Jabloň Gravštýnské

Vlastnosti odrůdy jabloní a jablek Gravštýnské

Gravštýnské (Jablko gravenštýnské) v knize Moravské ovoce

Původ a rozšíření
Již samo pojmenování udává, kde se toto jablko nejvíce pěstuje a kde asi jest jeho původ. Gravenštýn jest malá osada v Šlesvík-Holštýnsku a od této má své jméno. Tamější obyvatelé sobě přivlastňují toto jablko a to vším právem, poněvadž ve Šlesvíku se pěstuje ve veliké míře. Odtud rozšiřovalo se do severních končin a rozšířilo se značně až i ve Švédsku; Švédové je čítají mezi nejlepší svá jablka. Jinak jest rozšířeno v celé střední Evropě i severní Americe. Na Moravě se pěstuje od pradávna a to hlavně na Valašsku, Lašsku a Kravařsku, jinak jest rozptýleno po celé Moravě. Zaměňuje se za „kardinála žíhaného“ a skoro všeobecně se nazývá „funtové“. Též se mu říká „farlejové“ a „hedbávky“. Pod názvem „Gravenštýnské“ je naši rolničtí pěstitelé neznají; jenom odborníci je správným jménem uvádějí. Tak jako u některých jiných prastarých odrůd též i tohoto jablka se vyskytuje mnoho zvrhlenců, což pozorovali nejlépe na výstavách; každý kraj má své vlastní gravenštýnské a jedno jest lepší druhého. Tato okolnost nasvědčuje, že se již dlouho na Moravě pěstuje.

Poloha
Polohu žádá vyšší, chladnější, vlhčí, proto s dobrým prospěchem možno je pěstovati jen v hornatějších krajích s vlhčím ovzduším. V našem normálním výběru odrůd ovocných doporučuje se ku pěstování v obvodě III., IV. a V., nejlépe se mu ovšem daří v obvodě IV. Mírné svahy, roviny a údolí jsou nejlepším stanovištěm pro ně; na příkrých svazích se nedaří proto, poněvadž obyčejně půda bývá slabší a poněvadž bývají vystaveny bouřlivějším větrům, kterých nesnese.

Půda
Půdu vyžaduje dobrou, hlubokou, vlhkou a vazčí; v půdách sušších se nedaří, nasazuje málo plodů a ty ještě opadávají. Vysazeno-li přec do půdy suché, nutno je v letní době pilně zalévati. Ve vápenitých půdách našeho Valašska a Lašska se zvlášť dobře daří, jest zdravé, nepodléhá nemocem a jest mnohem úrodnější než v půdách na vápno chudších.

Vzrůst
Strom roste dost bujně; zejména ve svém mládí se vyvinuje rychle, leč pro tento bujný vývin nebývá úrodným, teprve později, když vzrůst poněkud ochabnul, se dostaví pravidelná úrodnost. Ve školce tvoří rovné, přiměřeně silné kmeny. Vysazen na stálé stanoviště tvoří vysokou, kulovitou, velmi rozsáhlou korunu. Kostra koruny jest silná, mnoho rozvětvená, vzdoruje tím větrům a nestává se i v bouřlivějších polohách jednostrannou. Letorosty četné jsou silné, dlouhé, a listy prostředně veliké na povrchu lesklé, na spodu poněkud vlnaté; plísněmi ani hmyzem mnoho netrpí.

Stanoviště
Vysazuje se jen do zahrad domácích neb v nejnutnějším případě i do štěpnic; k silnicím a cestám se pro přílišně lákavé ovoce nevysazuje a ani koruna nedovoluje je na veřejná místa vysazovati, neboť nabývá velké rozlohy a čím starší strom, tím více se koruna jeho stává plošší a skleslejší a překáží pak v jízdě.

Tvar stromu
Pěstuje se jako vysokokmen, polokmen, jehlanec, palmeta a zákrsek keřovitý. Pro všechny tyto tvary jest velice způsobilým. Prořezávání snese u každého tvaru dobře, rány se rychle zacelují a málo kdy se rakovina u nich objevuje. Pro docela malé tvary, jako jest zákrsek hrncový, kordon vodorovný, není gravenštýnské jablko vhodné, poněvadž není dost úrodné.

Květ
Květy má velké, proti nepohodám otužilé, nekvete nikdy bohatě, ale rychle odkvétá a nasazuje dobře plody.

