Jabloň Blenheimská reneta

Vlastnosti odrůdy jabloní a jablek Blenheimská reneta

Blenheimská reneta (Reneta blenheimská)
v knize Moravské ovoce

Původ a rozšíření
Mohlo by se vytýkati normálnímu výběru odrůd ovocných pro naše obvody, že není v něm dostatek jablkových odrůd velkých, které zvlášť u našich pěstitelů oblíbeny jsou, ať jsou dobré chuti neb ne. Možné takové výtce zabráněno jest touto odrůdou, patřící mezi jablka velká a soustřeďující v sobě všechny nejlepší vlastnosti od dobrých jablek žádané.

Původu jest anglického, ale jest již rozšířena v celé střední Evropě. V Americe tvoří valnou část rozsáhlých tamějších plantáží jabloňových a přináší pěstitelům dobrý zisk. Na Moravě jest značně rozšířena a oblíbena a to hlavně pro svoji velikost a úhlednost. Nejvíce ze všech krajů našich pěstuje se na západní Moravě a daří se jí tam dobře.

Poloha
Reneta blenheimská prospívá dobře v západní Moravě, čímž jest tedy dokázáno, že i v jiných našich drsnějších krajích se může s dobrým prospěchem pěstovati, a domněnka, jakoby se dařila jen v teplých, chráněných polohách, není odůvodněna. Jediný rozdíl při chráněné a otevřené, chladnější poloze jest, že v prvé jest záhy úrodnou, kdežto v chladnějším místě sice strom velmi dobře roste, ale jest později a méně úrodný, avšak dosahuje za to vyššího stáří.

Půda
Jako se strom spokojí též s drsnější polohou, tak také nečiní zvláštních nároků na půdu; dostačí mu půda i štěrkovitá, je-li přiměřeně hluboká a není-Ii mokrá.

Vzrůst
Vzrůstu jest velmi bujného, tvoří velkou, širokou, nízkou korunu, silný kmen i větve v koruně. Dřevo kmene a větví není dost houževnaté a trpí zhusta rakovinou, proti mrazům a větrům jest však dosti otužilé. Letorosty vyvinuje velmi dlouhé a silné v menším počtu a proto nebývá koruna jeho hustá. Plodonosných větviček nasazuje dostatečně a jest tedy často úrodná. List má velký, tmavozelený a na spodní straně plstnatý. Ve školce roste bujně, leč netvoří docela rovné kmeny; tloušťky nabývá přiměřené.

Stanoviště
Vysazuje se jen do zahrad domácích neb velkých uzavřených štěpnic; na veřejná místa se nesází, poněvadž ovoce jest lákavé a strom nevyvinuje dost vysokou korunu.

Tvar stromu
Na stálé stanoviště se vysazuje ve tvaru vysokokmenném; polokmeny nebývají úhledné a široké větve by přílišně překážely při chůzi a obdělávání půdy kolem nich. Pro tvary zákrskové hodí se nejlépe; hodí se dobře pro jehlance, zákrsky keřovité, jako pro palmety, kordony a j. Zákrsky této odrůdy jsou velmi úrodné a rodí velmi velké a krásné ovoce.

Květ
Kvete málo, ale přes to rodí dobře a často, poněvadž květy se dobře oplodňují.

Ovoce
Ovoce rodí velké, až velmi velké, sploštělého neb kulovitého tvaru, povrch plodu není úplně hladký, zdá se, jako by byl hrubě hrbolovitý a nerovný; u všech plodů to ovšem není pozorovati. Změna tvaru plodu mívá za následek mylné pojmenování této odrůdy, jelikož se pěstuje několik druhů zlatých renet této podobných.

Kalich
Kalich má velký, otevřený, krátkolistý a jest v široké, dosti hluboké prohlubince; obkališí jest hladké, miskovité a někdy rezivé.

Stopka
Stopka jest dřevnatá, slabší a krátká a jest v hlubokém, úzkém, zhusta rezivém důlku.

Barva
Barva plodu jest zlatožlutá, na straně slunečné červeně žíhaná neb rozmytou červení úplně krytá. Četné tečky hnědé, skvrny rezivé zaviňují částečnou drsnost povrchu celého plodu. Slupka jest hladkáu plodu bez rzi, jinak jest poněkud drsná.

