Jabloň Coulonova reneta

Vlastnosti odrůdy jabloní a jablek Coulonova reneta

Coulonova reneta v Říhově knize České ovoce

Pochází z Belgie, kdež ji majetník školek L. Gulon v Lutychu vypěstoval a první plody v roce 1856 sklidil, načež ji v širší známost uvedl. Rozšířila se zvláště v Německu velmi hojně, taktéž i u nás, však přece ne tolik, jako jablko Boskoopské, které jest jí tak podobno, že na mnohých místech ji s ním pletou; dají se však od sebe dobře rozeznati. Stromy renety Goulonovy rostou vždy více do šířky než Boskoopského. Plody sobě ve velikosti nic nezadají, Boskoopské jest však vždy více kulovité, k oběma koncům stejně zkulaceno, dříve žloutne, má barvu více zlatě žlutou a světlejší rez; Coulonka bývá vždy více sploštělá, ke stopce široká, více zelená, hruběji porezavělá a zřídka sežloutne, slunečnou stranu mají obě dvě rudě žíhanou neb mramorovanou.

Patří mezi nejbujněji rostoucí odrůdy a stromy hned z daleka jsou znatelny po široce kulovité koruně hustě a tmavě zeleně listnaté. Plody schovávají se pod listím a nejsou z dálky nápadny. Roste v každé půdě, v které jabloně vůbec růsti mohou, třeba i písčité, neschází-li vláha. Nejhojněji však rodí a nejdokonalejší plody skýtá však jen v půdě hluboké a živné, v hubenější roste sice bujně, však na plodnost lze jen žehrati. Poloha se má pro ni voliti chráněná, ne snad, že by vítr plody shazoval, nýbrž z té příčiny, že na jaře trpí velice pozdními mrazy a jest nejprvnější, jíž květy zmrzají, k čemuž zřitel míti nutno tam, kde se pozdní mrazy pravidelně dostavují. Nejlepší místa pro ni jsou v polních a velkých domácích sadech, kde se půda vzdělává a hnojí, v těch daří se nejlépe, k silnicím pro široké koruny se nehodí, leda na široké a to ještě jen tam, kde sázejí se stromy až za příkop, nikdy ne na kraje silnic. Také do malých zahrádek se vysoké stromy nehodí, v krátkosti vše přikryjí; v těch měla by se sázeti, kdo ji přece chce míti, jen v tvaru krsku, volnému vzrůstu ponechaného. Přizpůsobuje se i tvarům uměle vedeným, řez však velmi opatrně prováděti se musí, neboť každý nevhodný oddaluje jen plodnost, která beztak dlouho nezačíná.

Ve školkách roste zcela podobně jako Boskoopské а k jedné straně se křiví, mladé stromky stejně lehko zmrzají, takže jest výhodnější, šlechtiti je na jiné, lépe rostoucí, tvrdé odrůdy. Na místa vysázeny, odrůstají velice rychle, velmi bujně, rozvětvují se hustě v koruny mohutné, které pilným prořezáváním se v pořádku udržovati musí. Větve se zprvu málo kladou a konci trčí do výše, později se však úplně rozkládají, dílem až visí a obrůstají velice hojně krátkými, plodonosnými větévkami. K popisu tomuto sloužily stromy as třicetileté, které stále při bujném a svěžím vzrůstu odrůdy jiné předrůstají. Roditi začínají po 10—12 letech, až se vybouří, pak plodí hojně, nikdy přílišně, spíše méně každý druhý rok, mezitím odpočívají. Zato plodí stejnoměrně veliké plody bez drobotiny, na místech velmi vhodně položených plodívají velice hojně. Stromy nerakovatějí a stává se tak jen v krutých, nepropustných jílech; plísně jim vůbec neškodí.

Letorosty narůstají silné, zprvu dlouhé, později jen krátké, rovné, pod oky zcela mírně se prohýbají a černavá plsť je z většího dílu pokrývá, po otření se lesknou, mají barvu tmavě hnědou, často hodně tmavou, velmi jemný, stříbřitý závoj je místy lehce pokrývá. Žlutavé, zcela jemně vyvstalé tečky rozptylují se nápadně a hojně.

Krátká, silně vyvinutá oka zcela přiléhají, šedá plsť je pokrývá a jsou na patkách malých o málo vyšších než oka, zcela kratince prohnutých, s postranními, tupými, krátkými žebérky, střední bývá jen jaksi začato. Květní poupata, jichž se veliké množství vyvinuje, bývají baňatě vejčitá, tupě zakončená, mají šupiny hnědé a dílem šedou plstí kryté. (Viz obraz.)

