Jabloň Ananasová reneta

Vlastnosti odrůdy jabloní a jablek Ananasová reneta

Ananasová reneta (Reneta ananasová)
v knize Moravské ovoce

Původ a rozšíření
Snad není jediné odrůdy jablkové, která by se mohla rovnati, pokud se týče chuti dužniny, tomuto jablku; náležíť ono k nejcennějším a kdyby vlastnosti stromu byly takové jako ovoce, pak by to byla odrůda nepřekonatelná.

Původ jeho není znám. Staří pěstitelé je nikde neznali, z čehož se dá souditi, že jest původu novějšího. Rozšířeno jest ve všech evropských zemích, zejména však v Tyrolsku a Štýrsku. Na Moravě se pěstuje též ve všech novějších zahradách ovocných; staré stromy nelze v žádné zahradě nalézti. Leč nemusí to býti důvodem pro to, že jest to odrůda novější, u nás málo zavedená, může to zaviňovati předčasné odumírání stromů tohoto jablka.

Poloha
Strom potřebuje polohu proti severním větrům chráněnou, nechť se nachází ve vyšších neb nižších krajích. U nás se nejlépe daří v obvodu I. Zde dosahují plody největší velikosti a krásy. V ostatních obvodech se též daří, obzvláště v II. а III., ale plody zůstávají vždy menší,

Půda
Půdu miluje čerstvou, vlhčí, vazčí a úrodnou; vysazovati ho do starých zahrad neb vůbec míst, kde již ovocné stromy se nacházely, bylo by věcí velice pochybenou. V půdě suché, lehké neb dokonce písčité se nedaří. Pro pěstování zákrsků křovitých nutno půdu zvlášť dobře připraviti, má-li přinášeti tato kultura kýžený výnos; patřičné prohloubení, vápnění a pohnojení mělo by vždy sadbu předcházeti.

Vzrůst
Vzrůstu jest poznenáhlého, roční přírůstek jest krátký, za to hutný. Korunu tvoří kulovitou, malou a hustou; kmen má rovný, hladký, dosti silný a větve v koruně husté a též silné. Dřevo jest složení měkčího a podléhá lehce rakovině a hnilobě zejména v místech, kde se mu stanoviště nezamlouvá. Letorosty vyvinuje krátké, rovné, silné a hustě olistnělé. Špičky letorostů některý rok nezdřevnatějí náležitě a trpí za silnější zimy. Krátkých plodonosných větviček vyvinuje hojnost a zjednodušuje tím ošetřování zákrsků tvaru kteréhokoliv. List má bohatý, velký, hustý, tmavozelený, na povrchu lesklý a ve spodu vlnatý.

Ve školce roste pomalu; vysokokmen vyžaduje několik roků, nežli se patřičně vyvine. Mnozí majitelé školek, aby se dříve dopěstovali vysokokmenu, používají mezišlechtění, není toho však nevyhnutelně třeba, jelikož, i když vyžaduje o 1—2 roky delšího pěstování, tvoří vždy silné, rovné a hladké kmeny. Dle vzrůstu, letorostů a listu lehce lze poznati renetu ananasovou jak ve školce, tak i na stálém stanovišti.

Stanoviště
Vysazuje se jen do zahrad uzavřených, pro veřejná místa se nehodí pro úhlednost ovoce a svoji choulostivost, nanejvýše, že by se vysadila do štěpnic poblíž obytných stavení.

Tvar stromu
Pěstuje se jako vysokokmen, polokmen a zákrsek kteréhokoliv tvaru. Pro zahrady domácí uzavřené jest nejzpůsobilejší pěstována jako polokmen. K cíli nejintensivnějšího využitkování jest nejvýhodnější pěstovati ji ve tvaru křovitém. Hodí se též velmi dobře pro pěstování kordonů vodorovných i jiných miniaturních tvarů. Řez u žádného tvaru nezpůsobuje obtíží, jelikož vývin plodonosných větviček jest pravidelnější, nežli u odrůd jiných.

Květ
Kvete dosti bohatě, květy nejsou choulostivé, snesou chladno i vlhko, oplodňují se následkem toho velmi dobře a strom jest každoročně úrodný.

Ovoce
Ovoce rodí prostředně velké, nachází-li se v dobrých poměrech, jinak bývá ovoce malé. Též mladší stromy rodí ovoce mnohem větší než starší. Tato špatná vlastnost jeho odstrašuje mnohého pěstitele od pěstování. Tvaru bývá ovoce úhledného, pravidelného, kulovitě podlouhlého, až homolovitého neb vejčitého.