Ovoce
Ovoce rodí velké, tvaru kuželovitého, neb sploštělého, žebrnatého. Mnohdy jest těžko rozeznati plod gravenštýnského jablka od kardinála žíhaného a jenom vůně zde rozhoduje.

Kalich
Kalich jest polootevřený, lístky jeho ostanou dlouho zelené, prohlubinka jest široká, hluboká a žebírkovaná. Obkališím svým připomíná na žebrnáče a jest také do třídy žebrnáčů zařaděno.

Stopka
Stopku má krátkou, až polodlouhou, silnou a trčí ve svalovitém důlku stopečném.

Barva
Slupka jest velejemná, hebká, po otření lesklá, mastná, barvy zelenožluté a žluté, po úplném uzrání zlatožluté. Sluneční strana jest více neb méně karmínové žíhána. Vyskytují se plody i s rozmytou červení, neb na všech stranách žíhané. Okolnost tato zavdala příčinu pojmenovati nově odrůdu, jako ku př. červené gravenštýnské; toto jablko není nic jiného nežli gravenštýnské lépe zbarvené. Vůni má slupka velmi příjemnou, fenyklovitě vonnou, dle ní pak se nejlépe jablko toto pozná. Jako mnozí žebrnáči, tak i toto jablko podléhá skvrnitosti, pročež nutno pilně plody proti ní chrániti.

Dužnina
Dužnina jest křehká, velmi jemná, šťavnatá, chuti neobyčejně příjemné, sladkonavinulé, okořenělé. Jest to nejchutnější jablko podzimní; kdo měl příležitost je okusiti, tomu nevymizí hned tak jeho lahodnost a žádné jiné jablko se mu již nezamlouvá.

Dozrání a česání
Uzrává začátkem října a udrží se při nezměněné jakosti, dobře uloženo, až do vánoc. Češe se po 15. září s největší opatrností jednotlivě, rukou, vkládá se do košů vatou neb jinou jemnou látkou vyložených a ukládá se do sklepa, aby dozrálo. Má dobrou vlastnost, že uloženo nevadne, spíše však zahnívá. Při česání se musí s ním zacházeti jako s králem jablek; v rukavičkách by se mělo česati.

Zužitkování
Jest to jablko tabulové prvého řádu, leč i pro kuchyni na přípravu příkrmů jest velmi cenné. Pro výrobu vína, povidel, sušenek a p. se nepoužívá, avšak nikoli z toho důvodu, že by výrobky z něho nebyly dobrými, nýbrž proto, že jest příliš drahé pro zužitkování tímto způsobem. Kdo zná jeho jakost, každý je na trhu vyhledává a velmi dobře platí. Neprodává se na váhu ani na míru, nýbrž po jednotlivých kusech. Pro dopravu musí býti velmi dobře v jemném papíru a dřevěné vlně baleno. Naši pěstitelé horských krajin by měli pilně mnoho stromů tohoto jablka vysazovati; právě v horských krajích chladnějších bývá nejaromatičtějšl a nejkrásněji vyvinuto; v teplých krajích nikdy nedosáhne dužnina jeho tak výtečné jakosti jako v krajích chladnějších.

Moravské ovoce: Pojednání o ovocných odrůdách doporučených ku pěstování v českých krajích markrabství Moravského, František Suchý, Český odbor zemědělské rady pro markrabství Moravské, Brno, 1907

Gravštýnské v Říhově knize České ovoce

Všeobecně se má za to, že pochází z Holštýnska a to ze zámku Gravensteinu, kdež bylo již v osmnáctém století známo; neméně rozšířeno jest i v Dánsku, Švédsku, Norvéžsku a v přímořských krajích severního Německa, kdež platí za nejskvostnější jablko a vždy dráže než jiné se platí.

Kdo u nás je zavedl a rozšířil, neví se, však děkan Rössler obdržel je v roce 1817 od Diela a zapsal ve svůj soupis pod čís. 14. U nás se mu valně nedaří, roste sice mohutně, však zřídka kdy většího výtěžku poskytuje. Miluje půdy dobré, hluboké a hlavně vlhké, ano i mokré, kde jiné odrůdy již by nerostly; trpívá v nich sice rakovinou, však jeho nápadně silný vzrůst překonává vše, takže se i rakovité jizvy zavalují. Suché, teplé půdy nesnese, v těch, jak málo plodů nasadí, ještě předčasně opadá; hodí se proto jen do předhoří, chladnějších a na vodu bohatých krajin, kde půda tolik nevysychá a ovzduší je vlhčí. Za obyčejných poměrů v kraji nelze pěstování jeho doporučovati, čehož lze jen litovati, poněvadž krása, pronikavá, líbezná vůně a skvostná chuť povznesla je na obchodní jablko prvého řádu.

