Jabloň Hedvábné bílé zimní

Vlastnosti odrůdy jabloní a jablek Hedvábné bílé zimní

Hedvábné bílé zimní (Jablko hedvábné bílé zimní)
v knize Moravské ovoce

Původ a rozšíření
Polomíšenské jablko, jak u nás ve všech krajích této odrůdě říkají, jest asi prastarého původu. Nikdo neví, kde bylo vypěstováno, jak bylo rozšířeno, kde se nejvíce pěstuje a p. Ve všech zemích, kde se pěstuje, hraje stejnou úlohu, v stejném asi množství jest zastoupeno a za týmž účelem se rozšiřuje. V našich krajích bývá v sadech ovocných v značném počtu a, jak již řečeno, nejvíce pod názvem jablka polomíšenského; „hedbávky“ a „tafetky“ je též jmenují, jenom že tak říkají též hedvábnému letnímu, které nic společného s tímto nemá. Mnozí pěstitelé je jmenují prostě jenom jablkem míšeňským.

Poloha
Bylo-li řečeno o některých odrůdách jablkových, že se daří dobře ve vyšších, větrných, chladných polohách, pak to tím spíše možno napsati o tomto jablku. Není snad polohy, které by u nás tento vděčný strom nesnesl; prospívá v krajích vinorodých tak dobře, jako v krajích ovesných.

Půda
Půdu nevyhledává také zvláštní; lehčí, sušší, částečně i štěrkovitá půda mu tak dobře slouží jako tučná, vlhčí a chladnější půda. Volba polohy i půdy pro toto jablko jest následkem jeho skromnosti velmi lehká.

Vzrůst
Roste dosti bujně, korunu má vysokou, velikou, široce klenutou a hustou. Při bujném vzrůstu netvoří letorosty silné; tyto jsou dlouhé, slabé, plstnaté a mají velmi malé pupeny, jsou podobny letorostům jablka míšeňského. List má prostředně velký, silný, zdravý, který netrpí nemocemi. Ve školce roste dobře, kmeny tvoří rovné, houževnaté a není třeba je pěstovati mezišlechtěním, jak mnozí majitelé školek činí.

Stanoviště
Vysazovati je možno do zahrad domácích, sadů ovocných otevřených, polí, k silnicím, cestám, vůbec na všechna místa, kde jabloň pěstovati se dá. Zvláště dobře se mu daří poblíž řek, potoků a rybníků; průvan, který mnohdy v takových nížinách panuje, mu neškodí.

Tvar stromu
Pěstuje se výhradně jako vysokokmen; pro malé ovoce, menší úrodnost z mládí a silný řez, který četné letorosty vyžadují, se pro pěstování zákrsků nehodí.

Květ
Kvete pozdě na jaře; květy má malé, hustě nasazené. Podobně jako míšeňské jablko nebývá v mládí úrodný, až později, asi v 15. roce po vysazení, počne pravidelně rodit a pak čím starší, tím úrodněji a cennější plody přináší. Pěstuje se podobná, není-li to totožná, odrůda pod názvem „tafetka pozdě kvetoucí“, která se doporučuje též ku vysazování, myslíme však, že jest lépe přidržeti se naší staré osvědčené „tafetky“.

Ovoce
Ovoce rodí malé, až prostředně velké, tvaru úhledného, sploštilého; tato sploštilost dává podnět k tomu, že tomuto jablku se říká též „tvarůžky“ a „syrečky“. U některých plodů jest porušen pravidelný tvar třemi neb í více širokými nenápadnými hranami, které se táhnou od kalichu až ke stopce. Starší stromy rodí ovoce jen o něco větší, nežli jablko míšeňské, a že jest jemu též svým tvarem podobné, často za ně bývá zaměňováno.

Kalich
Kalíšek má malý, uzavřený, zelený, vlnatý a jest umístěn v široké, hluboké, hladké neb i žebírkované, mírně hranaté i boulovité prohlubince.