Kalich
Kalich má otevřený neb polootevřený s dlouhými lístky kalicho- vitými a jest v docela mělké a úzké, velmi jemně žebírkované prohlubince.

Stopka
Stopku má krátkou, tenkou neb i dužnatě dřevnatou, a vyčnívá z úzkého, často zadužnatělého zeleného důlečku. Na stromě drží stopka dobře a není se co obávati otlučení větrem plodu se stromu.

Barva
Slupka plodu jest silná, jemná, před otřením mdlá, otře-li se, lesklá, při uzrání zlatožluté barvy, bez jakékoli červeně. Ve žluti jest mnoho zelených a hnědých teček; tyto tečky dodávají plodu zvlášť pěkného vzezření a lze lehce dle toho také tuto odrůdu poznati. Přiložená reprodukce znázorňuje plod ještě úplně nevybarvený a proto jest barvy bleděžluté, jinak jest velice věrně provedena.

Dužnina
Dužnina jest jemnozrnná, kyprá, barvy žlutobílé, chuti sladkovinné, velmi příjemně okořeněné. Svojí chutí předčí mnoho našich velmi dobrých odrůd a docílí-li se i za menší plody vyšší ceny, lze to přičísti jenom výtečné chuti. Dužnina nepodléhá přes svou jemnost hnilobě ani tlaku.

Dozrání a česání
Uzrává koncem listopadu a udrží se úplně čerstvá až do února; uchována v přiměřené komoře neb sklepě, během této doby nevadne ani nehnije a zůstává stále velmi úhlednou. Češe se opatrně se stopkou a neporušeným kalichem jednotlivě, roztřídí se přesně na 3—4 velikosti a jakosti a uloží do přechovávácí místnosti.

Na trh dá se dobře dopravovati balená v koších, bednách neb i sudech; tuto vlastnost velmi cení u této odrůdy obchodníci ovocem a platí za ni proto nejvyšší ceny. Jest ovšem celá řada odrůd, které se dají při lehkém obalu též dobře bez škody na trh dopravovati, leč jakost dužniny se nijak nevyrovná renetě této. Jak již předem řečeno, na trhu reneta ananasová má vždy velmi dobré ceny a prodává se jako zvláštní odrůda tabulová.

Zužitkování
V domácnostech se dá upotřebiti všestranně; je výtečná jako ovoce stolní, možno z ní vyráběti víno a povidla, a sušiti se dá též velmi dobře. Že však jest to jablko prvého řádu pro požívání ve stavu čerstvém, nikdy se jiným způsobem nezužitkuje.

Při renetě ananasové jest želeti toho, že nedosahuje vyššího stáří a za nemalou řadu let po vysazení rodí malé plody. Avšak uváží-li se, že jest hned po vysazení každoročně úrodná a ovoce její se velmi dobře platí, přece jen se doporučuje co možno nejvíce ji pěstovati, neboť úroda v mladých letech vše vynahradí.

Moravské ovoce: Pojednání o ovocných odrůdách doporučených ku pěstování v českých krajích markrabství Moravského, František Suchý, Český odbor zemědělské rady pro markrabství Moravské, Brno, 1907

Ananasová reneta v Říhově knize České ovoce

O původu Ananasové renety byly Dr. Dielem, Dr. Lucasem vysloveny jen do mněnky, že pochází snad z Holandska. Nedá se popříti, že jest v Německu odedávna a velice rozšířena, všeobecně vážena a za nejlepší jablko považována, kdežto u nás málokde se pěstuje, čehož příčinou jest as okolnost, že na vysokých stromech zůstává příliš drobná, a pěstování krsků, na nichž nejskvostnější plody dává, u nás málo, kdežto v Německu hojně rozšířeno jest. Nehodí se také každému a všude. Má-li dobře prospívati, musí se stromům vykázati místo v půdě co možná hluboké, živné, třeba byla těžší a jílovitá, avšak propustná s dostatečnou vláhou; pro chudé, štěrkovité, suché půdy se naprosto nehodí, stromy jen krní, mechovatí, větev po větvi odumírá a rodí plody jak vlašské ořechy veliké, které ani nesežloutnou.

