Jabloň Charlamowski

Vlastnosti odrůdy jabloní a jablek Charlamowski

Charlamowski (Jablko šarlamovské) v knize Moravské ovoce

Původ a rozšíření
Jablko šarlamovské. Vlastně by se mělo psáti u tohoto jablka „Charlamowski“, též je označují jako „Charlamowský“. Nechť již se vyslovuje jakkoliv, vše nasvědčuje tomu, že původ jeho jest asi ruské Polsko. Z jižního Ruska asi nepochází, jak se mnozí domnívají; jihoruské odrůdy jablek jsou choulostivější a pěstování jejich způsobuje u nás dosti obtíží, kdežto šarlamovské jest odrůda velmi otužilá.

Jablko toto jest již původu velmi starého a jest divno, že není ještě tak rozšířeno, jak by toho zasluhovalo. Příčina bude asi ta, že dozrává v době, kdy trh ovládá ovoce peckovité, jako různé slívy a p. Tou dobou též přichází na trh již mnoho ranných hrušek a tak zůstává nepovšimnuto.

Poloha
Pro naše střední a vyšší polohy jest, přímo řečeno, neocenitelné, v polohách teplých jest sice velmi úrodné, leč zůstává mnoho plodů malých a trpí velice červivostí. Mírné svahy v polohách středních anebo poněkud chráněné svahy proti přímým severním větrům v polohách vyšších jsou nejlepším jeho stanovištěm. V česko-moravské vysočině, kterou považujeme za nejméně příznivou pro ovocnářství, daří se dobře, jedině mu vadí, že tvoří slabší kostru koruny a ta podléhá stálým, známým planinovým větrům a bývá sehnána k jedné straně. Že však jako jablko letní jest přílišně lákavé, musí býti vysazováno do zahrad uzavřených, jež obyčejně příznivě položeny jsou. V tomto případě bez obavy možno je vysazovat i do bouřlivějších poloh.

Půda
Půdu ovšem má rádo dost úrodnou, poněvadž veliká úrodnost vyžaduje mnoho živných látek. V dostatečně úrodné půdě vyvinují se plody až velké, v slabší půdě zůstanou drobnými. Nemusí to býti ani půda hluboká, jenom když jest dosti živná, nezakořeňuje se příliš do hloubky. Proto jest vděčným za každou živinu, která se jemu přihnojováním poskytne.

Vzrůst
Strom jest vzrůstu prostředního, tvoří nevelkou, kulovitou korunu. Kostra její, jak již řečeno, jest, ač je přímý vzrůst, slabší a řidší, tak že může vzduch i světlo volně do koruny proniknouti. Kmen, nepříliš silný, bývá rovný a houževnatý, není známo, že by kdy byl trpěl mrazem. Letorosty jeho jsou prostředně silné, červené a nápadně tečkované, čímž se značně liší od druhých odrůd. List mívá dosti veliký a tuhý, pozorovati to také dle toho, že netrpí různými parasity.

Stanoviště
Litovati jest, že tato výborná odrůda musí se omezovati doposud na pěstování v zahradách uzavřených; kdyby poměry dovolovaly a mohla se též vysazovati do polí, bylo by velice dobře, neboť jest pro osazování veřejných míst velmi způsobilá. Ovoce jest velmi lákavé; z daleka již dráždí kolemjdoucího pěkná barva plodů.

Tvar stromu
Pěstuje se jako vysokokmen, polokmen a též ve všech zákrskových tvarech. Obzvlášť se hodí pro pěstování tvarů malých jako kordonů 1- a 2ramenných, palmet а p. V květináčích působí jablko šarlamovské každému pěstiteli mnoho radosti tím, že jest velmi úrodné.

Květ
Kvete bohatě, skoro každoročně a při svém květenství má tu dobrou vlastnost, že rozkvétá později a dobře se oplodňuje. Plody nasazuje v chumáčích a doporučuje se, menší násadu protrhati, aby docíleno bylo stejnoměrných plodů.

Ovoce
Jablko šarlamovské jest plod prostředně velký až velký, pravidelného, sploštěle kulovitého tvaru. Po celé ploše jsou nepatrné vyvýšeniny, což je činí při ohmatání nerovným, ač tyto hrbolečky jsou sotva viditelny. Hrany neb žebra se nikdy u této odrůdy nevyskytují.

