Jabloň Croncelské

Vlastnosti odrůdy jabloní a jablek Croncelské

Croncelské (Jablko kroncelské) v knize Moravské ovoce

Původ а гozšíření
Dlouhou dobu již bylo hledáno jablko letní pěkné, veliké a při tom dobré. Pěstitelé nebyli nijak spokojeni s odrůdami dosavadními, zejména ne pěstitelé různých tvarů zákrskových, kteří provozují takřka sport v této kultuře; u nich byla stále mezera, která nebyla vyrovnána, až v sedmdesátých letech minulého století. V těchto letech podařilo se majiteli školek Baltet v Cronceles ve Francii vypěstovati tuto odrůdu, a v krátké době na to rozšířena pak u mnoha pěstitelů ovoce tabulového a okrasného. Kdo viděl, po případě i okusil toto jablko, ten na ně tak lehce nezapomene a snaží se za každou cenu obohatiti jím svoji zahradu a tabuli.

V našich krajích se s ním setkáváme doposud jen v zahradách sportovníků a labužníků, kterým již každé jablko se nezamlouvá.

Uvedeným však by mohl mnohý pěstitel uveden býti v pochybnost, zda se toto jablko pro naše poměry hodí. Sledují-li se dobře vlastnosti jeho, tu shledá se, že též u nás se výtečně daří, a nebude dlouho, že se s níim shledáme i mimo zahrady označených pěstitelů, nejen v zahradách rolnických, nýbrž i v zahradách otevřených, ne-li dokonce na veřejných stromořadích. Plnou měrou toho zasluhuje.

Původ svůj, jak již uvedeno, má toto jablko ve Francii a odtud pak se šířilo po celé Evropě.

Poloha
Polohy zvláštní nevyžaduje, ač jest domovem v krajině mírné, daří se dobře v krajinách teplých, vinorodých i chladnějších, výše položených. Kdyby se nebylo obávati orážení plodů větrem, mohlo by se vysazovati i do poloh bouřlivějších. Mrazem ještě nikdy neutrpělo a přečkalo-li kruté zimy od zavedení, pak již není třeba se obávati, že by bylo choulostivým. Také sobě ještě žádný pěstitel nenaříkal, že by tomuto jablku naše podnebí nevyhovovalo. Jelikož snese též dobře suché ovzduší, doporučovalo by se hlavně pro naše vinorodé kraje; docílilo by se jeho pěstováním znamenitých úspěchů.

Půda
Ani pokud se týče půdy není vybíravé, daří se v každé půdě jen poněkud pro jabloně způsobilé. Přece však v teplejší a kypřejší půdě nabývají plody lepší jakosti než v půdě chladné.

Vzrůst
Strom roste dobře, možno říci bujně, tvoří objemnou, kulovitou, řídkou korunu, čímž jest často a velmi úrodný. Letorosty jeho jsou dlouhé, přiměřeně silné, list velký, jemný, hustý a vzdoruje plísním.

Stanoviště
Školkáři jsou se vzrůstem stromu tohoto ve školce velmi spokojeni, neboť každý tvar se jim dobře vyvinuje; vysokokmeny tvoří tak pěkné jako kordony vodorovné a proto v poslední době mu věnují též více po zornosti.

Vysazuje se v prvé řadě do zahrad uzavřených pro své až příliš svůdné ovoce; hodí se však i pro polní ovocnářství. Podél silnic a cest je vysazovati nelze.

Tvar stromu
Doposud se pěstovalo toto jablko ponejvíce ve tvaru zákrskovém a osvědčilo se při všech těchto tvarech výtečně, při dosti bujném vzrůstu rodí bohatě, vyžaduje ovšem něco delší seříznutí. Vysokokmeny jakož i polokmeny jsou též zdravé, pěkné stromy a doporučovalo by se hojně těchto tvarů používati.

Květ
Kvete dobře každoročně a není v květenství choulostivé přes to, že kvete záhy.

Ovoce
Ovoce přináší velké, tvaru úhledného, kulovitého, vysoce kulovitého neb i poněkud sploštělého. Některé plody jsou hladké, jiné zas mírně hranaté, na spodní části širší a ke kalichu zúženější. Celkem vzato jest to jablko tvaru velice ušlechtilého.