Nejlépe se mu vede v poloze teplé, třeba i výše položené, jen když jest proti drsným větrům chráněna. Thomayer píše, že daří se zcela dobře ještě pod Čerchovem na Šumavě a tím řečeno snad dosti. Nejlepší, opravdové, ananasově kořeněné chuti dosáhnou jen plody v nejlepších půdách a na místech teplých, na jiných schází výborná chuť a jest zato ostřejší. Skvostných plodů poskytují starší, „Ananasovou“ přešlechtěné stromy v prvých letech po přešlechtění, později bývají však také drobnější. Za uvedených příznivých okolností daří se dobře na stromech vysokých tam, kde se půda pod nimi vzdělává a hnojí a že koruny rychle houstnou, nutno je pilně prořezávali, by raději méně, však větších plodů skýtaly. Nejvhodnějším tvarem pro pěstování ve větší míře zůstávají však volnému vzrůstu ponechané, dle hodnoty půdy na jánčatech neb duzenech šlechtěné krsky, na nichž se každý radosti dočká. Hodí se i velmi dobře k výchově různě uměle vedených krsků i v nejmenším tvaru, hravě se jim přizpůsobuje a není na nich příliš mnoho co řezati. Že však jest velice rakovině náchylná, lze pěstování to doporučiti jen v místech, kde již zkušenost učí, že rakovina zřídka se vyskytuje, jinak škoda práce. Na nejpěkněji vedeném stromku zrakovatí brzy ta, po druhé ona větev a tvar jest navždy zkažen, kdežto na krscích, volnému vzrůstu ponechaných, když zrakovatí některá větev, jiná ji nahradí. Naproti tomu plísněmi naprosto netrpí; listy přes to, že jsou dosti měkké, i plody zůstávají vždy čisty. Za to zavíječ jablečný s obzvláštní oblibou „Ananasku“ vyhledává a množství plodů zkazí.

Ve školkách rostou stromy velmi silně, však spoře, tak že výchova vysokých stromků trvá oproti jiným o 1—2 leta déle. Později rozvětvují se hojně, krátce a větve obrůstají velice hustě krátkými, plodonosnými větévkami. Vzrůstají v libovolné výšce v koruny široce kulovité, střední větve trčí přímo do výše a postranní se více rozkládají, aniž se skláněly. Roditi začínají velmi brzo, často i při bujném vzrůstu již ve školce, plodí ob rok velmi hojně, často až přespříliš, tak že jest dobře aspoň tam, kde to jde, plody probrati.

Letorosty narůstají krátké, silné, rovné, pod oky se sotva zřetelně prohýbají a černavá plsť je jemně pokrývá, po otření této se poněkud lesknou, mají barvu tmavě hnědou, ve stínu zelenavě hnědou a stříbřitý, velice jemný závoj je jen sem tam málo pokrývá; dlouhé, jemně vyvstalé, žlutavé tečky rozptylují se na dolní části hustěji, k vrchu řidčeji.

Velká, silně vyvinutá, dlouhá, hustě za sebou jdoucí oka přiléhají, mají šupiny červenavě hnědé, šedě plstnaté a jsou na patkách širokých, o málo než oka vyšších, s třemi mohutnějšími, klínovitě prohnutými žebérky, která se dosti hluboko táhnou. Poměrně malá, štíhle vejčitá květní poupata mají šupiny hnědě červenavé a jen částečně plstí pokryté. (Viz obraz.)

Měkké, tmavě zelené, na spodní straně vlnaté listy bývají as 105 mm dlouhé, 75 mm široké, nestejně široce vejčité, mají špičky klínovitě zúžené, kraje nestejně hrubě i drobně, jednotlivě i dvojmo zubaté a řapíky 20—28 mm dlouhé, s malými, kopinatými palisty; jedna strana bývá na úkor druhé mohutněji vyvinuta. Na větévkách plodonosných bývají delší, užší, spíše eliptické, mají kraje mnohem jemněji pilovitě zoubkované a slabší, delší řapíky.

Stromy vykvétají 3.—4. den jabloňového květu, kvetou vždy velmi hojně a světle karmínová poupata dodávají jim v rozpuku pěkného, růžového vzhledu. Jednotlivé, bílé, pěkně růžově stíněné, as 46 mm široké květy sestaveny jsou z vejčitých plátků tak, že se tyto vzájemně sotva dostihují. V době květu nejsou nic více než jiné choulostivy. (Viz obraz.)

Připojený barevný obraz, dle plodů z Chlumecka zhotovený, znázorňuje pěkně velikost a tvar plodů se stromů vysokých, mezi nimiž bývá však mnoho drobných. Na krscích se lépe vyvíjejí, bývají větší, takže váha kolísá mezi 125—150 g. Tvar mění se jen tolik, že některé bývají skutečně vyšší než širší, v poměru as 67x63, ke kalichu více zúženy, u jiných bývá poměr stejný, však jsou i takové, které jsouce širší než vyšší, v poměru 62x71, bývají na obě strany zaokrouhleny, mají temena širší a spodek velmi mírně nerovný.