Kalich
Kalich má dosti velký, zpola neb i úplně uzavřený, a jest v mírně hluboké a nepravidelně žebírkované prohlubince.

Stopka
Stopka jest přiměřeně dlouhá, něco málo nad plod vyčnívající, dřevnatá a trčí v hlubokém důlku, který bývá někdy i rezivý.

Barva
Slupka jest dosti jemná a tenká, na stromě částečně ojínělá, barvy světložluté a temnočerveně žíhané. Plody v plném slunci rostlé bývají až nápadně krásně pruhovány, naopak zas ve stínu rostlé zůstanou bez jakékoliv červeně pouze žlutými. Při plodech zvlášť dobře zbarvených jest červeň na sluneční straně někdy též rozmytá a v ní pozorovati tmavokarmínové krátké proužky. Vyobrazené plody jsou velice pěkně vybarveny, jelikož v roce 1905 panovalo veliké teplo. Tečky jsou velmi jemné a lze pozorovati je jen na dobře vybarvených plodech.

Dužnina
Dužninu má skoro bílou, jenom nepatrně, a to ještě ne vždy, málo nažloutlou, šťavnatou, kyprou, křehkou, jenom zřídka nepatrně vonnou, chuti příjemně nakyslé. Nakyslá příchuť činí toto jablko velmi cenným. U většiny letních odrůd jablkových převládá sladkost, kdežto u této odrůdy kyselost a proto velmi občerstvuje.

Dozrání a česání
Uzrává v polovici srpna a dobře uloženo udrží se asi 4 týdny, aniž by na chuti mnoho ztratilo neb zmoučnatělo. Jako jiná letní jablka i toto má se očesati aspoň týden před uzráním. Pro prodej jest velice cenné, na trzích hledané; třeba by nedocílilo ceny takové jako ku příkladu astrachán červený, přece jest velmi výnosné, neboť cenu nahradí zase veliká úrodnost. Když se dříve očesá a dodává na trh ještě tvrdé, snese dobře dopravu.

Zužitkování
V domácnostech užívá se jako tabulové tak i jako hospodářské ovoce. Jablko šarlamovské by se mohlo pěstovati s velmi dobrým prospěchem na výrobu jablkového vína; velká úrodnost stromu, příjemná chuť dužniny, stejnoměrný vývin a dozrávání ovoce v době pro výrobu vína příznivé, zaručují úplně dobrý úspěch. Neméně hodí se toto jablko i na sušení. Šarlamovské jablko nabývá rok od roku většího rozšíření a to vším právem. Pěstitelé, kteří je poznali, nemohou je dosti vynachváliti a rozšiřují je dále.

Moravské ovoce: Pojednání o ovocných odrůdách doporučených ku pěstování v českých krajích markrabství Moravského, František Suchý, Český odbor zemědělské rady pro markrabství Moravské, Brno, 1907

Charlamowski v Říhově knize České ovoce

O původu krásného a doporučení hodného tohoto jablka neví se více, než že pochází odněkud z Ruska, jeden praví z Krymu, jiný z Persie neb Kavkazu a i také z okolí Moskvy. Rozšířeno jest hlavně v severozápadních državách ruských, také ve Švédsku a Německu velice si ho všímají а k pěstování ve velkém je doporučují. V Anglii znají je od r. 1824 a u nás v Čechách zapsal je děkan Rössler také již v roce 1828 do svého soupisu, obdržev je od Dr. Liegla. Nenalezlo u nás takové obliby jako v Německu, snad asi z té příčiny, že jest kyselé. Raná jablka jsou však, ne-li tolik, přece více méně vesměs nakyslá, a když se mohou na trzích prodávati napolo jen vyrostlé, ještě úplně kyselé „Alexandry“, nelze pochopiti, proč neprodávala by se tak dobře jablka úplně vyzrálá, při tom tak krásně zbarvená, kterých se dá v kuchyni prospěšněji a úsporněji upotřebiti, než jablek zcela nevyspělých. Z příčiny této mělo by se pro zásobování trhu v míře daleko větší pěstovati, zvláště i proto, že spokojí se s půdou jakoukoliv, výbornou i špatnou, jak asi zprávy ze všech obvodů došlé vyznívají; daří se v pahorkatinách a chladných podhořích právě tak dobře, jako v žírných nížinách, nečiníc na jakost půdy nároků; jen těžké, jílovité ulehliny mu nesvědčí, trpívá v nich rakovinou a špatně roste. Poloha jest taktéž každá dobrá, jen má býti, když jest vysoko, proti prudkým větrům chráněna. Výborně se daří a překrásně vybarvuje na mírných, slunečných stráních, že málo které jablko se mu krásou vyrovná, kdežto v místech chladnějších, sluncem méně ozářených, zůstává zelenější a mdlejší.