Kalich
Kalich jest uzavřený nebo polootevřený, jest v hranaté, široké, hluboké prohlubince.

Stopka
Stopka bývá dlouhá neb krátká, tenká, vlnatá, dlouho zelená. U mnohých plodů jest dužnatým svalem v důlku stopečném ke straně stlačena; vězí ve velmi hlubokém, širokém, částečné rezivém důlku stopečném. Tím, že jest stopka slabá, nedrží dobře ovoce na stromě a nutno tedy voliti pro ně místa proti bouřlivým větrům chráněná.

Barva
Slupka jest ojínělá, velejemná, hladká, vláčná, tenká, barvy nazelenalo-žluto-bílé; při úplném uzrání žlutobílé. Pro naši reprodukci bylo použito plodů ještě nedozralých, není tedy barva vyzrálého plodu podána, ale nicméně jest slupka i barva znázorněna velice věrně. Zvláštní dojem činí povrch plodu na každého; zdá se pořád, jakoby byl trochu namrzlý, zejména když jsou plody i s jíním vyloženy. Na straně sluneční mívá někdy slupka velmi mírný nádech načervenalý. Tečky bílé, jemné se vyskytují velmi hojně.

Dužnina
Dužnina jest jemná, kyprá, šťavnatá, barvy nažloutlé, chuti růžově okořenělé, sladkonavinulé. Zdá se, jakoby měla náklonnost ku cikadování, přece však cikadování doposud se neshledalo. Domnívám se, že tato vlastnost dužniny přiměla vypěstitele této odrůdy k tomu názvu, totiž „transparentní (průsvitné) z Cronceles“.

Dozrání a česání
Uzrává v září a vydrží až do konce října, je-li dobře uchováno. Češe se, aby dosaženo bylo nejlepší jakosti, též raději několik dní před úplným dozráním; v chladné komoře neb sklepě pak náležitě dozraje. Plody našeho vyobrazení byly zaslány k reprodukci 15. září a dalo se očekávati, že v několika dnech uzrají. Česati se musí s největší opatrností, aby stopky slabé a křehké nebyly přelámány. Při česání se má vkládati do nízkých, jemnou látkou vyložených košů.

Zužitkování
Jablko toto jest hlavně stolní, které by na trhu mělo vděčné odběratele a platilo by se za ceny nejvyšší. Doposud se na trh nedostalo, pěstitelé je vždy sami v domácnostech spotřebovali. Pěstovati je pro větší města ve větší míře by bylo nad míru výnosným, neboť není tou dobou v lahůdkářských obchodech jablka lepšího.

Moravské ovoce: Pojednání o ovocných odrůdách doporučených ku pěstování v českých krajích markrabství Moravského, František Suchý, Český odbor zemědělské rady pro markrabství Moravské, Brno, 1907

Croncelské v Říhově knize České ovoce

Domovem Croncelského jablka (vyslov: Kronselské) jest Francie, kdež bylo ve školkách bratří Baltetů v Croncelu, nedaleko Troyes, z jádra vypěstováno a v roce 1869 pod jménem Transparente de Croncels veřejnosti odevzdáno. V krátkosti hojně se rozšířilo a pro svoji úhlednost, velikost a velkou plodnost takové obliby získalo, že je v přítomné době k nejchutnějším a nejvýnosnějším letním jablkům řaditi lze.

Dle dosavadních, as 30letých, vlastních i sebraných zkušeností není pranic choulostivo a daří se výborně všude, kde jiné odrůdy, na př. Parména, Panenské a j., s prospěchem se pěstují. Jen půda příliš suchá mu nesvědčí, plody zůstanou příliš drobné a předčasně padají. Ani v místě sobě nevybírá a prospívá stejně dobře v polních sadech i v domácích zahradách; svým vzrůstem doporučovalo by se i na silnice, však plody vyvinují se rychle a jsou příliš nápadny, takže by beze škod mohlo obstáti jen v místech, stálému dozoru podrobených. Větry neškodí mu o nic více, než na př. Parménám, poněvadž plody pevně na větvích drží.

