Hrušeň Sterkmanova

Vlastnosti odrůdy hrušní a hrušek Sterkmanova

Sterkmanova (Sterkmansova máslovka) v knize České ovoce

Vlast této krásně zbarvené, dobré prosincové hrušky jest Belgie, kdež podařilo se p. Sterkmansovi v Lovanech as kolem roku 1820 z jádra ji vypěstovati. Dlouho zůstala v místě vzniku utajena; bylať teprve v roce 1844 obchodu odevzdána, avšak jak obyčejně každé dobré odrůdě se stává, prodávána byla tehdy pod různými jmény, která na konci článku uvedena jsou. Byl to zvláště Van Mons, který přičinil se nejvíce o její rozšiřování, následkem čehož panovala dlouho domněnka, že jest z jeho semenáčů. Kdo ji asi k nám zavedl, nelze určiti, poněvadž jakýkoliv záznam o tom schází. Nenašla také mimo Českou nížinu takové obliby, jaké by pro dobré vlastnosti zasluhovala.

Daří se jí v každé pro hrušky způsobilé půdě, čím však tato teplejší a živnější, při tom vlhounká, tím větších, chutnějších, ano až i skvostných plodů poskytuje; místo pro ni voliti se má, zvláště vzhledem k velkým plodům, aspoň poněkud před větry chráněné. Do studených půd a otevřených poloh se naprosto nehodí. Nejlepší místa skýtají jí domácí zahrady, zvláště tam, kde se půda pod stromy vzdělává, hnojí a v čas potřeby zalévá.

Tvar pro ni určiti se může jakýkoliv, i vysokokmene lze v chráněných zahradách užíti; skýtá sice plody jen malé, ale v zimě jsou i ty vítány. Lepší jsou již polokmeny, nejvhodnější však volně rostoucí i pravidelně vedené jehlance a špalíry, na kterých až obrovské plody přináší; také i k tvarování krsků malých až i nejmenších výborně se hodí. K účelu tomu užívá se stromků na gdouli šlechtěných. Daří se jí na ní velmi dobře, kdežto k výchově polokmenů a vysokých stromů béřeme na pláňkách šlechtěné.

Stromy jsou úplně zdravé, plísní úplně prosté a proti mrazům velmi otužilé. Plodnost jich počíná dosti záhy, jest stálá, málokdy úplně vynechává, jest hojná, ne však přílišná, plody bývají však stejnoměrně veliké.

Z mládí roste velmi bujně a vyvíjí se beze vší práce v sličné jehlance. Rozvětvuje se v libovolné výšce v pěknou, statnou, jehlancovitou korunu. Letorasty narůstají dlouhé a silné, později, když vzrůst se zmírnil, krátké, maličko zakřivené, pod oky nepatrně zprohýbané a končívají baňatější ochmýřenou špičkou. Barvy jsou červenavě hnědé, ve stínu zelenavě nahnědlé, částečně jako pošedivělé a žlutavými pihami dosti četně a nápadně poseté.

Nápadná, velká oka mají šupiny hnědé a šedě vroubené, některá odstávají mírně, jiná mnohem více a jsou na patkách silněji vydutých, téměř oblých a jen po některé táhne se prostředkem nepatrné žebérko, které pod okem hrotitě končívá. (Viz obraz.)

Na jaře rašící lístky jsou jasně zelené a zespod lehounce ochmýřené, později po úplném vývoji a při bujném vzrůstu stromů bývají až 88 mm dlouhé, 51 mm široké, silné, tmavěleskle zelené, eliptické a končí na obě strany téměř stejně; po délce i na šíř bývají mírně prohnuty, špička pak většinou bývá více dolů a na stranu přihnuta; kraj mají hruběji pilovitě vroubkovaný a jsou na řapících až 40 mm dlouhých, s dlouhými, uzounkými palisty; ke konci letorostu a při slabším vzrůstu stromů bývají listy poměrně menší, naproti tomu příplodní zase větší, až 105 mm dlouhé, 47 mm široké, eliptické, s okrajem mělčeji vroubkovaným a mají až 58 mm dlouhé řapíky.

Krátká, baňatá, jednotlivě i kuželovitá květní poupata mají šupiny hnědé a šedě vroubené. Z těchto vykvétají až 37 mm široké květy, z plátků okrouhlých, bílých, někdy i růžově prokvétalých řídce sestavené v menších chomáčcích. Poupě bývá před rozvitím zarůžovělé. (Viz obraz.)

