Jabloň Astrachán bílý

Vlastnosti odrůdy jabloní a jablek Astrachán bílý

Pokud máte letos nadúrodu, budou vás možná zajímat způsoby využití letní sklizně jablek

Astrachán bílý v knize Moravské ovoce

Původ a rozšíření
Není oblíbenějšího a rozšířenějšího letního jablka ve všech krajích našich jako žitnatka, hrachůvka, jablko ječmínkové žňové, skleněné, průsvitné nebo jak je všude nazývají. Oblíbeným jest u našich majitelů zahrad proto, poněvadž jest prvním, které lze v létě klidit a které možno požívati již, když jest ještě úplně zelené, nedozralé, tou dobou právě bývá za prvních dnů žňových hledanou pochoutkou každého.

Astrachán bílý jest asi původu ruského; důkaz toho jest, že se tato odrůda v jižním Rusku ve veliké míře pěstuje, a též velká otužilost této odrůdy nasvědčuje, že původ její jest v kraji drsnějším.

Poloha
Poloha uzavřená i otevřená, teplá i chladná se astrachánu bílému zamlouvá, daří se stejně dobře na Hané jako na Valašsku a Českomoravské vysočině, také na Slovácku ve vinorodých krajích není jablkem neznámým. Ve všech krajích, ať v teplých neb chladných, zůstává strom astrachánu bílého vždy zdravý, netrpí rakovinou, ani jinými nemocemi. Ovoce přináší vždy stejnoměrně vyvinuté; ani v té, ani v oné poloze nebývá ve vývinu rozdílu. Jedině doba zrání jest poněkud různá.

Půda
Astrachán bílý nevyhledává příliš úrodné půdy, vezme zavděk půdou sušší i vlhčí, úrodnější i méně úrodnou, ovšem musí to býti přec jenom půda pro pěstování ovocného stromu způsobilá. V půdě vlhké někdy plody nahnívají, nemoučnatí však tak rychle při svém dozrávání jako v půdě suché.

Vzrůst
Vzrůstu jest zejména v mládí bujného, později značně v rychlém vzrůstu ochabne. Ve školce roste jako vysokokmen rovně, tvoří zdravé a silné kmeny, které netrpí nikdy mrazem. Vysazen ze školky na své stanoviště vyvinuje korunu široce kulovitou, lehkou, průhlednou, s větvemi jenom poněkud svislými. Pro řídkost větví nevyžaduje tak častého a silného prořezávání jako koruny jiných odrůd. List vyvinuje bohatý, dosti tuhý a zdravý, který nepodléhá plísním jako některé odrůdy jiné. Letorosty má rovné, silné, barvy světlejší, dobře do podzimu vyzrávající. Dřevo jeho není ani dosti houževnaté, přece však vzdoruje dostatečně všem možným hnilobám a rakovině.

Stanoviště
Vysazuje se s dobrým prospěchem jenom do zahrad uzavřených. Pro osazování veřejných míst, jako jsou silnice, cesty a p. se pro svou lákavost a ranné dozrávání nehodí. V čas žní, kdy jablko toto dozrává, bývá na veřejných místech největší ruch a tu jablko může způsobovati místo dobra jenom nepříjemnosti.

Tvar stromu
Tvar stromu se doporučuje vysokokmenný, po případě polokmenný, pro zákrsky jakéhokoliv tvaru se nehodí, vyjímaje snad tehdy, když by pěstován byl jako zákrsek keřovitý ve velkém počtu pro prodej nejrannějších jablek.

Květ
Kvete každoročně bohatě, květy nejsou proti vlhkosti choulostivy a proto se dostavuje u této odrůdy častá úrodnost.

Ovoce
Plody rodí strom astrachánu bílého prostředně veliké, tvaru více zploštělého, namnoze nepravidelného. Mezi velikostí plodů vysokokmenů a zákrsků krovitých nebývá rozdílu. Na obkališí jsou u mnohých plodů hrubší žebra, která se rozbíhají po celé výšce jablka, čímž povstává nepravidelnost.

Kalich
Kalich vyčnívá poněkud nad plod a jest špičatý a uzavřený a jest v důlku mělkém, částečně nestejnými žebírkami opatřeném.