Má se pěstovati hlavně v polních sadech a domácích zahradách, na silnice se nehodí z té příčiny, že se větve pod tíhou plodů hluboko sklánějí. Tvar stromu nerozhoduje, vysokokmeny daří se právě tak dobře, ano lépe, jak stromy nízké, na všech dává stejně veliké a stejnoměrně vyvinuté plody; hodí se i k pěstování stromků uměle vedených, ve tvarech libovolných, však musí býti na pravých podložkách a to k výchově věncoví a podobných malých tvarů na jánčeti, jehlanců neb volně rostoucích krsků, zvláště tam, kde půda hubenější, na duzenu šlechtěny.

Ve školkách rostou stromky zdravě a bujně, kolmo do výše, však více šlahounovitě a rozvětvují se a sílí až po seříznutí, později rozvětvují se taktéž šlahounovitě, řídce, zbytečných výhonů netvoříce, pěkně do výše, ale později se sem tam rozkládají, až pod tíhou plodů se sklánějí, následkem čehož nejsou koruny pravidelné a zůstávají malé. Roditi začínají velice brzo a plodí, poněvadž v době květu zřídka kdy zmrznou, téměř každý rok, jednou hojně, po druhé málo, nikdy přes příliš, tak že se plody stejnoměrně vyvinují, zřídka se stane, že by nedaly nic; následkem časté této plodnosti málo rostou a jest nutno po letech hlubokým řezem koruny omladiti. Rakovinou zřídka trpívají, stává se tak jen v příliš těžkých ulehlinách, také na místech mokrých: plísní netrpí, ano i dle obdržených zpráv z krajů krvavou mšicí zamořených jsou i tohoto zla větším dílem ušetřeny.

Letorosty narůstají dlouhé, štíhlé, většinou rovné, ke konci slábnou, pod oky sotva zřetelně se prohýbají a jemná, špinavá plsť je zcela pokrývá, po otření této se lesknou, mají barvu nápadně hněděfialovou, v zastíněných místech do zelenává a rzivé, čárkovité tečky jsou dosti četně roztroušeny; slunečná strana bývá sem tam, zvláště na spodní polovici, lehkým, jako stříbřitým závojem zastřena. Oka na letorostech jsou od sebe vzdálena, jsou malá, krátká, zcela přiléhají, mají barvu letorostu, dílem jsou i plstí pokryta a jsou na patkách širokých, do výše ok vydutých, s třemi mohutnějšími žebérky, která se hluboko táhnou a letorost velice mírně hranatějí. Krátce urostlé letorosty končí se obyčejně květním poupětem a i mnohá oka mění se v poupata; tato jsou štíhlá, lysá, lesknou se a mají červenohnědé šupiny.

Největší, as 110 mm dlouhé, 70 mm široké listy bývají u spodu letorostu, mají tvar vejčitý a krátkou špičku, ostatní zůstávají menší a mají týž tvar, na plodonosných větvích bývají však delší, užší a mají o něco delší řapíky. Vesměs mají jednu polovičku o něco delší, aniž však byla mohutněji vyvinuta. Jsou tupé, při krajích lehce zvarhanělé a tmavě zelené, kraje mají pilovitě drobně a tupě zoubkované, řapíky 35—45 mm dlouhé, tmavě fialově rudé, některé z nich mají malé, šídlovité palisty.

Stromy vykvétají čtvrtý-pátý den jabloňového květu, na teplých místech o den i dva dříve, kvetou každý rok velice hojně a mdle karmínová poupata dávají jim v rozpuku mdle červenavý vzhled. Jednotlivé, miskovité, as 45 mm široké květy se později rozkládají a jsou pak až 55 mm široké, bílé, krásně růžově stíněné a z plátků dlouhých, při kraji zvarhanělých, zcela řídce sestaveny.