Tvar stromu voliti lze dle místních poměrů jakýkoliv. Vysokokmenné stromy skýtají stejně krásné, ač o něco menší ovoce než stromy nízké, které lze pěstovati ve tvaru libovolném, buď volnému vzrůstu ponechaném neb uměle vedeném, i nejmenším, k čemuž se však stromků na jánčatech šlechtěných použíti má. Na duzenách plodí daleko později a lze jich upotřebiti jen v půdě hubené. Ve školkách rostou stromky velmi zdravě a bujně, kolmo do výše, však málo se po stranách samovolně rozvětvují. V mnohých školkách používají ho i k mezišlechtění. Dřevo mají tak tvrdé, že přestály i nejkrutější mrazy beze vší úhony, kdy vedle rostoucí odrůdy až po sníh umrzly. Později, na místo vysázeny, rozvětvují se mohutně v koruny vysoko kulovité, teprve později se spodní větve pod tíhou plodů více rozkládají. S dostavivší se plodností se sice vzrůst poněkud mírní, však zůstává neustále svěží a zračí se v bujné zeleni velikých listů. Rakovinou netrpí a plíseň se na nich posud nikde neobjevila.

Plodnost nedává na sebe dlouho čekati, plodí pak každým druhým rokem velice hojně, mezi tím málo, vždy však aspoň něco; plody vyvinují se krásně stejnoměrně, takže zbývá velmi málo odpadu.

Letorosty narůstají štíhlé, mírně se křiví, pod oky sotva zřetelně se prohýbají a po větším díle pokrývá je špinavě, tmavě šedá plsť; po setření této málo se lesknou, mají barvu tmavě fialovou a na spodní části mají stříbřitý třpyt a jsou řídce potroušeny hrubšími žlutavými, podlouhlými tečkami. Oka na nich jsou zcela malá, přiléhají a šedá plsť je pokrývá; jsou na patkách dlouze klínovitých, o něco výše než oka vydutých, s třemi význačnějšími žebérky, která se dosti hluboko táhnou a letorosty, zvláště ke koncům, mírně hranatějí. Na plodonosných větvích jsou malá, vejčitá květní poupata, barvy červenavé a jen zcela málo u spodu šupin plstnaté. (Viz obraz.)

Největší, as 100 mm dlouhé, 87 mm široké listy bývají u spodu letorostu, mají tvar přiokrouhlý, poněkud lipovému podobný a krátkou, širokou špičku, ostatní zůstávají menší, mají tentýž tvar, jen špičku o něco delší; jednu stranu mívají mohutněji vyvinutou, skvějí se zdravou, bujnou zelení, spodní stranu mají chloupkovanou, kraje hrubě pilovité, často dvojmo okrouhle zubaté a řapíky rudé, 25—30 mm dlouhé, s většími, kopinatými palisty; na větvích plodonosných bývají listy delší a užší, tvaru vejčitého a i eliptického, kraje mají drobněji a ostřeji pilovitě zoubkované, řapíky slabší, delší a bezpalisté.

Stromy vykvétají v prvých dnech jabloňového květu, kvetou vždy velice hojně a mdle karmínová růžová poupata dodávají jim v rozpuku mdle narůžovělého vzhledu. Jednotlivé, miskovité, as 47 mm, po rozložení až 56 mm široké, bílé a jemně růžově stíněné květy jsou řídce z plátků eliptických, po kraji lehce zkadeřených sestaveny. (Viz obraz.)

Připojený barevný obraz, dle plodů s vysokých stromů v okolí Chlumce n. Cidl. rostoucích zhotovený, znázorňuje průměrnou velikost plodů, jaké vysokokmeny skýtají ve váze 160—170 g. Jsou vždy o něco nižší než širší, as v poměru 64 x79 mm. Krsky poskytují plody větší, až 250 g těžké, zdánlivě vysoké, však poměr výšky k šířce jeví se také as 75 x89 mm. Některé plody, zvláště veliké, zúžují se k oběma koncům stejně, neb aspoň velice málo rozdílně, kdežto jiné zúžují se k temeni mnohem více než ke stopce, jak as černý obraz průřezu znázorňuje.