Stopka
Stopka jest kratší, vyčnívá zřídka nad plod, dosti silná a silným kloubkem zakončená, vlastnost to cenná, jelikož plody dobře jsou upevněny na stromě a vzdorují i bouřlivým větrům. Důlek stopečný jest více méně rezivý a přiměřeně hluboký.

Barva
Barva slupky jest žlutobílá, na sluneční straně růžově až karmínové žíhaná neb i rozmytá. Plody ve stínu jsou bez jakékoliv červeně, což bývá podnětem k domněnce, že to není odrůda totožná. Slupka sama jest velmi jemná, jemným nádechem ojínělá a hojně bíle tečkovaná. Velice charakteristická vlastnost astrachánu bílého jest tak zvané cikadování čili ledovatění; jest to zjev, který bychom u známých našich odrůd jablečných marně hledali. Toto cikadování dává slupce zvláštního vzezření, a sice zdá se, jakoby byla namrzlá neb vodou podlitá. Někdy bývá slupka po celém plodu průhledná, jindy aneb u některých plodů cikadování se nedostaví. Barva slupky cikadovaných plodů nebývá žlutobílá, nýbrž zelenobílá.

Dužnina
Dužninu má čistě bílou, jemnou, šťavnatou, chuti příjemné, okořenělé a nakyslé. Tak jako pod slupkou bývá též i vnitřní dužnina u některých plodů na různých místech průhledná, sklovitá. Ano zhusta nacházíme plody, jichž dužnina jest úplně scikadována a drží-li se plod proti světlu, tu se zdá, jakoby byl průhledný. Cikadování dužniny jest pozorovati více na straně od slunce obrácené. Také jest zajímavo, že v polohách drsnějších dužnina astrachánu bílého více cikaduje nežli v polohách teplých. Plody, jež cikadují, jsou o něco trvanlivější, t. j. nemoučnatí tak rychle jako plody čisté.

Dozrání a česání
Dozrává v polovici července v krajích teplých, začátkem srpna v krajích chladnějších; mají-li miti jablka příjemnou vůni a chuť, nutno očesati je 10—12 dní před uzráním a dáti uležeti do komory ovocné. Plody na stromě dozrálé ztrácejí velmi rychle výbornou svoji jakost a moučnatí, kdežto dříve očesané a uložené v chladné komoře neb sklepě lze udržeti i několik týdnů při dobré jakosti.

Zužitkování
Astrachan bílý jest jablko vhodné pro pěstování ve větších rozměrech poblíž větších měst, kde ranná jablka bývají velice hledána a dobře placena. V hornatých, odlehlejších a drsnějších krajích jest však taktéž cenný a to hlavně pro domácí potřebu. Na trh musí býti dopravován pro svou jemnost v pečlivém obalu a nedozrálý, při nedostatečném obalu ztrácí velmi na ceně. V domácnostech se používá jako jablko tabulové. Pro úpravu záchúvek, jako sušení, na výrobu vína a p. jest astrachán bílý méně způsobilý.

Moravské ovoce: Pojednání o ovocných odrůdách doporučených ku pěstování v českých krajích markrabství Moravského, František Suchý, Český odbor zemědělské rady pro markrabství Moravské, Brno, 1907

Astrachán bílý v Říhově knize České ovoce

Není snad oblíbenějšího letního jablka, které by tak rozšířeno bylo, že není téměř sadu, kde by nestálo nějaké to „Ječniště“ neb „Ječné“, jak ve východních Čechách Astrachánu říkají, kdežto v Pošumaví, dle Thomayera „Žitnavkou“ jej zovou. Pravého jména zřídka se užívá, i sadaři a obchodníci znají je jen pod místními jmény.

Všeobecně se soudí, že přivezeno bylo z Ruska z okolí města Astrachanu. Stalo se tak asi již dávno, poněvadž francouzští pomologové znali je již v roce 1653, nazývajíce je Pomme Glacée ďEté; nenalezlo tam však valné obliby.