Dužnina
Dužnina při uzrání jest velmi jemná, chruplavá, tuhá, šťavnatá, barvy žluté a chuti sladce navinulé, okořenělé. Dužninou svojí řadí se dobře mezi renety zlaté a těžko činiti rozdílu ku př. mezi dužninou zlaté zimní parmény, renety orleanské a j. v. a odrůdou touto.

Dozrání a česání
Počíná zráti v prosinci a pří dobrém uložení se dá držeti do dubna. Se stromu se má bráti pozdě na podzim, podobně asi jako reneta kožená zimní, teprve v prvé polovici měsíce října, dříve očesána na lůžku vadne a nenabývá pravé chuti. Česati se musí opatrně, jednotlivě a pečlivě tříděná ukládá se do komory. Pro dopravu na trh balí se do papíru a vlny dřevěné, aby se nepomačkala, neboť jest přílišně citlivá a každé sebe menší poranění jest hned viditelno. Dobře zachovaná dosahuje na ovocném trhu a u obchodníků lahůdkami dobré ceny a rychlého odbytu jako ovoce stolní.

Zužitkování
Využitkovati se může různě; slouží hlavně za ovoce tabulové; plody jakosti třetí a čtvrté se mohou sušiti, víno z nich vyráběti a i povidla upravovati. Avšak asi nikdy nepřijde k tomu, aby se reneta blenheimská zužitkovala jiným způsobem, nežli jako ovoce stolní, protože i menší plody jsou úhledné a dají se jako takové dobře zpeněžiti.

Reneta tato by se měla pěstovati co nejvíce v našich ovocných zahradách a to nejen ku zvýšení zájmu pro naše ovocnářství, nýbrž též ku prospěchu pěstitelů samých.

Moravské ovoce: Pojednání o ovocných odrůdách doporučených ku pěstování v českých krajích markrabství Moravského, František Suchý, Český odbor zemědělské rady pro markrabství Moravské, Brno, 1907

Blenheimská reneta v Říhově knize České ovoce

Domovem této skvostné renety jest Anglie, kdež ji začátkem devatenáctého století jistý pekař v Old Woodstocku v hrabství Oxfordshirském, sousedícím se sídlem vévody z Marlboroughu, Blenheimem vypěstoval. Nese jméno dotyčného sídla „Bleinheimu“. V prvých letech bylo sice pod různými jmény šířeno, tato však zanikla. Všeobecně začalo se šířiti mnohem později. V Německu hojně se rozšířilo, u nás však nikoliv tou měrou, jak by se předpokládati mohlo, ač zavedeno bylo k nám již ke konci prvé polovice devatenáctého století. Sází se sice téměř ve všech našich klimatických obvodech, avšak jen jednotlivě a není známo, kde ve větším množství pěstováno by bylo.

Béře za vděk každou, pro jabloně dobrou půdou, jen vláha nesmí scházeti. Nejstatnější stromy nalézáme v těžší, jílovité neb hlinité půdě, třeba byla i s kamením hojně smíšena, i v lepších písčitých, vlhkých půdách odrůstá a plodí; jen suché půdy nesnese, neplodí a jestliže přece, plody předčasně spadnou; v těžké, nepropustné opět stromy rakovatí. Vzhledem k velikým plodům a že příliš pevně na stromech nedrží, má se voliti místo aspoň proti silným větrům chráněné; chladnější poloha neškodí, spíše jest mu na prospěch, plody jsou jadrnější a nekřenčí tolik pod slupkou. Nejlépe prospívá v polních a domácích souvislých sadech, kde se půda vzdělává a hnojí, tam bývá nejplodnější. Na silnice se pro široký vzrůst a vzhledem k velikým plodům nehodí. V domácích zahradách měly by se pěstovati hlavně volnému vzrůstu ponechané krsky, pak palmety, jest však nutno, by stromky šlechtěny byly na jánčatech. Přizpůsobuje se tvarům uměle vedeným, i nejmenším, že však dlouho neplodí, není tak oblíbeno.