Mají velké, polootevřené, zelené a řídce chloupkované kalíšky, sestavené z úštů užších, dlouhých, vztyčených, které dole mezi sebou úzké mezerky nechávají, proti sobě se kloní a špičky na ven, často zmateně převislé mají; vězí v hlubokých dosti, širokých, mírně žebernatých jamkách; vznikající zde žebérka kraj jaksi hrbolí, načež se zcela ploše přes celý plod táhnou a kulatost průřezu plodů menších zcela mírně, plodů větších více hranatějí.

Stopky mají dřevnaté, silné, porezavělé, chloupkované, často hrbolaté a as tak dlouhé, že úrovně jamky dosahují; vězí v jamkách hlubokých a širokých, hladkých, také i paprskovitě porezavělých, jednotlivě bývá jamka hrbolem zúžena a stopka na stranu přitlačena.

Na stromech jsou plody lehce ojíněny, mají lesklou, hladkou, suchou, zřídka kdy kluzkou slupku barvy slámově žluté, ve stínu zelenavé, strana sluncem ožehlá bývá žlutší a často červenavě nadechlá; plody s krsků bývají vždy o něco žlutší a mívají svěžejší, červenavé, malé líčko. Řídce roztroušené, velice jemné, jen pod sklem patrné tečky jsou bělavě, na slunečné straně červenavě vroubeny, čímž se zřetelnějšími stávají, na některém plodu bývá sem tam stříknuta jemná rez, také se vyskytují i větší rzivé, tmavěji šupinaté skvrny s ostrým krajem.

Dužninu mají světle žlutavěbílou, později v podzimu až světle lososově žlutou, jemnou, kyprou, šťavnatou a vonnou, chuť dobrou, kořenitě zasládle navinulou.

Podkališní, kuželovitá, široká, jednotlivě i zúžená rourka sahá až na špičku jaderníka, od ní se táhnou žlutavá, jaderník obkličující vlákna; ten má osu dutou a pouzdra, po stěnách jemně natrhaná, se do ní úzkou štěrbinou otvírají; každé pouzdro chová po 1 - 2 velkých, širokých, plně vyvinutých, hnědých jádrech. (Viz obraz.)

První plody uzrávají začátkem září, což se slabou, libou vůní prozrazuje, vydrží při dobré chuti až do konce října a není zvláštností, když ještě k vánocům pěkné, svěží plody na loži se naleznou. K snědku jsou zcela dobré, na prodej pak pro stejnoměrnou, slušnou velikost a pěknou barvu hledané. Pro delší dopravu češí se o něco dříve, úplně zralé mají příliš něžnou slupku, na kteréž jest pak každé pomačkání znáti. — Z uvedeného jest vidno, že doporučiti lze je i k pěstování ve velkém, kde odbyt na bližších trzích předpokládati lze.

Bláha o něm učinil poznámku: Uskrovňuje se s každou půdou a polohou.

V zahradách zemského pomologického ústavu v Tróji chovají je pod jménem Croncelské čís. 610.

Popisy lze nalézti: Moravské Ovoce čís. 6 Jablko Kroncelské, Handbuch der Obstkunde čís. 836, Engelbrecht „Deut. Apfelsorten“ čís. 141 Transparente de Croncels, Lucas Die wertvollsten Tafel und Handelsäpfel čís. 10, Deut. Obstsorten Apfel aus Croncels, Thomas str. 145 Transparente de Croncels.

Dále jsou známa vedlejší jména: Durchsichtiger von Croncels, Eisapfel aus Croncels, Rosen Apfel von Croncels, Transparentapfel von Croncels.

České ovoce, Díl 3: Jablka, Jan Říha, Čs. pomolog. společnost Praha, 1919

Pokud máte s pěstováním odrůdy jabloně Croncelské osobní zkušenosti, napište nám, případně zašlete fotografie plodů, květů i stromů. Rádi v našem přehledu chybějící údaje i fotografie doplníme a zveřejníme.