Nejvíce rozšířeno jest arciť ve své domovině, zvláště v krajinách pobaltických, ve Švédsku, Finsku, ano i v okolí Petrohradu, kdež na mezinárodní výstavě ovoce v roce 1894 pořádané, velice hojně krásně zbarvených plodů, ještě v říjnu vystaveno bylo. Tam váží si ho velice, zvláště pro jeho zvláštní vlastnost, že často „zledovatí“ (Thomayer užil názvu „cikaduje“), což se v tamějším podnebí velice hojně stává a plody zcela „zledovatělé“ se zvláště draze platí. I u nás stává se tak někdy, zledovatí však obyčejně jen malá místa, zřídka kdy plody celé. Тy, které i jen částečně zlednatěly, mívají jaderníky šťávou přeplněné.

Kdy k nám asi zavedeno bylo, neví se, stalo se tak asi již také dávno, čehož svědky jsou sem tam rostoucí již velmi staré stromy. Poděbradský děkan Rössler poznamenal ve svém soupise pod čís. 663, že obdržel je pod jménem Astrakanischer Sommerapfel v roce 1795 od Christa, že však neobdržel odrůdy pravé, vyžádal si je v roce 1828 od Dr. Liegla. Snad od té doby se u nás tak hojně rozšířilo, tak že zprávy o něm sešly se téměř ze všech obvodů a souhlasí v tom, že daří se dobře, kde jabloň vůbec dařiti se může, ať jest to v nížinách, neb v pohořích na místech vysoko položených, chráněných i větrům vystavených, všude zůstává zdravé a plodné.

Sázeti se může kdekoliv. Vysoké stromy do polí a sadů, nízké do zahrad domácích. Také i k výchově uměle vedených stromků ve tvaru jakémkoliv i nejmenším, velmi dobře se hodí, musí však býti šlechtěno na pravých, krskových podložkách; nelze však zamlčeti, že lépe jest použiti k účelu tomu odrůd cennějších.

Ve školce rostou stromky zcela zdravě, bujně, pěkně do výše, tvoří rovné kmeny, které nezmrzají ani za nejkrutějších mrazů; později rozvětvují se řídce v koruny široké, ploše kulovité a spodní větve kloní se pod tíhou plodů dolů. S dostavivší se plodností vzrůst se mírní tak, že větších rozměrů nenabudou. Ploditi začínají velice brzo a že květy zřídka kdy zmrzají, plodí ob rok velice hojně, mezitím méně, zřídka se stane, že by úplně odpočívaly. Rakovinou málo kdy trpí, za to plíseň napadá je častěji, tak že bývají plody černě skvrnitý, čemuž se však stříkáním bordeauxskou jíchou předejiti dá.

Letorosty narůstají rovné, poměrně silné, štíhlé a málo se lesknou; barvu mají zelenavě hnědou a na slunečné straně červenavě hnědou; vyvstalé, bělavě žlutavé tečky jsou všude nenápadně roztroušeny, spodní část bývá lehce stříbřitě mramorována, kdežto ostatní část ke koncům bývá šedou, velmi jemnou plstí pokryta.

Poměrně velká, přiokrouhlá oka jsou jak široká tak dlouhá, baňatá, červenavě hnědá, šedou plstí pokryta, zcela přiléhají a jsou na patkách zcela krátkých, do výše ok vydutých, s třemi mohutnějšími žebérky, z nichž střední hluboko se táhnou a letorosty mírně hranatěji. Velká květní poupata jsou téměř kulovitá a taktéž šedou plstí pokryta.

Největší, 80—95 mm dlouhé, as 55 mm široké listy bývají u spodu letorostu, čím dále ke konci, tím jsou menší, mají tvar dlouze vejčitý a krátkou špičku; jedna pol vička bývá většinou na úkor druhé o něco mohutněji vyvinuta, takže u řapíku jsou jaksi skoseny; dosti se lesknou, barvu mají světleji zelenou, jsou slabé, křehké zespod jemně chloupkované, mají kraje ostřeji pilovitě zoubkované, řapíky silné, as 25—35 mm dlouhé, chloupkované a obyčejně bezpalisté. Jak řapíky, tak i silnější nervy brzo na zimu rudnou. Příplodní listy bývají delší, užší a mají delší, slabší řapíky.

