Jabloň Červené tvrdé

Vlastnosti odrůdy jabloní a jablek Červené tvrdé

Červené tvrdé (Jablko červené tvrdé)
v knize Moravské ovoce

Původ a rozšíření
Podobno jest našemu panenskému čili kardinálce a také se napořád s ním zaměňuje. Rozdíl při pojmenování jest jenom ten, že mnozí panenskému říkají letní, a červenému tvrdému zimní panenské. S panenským jablkem dobře snáší soutěž a rozmnožuje a sází se dále vedle něho pilně a musí se proto zařaďovati vždy mezi naše nejlepší hospodářské odrůdy.

Původu prý jest nizozemského, odkudž před drahnou dobou se rozšiřovalo po Evropě. Pěstuje se nyní ve všech ovocnářských krajích evropských ve velkém počtu a udržuje se mezi prvními obchodními jablky.

Na Moravě se pěstuje jistě větší počet této odrůdy než panenského, leč neděje se tak vědomky, poněvadž se vysazuje za panenské. Jak již poznačeno, pěstuje se pod jménem „zimní kardinálka“, také je nazývají někde „kuzinotka“, „krvavé“ neb „krvouš“.

Poloha
Strom daří se lépe v krajinách výše položených horských jako v nížinách a rovinách; polohu snese sebe drsnější i větrnější, právě z takových poloh přichází na trhy ovoce jeho nejpěknější. Svojí způsobilostí pro horské kraje řadí se mezi nejlepší jablka horská, vlastnost to, která panenskému jablku chybí.

Půda
Půdu nevyhledává také přílišně úrodnou; spokojí se s každou pro jabloně poněkud způsobilou půdou. V půdě lehké brzy seslábne ve vzrůstu, a proto se má vysazovati do půdy těžší.

Vzrůst
Vzrůst má z mládí velmi bujný, později, když počne více roditi, valně seslábne ve vzrůstu a mívá pak jenom prostředně velkou, ploše kulovitou korunu. Kmen tvoří dost silný, též i větve v koruně jsou silné, jenom že přec pod tíhou plodu se schylují a tím povstává poněkud plochá koruna. U starších stromů vyrůstá z hlavních větví kostry koruny mnoho silných letorostů, kterých lze použíti při zmlazení stromu jako náhradu za větve odřezané. Prořezávání, kterého často koruna vyžaduje, zmlazování, přeroubování dobře snáší, rány tímto opatřením způsobené dobře se zacelují. Zmlazen může být několikráte za svého života. Letorosty má dlouhé, silné, tmavočervené a list velký, silný, na spodní straně plstnatý a hustě po letorostech rozdělený. Nemocím a jiným škůdcům dobře vzdoruje a jest vždy zdravý.

Ve školce roste vždy velmi bujně a kmeny mívá rovné a silné. Koncové pupeny každoročně vyzrávají tak, že je možno pěstovati do vysokokmenu také bez seříznutí.

Stanoviště
Vysazovati se může na všechna místa; daří se tak dobře v zahradě domácí jako při silnici, na pastvině jako v poli, vůbec jest to strom, který nepřivede žádného pěstitele do rozpaků, kam jej vsaditi, poskytne-li se mu přiměřená půda, prospívá všude náležitě. Pro osazování silnic jest zvlášť dobře způsobilý, třeba nevyvinoval korunu velkou a vysokou; jsou případy, kde jest nutno voliti stromy s korunami nižšími, jako jest to na př. u těch silnic, podél kterých se vedou telegrafní a telefonní dráty.

Tvar stromu
Na určitá místa se vysazuje jen ve tvaru vysokokmenném a měl by se vysazovat dostatečně vysoký, to jest kmen od kořenového krku ke korunce by nikdy neměl býti pod 200 cm vysoký. Jehlance nebo zákrsky keřovité této odrůdy rodí též pěkné ovoce, jsou velice úrodné, ale že jsou pro tyto tvary jiné cennější červené odrůdy, tak nelze pěstování jejich doporučovati.