Ve školkách rostou stromky velmi bujně a kolmo vzhůru, později na místo přesázeny, rozvětvují se mohutně v koruny bohatě listnaté, zprvu vysoké, postranní větve se však rozkládají a slabší až dolů se kloní. Hlavní větve rozvětvují se dále velice hojně, takže koruny houstnou a musí se často pročistiti; slabší větve obrůstají velice hojně krátkými, plodonosnými větévkami. Plodnost jen v některých krajinách uspokojuje, což jest asi složením půdy podmíněno. Na Chlumecku rostou v půdě s ornicí zcela mělkou, pod níž žlutá, kamením hojně promíšená hlína do značné hloubky a rodí zde vždy druhý až třetí rok hojně, nikdy příliš mnoho, za to stejnoměrné plody, mezi tím i dvě léta úhoří. V půdách na živiny bohatších velice bujně rostou a následkem toho později rodí, až vzrůst se umírní, pak plodí však hojně. Z příčiny této nedoporučuje se k pěstování ve velkém množství, zvláště ne tam, kde hledí se kliditi veliké množství ovoce bez ohledu na jeho hodnotu. Nemocemi a plísněmi netrpí, došly však stesky z obvodů krvavou mšicí zamořených, že jí bývá velice postiženo.

Letorosty narůstají zprvu dlouhé a silné, později kratší, téměř rovné, pod oky se velice mírně prohýbají, končívají se větším dílem silnější špičkou a černavě šedá plsť je cele pokrývá; po otření se lesknou, mají barvu černavě hnědou, na slunečné straně až hnědě fialovou. Jemný, stříbřitý závoj pokrývá je čárkovitě z větší části, takže spodní barva jen místy proniká. Bledě rzivé tečky rozptylují se nápadně, avšak řídce.

Krátká a široká, malá oka zcela přiléhají, mají šupiny červenavé, šedou plstí pokryté a jsou na patkách zcela nízkých, s třemi mohutnějšími, zcela krátkými, jindy hluboko se táhnoucími žebérky. Poměrně malá, vejčitá, květní poupata mají šupiny hnědě červenavé a dílem, ne však cele, šedě ochmýřené. (Viz obraz.)

Tmavě zelené, ze spod šedě vlnaté listy bývají as 90 mm dlouhé a 65 mm široké, okrouhle vejčité, až i přiokrouhlé, mají zcela krátké, jako nastavené špičky, kraje jaksi dolů přihnuté, hruběji, často dvojmo ostře pilovitě zoubkované a řapíky 15—20 mm dlouhé, s malými, kopinatými palisty. Na větévkách plodonosných bývají mnohem větší, as 125 mm dlouhé, 80 mm široké a vejčité, mají kraje taktéž ostře pilovité a delší řapíky.

Stromy vykvétají sedmý až osmý den jabloňového květu, kvetou vždy velice bohatě, nastydnou-li však květy, spadnou, což jest asi příčinou menší plodnosti. Jednotlivé, 45—50 mm široké, bílé a zcela málo zarůžovělé květy sestaveny jsou z plátků vejčitých, vzájemně se sotva dostihujících. (Viz obraz.)

Přiložený barevný obraz, dle plodů z okresní školky Chlumecké vzatých, znázorňuje velikost a tvar plodů se stromů vysokých ve váze 180—200 g; něco plodů jest vždy menších, málo jich však pod 130 g. Na krscích vyvinují se lépe, bývají daleko větší a plody až 500 g těžké nejsou vzácností. Tvarem velice málo se od sebe liší, jsou vesměs poněkud sploštělé a poměr k šířce jeví se as jako 75x85, také 70x90 a zaokrouhlují se na obě strany téměř stejně.

Široce otevřené, velmi rázovité kalíšky sestaveny jsou z úštů zeleně šedých, dole širokých a řídce rozestavených, které se zcela málo proti sobě kloní, ostré špičky ven převislé mají a vězí v jamkách širokých, miskovitých, mnohdy jako vykroužených, jindy zcela mírně nerovných, kulatost plodů bývá pravidelná a zřídka jenom nepatrně porušena.

Velké plody mívají stopky silnější a as tak dlouhé, že úrovně jamek dosahují, menší plody mají je slabší, delší, tak že až o 15 mm jamky přečnívají, všechny jsou zelenavé a rzivé, později přihnědlé a vězí v jamkách širších, nehlubokých, skořicově porezavělých; rez rozptyluje se souvisle i paprskovitě široko kolem a bývá velmi jemně šedě šupinatý.