Stromky ve školce rostou velice bujně a zdravě, kolmo vzhůru, postranními větévkami hojně obrůstají a rychle v silné, bezvadné kmeny dorůstají; rozvětvují se s počátku do výše pěkně kulovitě, později se postranní větve rozkládají, dílem až sklánějí a vzrůstají v mohutné stromy s korunami širokými a dosahují velmi vysokého stáří. Mladé stromy smějí se seřezati jen při sázení, nejvýše ještě po roce jednou, ale pak oddaluje každý řez jich plodnost, která beztak teprve 15.—20. rokem začíná. Plodí vždy velice skrovně, v příznivých krajinách hojně, nikdy však tolik, by většího užitku, i při vysoké prodejní ceně plodů, poskytovaly.

Má se pěstovati jen na stromech vysokých; k pěstování jakýchkoliv krsků nelze ho doporučiti, nanejvýše lze připustiti pěstování volně rostoucích krsků, na kterýchž se však smí řezati jen, co překáží, a ještě musí to býti stromky na jánčatech, nikdy na duzenách šlechtěné, rostou na těchto téměř bujněji než na pláňatech. Svěží, zdravý vzrůst udržuje se až do pozdního stáří; některý rok trpí listy plísněmi, takže částečně opadávají, také i plody bývají někdy černými, plísní způsobenými skvrnami jednotlivě, nikdy příliš, postříknuty.

Popis letorostů a listů uveden v popise Gravštýnského červeného.

Stromy vykvétají 3.—4. den jabloňového květu, nekvetou nikdy bohatě, zato však jsou jednotlivé květy nádherné, až 58 mm široké, bílé a sotva znatelně něžně růžově stíněny a z velikých, přiokrouhlých plátků tak sestaveny, že se tyto vzájemně dosahují. (Viz obraz.)

Přiložený barevný obraz zhotoven byl dle plodů s vysokých stromů vzatých a ze zámeckých sadů v Holovousích a Svijanech k účelu tomu věnovaných. Pěkně vyvinuté plody bývají 180—200 g těžké a poměr výšky k šířce jeví se dle tvaru buď 65 x75 mm aneb 70 x85 mm. Najdou se plody ještě větší, však většina jich zůstává menší. Tvarem se od sebe různí, některé blíží se tvaru kulovitému, s obou stran uťatému a kulatí se k oběma stranám stejně, jiné jsou více zploštělé a ke kalichu více než ke stopce zúženy.

Kalíšky mají zavřené neb pootevřené, zelené, chloupkované a sestavené z úštů dosti širokých, které se u spodu sotva dotýkají, proti sobě kloní, vztyčují a zaschlé špičky ven převislé mají; často jsou úšty poškozeny neb s polovice scházejí, čímž zdají se kalíšky otevřené. Kalíšky vězí v jamkách hlubších, jednotlivě i hlubokých, ne mnoho širokých a žebernatých, v nichž vznikající žebra kraj jamky hrbolí, přes plod se táhnou, činíce jej široce, ploše zhranatělým.

Veliké plody mají stopky as 10 mm dlouhé a silné, prostřední plody je mají slabší, dřevnaté, chloupkované a tak dlouhé, že as úrovně jamky dosahují neb tuto o 2 —3 mm přečnívají; trčí z jamek hlubokých, ne mnoho širokých, nerovných, jednotlivě některým silnějším hrbolem zúžených a jemně skořicově porezavělých; rez rozptyluje se paprskovitě.

Na stromech jsou plody něžně ojíněny, mají slupku lesklou, hladkou až kluzkou, zelenavě žlutou; později krásně zežloutne, že jest jako z vosku, slunečná strana bývá dle polohy více neb méně skvěle třešňově červeně nastříkána a natečkovaně řídce pruhována, do stínu rozptylují se pruhy řídce a tečkovitě; zastíněné plody zůstávají prostě žluté. Jemné, šedé tečky rozptylují se sem tam a mění se ke kalíšku v bělavé pihy; na některých plodech vyskytuje se jemná, drobná, rozstříknutá rez.