Ovoce
Plody jsou velikosti prostřední, tvaru kuželovitého, kulovitého neb i vejčitého; dobře vyvinuté plody mívají též mírné, sotva znatelné široké hrany, které v některých případech dodávají jim tvar nepravidelný. Obyčejně jest ke stopce širší jako ke kalichu.

Kalich
Kalich má uzavřený, špičatý, kolem lístku vlnatý a jest v mělké a úzké prohlubince. Obkališí jest žebírkované neb hranaté, velmi často i rezivé. Dle obkališí snadno se rozezná tato odrůda od jablka panenského.

Stopka
Stopka jest krátká, dřevnatá, tenká a drží dobře na plodonoší, takže i ve větrnější poloze jablka neopadávají. Důlek stopečný jest hluboký, úzký a orezivělý.

Barva
Barva plodu jest v podzimku velmi neúhledná; červení krvavou, která více méně se po celém plodu buď v žíhách neb rozmyta rozprostírá, proráží základní barva žlutozelená, až když v zimě plod dozrává, počíná se barva jeho jasnit a nabývá krásně purpurové červeně se zlatožlutou základní barvou. Čím více jsou plody zastíněny, tím jsou žíhanější, a čím více ve slunci, tím více krvavě zbarvené. Rezivé skvrny a tečky jsou porůznu po celém plodu. Slupka jest dost jemná, pevná a při uzrání plodu poněkud mastná.

Dužnina
Dužnina jest nazelenalá a při uzrání žlutobílá, u některého plodu pod slupkou i načervenalá, jemnozrnná, chruplavá, šťavnatá, chuti sladkonavinulé, slabě okořenělé; později na jaře počne dužnina moučněti a ztrácí velice na chuti, aniž by to bylo na vzezření plodu pozorovati.

Dozrání a česání
Uzrává u nás a možno je jísti již v prvé polovici listopadu a udrží se dobře uloženo do května, aniž by vadlo neb nahnívalo. Trhá se jednotlivě a uchovává přes zimu ve sklepě neb komoře ve větších vrstvách.

Vývozní jablko jest to výborné, snese každé balení i dopravu. Obchodníci ovocem rádi je kupují, jenom že přec neplatí za ně takové obnosy, jako za jablko panenské, odvolávajíce se na jakost dužniny a lepší dopravní způsobilost.

Zužitkování
Na našich trzích se prodává za panenské a dobře se za ně udává. V domácnosti slouží jako jablko tabulové, kuchyňské, víno se z něho vyrábí a také se suší.

Červená tato odrůda jest velice oblíbena v hlavních městech německých a má proto každoročně dobrý odbyt; kdyby všemi jablkovými odrůdami obchod váznul, červená jablka jdou vždy dobře na odbyt a k těm patří i tato odrůda. Záhodno tedy by bylo ještě více toto jablko rozšiřovati a pěstovati.

Moravské ovoce: Pojednání o ovocných odrůdách doporučených ku pěstování v českých krajích markrabství Moravského, František Suchý, Český odbor zemědělské rady pro markrabství Moravské, Brno, 1907

Červené tvrdé v Říhově knize České ovoce

O tomto všeobecně známém jablku není třeba mnoho psáti. Kde a jak vzniklo, nikdo neví, známo jest však od pradávna. Leroy domnívá se, že pochází z Hollandska, Němci tvrdí, že jest to odrůda jejich a právě takým právem můžeme i my je sobě přivlastňovati. Neví se ani, od kdy se pěstuje, že však již odedávna, toho důkazem jsou prastaré, veliké naše stromy, jichž takový počet se po našich sadech nalézá, jako žádné druhé odrůdy. Oblíbenost tu lze přičítali jen tomu, že jablko toto spokojí se se vším. Každá půda jest mu dobrá, ať jest suchá nebo vlhká, živná aneb hubená, spokojí se i se štěrkem, jen když aspoň poněkud hlínou promíšen jest. Jen v krutých, nepropustných jílech špatně prospívá. Není tím ovšem vyloučeno, že by se snad za lepších poměrů nedařilo, naopak, čím lepší půda, tím statnější stromy, které tím větší ovoce skýtají. Však kde již nechce nic jiného růsti, Červená jabloň přece ještě roste. Pěstovati by se měly jen stromy vysoké, v sadech, polích, podél příkopů, na silnicích, stráních, všude, kde jiné druhy špatný užitek skýtají; na místech větrům otevřených, vysoko v pohořích, vůbec na místě každém, kde ovocný strom vydrží. Zato v zavřených, dusných zahrádkách špatně se mu vede, brzo rakovatí a odumírá, chce míti volnost. K pěstování krsků se nedoporučuje, jest dosti lepších jiných odrůd.