Stopka
Stopku má krátkou neb delší, silnou neb tenkou, dřevnatou a v hlubokém úzkém důlku, který u mnoha plodů jest třísvalový, a žádný z těchto svalů nestlačuje ji ku straně, nýbrž trčí v prostředku. Některé plody mají ovšem též jenom jeden sval.

Barva
Barva plodu jest bledě žlutá, na sluneční straně růžově krytá; plody ve stínu rostlé nejsou růžové, ty zůstanou skorem bílé, nepatrně nažloutlé. Slupka jest velmi jemná, hladká, lesklá, vonná a tu a tam se vyskytují rezivé bradavice a černé skvrny, poslední pocházejí od škodlivých plísní.

Dužnina
Dužninu má jemnozrnnou, tvrdou, chruplavou, barvy čistě bílé, chuti sladko navinulé, velmi okořeněle vonné; při úplném uzrání zůstává tuhá, šťavnatá a velmi občerstvující.

Dozrání a česání
Zraje ku konci listopadu a udrží se při velmi dobré jakosti až do dubna, je-li přiměřeně zazimováno. Nečesá-li se předčasně, pak nikdy nevadne a lze je i v netopené, dosti suché světnici přechovati. Pro zužitkování jako ovoce stolní se češe jednotlivě a na výrobu vína i sušení možno je opatrně setřásati, aby se nepotlouklo. V komorách se ukládá ve větších vrstvách. Zasílá se i na větší vzdálenost baleno do beček neb košů bez prokládání.

Zužitkování
Na trhu jest skorem tak oblíbeno jako jablko míšeňské a dosahuje téže ceny. Kupujícímu se zamlouvá svým tvarem, zbarvením, čistotou, hutností a výbornou jakostí dužniny. V domácnosti i v průmyslových ovocnářských podnicích jest toto jablko hledáno na výrobu vína, sušení i jako ovoce stolní.

Naši pěstitelé vytýkají této odrůdě, že jest malá, ale porovná-li se užitek některé odrůdy velkoplodé s užitkem této malé odrůdy, každý hned nabude přesvědčení o přednosti této odrůdy a proto vedle jablka míšeňského měla by se tato odrůda ve větší míře pěstovati.

Moravské ovoce: Pojednání o ovocných odrůdách doporučených ku pěstování v českých krajích markrabství Moravského, František Suchý, Český odbor zemědělské rady pro markrabství Moravské, Brno, 1907

Hedvábné bílé zimní v Thomayerově knize České ovoce

ůvod. Již Oberdieck r. 1859 pátral po původu tohoto jablka a musel doznati, že jablko hedvábné bílé jako plod prastarý nelze přidělili žádné zemi jako jeho původišti. Týž spisovatel doznává, že jest v Čechách rozšířeno a že známo jest také v Německu. Diel je znal rovněž, ač si název jeho spletl s voskovým jablkem. Také Christ je znal. Do Francie přišlo z Německa. — Jiných dat, která by alespoň přibližně nás vedla k objevení původu jeho, jsme, bohužel, nenašli. Kromě zimního známo jest také podzimní bílé hedvábné jablko.