Velmi vonnou dužninu mají jemnou, některý rok i méně jemnou, měkkou až i kyprou, bělavě zažloutlou, plnou šťávy, chuť velmi ušlechtile kořenitou, lahodně sladce navinulou — znamenitou.

Podkališní rourku mají kuželovitou, často velice prostrannou, tupě zakončenou a sahá až na špičku jaderníku, od ní se táhnou žlutavá, jaderník obklopující vlákna. Jaderník bývá obyčejně otevřený, někdy i se širokou, dutou osou, do níž se prostraná, po stěnách natrhaná pouzdra užší neb širší štěrbinou otvírají; každé pouzdro chová jedno až dvě prostředně velká, špičatá, světle hnědá, často i zcela nevyvinutá jádra. (Viz obraz.)

První plody uzrávají v posledních dnech září, při čemž vydávají velice libou vůni. V čas ten se také češí, musí se tak díti velice opatrně, mají slupku příliš jemnou, na níž jest každé otlačení ihned znáti, a pomačkány jsou neúhledné i ztrácejí na ceně; taktéž opatrně se ukládají a vydrží při výborné chuti do konce října. Vydrží sice déle, často až do vánoc, však vůně se již dávno vytratila a stopy není po znamenité chuti. Říjen, nejdéle do polou listopadu, jest jich pravý čas. Na stůl jest z nejlepších a v obchodě velice hledáno a vždy dráže placeno oproti jablkům jiným.

Bláha o něm napsal, že jest velice choulostivo na polohu a půdu, nejlepší plody jsou v drsnějších; horských polohách.

V zahradách zemského pomologického ústavu v Tróji chová se pod jménem Grafštýnské čís. 147. Popisy nalézti lze v každém spise. Thomayer „České Ovoce“ čís. 8 Gravštýnské jablko, Moravské Ovoce č. 8 Gravenštýnské jablko, Listy Pomologické roč. 1892, Zahrada domácí a školní roč. V., Handbuch der Obstkunde čís. 8, Die wertvollsten Tafel- und Handelsäpfel čís. 14, E. Deutsch Apfelsorten čís. 28, Deutsche Obst sorten, Der Obstzüchter 1910, všude pod jménem Gravensteiner, Dr. Liegei str. 43 Der Gravensteiner, Leroy Dictionnaire de Pomologie čís. 189 Gravenstein.

Dále známa jsou tato vedlejší jména: Calvilla Gravensteiniensis, Grawsztynek, Grafensteinskoje, Blumen Calvill, Calville Grafensteiner, Diel’s Sommerkönig, Graefensteiner, Grafen Apfel, Grafensteiner, Gräfensteiner, Grave Slije, Ohio Nonpareil, Paradies Apfel, Pomme Graefenstein, Prinzessin Apfel, Ripp Apfel, Sabine, Stroemling, Strohmer.

České ovoce, Díl 3: Jablka, Jan Říha, Čs. pomolog. společnost Praha, 1919

Gravštýnské v Thomayerově knize České ovoce

ůvod. Starší pomologové psali Grafštýnské a také Gräfštýnské, veškeří novější spisovatelé shodují se v tom a píší tak, jak náš název ukazuje. Dobré vlastnosti tohoto jablka jsou toho příčinou, že se i u nás rozšířilo, a všeobecně se pěstuje. Někteří starší spisovatelé uvádějí, že pochází z Itálie a že bylo odtud zavezeno do Šlesviku. Jiní tvrdí, že jest původu šlesvického a že název jeho pochází od stejnojmenného zámku v této zemi.

Udání toto zdá se býti pravdivé, neboť Christ praví v čísle 6. str. 371, že popisoval kdysi Gravštýnské j., které nemělo dobré vlastnosti. Byl to plod, o němž kolovala pověst’, že přišel z Itálie. Později však obdržel plod jiný ze Šlesviku, a zasýlatel, jehož jméno však neuvádí, praví, že původní strom stojí dosud v jeho sousedství. Také Diel poznamenává o Hirschfeldovi, že tento popisoval pravý druh. Dle udání obdržel Hirschfeld rouby z téhož pramene, jako později Christ. Grafštýnské jablko jest v Čechách rozšířeno, najmě pak v Německu, v Holštýnu, Meklenburku, Šlesviku, v Jihoněmecku, ve Švédsku a Norsku a také ve Francii.