Ve školkách rostou stromky bujně, kolmo do výše, tvoříce statné, kuželovité kmeny, rozvětvují se mohutně kolmo do výše v koruny veliké, jichž větve se později poněkud od klánějí, takže koruna nabývá tvaru vysoko kulovitého. Po letech mají se koruny hlubokým řezem zmladiti, k čemuž pobádá ta okolnost, že po větvích začnou náhle vyráželi bujné letorosty, „vlky“ zvané, které dávají jaksi pokyn, by se zmlazením se neotálelo. Stromy vyraší pak znovu mohutně a záhy opět plodí. Roditi začínají velmi brzo, 3.—4. rok po vysázení, a plodí pak ob rok velice hojně, často tolik, že plody příliš drobné zůstanou а k výrobě jablčáku spotřebovati se musí, mezitím plodí málo a zřídka se stane, že by vůbec úhořily. Stromy jsou na volném vzduchu všude až do pozdního stáří zdravé a zřídka rakovatí, zato plísně začínají v posledních letech poškozovati listy, následkem čehož často v polou léta z polovice opadají. Plody jsou tohoto zla dosud ušetřeny a jsou úplně čisty.

Letorosty narůstají dlouhé a štíhlé, ke konci slábnou, pod oky se zcela mírně prohýbají a černavá plsť je pokrývá; barvu mají světlehnědou, ve stínu zelenavě hnědou a jemný, stříbřitý závoj pokrývá dolejší jich část; jemné, žlutavé tečky rozptylují se řídce a nenápadně.

Velká, jak dlouhá tak široká oka přiléhají, špinavě šedá plsť je kryje a jsou na patkách o málo než oka vyšších, klínovitě prohnutých, s třemi mohutnějšími, delšími žebérky.

Poměrně malá květní poupata, jichž se velké množství vyvinuje, jsou štíhlá, červenavě hnědá a tmavě šedá plsť je pokrývá. (Viz obraz.)

Poměrně velké, tmavě zelené, lesklé, na spodní straně vlnaté listy bývají as 90 mm dlouhé a 67 mm široké, mají tvar široce a okrouhle vejčitý, krátké, jako nastavené špičky, hruběji, často dvojmo tupě pilovitě zoubkované kraje a as 20 mm dlouhé, delšími, kopinatými palisty opatřené řapíky; jiné bývají menší, zužují se do delších, klínovitých špiček, takže mají tvar více vejčitý. Na větévkách plodonosných bývají při stejné šířce o hodně delší, mají tvar eliptický, kraje mnohem drobněji zoubkované a delší, slabší řapíky.

Stromy vykvétají pátý, šestý den jabloňového květu, kvetou vždy velice hojně, zdlouhavě, což vždy jakousi úrodu zajišťuje; karmínová poupata dodávají jim v době rozpuku krásného růžového vzhledu. Jednotlivé, 40—43 mm široké, červenavé a bělavě prokvétalé květy sestaveny jsou as tak, že plátky vzájemně se nedosahují. (Viz obraz.)