Stromy rozkvétají druhý neb třetí den jabloňového květu a mají v době rozpuku dle barvy poupat vzhled mdle růžový. Jednotlivé, bílé, něžné růžové stíněné miskovité květy jsou as 40 mm, po rozložení až 55 mm široké a z plátků velkých, širokých tak sestaveny, že se plátky vzájemně sotva dotýkají.

K zhotovení přiloženého barevného obrazu použito bylo plodů průměrně velikých a s vysokých, starých, na Chlumecku rostoucích stromů vzatých. Rokem bývají o něco větší, také i menší, tak že váha jich kolísá mezi 80—120 g, zřídka a to jen se stromů nízkých vyskytují se až 150 g těžké plody. Poměr výšky k šířce jest asi 60 x70 mm, jedna strana bývá převážně nižší, tak že témě bývá někdy více, jindy mírně skoseno. Tvar různí se as tak, že některé se k temeni více úží, zdají se vyšší, jiné se více kulatí.

Zelený, šedě plstnatý, zavřený kalich, z úštů širokých a dlouhých, které se u spodu vzájemně dotýkají, proti sobě kloní a přischlé špičky ven převislé mívají, sestavený vězí v jamce mělké, mezi mírnými žebérky, která okraj jamky nestejně zhrbolují, zcela ploše přes plod se táhnou, kulatost průřezu zcela mírně hranatěji a spodek plodu zase lehce zhrbolují.

Velké plody mívají stopky silné, na polou zdužnělé, dílem i kostrbaté, krátké, tak že sotva úroveň jamky dosahují; menší je mívají slabší, dřevnaté a tak dlouhé, že o 5 až 12 mm jamku přečnívají; všechny jsou zelené, dílem rezavé, jemně šedě plstnaté a vězí v jamkách mělkých, zelených a tak porezavělých, že rez se rozptyluje paprskovitě kol kolem.

Na stromech pěkně ojíněné plody mají slupku jemnou, hladkou, až kluzkou, která se leskne, má barvu slámově bílou, jež ve stínu zeleně prokvétá, slunečná strana bývá někdy měně, jindy hojněji, lehce, jako nastříkané začervenalá a pěkně živě, však něžně krátce i dlouze pruhována; průby rozptylují se mdle, často až na stranu zastíněnou. Velmi jemné, žlutošedé, zelenavě vroubené tečky jsou na spodní části plodu řídce, k temeni hustěji roztroušeny a mění se v bělavé, jemné pihy.

Měkká, jemná, bílá dužnina obsahuje hojně šťávy a má chuť málo nasládlou, více a ostřeji navinulou, s lehounkou kořenitou příchutí.

Podkališní, kuželovité válcovitá, široká rourka dosahuje až na špičku jaderníku, od ní táhnou se zelenavá vlákna, která jaderník obkličují. Ten má úzkou dutou osu, do níž se velká, na příč po stěnách natrhaná pouzdra užší neb širší štěrbinou otvírají; každé pouzdro chová jedno neb dvě prostředně velká, vejčitá, zcela bledě zahnědlá, často jen bělavá jádra.

První plody uzrávájí koncem července a šíří v dobu tu silnou libou vůni, zrají pak nenáhle as po tři neděle; ne smíme jich nechati na stromě přezráti, sic moučnatějí. Sčesané plody nedají se dlouho držeti, ztrácejí brzo lesk, svěží barvu a moučnatějí.

V chladnějších neb vysokopoložených místech uzrává mnohem později, často až kolem sv. Václava.

Pro svoji rannost jest na trhu oblíbeno, dobře se prodává a nenechá-li se přezráti, lze je v dobrém obalu beze škody zasílati.