Velké, hrubé, tmavě zelené, vespod méně vlnaté listy bývají 85—90 mm dlouhé a 65—70 mm široké, buď téměř okrouhlé aneb okrouhle vejčité, kraje mají nestejně, dvojmo ostře pilovitě zoubkované, špičky úzké, krátké a jako nastavené a řapíky 22 až 25 mm dlouhé, jednotlivě s kopinatými palisty. Na větévkách plodonosných bývají při stejné šířce mnohem delší, eliptické, také i dlouze opak vejčité s krátkými špičkami, mají kraje drobněji zoubkované a až 45 mm dlouhé řapíky.

Stromy vykvétají třetí neb čtvrtý den jabloňového květu a zelenavě bělavá, po špičkách červenavá poupata dodávají jim v rozpuku krásného, načervenalého vzhledu. Kvetou vždy velice bohatě, květy jsou však vůči mrazům velice choulostivé a mnoho jich zmrzá. Jednotlivé, 50—55 mm široké, rozložené, mdle bílé a něžně růžově stíněné květy sestaveny jsou tak, že plátky vzájemně se dosahují. (Viz obraz.)

Připojený barevný obraz zhotoven byl dle plodů z okresní školky Chlumecké a znázorňuje průměrnou velikost a tvar prostředně velkých plodů se stromů vysokých, vážících 180—200 g. Mezi nimi najdou se o něco menší, však také větší, až i 400 g těžké. Tvarem neliší se příliš od sebe, bývají vesměs sploštělé, takže poměr výšky k šířce jeví se as 65x90 a zúžují se k temeni vždy о něсо více než ke stopkám. Vyskytují se též i plody o něco kulovitější; jedna strana bývá nižší.

Napolo otevřené, poměrně malé, zelenavé a hnědé kalíšky sestaveny jsou z úštů dole širokých, dosti dlouhých a úzce zúžených, které u spodu k sobě nedosahují, proti sobě se kloní, přischlé špičky vztyčují aneb zpět skloněné mají a vězí v jamkách užších, však hlubokých a záhybnatých; vzniklá zde zcela plochá žebérka kraje jamek zcela mírně hrbolí, přes celý plod se táhnou a kulatost jeho nepatrně hranatí.

Dřevnaté, dosti silné, zelenavé a rezavé stopky bývají as tak dlouhé, že úrovně jamek о 6—10 mm přečnívají a vězí v jamkách hlubokých, širokých a hrubě porezavělých; rez rozptyluje se paprskovitě daleko kolem a bývá černavě hrubě šupinatá.

Hladká, částečně i rzí zdrsnělá slupka málo se leskne a má barvu zelenou, teprve pozdě v zimě poněkud sežloutne, bývá však vždy bledší než Boskoopské a ve stínu zelenavě prokvétá; mnohé plody bývají na slunečné straně lehce pruhovitě, často i dosti živě zarudlé, jiné mají jen zcela slabý nádech, jiné opět zůstávají jen zelenavě žluté. Jemná, šedě rzivá rez vyskytuje se na mnohých plodech velice hojně, takže jsou i z větší části rzí řídce pokryty, jiné jsou jen místy, zvláště v okolí kalíšku, rzí postříknuty. Jemné, rzivé neb nahnědlé tečky rozptylují se řídce, jsou jen v žlutém nápadnější, ve rzi pak se ztrácejí.

Mají bělavě žlutavou, také i zelenavou, jemnou, hustou, zprvu chruplavou, později měkčí, méně šťavnatou dužninu, chuť sladce navinulou, renetovou, dobrou, však poměrně málo kořenitou.

Podkališní široká, kuželovitá rourka sáhá často až na špičku jaderníka, od ní táhnou se žlutavě zelenavá, jaderník velmi zblízka obklopující vlákna, ten má úzkou, dutou osu, do kteréž se po stěnách hladká, neb jen zcela jemně natrhaná pouzdra úzkou štěrbinou otvírají. Každé pouzdro chová obyčejně jen jedno dlouhé, slabě vyvinuté, hnědé jádro, které často i schází.

Češe se současně s Boskoopským as v polou října, načež as v polou prosince k jídlu dospívá a udrží svoji dobrou chuť až do pozdního jara. Žloutne vždy mnohem později než Boskoopské, k snědku jest dobré a v obchodě pro svou velikost velmi hledáno. Má tvrdou slupku, která tlakem netrpí a pomačkaná místa v dužnině zaschnou, aniž bylo na slupce co znáti. Ale plody často hluboko pod slupkou, aniž na této bylo co pozorovati, křenčí. V studeném, mokrém létě mnoho plodů napříč popraská, trhliny se však opět rychle zavalují, takže zůstává po nich na slupce jen jizva.