Připojený barevný obraz zhotoven byl dle plodů se starých stromů v okolí Chlumce n. Cidl. rostoucích a znázorňuje plody střední velikosti při velké úrodě ve váze 90—100 g, většina jich zůstane ještě menší, při skrovnější úrodě bývají naopak větší, vážíce až 120 g. Těžší plody objevují se jen výjimkou. Tvarem liší se jen tak dalece od sebe, že mnohé plody bývají zdánlivě vysoké, ve skutečnosti jsou však jak vysoké, tak i široké, k temeni se více zúžují a mají tvar vajíčka, jiné bývají o něco nižší než širší, mají témě o něco širší, čímž zdají se více okrouhlými. JednoLlivě najdou se skutečně plody, které jsou vyšší než širší; jedna strana bývá vždy o něco nižší.

Zavřené, zřídka pootevřené, zelenavé a zahnědlé, vlnaté kalíšky sestaveny jsou z úštů širokých, které se u spodu k sobě tísní, proti sobě se kloní, vztyčují se, mají suché špičky ven převislé a vězí v jamkách menších, ploše žebérkatých; některá z těchto žebérek táhnou se zcela ploše přes celý plod, aniž kulatost jeho rušila.

Velké plody mívají stopky silné, napolo zdužnělé a zcela kratičké, menší je mívají slabší, dřevnaté, červenavé a as tak dlouhé, že jamky o 5—8 mm přečnívají. Jamky bývají poměrně široké a dosti hluboké, zelené a jemně, často jaksi kruhovitě porezavělé, mnohdy rozptyluje se rez z nich paprskovitě kolem.

Hladká, mnohdy až kluzká slupka se leskne a bývá jednak dle stáří stromu, jednak i dle půdy, v níž strom roste, různě zbarvena. Základní barva bývá zelenavá a později žloutne. Se stromů mladých bývají plody často jen na slunečné straně, jindy kol kolem, pěkně nahnědle karmínové pruhované, jiné mají slunečnou stranu tmavě červenou a do stínu rozptylují se bledší pruhy, najdou se však též plody zvláště na stromech starých, které jsou celé tmavě červené. Většina plodů bývá rzi prosta, najde se jich však dosti, po kterých bývá roztroušena jemná rez, na způsob řidší neb hustší síťky. Šedé, jemné tečky rozptylují se řídce a zcela nenápadně.

Dosti jemná dužnina bývá bělavě žlutavá, se starších stromů někdy jen zcela málo, jindy více, zvláště směrem ke kalíšku pěkně začervenalá, hustá a tuhá, později měkčí a šťavnatá, má chuť dosti dobrou, prostě sladce navinulou.

Podkališí má tvar nálevky s úzkou, hlubokou rourkou, od něho se táhnou zelenavá, zřídka růžová, jaderník obklopující vlákna. Ten má úzkou, dutou osu, do které se dosti prostranná, po stěnách řídce natrhaná pouzdra uzounkou štěrbinou otvírají, bývají však i zcela zavřena; každé pouzdro chová 1—3 plně vyvinutá, baňatá, ostře zakončená hnědá jádra.

Češe se zároveň s Panenským v prvé polovici září a nikdy nevadne. K potřebě dospívá a při tom libě voní koncem prosince, dle předchozího léta i o něco dříve a udrží chuť i šťávu až pozdě do léta. K jídlu jest později, kdy již jiná jablka nejsou, dosti dobré. V obchodě si ho pro pěknou, červenou barvu a výbornou vlastnost, že lze je beze škody zcela bez obalu i daleko zasílati, velmi váží. Po veliké úrodě zbývá obyčejně množství drobných plodů, které se dají jako jiné na všemožný způsob spotřebovati, zvláště k výrobě jablčáku výborně se hodí any dávají dobrý nápoj zlatěžluté barvy.

Mezi lidem má jméno „Panenské“, a to z té příčiny, že se po rozkrojení rdí jako panenka, a jen místy jmenují je správně a krátce „Červené“. Vedle této odrůdy vyskytují se stromy, které skýtají plody vždy úplně tmavě červené a po rozkrojení uvnitř krásně začervenalé, této odrůdy si sadaři více váží. Němečtí autoři učinili z míšence tohoto zvláštní odrůdu, popisujíce ji pod jménem „Der Blutapfel“ (Krvavé jablko), což dalo podnět k tomu, že použito bylo jména „Krvouš“ ve Stohově Oester.-ung. Pomologie.

