Jabloň Astrachán červený

Vlastnosti odrůdy jabloní a jablek Astrachán červený

Pokud máte letos nadúrodu, budou vás možná zajímat způsoby využití letní sklizně jablek

Astrachán červený v knize Moravské ovoce

Původ a rozšíření
Vedle astrachánu bílého zaujímá mezi jablky letními přední místo astrachán červený. Jest to jablko u nás méně známé přes to, že jest to odrůda již velmi stará, snad tak stará jako astrachán bílý. Původu bude zajisté též ruského; nasvědčují tomu jak vlastnosti stromu tak i plodu. Získal-li si u našich pěstitelů veliké obliby astrachán bílý, nepochybujeme ani v nejmenším, že též astrachán červený se stane oblíbeným jablkem ve všech našich krajích, neboť má dobré vlastnosti, jest velice dekorativní, avšak při tom velice dobré ovoce. Poněvadž kolébkou jeho jsou kraje s drsným podnebím, možno jej bez obavy zavésti do všech krajin našich.

Poloha
Polohu i podnebí snese astrachán červený snad každou, pěstuje se v krajinách teplých i chladných. Ve vyšších polohách rodí plody pěknější nežli v polohách nižších, teplých. Ovšem v těchto polohách nutno voliti proň místa proti severním, přímým větrům chráněná.

Půda
Půdu nevybírá, daří se v půdě lehčí i těžší; v půdě těžší přináší plody trvanlivější, leč méně vybarvené. Přiměřené % vápna v půdě toho neb onoho druhu značně přispívá ku vývinu tohoto stromu a jeho plodů.

Vzrůst
Vzrůst jeví v půdě přiměřeně čilý. Již ve školce tvoří pěkné, bujně se vyvinující tvary. Korunu nemívá velikou, za to však pěkně kulovitou, ne hustou, tedy vzduchu, světlu a slunci přístupnou, proto velmi úrodnou. Letorosty tvoří prostředně silné, opatřené houževnatým listem.

Stanoviště
Astrachán červený jest odrůda způsobilá jen pro osazování zahrad ovocných uzavřených, hlavně proto, poněvadž záhy zraje a neobyčejně láká. Napolo odrostlé plody jsou již pěkně zbarveny a příliš nápadny.

Tvar stromu
V zahradách možno týž pěstovati jako vysokokmen, polokmen, jehlanec a také jako každý jiný zákrskový tvar. Zejména by se doporučovalo, pěstovati jej ve tvaru křovitém, bez zvláštního pravidelného řezu. Pro tento tvar se doporučuje proto, poněvadž nevyvinuje hustou korunu a následkem toho odrůstají plody stejnoměrně.

Květ
Kvete každoročně záhy jako mladý strom ; květy vzdorují dobře nepříznivé povětrnosti.

Ovoce
Plody rodí astrachán červený na vysokokmenech prostředně velké a na zákrscích pak až velké, tvar mívají dosti pravidelný; všimneme-li sobě dobře plodů, poznáme, že v mnoha případech upomíná na tvar astrachánu bílého, bývá přec však o něco tohoto sploštělejší. Od obkališí až k důlku stopečnému táhnou se široké, nenápadné hrany.

Kalich
Kalich jest velký, uzavřený, zelený, vlnatý a jest v mělké, hladké, poněkud rezivé prohlubince.

Stopka
Stopka jest prostředně dlouhá, silná, dužnatá a trčí v dosti hlubokém, rezivém důlku stopečném.

Barva
Barva slupky jest bledě žlutá, leč bývá po celém plodu, zejména vystaveném plnému slunci, zakryta zvláštní růžovou barvou, až do karmínova přecházející. Žíhání nebo pruhování chybí. V červeni jsou četné bílé, nápadné tečky, které dodávají plodu zvláštní ozdoby. Slupka jest velmi jemná, jemnější ještě nežli u astrachánu bílého a jest namodrale ojínělá. Jemnou látkou otřena, stává se nápadně lesklou. Plody ve stínu jsou též, avšak jenom mírně a mdle načervenalé. Vůně slupky jest příjemně růžová.

