někdy i o něco dříve, načež po 6—10 dnech k požitku dospívá; v chladné a dobré místnosti vydrží až 4 neděle.

Celkem podobá se velmi Boscově lahvici, uzrává však o něco dříve, nevydrží tak dlouho, bývá povždy menší, barvy zelenější a pokrývající ji rez není nikdy tak skvělá.

V chuti jest Boscova jemnější, tato však více okořeněna.

Stromy liší se od sehe tím, že tato roste více do výšky, kdežto Boscova se více rozkládá a list její jest větší.

Na špatných půdách zasluhuje přednost před Boscovou, v dobrých naopak.

Hodí se ke všemu, pro stůl i na trh a v nedozrálém stavu dá se výborně dopravovati sebe dále právě tak jako Boscova.

O jejím velikém rozšíření svědčí celá řada vedlejších jmen. V Tróji vedena jest pod čís. 376. Salisbury-ova, k čemuž Bláha připsal : Roste až do pozdního stáří vždy svěže a bujně, tvoří vysokou, jehlancovitou, hustou korunu s tenkými a dlouhými letorosty; roste na gdouli jako na pláňce dobře; plodnost počíná později, ale pak po roce vždy hojně; daří se i ve vysokých polohách; žádá hlubší, dobrou půdu; mrazy neb plísní netrpí.

Handbuch der Obstkunde čís. 31. Prinzessin Marianne, se značkou 00!X.

Leroy Dictionnaire de Pom. čís. 776. Poire Princesse Marianne; též tak i Simon Louis.

Ed. Jankowski Sad i ogród owocowy str. 344. Salisbury.

Další vedlejší jména: Bose’s Frühzeitige Flaschenbirne, Spindelförmige Rehbirne, Fridrichsbirne, Calebasse Passe Bose, Calebasse Marianne, Cal. Princesse Marianne, Calebasse, Clara, Spence, Marianne, False Spreciew, Maria Nouvelle, Paradise d’Automne, Faux Spreciew. Salisbury.

České ovoce, Díl 1: Hrušky, Jan Říha, Ovocnický spolek pro království české, Praha, 1915