Hladká slupka málo se leskne a se stromu má barvu zelenavou, později sežloutne, takže jest zlatě žlutá, strana sluncem ožehlá bývá krásně oranžově karmínově, ne však křiklavě pruhovitě a mramorovaně začervenalá, mnohé plody mají pruhy jen jako naznačené a mezi tím natečkované, jiné jsou živěji, také až skvěle zbarveny; plody zastíněné bývají jen mdle červeně pruhované a s druhé strany zelenavé. Šedě rzivé, drobné i hrubší, dílem hvězdovité, pěkné tečky rozptylují se na dolní polovici plodu řídce, ke kalichu hustěji a jsou drobnější. Mnohé plody bývají postříknuty jemnou, drobnou, světlou rzí, na některých najdou se malé, zcela ploché bradavky, jiné jsou úplně čisty.

Žlutavě bělavá, velmi jemná, hustá, však dosti měkká, šťavnatá dužnina má chuť výbornou, libě sladce navinutou, vonnou a skvostně renetově kořenitou. Nebývá každým rokem tak výborná a poznámka z r. 1896 zní: chuť byla málo kořeněná, aniž ji bylo možno přirovnati k ročníkům jiným.

Podkališní rourka jest široce nálevkovitá a zcela krátká, od ní se táhnou žlutavá, jaderník obkličující vlákna. Ten má osu dutou a pouzdra, po stěnách jemně a řídce natrhaná, se do ní štěrbinou otvírají; každé pouzdro chová jedno neb dvě, málokdy úplně vyvinutá jádra.

Má se česati až v polou října, jest potom chutnější a brzo trhané málo sice, však přece lehce zavadne, k jídlu dospívá začátkem prosince a udrží svoji znamenitou chuť a šťávu až do dubna.

Blenheimka jest vzácné jablko na stůl, jemuž jest zá roveň i okrasou. Taktéž i pro obchod má vzácné vlastnosti, jest značně veliké, má stejnoměrný tvar, krásnou barvu a hlavně pomačkání není na ní znáti. Naproti tomu má opět vadu, že pod slupkou křenčí, čemuž jsou zvláště z přehnojené půdy vzrostlé a největší plody náchylny. Bláha o ní napsal: Nevybírá sobě v poloze, ani v půdě, plodí však jenom prostředně, za to vyvinují se plody stejnoměrně velké a skvostné, pozdě zraje a nevadne.

V zahradách zemského pomologického ústavu v Troji chová se pod jménem Reneta blenheimská čís. 46 a čís. 355.

Popisy lze nalézti: Thomayer České Ovoce čís. 31, Moravské Ovoce čís. 24, Zahrada domácí a školní 1912 čís. 4 Všude Reneta Blenheimská; Handbuch der Obstkunde čís. 241 Goldreinette von Blenheim, Engelbrecht Deut. Apfelsorten čís. 514 Gold-Reinette von Blenheim, Lucas Die wertvollsten Tafel- und Handelsäpfel čís. 51 Goldrenette von Blenheim, Gaucher čís. 8 Goldreinette von Blenheim, Deutschlands Obstsorten Goldrenette von Blenheim, Leroy Dictionnaire de Pomologie čís. 57 Pomme de Blenheim.

Z vedlejších jmen jsou známa: Reneta z Blenheim, Blenheimská reneta, Prasomila Blenheimiensis, Beauty of Hants, Belle ďAngers, Blenheim, Blenheim Orange, Blenheim Pepping, Blooming Orange, Dredge’s Fame, Gloucester Pippin, Impératrice Eugénie, Kempster’s Pippin, Lucius Apfel, Northampton, Northwick Pippin, Orange Blenheim, Orange Pippin, Perle d’Angleterre, Postrophe, Prince of Wales, Reinette de Blenheim, Ward’s Pippin, Woodstock, Woodstock Pippin.

České ovoce, Díl 3: Jablka, Jan Říha, Čs. pomolog. společnost Praha, 1919

Blenheimská reneta v Thomayerově knize České ovoce

ůvod. Výborné jablko toto jest anglického původu a pochází z Old Woodstocku (v hrabství Oxfordském) nedaleko Blenheimu. Vypěstoval je tamní pekař ze semene. V té době přikládalo se mu jméno brzy toho, brzy onoho místa, až jméno druhé, t. j. Blenheimské zvítězilo. J. Turner předložil je dne 15. ledna 1819 londýnské zahradnické společnosti pod tímto jménem. Nyní jest rozšířeno po celé Anglii, Francii, Německu i u nás. Není však v Čechách dosud tak rozšířeno, jak toho právem zasluhuje. Zprávy, které jsme o něm obdrželi, zní velmi příznivě.