Zelené a lehce plstnaté, napolo neb zcela otevřené kalíšky trčí často jen na vydutém temeni na způsob kytice vzhůru, jindy v malé jamce a sestaveny jsou z úštů úzkých, dlouhých, které u spodu k sobě nedosahují, málo proti sobě se kloní, vztyčují se a přischlé špičky ven převislé mají; vězí v jamkách malých, mělkých a žebérkatých, mnohdy jenom, jak zprvu uvedeno, mezi perlovitými hrbolky na zvýšeném temeni; kulatost průřezu bývá bez poruchy.

Dřevnaté, zelené a přihnědlé stopky jsou as tak dlouhé, že úrovně jamek o 8—15 mm přečnívají a vězí v jamkách mělkých, širších, zelených a jen zcela jemně porezavělých.

Jemná, jako sklo hladká slupka se leskne, má barvu po otrhání se stromu zelenavě žlutou, později krásně sežloutne, strana sluncem ožehlá bývá zlatě neb oranžově žlutá, jednotlivě i červenavě nadechlá, ač stává se tak jen zřídka; silnější, rzivé, také i jemně vyvstalé tečky mají tvar hvězdiček, jsou modravě zelenavě ovroubeny, na spodní části hrubší a řidčeji, ke kalichu drobnější a hustěji rozptýleny. Rez neb rzivé bradavice zřídka se vyskytují.

Dužnina po rozkrojení libě voní, jest zcela jemná, hustá, napolo chruplavá, později měkčí, hojně šťavnatá, žlutavá, pod slupkou více žlutá, má chuť velmi libě cukrnatě navinulou, často ostře navinulou a skvostně kořenitou, kdo má rád navinulá jablka — tomu výbornou.

Kuželovitá podkališní rourka není hluboká, často i zcela kratičce nálevkovitá. Od ní vznikají zelenavě žlutá, jaderník obklopující vlákna. Jaderník má osu dutou, do které se malá, po stěnách hojně, však jemně natrhaná pouzdra štěrbinou, často zcela krátkou, pootvírají; každé pouzdro chová obyčejně dvě pěkně vyvinutá, polovelká, světle hnědá jádra.

Češe se v prvé polovici října, kde okolnosti dovolují, jest lépe ponechati je déle na stromech, nevadnou sice nikdy, třeba byly i dříve otrhány, však čím jsou déle na stromech, tím lépe chutnají; k jídlu dospívají koncem listopadu a začátkem prosince a vydrží na loži do konce února a i déle.

K jídlu jest výborná a pro obchod hodí se přes jemnou slupku velmi dobře. Méně pomačkaná místa pod slupkou zaschnou, aniž se dále kazí. Za to však kazí se každé, zavíječem jablečným poškozené jablko, nač před uložením zřetel vzíti se má. V domácnostech dá se jako každé jiné jablko výborně upotřebiti. Hlavní vada, která rozšíření vzácné této odrůdy brání, jest, že stromy příliš rakovatí a množství plodů červiví.

Bláha o něm poznamenal: Jest to dobré jablko, však pouze v hluboké, výživné půdě a chráněné poloze, jinak zůstanou plody v chomáčích zakrslé; trpí také jarními mrazy.

V zahrádách zemského pomologického ústavu v Tróji chová se pod jménem Reneta ananasová čís. 300.

Popisy nalézli lze: Thomayer České Ovoce čís. 30, Moravské Ovoce čís. 26, Reneta ananasová, Handbuch der Obstkunde čís. 50, Engelbrecht Deut. Apfelsorten čís. 127, Pomol. Monatshefte 1900 str. 117, Ananas-Reinette, Lucas Die wertvollsten Tafel- und Handelsäpfel čís. 41, Deut. Obstsorten Ananas-Renette, Deutsches Obstcabinet, též tak, Leroy Dictionnaire de Pomologie čís. 366 Reinette Ananas.

Z vedlejších jmen známo jest jen latinské Prasomila Ananassa, jinak ve všech slovanských řečích Reneta Ananasová.