Dužnina
Dužninu má křehkou, šťavnatou, barvy bílé, u dobře vybarvených plodů pod slupkou načervenalé. Červeň tato protíná dužninu v některých případech až k jádřinci. Vůni má příjemně růžovou, chuti jest navinulé a okořenělé. Od astrachánu bílého liší se hlavně také tím, že necikaduje.

Dozrání a česání
Doba zrání jest na začátku srpna, a ve vyšších polohách 10—14 dní později. Česati se musí též asi 10—12 dní před uzráním a dá se uležeti do chladné komory neb sklepa ovocného. Plody na stromě dozrálé pozbývají vůně, moučnatí rychle a ztrácejí onu význačnou příjemnou chuť. Astrachán červený jest odrůda tabulová i hospodářská a jelikož má dužninu o něco hutnější nežli astrachán bílý, snese snáze delší dopravu. Pro svou výbornou jakost, krásné zbarvení bývá na trhu mnohem hledanější a dráže placen nežli každé jiné jablko letní. Určen pro trh musí se co nejopatrněji bez otření nádechu očesati, pokud jest ještě úplně tvrdý, aby jakoukoliv dopravu bez poškození vydržel. Ovšem přiměřený obal mu chyběti nesmí.

Zužitkování
V domácnostech se ho používá jen jako jablka tabulového. Na výrobu záchůvek čili konserv ovocných, upravených sušením, úpravu povidel neb výrobu vína se ho, poněvadž je velice cenné jablko, velmi zřídka používá.

Astrachán červený jest tedy odrůda velmi cenná a měla by se ze jména poblíž větších měst co nejvíce pěstovati.

Moravské ovoce: Pojednání o ovocných odrůdách doporučených ku pěstování v českých krajích markrabství Moravského, František Suchý, Český odbor zemědělské rady pro markrabství Moravské, Brno, 1907

Astrachán červený v Říhově knize České ovoce

0 původu Astrachánu červeného, který s bílým současně zraje, nelze se nic jistého dopátrati. Má se za to, že přineseno bylo k nám z ruských pobaltických krajů, odkudž se do Švédska, Norska, Finska a Severního Německa rozšířilo. V anglických spisech činí se o něm první zmínka as v roce 1816.

Kdy a jak se k nám dostalo, také nelze zjistiti, chybí v záznamech děkana Rösslera a staří němečtí pomologové o něm zmínky nečiní. Zvláštní jest také okolnost, proč nerozšířilo se tak všeobecně, jako Astrachán bílý, který se mu ani z dáli krásou vyrovnati nemůže, a jest známo jen sem tam ve větších zahradách. Zprávy, které se s mnoha obvodů sešly, znějí, že daří se nejen v půdách dobrých a hlubokých, nýbrž též i ve špatnějších i písčitých, ač neschází-li vláhy, všude kde jabloně vůbec růsti mohou. Rostou arciť mírněji, jeví malý přírůstek a dříve zestárnou, plodí však hojně, a třeba nerodily ovoce tak dokonalého jako jinde, přece velmi uspokojují. Jen přílišného sucha nesnesou, plody opadávají před úplným uzráním. Místo jest také každé dobré, ať v nížině co nejlépe položené, či vysoko v drsném podhoří, jen když jest proti silným větrům aspoň částečně chráněno.

Na silnice nelze ho doporučiti, dařilo by se i na nich zcela dobře, však lákavé, brzo zrající plody svádějí velice k mlsání. Za to hodí se do souvislých polních a domácích sadů, ve větším množství však jen tam, kde místní neb málo vzdálené trhy odbyt zajišťují. V domácích zahradách prospívají velice i stromy nízké, jak volnému vzrůstu ponechané, tak i uměle v jakýchkoliv, i nejmenších tvarech vedené; nutno však použíti stromků na jánčatech a jen tam, kde se jim více místa poskytnouti může, neb kde jest půda hubenější, na duzenách šlechtěné. Každému, kdo ve své zahradě s oblibou ranné jablka pěstuje, vřele se doporučuje.

