Jabloň Gravštýnské červené

Vlastnosti odrůdy jabloní a jablek Gravštýnské červené

Gravštýnské červené v Říhově knize České ovoce

Vedle pravého „Gravštýnského“ pěstuje se dosti hojně krásná vedlejší odrůda, která nahodile povstala. Dle zprávy Oberdieckovy vyrostla v Lübecku na kmeni pravého Gravštýnského větévka, která dala plody, ostatním ve všem podobné, však tak skvěle zbarvené, že se zdaleka od ostatních lišily. Větévka ta byla opatrně vzata a na jiný strom našlechtěna, kdež rodila později samé skvěle červeně zbarvené plody, stejné skvostné chuti jako pravé Gravštýnské. Tamější veliký milovník ovocnictví Behrens rozšířil odrůdu tuto v letech 1840—1850 na vše strany pod jménem Gravštýnské červené.

S prospěchem daří se však jen za týchž podmínek jako pravé Gravštýnské, jest však přece aspoň poněkud plodnější i za poměrů špatnějších. Na příklad v okresní školce chlumecké, kde obě odrůdy se pěstují, zřídka se stane, že by pravé Gravštýnské nějaký plod dalo a i když se tak stane, bývají nevyvinuté, kdežto „červené“ každý druhý rok poskytuje dosti pěkně, ano až i krásně vyvinutých plodů, čehož důkazem jest přiložený barevný obraz, který dle plodů těch zhotoven byl. Také i Bláha o něm píše, že „pravé G.“ nasadilo v Tróji zřídka kdy jaký plod, a když, tedy byly zpitvořené, kdežto „červené G.“, strom as 60—80letý, po jedné straně již vykotlaný, přinášel hojně krásně tmavě zbarvených, skvostných plodů, které mu bývaly ze všech nejmilejší.

Stromy rostou jinak zcela stejně jako „Gravštýnské“ a nelze jich k pěstování na krscích doporučiti, leda na jánčatech šlechtěné a volnému vzrůstu ponechané. Oběma odrůdám narůstají letorosty dlouhé, dosti silné, které se zcela málo křiví, pod oky sotva patrně prohýbají, větší díl jich pokrývá tmavě šedá, špinavá plsť; po otření této se lesknou, mají barvu světleji začervenale hnědou, ve stínu zelenavou a spodní část se stříbřitě třpytí; mdle žlutavé, nenápadné tečky rozptylují se jednotlivě jen u spodu letorostu.

Mají oka pěkně vyvinutá, široká, šedou plstí pokrytá, přiléhají a jsou na patkách jako oka vysokých, zcela krátce prohnutých, širokých, s třemi krátkými žebérky. Velká, dlouze vejčitá květní poupata pokrývá šedá plsť a dvouleté až tříleté větve mají pěkně zelenavou kůru. (Viz obraz.)

Tmavě zelené listy se velmi lesknou a spodní stranu mají plstnatou, největší, 93—98 mm dlouhé, as 67 mm široké, nalézají se u spodu letorostu, ostatní jsou poměrně menší, tvaru jsou vejčitého, s krátkou, náhlou špičkou; kraje mají drobně pilovitě zoubkované a mnohé zoubky končí se malinkými, hákovitými hroty; po jedné straně bývají listy na úkor druhé mohutněji vyvinuty. Mají řapíky, které tmavě rudnou, 20—22 mm dlouhé a krátkými, kopinatými palisty opatřené. Na větévkách plodonosných bývají listy ještě delší, však užší, eliptické, také i opak vejčité a mají delší, bezpalisté řapíky.

Na jaře vykvétají s G. současně, mají stejně veliké, však poněkud více růžově stíněné květy.

Velikost, tvar a barvu znázorňuje barevný obraz a podobají se velice původnímu, některé plody bývají však u spodu širší а k temeni se více zužují, jiné zdánlivě vysoké a na obě strany stejnoměrněji zkulacené. Kalíšky a stopky mají s původním úplně stejné.

Na stromě jsou plody něžně ojíněny a mají slupku jako sklo lesklou, hladkou až kluzkou, bělavě, jako z vosku žlutou, nádherná, krvavá barva pokrývá však větší díl plodu tak, že žlutá barva jen na místech zastíněných proniká, na slunečné straně bývá barva ta temněji žíhaná a rozptyluje se krásně mramorovaně na stranu zastíněnou; mnohdy bývají plody zcela červené a jen na těch, které ve stínu se vyvinuly, žlutá barva převládá.

Jemné, šedé tečky rozptylují se sem tam zcela řídce, a i jen jednotlivě, na některých plodech vyskytuje se kolem kalicha jemná, čárkovitá rez.

Dužninu i chuť mají úplně stejnou s původním, nelze však popříli, že „červené“ jest jemnější a chutnější, zato zase, ač voní velice libě, přece ne tak pronikavě jako „původní“.

Podkališní kůželovitá rourka bývá někdy velmi prostranná, jindy zúžena, od ní se táhnou žlutavá, jaderník obkličující vlákna; jaderník bývá široce otevřený, jednotlivě má i širokou, dutou osu, do níž se prostraná, po stěnách řídce natrhaná pouzdra širokou štěrbinou otvírají, v málo kterém pouzdře najde se úplně vyvinuté jádro, obyčejně bývají vesměs nevyvinuta.

Obě uzrávají současně a stejně dlouho se udrží, pro stůl i obchod mají stejnou cenu, „červené“ však ještě více láká a svádí ke koupi. V zahradách zemského pomologického ústavu v Tróji chová se pod jménem Gravštýnské červené čís. 515.

Popisy nalézti lze: Handbuch der Obstkunde čís. 82., Deutsche Apfelsorten čís. 29, Deutsche Obstsorten, všude Roter Gravensteiner. Leroy Dictionnaire de Pomologie čís. 190 Gravenstein Rouge. Gaucher „Pomologie d. prakt. Obstbaumz.“ č. 11.

Vedlejších jmen není.

České ovoce, Díl 3: Jablka, Jan Říha, Čs. pomolog. společnost Praha, 1919

Pokud máte s pěstováním odrůdy jabloně Gravštýnské červené osobní zkušenosti, napište nám, případně zašlete fotografie plodů, květů i stromů. Rádi v našem přehledu chybějící údaje i fotografie doplníme a zveřejníme.