V zahradách zemského pomologického ústavu v Tróji chovají je pod jménem Astrakán bílý, čís. 17. Popisy nalézti lze: Thomayer České Ovoce čís. 1. Astrakàn bílý. Moravské Ovoce čís. 1. Astrachán bílý; Zahrada domácí i školní roč. VIII. Astrachán bílý; Pixa: Klíč štěpařský str. 145, Moskevské jablko; Handbuch der Obstkunde čís. 28, Deutschlands Apfelsorten čís. 139, Die wertvollsten Tafel- und Handeläpfel čís. 4 všude Weisser Astrakan; Dr. Liegei čís. 17, Der Zikadapfel; Der Obstzüchter 1908 str. 129 Weisser Astrakan; Leroy Dictionnaire de Pomologie čís. 19. D’Astracan Blanche.

Z vedlejších jmen jsou známa: Hrachůvka, Jakoubče, Ječmínkové žluté, Ječně, Ječniště, Žitnavka, Beli Astrahanec, Oliwka biala, Astrachanskoje beloje, Milerosa astracanica. Astracan (P. ď), Astracan Bianche, Astracan d’Eté, Astrakanischer Som mer A., Beloborodowa, Bianche 'Gelée, Bianche Glacée d’Eté, Cicad Apfel, Eis Apfel, Fanarika, Gelée, Gelée d’Eté, Glace (P. de), Giace d’Eté (P. de), Glace Hä ti ve (P. de), Glace Transparente (P. de), Giace de Zélande, Glacée, Glacée d’Eté, Grüner Liefländer Sommer A., Konstantinopel A., Mela d’Astrakan, Moscovie (P. de), Moscovie d’Eté (P. de), Moscovité Transparent Apple, Moskowiter A., Nalivi-Jabloky, Pyrus Astraca nica, Russian Ice Apple, Russischer Eis A., Taffitai, Transparent Apple, Transparente d’Astracan, Transp. d’Eté, Transp. de Moscovie, Transp. de Zurich, Weisser Astrachan, White Astrachan, White Astrakan, Zebner Saurer Jakobs A.

České ovoce, Díl 3: Jablka, Jan Říha, Čs. pomolog. společnost Praha, 1919

Astrachán bílý v Thomayerově knize České ovoce

ůvod: Žitnavka jest zvšeobecnělý název jeho v Domažlicku, Ječniště v Chlumecku n. C. a Ječně v Král.-Hradecku. Naši bodří Pošumavané, když kosí žito, rádi si zvlaží jazyk žitnavkou. Nesmí býti však přezralá. Povolí-li dužnina tlaku prstů a jsou-li jádra již do dvou třetin černá, říkají o něm, že jest zralé. Názvu Astrakán bílý lid náš nezná, tak jmenuje se pouze v seznamech a knihách pomologických a ty datují se vesměs již z doby pozdější. Sami spisovatelé němečtí praví o něm, že bylo k nim zavezeno as před sto lety a mají za to, že pochází z Ruska; snad že odvozují název jeho ze stejnojmenného města jihoruského. Ostatně se v Rusku dosti hojně pěstuje, ale také v Čechách, a sice i v nejzazších koutech naší vlasti; proto mohli bychom též stejným právem tvrditi, že pochází z Čech. Jest to tedy druh velmi starý, který se datuje z doby, kdy se nikdo nestaral o názvy a tím méně snad o původ toho kterého druhu. Také v Německu jest astrakán valně rozšířen, a mnozí praví o něm, že jest to „skleněné jablko", o kterém se zmiňuje Valerius Cordus, avšak určitějších zpráv nemají. Ze starších spisovatelů uvádí a popisuje toliko Christ pravý Astrakán bílý, ale také neuvádí původu jeho, praví toliko, že se pěstuje s velikou zálibou v Rusku.

Dochnahl č. 442 uvádí, že tam bylo známo již v r. 1758. Mimo to jest rozšířen v celém Rakousko-Uhersku, ve Švédsku a částečně též ve Francii. Před lety dávali mu jméno Cikadové j. a to proto, poněvadž dužnina plodů na výsluní a v dobré poloze vyrostlých lednatí = cikadisuje. Cikado jest název vlašský zelenavé kobylky a užívá se ho též k označení zavařeniny melounů = Cikada (viz Christ 49. r. 1817). Plody, které jsme malovati dali, pocházejí od J. Říhy z Chlumce n. C., Jos. Thomayera z Trhanova a z Rokycanska.