Ve školkách rostou stromky velmi zdravě a bujně, pěkně do výše, tvoří rovné kmeny, které nezmrzají; později rozvětvují se řídce v poloveliké, vysoké, polokulovitá koruny a větve hojně plodonosnými větévkami obrůstající se později rozkládají a spodní pod tíhou plodů až sklánějí. Jakmile začnou ploditi, vzrůst se patrně mírní. Vysoké i nízké stromy začínají ploditi velice brzy a ve školkách často se stává, že i při nejbujnějším vzrůstu hojně plodů dají. V době květu zřídka zmrzají, takže rodí velmi pravidelně, jednou velmi hojně, po druhé málo, nikdy přespříliš, takže se plody stejnoměrně vyvinouti mohou, zřídka úplně odpočívají. Rakovinou zřídka kdy trpí, také i plísní byly ušetřeny, až v posledních letech se stává, že bývají na některých plodech, ač po skrovnu, drobné, černé, zeleně vroubené skvrny.

Letorosty narůstají prostředně silné, štíhlé, mírně zakřivené, pod oky sotva zřetelně zprohýbané a jemnou, špinavou plstí pokryté; po setření této se dosti lesknou, mají barvu hnědou, na slunečné straně až fialově hnědou, jsou zcela jemně vyvstalými, bělavými, čárkovitými tečkami dosti četně poseté a mají spodní část zcela jemně stříbřitě mramorovanou. Po letorostech hustě rozdělená oka jsou malá, ke konci o něco silnější, mezi nimi najdou se jednotlivě i zcela nevyvinutá, zcela přiléhají a pokrývá je šedá plst, jsou na patkách táhlých o málo výše, než jako oka jsou, vydutých, s třemi žebérky, která se hluboko táhnou a slabší letorosty mírně hranatěji, kdežto silnější jsou oblé. Květní, zcela malá, hubená poupata jsou kuželovitá, tupě zakončena a šedou plstí pokryta. Dvouleté i starší větve nabývají barvy olivově šedě zelenavé.

Největší listy, 90—100 mm dlouhé, 68—75 mm široké, bývají u spodu letorostů, ostatní jsou menší. Mají tvar opak vejčitý, také i široce eliptický, se zcela krátkou špičkou, jedna polovice bývá, ne však vždy, na úkor druhé mohutněji vyvinuta a na délku přesahuje u řapíku něco málo druhou; jemné chloupky pokrývají spodní strany, kraje mají zcela mírně kadeřavě zprohýbané a hruběji, dvojitě pilovitě zoubkované, řapíky, které na podzim rudnou, 25—40 mm dlouhé a bezpalisté. Na větévkách plodonosných bývají listy až 130 mm dlouhé, však jen 60 mm široké a eliptické.

Na jaře jest odrůda tato z prvních, které vykvétají, a bledě růžová poupata dávají v rozpuku stromům vzhled mdle červenavý. Jednotlivé, bílé a jen nepatrně růžově stíněné, mělce miskovité květy, které se později rozkládají, jsou as 45 mm, po rozložení 50—60 mm široké a z plátků vejčitých tak sestaveny, že se tyto vzájemně sotva dosahují.

K zhotovení přiloženého barevného obrazu použito bylo prostředně velkých plodů s vysokých stromů v okolí Chlumce rostoucích, které byly 100—120 g těžké, vybrané pak váží až 150 g; poměr výšky k šířce jeví se as 55 x70 mm, jednotlivě, ač zřídka 60x68 mm. Největší a prostřední plody bývají více zploštělé, po jedné straně o něco nižší a mají temena širší než menší plody, které bývají zdánlivě vyšši, kulovitější, rovněž ke kalichu zúženější. V půdách špatných a drsných nebývají plody tak veliké, přece však 60—80 g těžké.

Poměrně velký, zavřený, neb téměř zavřený, zeleně a šedě plstnatý kalich sestaven jest z úštů širokých, vztyčených, které se u spodu vzájemně dotýkají, proti sobě kloní a dlouhé špičky ven převislé mají a vězí v široké, mělké, mírně žebérkaté jamce; vzniklá zde žebérka, obyčejně pět, táhnou se, kraj jamky mírně hrbolíce, zcela ploše, často sotva znatelně přes celý plod, aniž by kulatost průřezu více rušily.

Plody velké mívají stopky silné, zelené, šedou plstí pokryté, které sotva okraj jamek dosahuji, prostřední je mají slabší, často kostrbaté a tak dlouhé, že 8—12 mm z jamek vyčnívají, nejmenší je mívají ještě delší. Vězí vesměs v jamkách širších, mělčích, světlých, také i jemně porezavělých.