Velikost plodu podmiňuje hlavně tvar stromů. Plody, které barevnému obrazu za vzor sloužily, byly těžké 150—180 g a vzaty byly s volně rostoucího polokmene; černým obrazem průřezu znázorněn plod s volně rostoucího krsku ve váze 220 g, vysokokmeny skýtají plody malé, sotva 100 g, špalíry pak veliké, až 800 g vážící.

Tvar mění se as potud, že některé plody bývají v bocích užší, ke stopce protáhlejší, kdežto většina bývá baňatá, ke stopce lehce prohnutá, náhle zúžená, takže mají přibližný tvar zvonku.

Povrch plodů malých až středních bývá většinou pravidelný a rovný, kdežto plodů větších mírně, velikých až hrubě zhrbolen.

Polozavřený kalich, sestavený řidčeji z úštů od spodu rohovitých, špiček měkkých, barvy plodu, vězí v miskovité, ne příliš hluboké, po okraji hrbolaté jamce na širokém temeně plodu.

Dřevnatá, zelená, dílem zahnědlá a tečkovaná stopka přechází u některých plodů v plod, ale většinou bývá na baňatější špičce plodu v malou jamku vtlačena a obyčejně po jedné straně převyšujícím hrbolem na stranu přimáčknuta.

Silná, hladká, málo lesklá, v době uzrání až kluzká slupka bývá po sčesání zelená a zarudlá, později na loži zelená barva zbledne, mění se do mdle zlatožluté, zastíněná strana zůstává zelenavá, také jen zeleně prokvétalá, kdežto strana sluncem ožehlá bývá někdy méně, jindy více, mnohdy až skvěle rudě červená, také však jen červeně vroubenými pihami krášlená. Některé plody zůstanou jen zelenavé a na sluneční straně žlutší, vesměs bývají však posety hrubšími rzivými, v červeném červeně vroubenými pihami, sem tam postříknuty jsou drobnou rzí; okolí kalicha bývá hustěji porezavělé.

Bělavá, do žlutava se měnící, zdánlivě zrnitá dužnina jest jemná, hojně šťavnatá, zpola se rozplývá, chuť její jest příjemně navinule sladká, libě okořeněná a dobrá.

Hrubší zrninou obklopený jaderník má osu široce dutou a chová v prostranných, jednotlivě do osy štěrbinou pootevřených pouzdrech světle hnědá, dlouhá, velká jádra.

Ač snese velmi časné otrhání, aniž vadla, nemá se přece dříve česati než v polovici října, ukládá se na lože, neb na určená místa ihned se rozesílá, načež některý rok již kolem 15. listopadu, jindy teprve koncem prosince k jídlu dospívá; zraje pak nenáhle až do konce ledna a není nic zvláštního, když ještě koncem února svěží plody na loži se najdou. V ten čas jest jak pro stůl, tak i v obchodě velmi hledána.

Bláha o ní píše: Strom roste až do stáří bujně, letorosty dlouhé a silné, vzrůst přímý a vysoký, na gdouli dobře se daří a na špalírech vyvíjí ovoce obrovské; hodí se na pyramidky, polokmeny a vysokokmeny. Zraje 15.12.—28.2. a vždy jest výtečné chuti. Mrazy a plísně jí neškodí, plodnost za 6—8 let po vysázení.

V zahradách zemského pomologického ústavu v Tróji chována jest pod čís. 480 Másl. Sterkmannova. Popisy nalézají se v Handbuch der Obstkunde čís. 429; Fr. Lucas, Die wertvollsten Tafelbirnen čís. 75 Sterkmanns Butterbirne; Leroy, Dictionnaire de Pomologie čís. 453 Doyenné Sterckmans.

Dále známa jsou synonyma: Belle-Alliance, Beurré Sterckmans, Beurré Sterkman, B. Strequeman, Délices Dumortier, Doyenné ďEstermann, D. ďEsterckmann, Esterkman (P ď), Houtmann, Neuve-Maison, Neuf-Maisons, Strekman, Strequeman, Sterkmans, Butyralia Sterckmansii.

České ovoce, Díl 1: Hrušky, Jan Říha, Ovocnický spolek pro království české, Praha, 1915