Literatura a synonyma: Astrakán bílý, jako každé staré a v různých zemích rozšířené jablko, má četná synonyma. Lat. Milerosa astracanica. České názvy jsou: Žitnavka, ječniště, ječně, skleněné malé j., papírka letní. Pixa udává: Moskovské, patrně překlad Moscoviter A. a sklenáč. Němečtí obchodníci kupují je v Čechách pod jménem Butterapfel. Christ č. 49. Der astrakanische Apfel, Moscoviter A., Russischer Eisapfel, Zicadapfel, Pomme d'Astracan. P. transparent. Diel VI. str. 77. Astracanischer Sommerapfel, Transparente, Pomme gelée, P. glacée, P. blanche glacée. Lucas. č. 28. str. 87. Weiszer Astrakan, Booth. Konstantinopel-A., Duh. P. de glace transparente: Couverch P. de Moscovie; Gallesio Mela d'Astrakan, Lindl. Hogg. White Astracan Moscovite transparente A., Russian Ice. Apf., Glace de Zelande; v Rusku Naliwi Jabloky; Hort. Soc. Pyrus astracanica, DC. Pomme d'Astrachan; Schab. Transparent Apple; Mill. Russian Transparente; Will. Muscovite Transparente Apple; Cat. Lond. Astrakanerapfel, Durchsichtiger Moscoviter, Hemp. Malus Diellii astracanicus; Congrés pomologique 1859 Transparent de Zurich; Léroy Diction. pom. c. 19. Astrakan blanche. Durand str. 113. Transparente d'Astrakan. Další synonyma: Russischer Eisapfel, Beloborodova, Fanarika a Russian Apple.

Plod: Jablko toto nebývá nikdy značně veliké a náleží mezi jablka střední velikosti; bývá 70—75 millimetrů široké a 55—60 millimetrů vysoké a ku kalichu zúžené; kolem kalichu tvoří značně vynikající žebra, která se zmírňují směrem ku stopce. Nejširší místo nalézá se poblíž stopky.

Kalich jest uzavřený s lístky špičatými a sedí v malé a ploché prohlubině.

Stopka vyniká sice značně nad plod, jest však jen prostředně dlouhá, jest dužnatá, plstnatá, zelenavá a sedí v dosti veliké prohlubině, na které se též objevují rzivé skvrny.

Slupka jest velmi jemná a lesklá, na čerstvých plodech ojínělá a bílá se slabým, žlutavým neb zelenavým nádechem, což závisí od zralosti plodů. Plody na výsluní uzrálé jeví krátké a řídké růžové pruhy, anebo též i červeň rozbředlou. Ledová místa, o nichž jsme se výše zmínili, lze pozorovati pod průhlednou slupkou a jeví se jako temné skvrny. Sčesané a uložené plody vydávají jahodovou vůni.

Dužnina jest čistě bílá, měkká, jemná, chuti osvěžující, sladkokyselá a velmi šťavnatá, tak že se usazuje šťáva i v jaderníku, to však pouze u plodů velmi zralých a slunci dobře vystavených; jindy sráží se šťáva pod slupkou a na mnohých místech v dužnině, která při rozkrájení jeví „lednatá místa“. Jablko toto „cikaduje“ říká se obyčejně.

Jaderník jest veliký, ku stopce rozšířený a plochý (cibulovitý). Osa jest dutá, pouzdra široká a obsahují špičatá a válcovitá hnědá jádra.

Uzrává kolem července a na počátku srpna a drží se as 3 týdny, jest to tedy jedno z nejrannejších jablek a jest proto velmi hledané.

Strom roste zvláště v mládí velmi bujně a nebývá veliký; tvoří širokou a ploše kulovitou korunu. Větve jsou poněkud svislé. Jest velmi úrodný, roste v každé ku pěstování ovocných stromů způsobilé půdě, a daří se mu v drsných i v chráněných polohách. Netrpí rakovinou ani mrazem.

Letorosty jsou útlé, hnědé, poněkud tečkované a plstí pokryte. Dřevné pupeny jsou jehlancovité a přiléhají ke dřevu. Listy jsou velmi veliké, znatelně ozubené a na spodní straně plstnaté.