Plody, na stromech krásně modravě ojíněné, mají slupku jemnou, po otření pelu jako sklo lesklou, hladkou, až i málo kluzkou, mají barvu mdle bělavě žlutavou, často i více, bílou, ve stínu zeleně prokvetalou, větší díl, zvláště na straně sluncem ožehlé, často i celé plody, pokrývá nádherná, tmavá červeň, která se do stínu tečkovitě rozptyluje a jen na zcela malých místech spodní barvě pronikati dovoluje, mnohé plody jsou jako žíhané, jiné červeně mramorované, však najdou se i takové, na nichž spodní bělavá barva převládá. Bílé, v červeném nápadné, na polozastíněných místech červenavě vroubené, hojně po celém povrchu roztroušené, ke kalichu jemnější tečky, sličnost plodu ještě zvyšují. Na obraze není barva plodu tak skvěle vystižena.

Jemná, měkká, však hustá, šťavnatá dužnina má barvu bílou, někdy pod slupkou, zvláště ke kalichu něžně zarůžovělou, chuť málo zasládlou, více navinule nakyslou a dobrou.

Podkališní rourka táhne se nálevkovitě neb kuželovité hluboko; od ní se táhnou zelenavě žlutá, někdy i ke kalichu začervenalá, jaderník obkličující vlákna; jaderník má osu dutou, do níž se pouzdra, po stěnách natrhaná, úzkou štěrbinou otvírají; každé pouzdro chová jedno neb dvě polovelká, vejčitá, pěkně hnědá, však i nevyvinutá jádra.

Zraje současně s Astrachánem bílým; v posledních dnech července, některý rok o nějaký den dříve neb později začnou některé plody propadávati, při čemž slabě a jemně voní; tím dán pokyn, by se s česáním neodkládalo, poněvadž na stromech dlouho ponechaný plod rád často zmoučnatí. Také i pro dopravu jest lépe plody dříve otrhati, což díti se má velice opatrně, by zdobící je pel setřen nebyl; otrhané plody neudrží se déle 14—20 dnů, pak ztrácejí lesk, svěží barvu, dobrou chuť a moučnatějí.

Na místech studených neb vysoko v horách dozrávají mnohem později, často až kolem sv. Václava. Hodí se ke všemu; k snědku jest dosti dobré, občerstvuje, v kuchyni se dá dobře upotřebiti, na trhu svojí krásou láká kupce a i dopravu snese v dobrém obalu bez větší škody.

V zahradách zemského pomologického ústavu v Tróji chová se pod jménem Astrakán červený čís. 18. Popisy nalézti lze: Moravské Ovoce čís. 2 Astrachán červený, Ovocnické Rozhledy 1914 str. 2 Astrachán červený, Handbuch der Obstkunde čís. 24, Lucas Die Wertvollsten Tafel- und Handelsäpfel čís. 5, Deutschland’s Apfelsorten čís. 207, všude Roter Astrakan; Leroy Dictionnaire de Pomologie čís. 20 Astracan rouge.

Z vedlejších jmen jsou známa: Milerosa ambigua, Rdeči Astrahanec, Oliwka czerwona, Astrachanskoje krasnoje, Abe Lincoln, Anglesse Pippin, Astracan rosso, Beauty of Wales, Carmin de Juin, Castle Leno Pippin, Deterling’s Early, Duke of Devon, Kaiserlicher Calvill, Hamper’s American, Pomeroy, Red Astrachan, Rouge d’Astrachan, Rouge Hâtive, Waterloo, Vermilion d’Eté.

Mimo původní ráz objevují se sem tam ojedinělé stromy, které překrásně, zcela tmavě červeně zbarvené plody rodí, aniž by se jinak od původní odrůdy lišily. Jsou to případy ojedinělé a nedala se odrůda tato šlechtěním ještě ustáliti.

České ovoce, Díl 3: Jablka, Jan Říha, Čs. pomolog. společnost Praha, 1919

Pokud máte s pěstováním odrůdy jabloně Astrachán červený osobní zkušenosti, napište nám, případně zašlete fotografie plodů, květů i stromů. Rádi v našem přehledu chybějící údaje i fotografie doplníme a zveřejníme.