Bláha o něm poznamenal, že jest pro veškeré polohy a půdy a nejtrvanlivější z jablek.

V zahradách zemského pomologického ústavu v Tróji chovají je pod jménem Tvrdé červené čís. 111.

Popisy lze nalézti: Thomayer České Ovoce čís. 6, Morav. Ovoce čís. 38 Jablko červené tvrdé, Handbuch der Obstkunde čís. 383, Engelbrecht Deutschlands Apfel sorten čís. 506 Purpurrother Cousinot, Leroy Dictionnaire de Pomologie čís. 126 Cousinotte Rouge d’Hiver, Deutsches Obstcabinet Grosser Rother Pilgrim.

Z vedlejších jmen jsou známa: Kardinálka zimní (na Moravě), Krvavé, Krvouš, Kuzinotka, Buraczek, Milerosa purpurea, Carmosinroter Kastanien Apfel, Cluster Apple, Cousinotte Rouge-Pourpre, C. Rouge-Pourpre d’Hiver, Doxaner Rote R., Doxener Rote R., Eisen Apfel, Englische Büschel R., Gemeine R., Grosser Roter Pilgrim, Jagd Apfel, Koller Apfel, Petite-Cousinotte d’Hiver, Pretiosa, Purpurroter Winter Cousinot, Rhoner, Roode Schager, Roode Zoete, Rote R., Roter Henscher, Roter Taffet A., Taffetas Rouge.

České ovoce, Díl 3: Jablka, Jan Říha, Čs. pomolog. společnost Praha, 1919

Červené tvrdé v Thomayerově knize České ovoce

ůvod. „Červené“ jablko (tak jmenuje je náš lid) jest u nás vedle panenského nejrozšířenější. Počet stromů jablka červeného tvrdého v Čechách vysázených nelze ani přibližně odhadnouti. Pěstují se v horách, na rovině i v uzavřených zahradách. Také nelze stanoviti, jak dlouho jest již u nás v Čechách známo, aniž kdo bezpečně pověděti může, odkud pochází. Němečtí spisovatelé tvrdí, že jest „jistě“ německého původu a že pochází dle všeho z Braniborska anebo z Hanovru. Země tyto sousedí s Holandskem a holandský pomolog Herman Knoop praví již ve své Pomologii (str. 16.) r. 1766 že se toto jablko v jeho vlasti všeobecně pěstuje a že jest jako výborný plod velmi váženo. Léroy, který cituje ve svém díle Diction. pom., 1873, č. 26 autora Knoopa, přidává se k náhledu, že jest jablko to původu holandského.

Literatura a synonyma. Ku konci minulého a na počátku tohoto století popisovali autoři jako Diel a jiní toto jablko pod různými jmény. Velmi často jmenovali je „červená reneta“, ač to reneta není. Totéž shledali Léroy i Lucas-Oberdieck. Proto někdy ani nelze bezpečně určiti jméno, pod kterým jablko červ. tvrdé popisovali. Latinsky: Milerosa purpurea. Česky: červené j. J. červené tvrdé. Burket Jabloň str. 79. Tvrdé červené. Knoop 1766, pomol. str. 16., tab. VIII., Purpurrother Winter-Cousinot. Mayer pomona francon. 1776-1801., III., str. 71., Purpurrother Wintercousinot, ale též jako: Petite Cousinotte ďhiver. - Mas Ie Verger, IV., č. 65., Cousinotte rouge pourpre a Taffetas rouge. - Léroy Dict. pom., čís. 126., Cousinotte rouge ďhiver. Thomas Guide prat. 1876, str. 323., Cousinotte rouge pourpre a uvádí následující synonyma: Cluster Apple (chybné), Cousinotte rouge-pourpre ďhiver, Doxener Rothe Reinette, Englische Büschreinette. — Diel, V., str. 30., Purpurrother Wintercousinot, ale popisuje je též při jméně XI., str. 103., Englische Büschelreinette. Luc. Oberdieck. Hanob. str. 243., č. 283., Purpurrother Cousinot a uvádí: Jagdapfel, Rother Heuscher, Doxaner Reinette, název tento obdržel z Prahy, z Lieglova spisu vyjímá: Rother Taffetapfel, Pretiosa, u Dochnahla poznal je při jménech Gemeine Reinette, Rothe Reinette, avšak Dochnahl při čísle 474. uvádí Purpurrother Cousinot a přikládá jméno Eiserapfel (chybně), Blaue Reinette a Cousinette. Lauche D. Pomol., č. 9., Purpurrother Cousinot, synonyma: Grosser rother Pilgrim .— Stoll oester.-ung. pom. Purpurrother Cousinot a překlad do češtiny „Krvouš“. — Engelbrecht Deutsche Apfelsorten, str. 559, č. 506, Purpurrother Cousinot. — Mathieu, Nomencl. pom., str. 103., Rhoner, Roode Schager, Roode Zoete, Koller.