Literatura a synonyma. Lat. Calvila Gravensteiniensis Christ č. 6., 371. Der Grœfensteiner A.; Diel VIII. str. 8. Der Grafensteiner; Teut. Obstg. sv. XXI. str. 116. Der Grafensteiner; Liegel 2. str. 2. Gräfensteiner. Dochnahl č. 78. Gräfensteiner a uvádí dále: Hirschfeld 21. Würzburger, Schlotterapfel. Pomme d’Avent. P. de Grafenstein; Hort Soc. Grave Slye, Sabine; Cat. Lond. Malus Hamelii coruscans, glanzblätteriger Calville, W. Condimentia incomparabilis, Unvergleichlicher Gewürzapfel Doch. Osten’s Rosmarinreinette? Durand cat. str. 141. Grœfenstein, Gravenstein, Anal de pom. Calv. Gravenstein Leroy c. 189. P. de Gravenstein. Dále jsme nalezli: Blumen-Calvil? (nepravý), Grafen-A., Sommerkönig, Strömling, Mela die Gravenstein, Gravensteini alma, Calvilla odorata a panenský voňáč.

Tvar. Originály k malování zaslali nám Bouzek z Petrovic a Říha z Chlumce n. C. Jablko Gravštýnské jest veliké a 75—80 milimetrů široké a vysoké, jest kulaté, někdy vysokoklenuté (pak se nalézá nejšírší místo blíže stopky) a značně žebrované. Často bývá plod nepravidelný.

Kalich jest veliký a polouzavřený, nebo též otevřený, lístky kalichu jsou dlouhé a zelené a špičky jejich od středu ohnuté. Kalich sedí v prostorné, žebry pokryté prohlubině.

Stopka jest krátká a tlustá a nevyniká nad plod, jest hnědozelená a sedí v hluboké, nálevkovité a veliké prohlubině.

Slupka jest jemná, mastná a lesklá, jest barvy žluté až citrónové, na výslunné straně a kolem stopky červeně pruhovaná a tečkovaná. Na některých plodech (viz zadní plod) objevuje se též narudlá slupka, bývá to však zřídka. Různé tečky objevují se též na některých plodech a bývají umístěny kolem kalichu. Slupka jest velmi silně vonná, což jest zvláštní známkou tohoto jablka.

Dužnina jest žlutá, zvláště kolem slupky, jemná, měkká a kyprá; jest chuti výborné, kořenné, ananasovité a vonné.

Jaderník jest bezosý, veliký, otevřený a chová v sobě oválná, špičatá, nepříliš veliká, hnědá jádra. Roura kalíšková jest hluboká a kuželovitá.

Uzrává koncem září a udrží se do konce listopadu, někdy až do vánoc a hodí se pro tabuli i k zavařeninám, pro trh i jako hospodářský druh. Dle udání německých spisovatelů rodí se nejlepší a nejchutnější plody v severním Německu.

Strom roste již v mládí velmi silně a tvoří pak mohutnou, kulatou korunu a silné větve. Následkem silného vzrůstu v mládí nebývá úrodný, později rodí však bohatě. Není choulostivý a vyběravý v půdě, jen když jest vlhká. V suché půdě plody opadávají.

Letorosty jsou silné, hnědě červené, četně tečkované a plsťnaté. Květné pupeny jsou veliké a kuželovité, dřevné pupeny jsou krátké, špičaté a přiléhající. Listy jsou veliké, kopinaté, tupě zubaté a na spodu bílou plstí pokryté. Palístky jsou dlouhé a čárkovité.

Květy jsou veliké a před rozevřením růžové, pak ale bílé a místy s jemným růžovým nádechem.

Doporučuje se k vysazování do ovocných sadů. Pro stromořadí u silnic jest však méně vhodný, neboť tvoří plochou korunu a plody jsou příliš lákavé. Na kordony se nehodí pro svůj přílišný vzrůst, za to lépe se mu daří v jehlanci nebo na odrech a lze docíliti výborného a překrásného ovoce, jen když mu v době letní dopřejeme dostatečné vlahy.

České ovoce, Díl I.: Jablka: výběr pro Království české k pěstování nejvíce se hodících 50 druhů jablek, František J. Thomayer, vydavatel Fr. Thomayer, Praha, 1894

Gravštýnské v knize Deutsche Pomologie

Původ a výskyt: Pochází ze Šlesvicka a je rozšířeno z Gravensteinu po celém severním Německu, ale vyskytuje se také v Norsku, Švédsku a jižním Německu. Jeho přednosti byly zdůrazněny již na prvním setkání německých pomologů a ovocnářů v Naumburgu v roce 1853 a bylo doporučeno k obecnému pěstování. Jedno z nejrozšířenějších a nejoblíbenějších jablek v Německu.