České ovoce, Díl 3: Jablka, Jan Říha, Čs. pomolog. společnost Praha, 1919

Ananasová reneta v Thomayerově knize České ovoce

ůvod. O původu tohoto jablka jest tak málo známo, že nelze přesně stanoviti vlasť jeho. Diel v díle svém z r. 1826, IV., ví o něm toliko, že je v tu dobu pěstovali v Zülpichu, odkud je obdržel prostřednictvím B. Commanse v Deutzu (Německo). Lucas vyslovuje domněnku (v Ill. Handb. č. 50.) že snad pochází z Hollandska. Reneta ananasová jest jablko velice hledané a brzy rozšířilo se bezmála po všech zemích střední Evropy, neboť je pěstují ve Francii, Belgii a Německu. V Čechách pěstuje se již po mnoho let a nalézáme je i v krajinách hornatých. Známe stromy na úpatí Čerchova, které jsou dnes as 35 roků staré a oplývají každoročně úrodností při vzácné lahodnosti dužniny svých plodů.

Synonyma a literatura. Jelikož je plod novější, není o něm zmínky ve starších spisech, a jako plod pomology rozšířený a dobře karakterisovaný nemá synonym. Latinsky: Prasomila ananassa. Česky pouze: R. ananasová. 1. Burket, jabloň, str. 64., R. ananasová. 2. Diel poprvé zmiňuje se o něm teprve v pozdějším svém díle System. Beschreib. 1826, IV. svazek, jako Ananas-Renette. 3. Luc. Ill. Hand, č. 50., Ananas-R. 4. Léroy Dict. pom. č. 366., Reinette ananas. 5. Stoll Oest. ung. pom. Ananasová r., Ananasz renet. 6. Lauche D. pom. č. 27., Ananas-R. 7. Mathieu Nomencl. str. 3. 8. Dochnahl Srch. Führer č. 502., Ananasrenette. 9. Oberdieck Anleitung 1852, str. 171., Ananasrenette. 10. Liegel Anweisung 1842, Ananasrenette. 11. Dittrich Syst. Handb. 1839, Ananasreinette, La Reinette ďAnanas. 12. Engelbrecht D. Apf. 1889, č. 427., Ananas-R. 13. Thomas Guide str. 119., R. ananas.

Originály, které jsme vyobraziti dali, zaslali nám pp. Bláha z Troje, Maruška z Konárovic, Řechka z Brandýsa, Thomayer J. z Trhanova a Říha z Chlumce.

Tvar. Bývá 62—65 mm. široké a 56—60 mm. vysoké, krásně pravidelné, zdánlivě vysoké. Nejširší místo nalézá se pod středem plodu a zaokrouhluje se ke kalichu špičatěji než ku stopce. Příčný průřez plodu jest pravidelný.

Kalich jest někdy polootevřený, někdy zcela otevřený, lístky jeho jsou vztýčené, jemné, dlouze zašpičatělé a převislé. Prohlubina kalichu jest malá, mělká a jemnými žebérky opatřená.

Stopka jest tenká, dřevnatá a plstnatá. Prohlubina stopky jest mělká, často zcela plochá, zelená, zřídka jemnou rzí pokrytá.

Slupka jest hladká a lesklá. Se stromu vzata jest pěkně světle žlutá, později jest skvěle na slunci až zlatě žlutá beze vší červeně. Jest pěkně a význačně tečkovaná. Tečky jsou stejnoměrně rozdělené, jsou větší a hranaté, hnědé a široce zelenavě vroubené. Rez se zřídka vyskytuje.

Dužnina jest zažloutle bílá, jemně zrnitá, velmi šťavnatá, velmi příjemně okořeněné na ananas upomínající navinulé chuti.

Jaderník jest bezosý, u větších plodův otevřený. Pouzdra jsou prostranná, málo natrhaná. Jádra jsou podlouhlá, dlouze špičatá a světle hnědá.

Uzrává v listopadu, udrží se as do března a nevadne. Jest to výtečné jablko pro stůl. Krásou svojí vyrovná se každému k nám importovanému jablku a mohlo by býti při hojnějším pěstování jedním z nejlepších jablek pro vývoz.

Strom roste sice pomalu ale silně, tvoří velmi hustě olistěnou korunu a lze jej již z daleka poznati. Daří se téměř všude, jen písečnatá suchá půda nejde mu k duhu, plody zůstávají příliš malé a strom často bývá rakovinou napaden. Daří se i v hornatých, drsných krajinách. Roste krásně a tvoří široce jehlancovitou kulatou, korunu; jest velice úrodný. Nese plody obyčejně již ve školce. Doporučuje se zejména k pěstování na zákrscích a přináší pak překrásné veliké plody.