Z českých synonym uvádíme konečně (názvy vyjmenované na pomol. sjezdu Ml. Boleslavském) nachový Cousinot, cibulové? falešné, panenské a šípkové? (Jména ta přináležejí jiným jablkám).

Tvar. Originály naše pocházejí od Valeše ze Sázavy a Valeše z Králové Hradce, Pištory z Domousnic, Bláhy z Troje, Šimana z Libějic, Říhy z Chlumce a Thomayera z Trhanova.

Tvar jest zdánlivě vysoký, nejširší místo nalézá se pod středem blíže ke stopce, ke kalichu bývá povždy o něco více zúžené než ku stopce. Bývá as 68 mm. široké a 65 mil. vysoké.

Kalich jest polo neb zcela zavřený, lístky kalichu jsou špičaté a tvoří chocholku.

Prohlubina kalíšku jest úzká a hluboká a nepatrnými vyvýšeninami opatřená.

Stopka vyčnívá nad prohlubinu, jest tenká, hnědozelená; prohlubina stopky jest hluboká, poměrně veliká, tvaru nálevkovitého.

Slupka jest hladká a lesklá, zprvu žlutozelená, později ale žlutá a karmínově zbarvená, tak že žlutá barva jen místy vyniká; pruhy jsou četné a široké a zvláště na méně vybarvených plodech velmi znatelné. Červené tečky objevují se po celém plodu; na některých lze pozorovati i rzivé skvrny i tečky, hojná síťkovitá rez objevuje se jen zřídka na některých plodech.

Dužnina jest bělavě zažloutlá, ze starších stromů jsou plody někdy pod slupkou začervenalé; jest jemná, šťávnatá, na cukr bohatá a nakyslá; chuť její jest příjemná, postrádá ale aromatické příchuti.

Jaderník jest bezosý, ale pouzdra jsou jen málo pootevřená, tak že se stěny jich u osy stýkají, jsou však prostranná a obsahují dobře vyvinutá, hnědá ovální jádra; svazky cevné jsou dobře znatelné a tvoří hranici různě zbarvené dužniny. Rourka kalíšková má podobu ploché nálevky.

Uzrává v listopadu a vytrvá až do léta.

Strom roste již ve školce velmi krásně rovně do výšky, tvoří vysokou korunu, větve se ale velikou úrodou sklánějí a hluboko ohýbají. Z ohnutých větví vyrůstají velmi rády nové silné větve přímo vzhůru, čímž strom sám naznačuje, že má býti občas zmlazen. Letorosty jsou silné, rovné, hnědě červené, málo plstnaté, dřevné pupeny jsou špičaté a plstnaté, květné pupeny jsou silné, tupě kuželovité; listy jsou ve spod plstnaté, veliké a vejčité, silně ozubené; květy jsou růžové.

Daří se v každé půdě a v každé poloze a hodí se do sadův i stromořadí, jest to jedno z našich nejlepších vývozních jablek, snese dobře časné otrhání aniž by vadlo.