V zahradách zemského pomologického ústavu v Tróji chová se pod jménem Reneta Kulónova čís. 326.

Popisy lze nalézti Handbuch der Obstkunde čís. 490 Culons Reinette, Engelbrecht Deutschlands Apfelsorten čís. 321 Coulon’s Reinette, Thomas str. 141 Reinette-Coulon.

Z vedlejších jmen jsou známa: Coulonova reneta, Reneta Coulona.

Mnozí spisovatelé uvádějí dva odrodky Coulonovy renety a to Reinette-Coulon la Jaune a Reinette-Coulon la Verte: žlutou a zelenou.

České ovoce, Díl 3: Jablka, Jan Říha, Čs. pomolog. společnost Praha, 1919

Coulonova reneta v knize Deutsche Pomologie

Původ a výskyt: byla vyšlechtěna majitelem školky Coulonem v Lutychu; strom poprvé plodil v roce 1856. Pro svou chuťovou podobnost s pařížským Rambour-Reinette si brzy získal skvělou pověst a je tedy již zcela běžný. Na mé doporučení byla zařazena na 7. setkání německých pomologů v Trevíru 1874 mezi 50 odrůd určených k obecné výsadbě a na 8. v Postupimi 1877 mezi 10 odrůd určených pro výcvik horizontálních kordonů. Je to vynikající ovoce, které si zaslouží časté sázení.

Literatura a synonyma:
1. Reinette Coulon (Bivort, Annales de pom. VI. S. 83).
2. Culon Reinette (Illustrirtes Handbuch der Obstkunde No. 490).

Plod: velké, asi 80 mm široké, 75 mm vysoké, ploché kulaté jablko; břicho sedí více k stopce; plod se kolem něj zploštěle vyboulí, zatímco směrem ke kalichu se znatelně více zužuje.

Kalich: polootevřený nebo uzavřený; lístky zelené, málo vlnité, spíše široké a krátké, s hroty zahnutými dovnitř; Kalich úzký a plochý, pěkně zaoblený, s několika záhyby na okraji, které se plošně a široce táhnou přes plod až ke stopce.

Stopka: krátká, silná, hnědá; Prohlubeň stopky široká, hluboká, sálavě zrezivělá.

Slupka: Lehce lesklá, dosti drsná v důsledku jemné rzi, pokrytá také kožovitými skvrnami, ze stromu žlutavě zelená, ve zralosti ke skladování téměř zlatožlutá, s karmínově červenými pruhy a na slunné straně vymytá. Téměř po celém ovoci lze nalézt rzivé skvrny a tečky.

Dužnina: žlutavě bílá, jemná, šťavnatá, křehká, ušlechtilé, zvláštní, kořenité a sladko-vínové chuti.

Jaderník: dutoosý; Komůrky malé, otevřené, většinou obsahující nedokonalá, vejčitá, dlouze špičatá, černohnědá semena. Část dužniny ohraničená cévními svazky je cibulovitá, ke kalichu se mírně zužuje; kališní trubice nálevkovitá, hluboká a velká; Vlákna vznikající tam, kde se trubice zužuje.

Doba zrání a použití: vynikající stolní a hospodářské ovoce, které není horší než parména zlatá. Uzrává v listopadu; ovoce vydrží až do března.

Charakteristika stromu: roste velmi bujně, tvoří kulovitou korunu, je mimořádně úrodný, daří se mu v každé půdě a není citlivý na drsné klima. Coulonovu renetu mohu také vřele doporučit k výsadbě jako pyramidu a horizontální kordony.

Letorosty silné, hnědočervené, početné, jemně tečkované, lehce stříbřité, vlnité; ovocné pupeny vejčité, hnědočervené, vlnité; dřevní pupeny kuželovité, hnědé, přiléhavé; Listy velké, vejčitě kopinaté, s odstávající špičkou, hluboce a ostře zubaté, tmavě zelené, zespodu šedozelené, vlnité; řapíky silné, středně dlouhé; palisty lineární.

Wilhelm Lauche, Deutsche Pomologie, Aepfel, Verlag von Paul Parey, Berlin 1882-1883

Pokud máte s pěstováním odrůdy jabloně Coulonova reneta osobní zkušenosti, napište nám, případně zašlete fotografie plodů, květů i stromů. Rádi v našem přehledu chybějící údaje i fotografie doplníme a zveřejníme.