Létorosty jsou krátké a silné, zahnědlé zelenavé, jemně tečkované a plstnaté. Dřevné pupeny jsou na létorostech velmi husté, jsou větší, těsně přilehlé a plstnaté. Listy jsou veliké, leskle okrouhlé, elipčité, po kraji silně zubaté, tmavě zelené a na spodu plstnaté.

Květy jsou malé, bílé a místy narudlé.

Zasluhuje vřelého doporučení a všeobecného rozšíření.

České ovoce, Díl I.: Jablka: výběr pro Království české k pěstování nejvíce se hodících 50 druhů jablek, František J. Thomayer, vydavatel Fr. Thomayer, Praha, 1894

Ananasová reneta v knize Deutsche Pomologie

Původ a výskyt: Je pravděpodobně německého původu, ale není o něm nic přesnějšího známo. Bylo nejprve pěstováno na zahradě u Zulpichu a odtud bylo zasláno známému pomologovi Commansovi do Deutzu. Známou se odrůda stala ve 20. letech 20. století; druhé setkání německých pomologů v Gothě v roce 1857 ji doporučilo k obecné výsadbě; dostalo se jí široké distribuce a nyní je velmi běžná.

Literatura a synonyma:
1. Ananas-Reinette (Diel, Kernobstsorten, 1826, IV. S. 55).
2. Ananas-Reinette (Illustrirtes Handbuch der Obstkunde No. 50).
3. Reinette Ananas (André Leroy, Dictionnaire de Pomologie No. 366).

Plod: středně velké, asi 65 mm široké, 60 mm vysoké, pravidelně stavěné, vysoké jablko; břicho sedí mírně pod středem, kolem stopky se zplošťuje a směrem ke kalichu se poněkud zužuje.

Kalich: polootevřený nebo uzavřený; Letáky zelené, vlnité, špičaté dlouhé, vzpřímené se špičkami zahnutými ven; Kalich není široký, plochý, obklopený jemnými, ale ne výraznými záhyby.

Stopka: krátká, dosti tenká, vlněná, nevyčnívající nebo jen mírně vystupující, prohlubeň stopky plytká, často zcela plochá, zůstává dlouho zelená, zřídka vyzařuje rezavě.

Slupka: hladká, lesklá, citronově zbarvená ze stromu, ve zralosti zlatožlutá, bez jakéhokoli zarudnutí; Časté skvrny, většinou obklopené bělavými nebo nazelenalými, hranatými skvrnami rzi a četnými rezavými hvězdičkami, pravidelně rozmístěnými.

Dužnina: žlutavě bílé, jemnobuněčné, šťavnaté, zvláštní chuti, ne nepodobné Německému zlatému, výborné, kořenité, trochu elecampanové, vínově nakyslé chuti.

Jaderník: dutá osa; Pouzdra otevřená, velká, rozpukaná, obsahující dobře vyvinutá, podlouhle oválná, dlouze špičatá, světle hnědá semena; Část dužniny ohraničená cévními svazky je cibulovitá, směrem ke stopce mírně vyvýšená, ke kalichu ostře zúžená. Kališní prohlubeň nálevkovitá, tyčinky vycházející ze středu.

Zralost a výhody: jedno z nejznamenitějších stolních a komerčních jablek, které je také na trhu velmi vyhledávané a zaslouží si přednostní výsadbu; ke konzumaci je připraveno v listopadu a vydrží do února. Nevadne.

Charakteristika stromu: roste středně, tvoří kulatou korunu, je raný a extrémně úrodný, není citlivý na drsné počasí a není vybíravý na půdu.

Roste slabě, tvoří krásné a raně rodící pyramidy, pročež ji mohu zvláště doporučit k pěstování.

Letorosty velmi silné, krátké, hnědavě olivově zelené, jemně proražené; květní pupeny velké, vejčité, vlnité; dřevní pupeny komolého tvaru, vlněné, přiléhavé; Listy dosti velké, okrouhlé, oválné nebo vejčitě kopinaté, na povrchu tmavě zelené, na spodní straně matně zelené, velmi vlnité, na okraji silně zubaté; řapíky krátké, silné, vlnité; Palisty krátké, lineární.

Wilhelm Lauche, Deutsche Pomologie, Aepfel, Verlag von Paul Parey, Berlin 1882-1883

Pokud máte s pěstováním odrůdy jabloně Ananasová reneta osobní zkušenosti, napište nám, případně zašlete fotografie plodů, květů i stromů. Rádi v našem přehledu chybějící údaje i fotografie doplníme a zveřejníme.