České ovoce, Díl I.: Jablka: výběr pro Království české k pěstování nejvíce se hodících 50 druhů jablek, František J. Thomayer, vydavatel Fr. Thomayer, Praha, 1894

Červené tvrdé v knize Deutsche Pomologie

Původ a výskyt: je pravděpodobně německého původu a docela běžné pod širokou paletou jmen; toto je nejběžnější v provinciích Braniborsko a Hannover. Oberdieck upozornil na toto mimořádně udržitelné ovoce již v Görlitzu; ale teprve v Trevíru byla zařazena na 7. setkání německých pomologů mezi 50 odrůd hodných doporučení.

Literatura a synonyma:
1. Purpurrother Winter-Cousinot (H. Knoop, 1766, VII. S. 16)
2. Cousinotte rouge d'hiver (André Leroy, Dictionnaire de Pomologie No. 126).
3. Purpurrother Winter-Cousinot (Diel A—B. V. S. 30.)
4. Englische Büschel-Reinette (Diel XI. S. 103).
5. Purpurrother Cousinot (Illustrirtes Handbuch der Obstkunde No. 383).
6. Grosser rother Pilgrim (Illustrirtes Handbuch der Obstkunde No. 427).

Plod: středně velké, asi 65 mm široké, 70 mm vysoké, vysoce vyhlížející jablko; břicho sedí mírně pod středem; plod se směrem ke stopce zplošťuje a směrem ke kalichu se postupně zužuje.

Kalich: uzavřený nebo pootevřený; letáky zůstávají zelené, vlnité, špičaté; Kališní prohlubeň plochá, úzká, obklopená záhyby, které někdy přecházejí přes plod jako ploché vyvýšeniny.

Stpka: krátká, sotva vystupující, zelenohnědá, vlněná; Prohlubeň stopky hluboká, odpovídajícím způsobem široká, zelená a často červenohnědá.

Slupka: hladká, lesklá, světle žlutozelená ze stromu, ve zralosti ke skladování žlutá, ale tak hustě pokrytá červenými pruhy a červenými tečkami mezi nimi, že se jeví téměř úplně červená, na slunečné straně téměř krvavě červená. Skvrny jsou vidět jen zřídka, ale mnohé plody jsou místy pokryty nažloutlou, síťovitou rzí.

Dužnina: žlutavě bílá, pod slupkou někdy načervenalá, jemná, šťavnatá, s vínovou, lehce skořicově cukrovou chutí.

Jaderník: duté osy; pouzdra poněkud otevřená, prostorná, obsahující dobře vyvinutá, kulatě oválná, krátce špičatá, hnědá semena; část dužniny ohraničená cévními svazky cibulovitá, ke stopce zaoblená, ke kalichu krátce zašpičatělá; kalich nálevkovitý; Vlákna vznikající uprostřed.

Zralost a použití: vynikající hospodářské ovoce, ale také oblíbené ke konzumaci syrové; jejich skladová zralost začíná v prosinci; trvá až do léta.

Charakteristika stromu: roste velmi bujně a tvoří krásnou, kulovitou korunu, je extrémně úrodný, není citlivý, daří se mu v každé půdě a doporučuje se k výsadbě na polních cestách i v drsných oblastech.

Letorosty silné, hnědočervené, poněkud vlnité, slabě proražené; ovocné pupeny silné, tupě kuželovité, vlnité; dřevné pupeny špičaté, vlněné; Velké, vejčité listy, silně zubaté, zespodu vlnité; Řapíky dlouhé, silné, načervenalé, vlnité; Palisty dlouhé, lineární; Květy krásně načervenalé.

Wilhelm Lauche, Deutsche Pomologie, Aepfel, Verlag von Paul Parey, Berlin 1882-1883

Pokud máte s pěstováním odrůdy jabloně Červené tvrdé osobní zkušenosti, napište nám, případně zašlete fotografie plodů, květů i stromů. Rádi v našem přehledu chybějící údaje i fotografie doplníme a zveřejníme.