Orginály k malování zaslali nám ze Sichrova hospodářský ústřední ředitel Mašek a J. Říha z Chlumce.

Literatura a synonyma: lat. Pr. Blenheimensis. Burket. Jabloň II. str. 88. R. Blenheimská. První zmínku učinil o ní, jak jsme již pověděli, John Turner v Transaction of the hort Soc. Ill. str. 322, při názvu Blenheim Orange, Thompson Cat. 1842 č. 70. Nortwick Pippin, Léroy. Dict. pom. e. 58. Pomme de Blenheim a uvádí z anglického spisu následující synonyma: Blenheim Pippin, Woodstock pippin, Hogg the apple 1839 str. 38. Kempster’s pippin Thomas Guide pratique 1876 str. 346. Reinette de Blenheim a uvádí další synonyma: Blenheim, Blenheim Orange, Imperatrice Eugenie, Lucius-Apfel, Orange Blenheim, Orange pippin, Perle d’Angleterre, Woodstock, Luc. Ill. Handb. č. 241 Goldreinette von Blenheim, Dittrich III. str. 38. Pom. Mag. Tab. I. Blenheim, — Lauche. D. P. č. 36. Goldreinette v. Blenheim, — Dochnahl č. 609. Blenheimer Pepping, — Mathieu Nomcl. ch. 108. Reinette v. Blenheim, Stoll, oest.-ung. pom. Goldreinette v. Blenheim a překlad do češtiny Zlatá reneta Blenheimská.

Tvar. Jest to veliké jablko, zvláště při menší úrodě bývá veliké. Normální plod bývá 90 mm. široký a 70 mm. vysoký. Nejširší místo jest uprostřed plodu a odtud se plod zaokrouhluje stejnoměrně na obě strany.

Kalich jest široce otevřený, lístky jsou široké zelené a konce jich jsou převislé.

Prohlubina kalichu jest veliká a široká a při tom nepříliš hluboká; jest stejnoměrně zaokrouhlená, bez nepravidelných vyvýšenin, které jsou při tomto plodu vůbec vzácnými.

Stopka vyčnívá nad plod, jest tenká a na konci kyjovitá, jest dřevnatá a sedí v dosti hluboké, pravidelné a nálevkovité prohlubině. Hvězdovité, rzivé pruhy a skvrny vybíhají z prohlubiny.

Slupka jest hladká a dosti lesklá, po sčesání zelenavá a při uzrání zlatožlutá, často i žlutší než na naší tabulce. Na výslunní straně objevuje se rozbředlá karmínová červeň i krátké pruhy a četné tečky. Červeň není nikdy příliš sytá a při plodech jen poněkud zastíněných ztrácí se červeň až na nepatrné stopy, při zastíněných plodech pak úplně. Zadní plod jest asi normálně zbarven. Temné tečky jsou po plodu roztroušeny a někdy jeví se na něm i bradavice.

Dužnina upomíná na parménu zimní zlatou, kterou i předčí, jest tedy výtečné jakosti; jest tuhá, jemná, hutná a šťavnatá, světle žlutá, sladce ovinělá a hojně cukernatá.

Jaderník jest bezosý; pouzdra jsou poměrně neveliká a otvorem mezi sebou spojená. Stěny mají příční trhliny. Jádra jsou poměrně neveliká a hnědá. Oplodí jest dosti znatelné.

Uzrává na počátku prosince a udrží se do dubna v dobrém stavu. Jest to tabulový plod první třídy, ale hodí se dobře pro veškeré potřeby v domácnostech.

Strom roste již v mládí velmi bujně a tvoří veliké a široké koruny, hodí se proto lépe do sadů ovocných než k silnicím. Jest velmi úrodný a daří se mu i ve špatnější půdě. Byly s námi sděleny případy, že stromy rostly i v nepříliš dobré půdě — té půdy bylo totiž pouze 50 cm. zvýší a spodek byl štěrk. V příznivějších poměrech bývají plody větší. J. Říha z Chlumce n. C. a Proche v Sloupě, kteří plody ty delší dobu sledují, vyslovují se o tomto jablku s plným uznáním.