Literatura a synonyma:
1. Gravensteiner (Diel, Kernobstsorten, 1806, VIII. S. 8).
2. Grave Stige (Thompson, Catalogue of fruits cultivated in the garden of the horticultural Society of London, 1842, No. 297).
3. Calville Gravenstein (Henneau, Annales de pomologie belge et étrangère, 1854, II. S. 109).
4. Pomme de Gravenstein (André Leroy, Dictionaire de pomologie No. 189).
5. Gravensteiner (Illustrirtes Handbuch No. 8).

Plod: větší, cca 75 mm široké, 75 mm vysoké, většinou vysoké, často ploché, kulovité jablko; nejšírší místo se směrem ke stopce poněkud uzavírá a směrem ke kalichu klesá. Přes ovoce krásná plochá žebra jako u kalvilu.

Kalich: velký, otevřený, zřídka polozavřený; Letáky zelené, vlnité, poměrně široké a dlouhé, vzpřímené se špičkami zahnutými ven. Kališní prohlubeň hluboká a široká, s nestejnými, často pravidelnými záhyby, které přesahují přes plod a tvoří plochá žebra.

Stopka: krátká, dřevnatá, silná, nevyčnívající nebo jen mírně vyčnívající nad širokou, nálevkovitou, často poněkud rezavou prohlubeň stonku.

Slupka: jemná, lesklá, na dotek mastná, při uskladnění téměř zlatožlutá, na slunečné straně víceméně karmínově červené pruhy, mramorovaná, skvrnitá; Kolem stonku a kalichu se zřídka vyskytuje rez.

Dužnina: žlutavě bílá, sypká, měkká, šťavnatá, výrazně kořenitá, ananasová, výborné chuti. Vůně silně kořenitá.

Jádro: duté osy, pouzdra poměrně velká, otevřená, roztrhaná, obsahující kulatě oválná, dlouze špičatá, hnědá semena; část dužniny ohraničená cévními svazky je cibulovitého tvaru, zakulacená ke stopce a mírně se zužující ke kalichu. Kalichová prohlubeň je nálevkovitá, hluboce klesající, postupně se zužující, tyčinky vycházející dosti hluboko.

Zralost a využití: velmi vynikající ovoce na stůl a použitelné pro všechny hospodářské účely; Neznám lepší ovoce na přípravu jablečného pyré. Dozrává koncem září a při správném skladování, zabalení do papíru a v sudech vydrží až do Nového roku. Nejlépe ji zaplatí na trhu s ovocem; nejvíce voní plody v severním Německu; v Na jihu, ve Francii a Belgii, jsem je našel většinou bez koření.

Charakteristika stromu: roste mimořádně bujně, mohutně, tvoří rozsáhlé koruny, svým silným vzrůstem plodí pozdě, ale pak hojně. Není citlivý na drsné podnebí a dobře se mu daří na dalekém severu, ani není vybíravý na půdu, pokud je dostatečně vlhká. V létě vyžaduje hodně vody, v suché půdě plody snadno opadávají.

Letní výhony jsou silné, hnědočervené, vlnité, silně proražené; květní poupata velmi velká, vlnité, tupě kuželovitá; dřevní poupata krátká, špičatá, poněkud vlnitá, přiléhavá; Listy velké, vejčitě kopinaté, tupě pilovité, na povrchu leskle zelené, na spodní straně bílé plstnaté. Načervenalé květy jsou velmi velké a nejsou citlivé, řapíky krátké, silné, načervenalé; Palisty lineární, dlouhé.

Pro svou plochou korunu a lákavé plody není vhodná pro výsadbu na ulici; ke kordonům se svým bujným růstem hodí stejně málo; Pyramidy a palmety plodí teprve v 5. až 6. roce, ale pak dávají nádherné, velké plody, pokud v létě nezapomenete hnojit.

Wilhelm Lauche, Deutsche Pomologie, Aepfel, Verlag von Paul Parey, Berlin 1882-1883

Pokud máte s pěstováním odrůdy jabloně Gravštýnské osobní zkušenosti, napište nám, případně zašlete fotografie plodů, květů i stromů. Rádi v našem přehledu chybějící údaje i fotografie doplníme a zveřejníme.