Vzorem k zhotovení barevného obrazu sloužily plody s vysokých, v zahradách velkostatku Chlumeckého rostoucích stromů. Znázorňují velikost převládající a byly 130—150 g těžké, méně než 100 g váží velice málo plodů, naproti tomu vyskytnou se jednotlivé, zvláště na krscích až 250 g těžké. Poměr výšky k šířce jeví se as 65 x75 mm. Tvarem podobají se sobě velice, jak ke stopce, tak i k temeni stejnoměrně se zaokrouhlují a jen málokteré jsou o něco vyšší a ne tak zploštěle kulovité; jedna strana plodu bývá jen zcela málo nižší.

Mají dosti velké, zavřené, tmavě zelené a zcela málo chloupkované kalíšky, sestavené z úštů širokých, dlouhých, vztyčených, které se u spodní tísní, proti sobě kloní, zaschlé špičky ven sem tam převislé mají a vězí v širokých, hlubokých, zcela ploše žebérkatých, vespod chloupkovaných jamkách; vznikající zde žebérka činí témě nerovným a táhnou se sotva zřetelně přes celý plod, kulatost jeho nerušíce.

Stopky mají dřevnaté, zelené, porezavělé, chloupkované a tak dlouhé, že některé, hlavně plodů větších, úrovně jamek sotva dosahují, jiné ji až o 10 mm přečnívají, vězí v jamkách hlubokých, velice mírně až i přes kraj zhrbolených, zelených, hladkých neb jen někdy hluboko dole lehce porezavělých.

Na stromech jsou plody lehounce ojíněny, mají lesklou, hladkou až i mírně kluzkou, zdánlivě dolíčkovanou slupku, barvy zelenavě jako sláma bílé, také i čistě slámově bílé, větší díl, zvláště na straně sluncem ozářené, pokrývají pestré, drobné, také však i široké, od temene až k stopce se táhnoucí, živě červené pruhy, které zřídka se rozplihují a čistá, bělavá barva proniká; pruhy rozptylují se řidčeji a bleději až na strany zastíněné; najdou se i takové plody, které mají barvu více rozplihlou a pruhy jsou nezřetelné. Bělavé, ve stínu zelenavě vroubené tečky, jsou velice jemné, sotva zřetelné, řídce roztroušeny a mění se na temeni v jemné, bělavé pihy.

Dužninu mají žlutavě bělavou, dosti jemnou a hojně šťavnatou, chuť zcela málo zasládlou, více ostře navinulou.

Podkališní kuželovitá, někdy užší, jindy široká rourka, táhne se hluboko a někdy se i doleji rozšiřuje; od ní vznikají žlutavě zelenavá vlákna, obkličující jaderník, který má osu dutou, do níž se pouzdra, po stěnách jemně a hojně natrhaná, štěrbinou otvírají; každé pouzdro chová po jednom širokém, tmavě hnědém jádru, které někdy i schází.

První plody uzrávají a při tom slabě voní v druhé polovici srpna, dle počasí dříve neb později. Češí se, jakmile začnou běleti v prvé polovici srpna, vydrží tak déle, až i čtyři neděle a snesou dopravu beze škody, kdežto zcela zralé plody tlakem velice se znešvařují. K snědku hodí se jen tomu, kdo rád jablka zabřesklá, v kuchyni dají se, ač nešetří-li se cukrem, výborně upotřebiti a přípravky zůstávají čistě bílé.

V zahradách zemského pomologického ústavu v Tróji chová se pod jménem Charlamovské čís. 24.

Popisy lze nalézti: Mor. Ovoce čís. 4 Šarlamovské, Eng. Deut. Apfelsorten čís. 169, Handbuch der Obstkunde čís. 32, Die Wertvollsten Tafel- und Handelsäpfel čís. 6, Pomol. Monatshefte 1902 str. 98, Deutschlands Obstsorten, Gaucher čís. 3, všude Charlamowsky; Leroy Dictionnaire de Pomologie čís. 65 Borowicki, Jankowski Sad i ogród owocowy str. 351 Charlamovka.