Palístky jsou krátké a čárkovité.

Květy jsou prostředně veliké a bílé a jen před rozvitím růžové.

Hodí se k povšechnému vysazování zvláště poblíže velikých měst, kde lze uzrálé plody v krátké době na trhu zpeněžiti. Jest to jablko pro tabuli i pro trh, jakož i k dělání křížalek.

České ovoce, Díl I.: Jablka: výběr pro Království české k pěstování nejvíce se hodících 50 druhů jablek, František J. Thomayer, vydavatel Fr. Thomayer, Praha, 1894

Astrachán bílý v knize Deutsche Pomologie

Původ a výskyt: poté, co bylo přivezeno do Německa z jižního Ruska v minulém století je nyní velmi rozšířený v Lieflandu, Švédsku a také v některých oblastech Německa. Na sedmém setkání německých pomologů a ovocnářů v Trevíru v roce 1874 byl doporučen k pěstování.

Literatura a synonyma:
1. Glacée d'Été (Nicolas de Bonnefond, le Jardin francais, 1653, strana 107).
2. Astrakanischer Sommerapfel (Diel VII. 77).
3. Glace de Zèlande (Lindley, Guide to the orchard and kitchen garden, 1831, No. II).
4. Transparent de Zürich (Congrès pomologique, Session de 1839).
5. Astracan blanche (André Leroy, Dictionnaire de pomologie, No. 19).
6. Weisser Astracan (Illustrirtes Handbuch der Obstkunde No. 28).

Plod: středně velký, asi 70 mm šířka, 55 mm vysoký, kulatý plod; břicho sedí trochu pod středem, zplošťuje se kolem stopky a stává se poněkud špičatým směrem ke kalichu.

Kalich: uzavřený; lístečky bělavé, dlouze zakončené; kalichová prohlubeň velmi plochá a ne široká, obklopená několika žebry, které se rovně šíří po plodu.

Lodyha: středně dlouhá, výrazná, často masitá, plstnatá; Lodyžní prohlubeň plochá, široká a pokrytá rzí.

Slupka: velmi jemná, vonící, slámově žlutá, často bělavá, lehce načervenalá nebo načervenalá pruhovaná na slunné straně volně visících plodů. Cikádové skvrny se zvenčí jeví jako žlutozelené, průsvitné; tečky četné, jemné, bělavé; Vůně slabě jahodová.

Dužnina: sněhově bílá, velmi jemná, měkká, šťavnatá, s vínově kyselou chutí. Když dozrají, některé plody začnou cikádovat a dužnina se stává průsvitnou a sklovitou.

Jaderník: duté, prostorné, obsahující oválná, dlouze špičatá semena. Cévními svazky ohraničená část dužniny je cibulovitá, ke stopce zaoblená, ke kalichu dlouze hrotitá; kališní trubice kuželovitá; Vlákna vznikající uprostřed.

Zralost a použití: dozrává koncem července a vydrží do konce srpna; jako nejranější odrůda pro trh a také velmi cenná pro stůl.

Charakteristika stromu: roste velmi bujně, tvoří širokou, kulovitou korunu, je raný a velmi plodný, daří se mu v každé půdě a dokonce i v drsných oblastech. Velké bílé květy se objevují brzy, ale nejsou citlivé.

Letorosty jsou štíhlé, hnědočervené, mírně vlnité; květní pupeny zakulacené kuželovité, vlnité; dřevní pupeny tupě kuželovité, přiléhavé; Listy velmi velké, oválné, krátce špičaté, silně zubaté, na spodní straně poněkud vlnité; Řapík středně dlouhý, slabý, s červeným nádechem; Palístky krátké, lineární.

Wilhelm Lauche, Deutsche Pomologie, Aepfel, Verlag von Paul Parey, Berlin 1882-1883

Pokud máte s pěstováním odrůdy jabloně Astrachán bílý osobní zkušenosti, napište nám, případně zašlete fotografie plodů, květů i stromů. Rádi v našem přehledu chybějící údaje i fotografie doplníme a zveřejníme.