Hodí se pro vysokokmeny i pro tvary umělé, na svatojánčeti šlechtěné. Letorosty jsou silné, hnědočervené a hojně tečkované. Dřevné pupeny jsou zašpičatělá a přiléhají ku dřevu. Listy jsou veliké, vejčité, ostře ozubené a na spodní straně plstnaté.

Květy jsou bílé a malé.

České ovoce, Díl I.: Jablka: výběr pro Království české k pěstování nejvíce se hodících 50 druhů jablek, František J. Thomayer, vydavatel Fr. Thomayer, Praha, 1894

Blenheimská reneta v knize Deutsche Pomologie

Původ a výskyt: je anglického původu, náhodně nalezená v Oxfordshire. Protože byla poprvé distribuována z rezidence vévody z Malborough z Blenheimu, v jehož blízkosti se snad 100 let starý původní exemplář ještě před pár lety nacházel, dostal toto jméno. Toto cenné jablko je rozšířeno v Německu; Oberdieck na něj upozornil již na třetím setkání německých pomologů v Berlíně, ale až na 7. schůzi v Trevíru v roce 1874 jsem jej zařadil mezi 50 doporučených odrůd.

Literatura a synonyma:
1. Blenheim Orange, (John Turner, Transactions of the Horticultural Society of London, 1819, III. S. 322.)
2. Northwick Pippin, (Thompson, Catalogue of fruits cultivated in the garden of the Horticultural Society of London, 1842, S. 7. No. 70.)
3. Pomme de Blenheim, (André Leroy, Dictionnaire de Pomologie, No. 58.)
4. Goldreinette von Blenheim (Illustrirtes Handbuch No. 241.)
5. Goldreinette von Blenheim (Niederländischer Obstgarten Fig. 61).

Plod: velké, asi 80 mm široké, 75 mm vysoké, ploše kulovité jablko; břicho sedí trochu pod středem a zakulacuje se rovnoměrně směrem ke kalichu a stopce.

Kalich: otevřený, velký, lístky široké a tupé; Kališní prohlubeň plochá, široká, pěkně zaoblená, s málo záhyby na okraji.

Stopka: krátká, silná, stěží vyčnívající; Prohlubeň stopky nepříliš hluboká, odpovídajícím způsobem široká, málo rzivá.

Slupka: hladká, lesklá, zelenožlutá ze stromu, oranžově žlutá ve zralosti, na slunečné straně vymytá karmínově červená, pruhovaná a tečkovaná. Tečky slupky jemné, světle hnědé; některé plody vykazují jemné stopy rzi.

Dužnina: nažloutlá, jemná, křehká, šťavnatá, s výraznou kořenitou, vínově nakyslou cukrovou chutí.

Jaderník: dutá osa; Otevřená velká pouzdra, obsahující četná dobře vyvinutá, kulatě oválná, dlouho špičatá semena; část dužniny ohraničená cévními svazky cibulovitá, ke stopce stoupající, ke kalichu ostře zahrocená; kališní trubice, nálevkovitá, krátká; Vlákna vycházející ze středu.

Zralost a použití: vynikající stolní jablko, ale také velmi cenné pro hospodářství a trh; ke konzumaci bude vhodné v listopadu a při správném skladování vydrží celou zimu.

Charakteristika stromu: roste velmi bujně, tvoří velkou, široce klenutou korunu, dobře plodí, dobře se mu daří v každé půdě, i lehké písčité, není citlivý. Vhodný do pyramid, horizontálních kordonů a palmet na svatojánském kmeni mohu vřele doporučit, stejně jako k výsadbě na polních cestách.

Letorosty silné, hnědočervené, vlnité, silně proražené; Květní pupeny silné, tupě kuželovité, vlněné; Dřevní pupeny krátké, tupé, vlněné, přiléhavé; Listy velké, vejčité, špičaté, ostře zubaté, vespod vlnité; Řapík krátký, silný, vlnitý; Palisty lineární.

Wilhelm Lauche, Deutsche Pomologie, Aepfel, Verlag von Paul Parey, Berlin 1882-1883

Pokud máte s pěstováním odrůdy jabloně Blenheimská reneta osobní zkušenosti, napište nám, případně zašlete fotografie plodů, květů i stromů. Rádi v našem přehledu chybějící údaje i fotografie doplníme a zveřejníme.