Z vedlejších jmen jsou známy: Milerosa Charlamowski, Charłamowskie, Charlamovski, Baroveski, Barowiski, Borovitsky, Borowitsky, Charlamowiski, Charlamowskischer Nalleoid, Charlamovsky d’Automne, Charlamowsky’scher Navili, Duchesse d’Oldenburg, Duchess of Oldenburg, Early Joe, Naliwie, New Brunswick, Queen Mary Smith’s Beauty of Newark.

České ovoce, Díl 3: Jablka, Jan Říha, Čs. pomolog. společnost Praha, 1919

Jabloň Charlamowski v knize Deutsche Pomologie

Původ a výskyt: pochází z Ruska a je poměrně běžná v severním Německu. Na 7. setkání německých pomologů v Trevíru v roce 1874 byla zařazena mezi 50 odrůd doporučených k obecné výsadbě a v Postupimi v roce 1877 mezi 10 odrůd vhodných pro výchovu horizontálních kordonů.

Literatura a synonyma:
1. Charlamowskyscher Nalivia (van Mons, Catalogue descriptif de partie des arbres fruitiers qui de 1798 à 1823 ont formé sa collection, S. 59 No. 456).
2. Charlamowsky (Diel, 23, S. 45).
3. Borovitzky (Georg Lindley,) Guide to the orchard and kitchen garden, 1831, S. 3 No. 1).
4. Duchess of Oldenburg (Pomologie de la France, 1867, IV. No. 41).
5. Borowizki (André Leroy, Dictionnaire de Pomologie No. 65).
6. Charlamowsky (Illustrirtes Handbuch der Obstkunde No. 32).

Plod: středně velké, asi 75 mm široké, 60 mm vysoké, ploché jablko; břicho sedí uprostřed a zplošťuje se směrem ke kalichu a stopce; jen velmi velké plody jsou více špičaté u kalichu než na bázi.

Slupka: jemná, hladká, pružná, voňavá; zelenožlutá ze stromu, téměř zlatožlutá, když je připravena ke skladování, s krásnými červenými pruhy a plameny na slunečné straně; málo znatelné body jemné, bělavé.

Kalich: uzavřený nebo polootevřený; lístky zelené, poněkud vlnité, dosti dlouhé a špičaté; Kalich plochý, široký, obklopený jemnými záhyby, které nepřesahují vydutí.

Stopka: dlouhá, odstávající, zelená, vlněná; Prohlubeň stopky hluboká, široká, často poněkud rezavá.

Dužnina: žlutavě bílá, jemná, sypká, šťavnatá, kolem cévních svazků někdy načervenalá, se sladkokyselou, kořenitou chutí. Vůně příjemná, ale slabá.

Jaderník: dutá osa; Velká pouzdra, málo otevřená, většinou obsahující dobře vyvinutá, podlouhle oválná, dlouze špičatá semena. Část dužniny ohraničená cévními svazky je cibulovitá, směrem ke stopce a kalichu zploštělá; Kalich velký, kuželovitý; Vlákna poměrně vysoká.

Doba zrání a použití: vynikající hospodářské letní ovoce, ale stále docela použitelné na stůl; dozrává koncem srpna a vydrží do začátku října.

Charakteristika stromu: roste velmi bujně, daří se mu v každé půdě, včetně písčité, velmi dobře, není nijak citlivý a každoročně mimořádně dobře plodí. V drsných podmínkách se za něj mohu velmi přimluvit; doporučuje se také vysazovat jako horizontální kordon.

Letorosty silné, lesklé červenohnědé, silně proražené; Ovocné pupeny tupě kuželovité, velké, hnědočervené, hladké; Dřevné pupeny špičaté krátce, těsně přiléhající; Listy velmi velké, tmavě zelené, oválné, poněkud špičaté, tupě zubaté, na spodní straně vlnité; řapíky dlouhé, silné, na bázi načervenalé; palisty široce lineární.

Wilhelm Lauche, Deutsche Pomologie, Aepfel, Verlag von Paul Parey, Berlin 1882-1883

Pokud máte s pěstováním odrůdy jabloně Charlamowski osobní zkušenosti, napište nám, případně zašlete fotografie plodů, květů i stromů. Rádi v našem přehledu chybějící údaje i fotografie doplníme a zveřejníme.