Literatura a synonyma. Jiného názvu kromě hedvábné bílé zimní a hedvábné bílé jsme nenalezli: Lat. Funcigena nitida, 1. U Diela nalezli jsme II. str. 180. Der Wachsapfel, jehož popis se shoduje s popisem hedbávného bílého. Diel uvádí v tomtéž sešitě na str. 185. Der weisse Winter Taffettenapfel, u kterého nikdy neobjevil červeň. Patrno tedy, že oba názvy přehodil. 2. Podobně i u Dittricha Handb. d. Obstk. 1839 č. 487. a č. 488. 3. Christ Handb. d. Obstbaumz. 1817 č. 163. Der weisse Taffetapfel. 4. Dochnahl 1855, Weisser Wintertaffetapfel, popis hodí se lépe na Dielův Wac sapfel. 5. Luc. Ill. Handb. d. Obstk. č. 258. Weisser Taffetapfel. Lucas popsal je též v díle Würtembergs Kernobstsorten č. 134. pod jménem Oberländer Taffetapfel. Lucas doznává rovněž omyl Dielův. 6. Stoll Oester.-ung. pom. Weisser Winter-Taffetapfel. Teli fehér tafota, Bílé zimní hedbávné,(Lépe hedvábné.) Mela taffeta di inverno, Taffetas blanc ďhiver. 7. Léroy Diet de pom. 507. P. Taffetas blanc. 8. Mathieu Nomencl. Röstel’s Gelber Weissling Taffetiner Weidling, Taffetas, Burket, Jabloň str. 83. Hedvábné bílé zimní.

Originály naše zaslali nám: Valeš ze Sázavy, Bláha z Troje, Šimon z Libějic a Říha z Chlumce n. C.

Tvar. Jest to prostředně veliké sploštělé jablko, které jest as o třetinu širší než vyšší. Jest asi 65 mm. široké a asi 50 mm. vysoké. Nejširší místo jest uprostřed plodu a odtud sužuje se k oběma koncům. Plod jest však tupě zakončený. Lze na něm pozorovati malé, široké zvýšeniny, které spojují oba konce plodu.

Kalich jest uzavřený, končí špičkou, ale nevyčnívá nad okraj plodu, protože jest prohlubina kalichu dosti hluboká a bývá u některých plodů na dně i dosti široká a drobně žebrovaná. Žebra jsou krátká a nedotýkají se okraje prohlubiny, která jest na dně plstnatá.

Stopka jest někdy krátká a tlustá, jindy tenčí a delší, tak že vyčnívá nad plod. Prohlubina stopky jest hluboká, sužuje se ke konci a má podobu úzké nálevky; kromě toho lze pozorovati u větší části plodů, že prohlubina má tvar trojhranný. Plody s krátkou a tlustou stopkou mívají prohlubinu mělčí.

Slupka jest velmi jemná, hladká a lesklá jako hedvábí a odtud snad také pochodí jméno tohoto jablka. Jest barvy světlé, běložluté, na barvu slámy upomínající; na výslunní straně bývá asi do třetiny plodu bledě růžově zbarvená. Plody ve stínu vyrostlé nemají červeni. Po celém plodu lze pozorovati veliké hnědé tečky, které nejsou četné a v červeni podržují červený nádech. Na plodech z vlhké půdy objevují se veliké skvrny. Vůně slupky jest příjemná.

Dužnina jest tuhá, drobnozrnná, jemná a velmi šťavnatá. Jest barvy čistě bílé a chutná sladkonakysle, při tom má zvláštní vonnou příchuť, kterou mnozí nazývají puškvorcovou. Při úplně dozralých plodech mizí kyselá chuť.

Jaderník jest uzavřený s pouzdry nepříliš velikými a leží poblíže kalichu. Jádra jsou četná, pravidelně vyvinutá, kulatá a obyčejně tupě zakončená; jsou světle hnědá.

Rourka kalíšková jest nepatrně špičatá a při ústí velmi široká.

Uzrává v listopadu a udrží se až do jara. Jako jablko velmi úhledné hodí se výborně pro trh, ale také pro domácí potřeby i na stůl. K účelům hospodářským jest velmi hledané, neboť se dá velmi dobře sušiti a hodí se dobře k výrobě ovocného vína.

Strom roste již ve školce velmi dobře a vytvoří velikou, plochou a kulatou korunu. Roste v každé k pěstování ovocných stromů schopné půdě, než přece miluje úrodnou a vlhkou půdu, ve které bývá nejúrodnější. Ovoce začíná nésti poněkud později, když jest strom již poněkud vyvinut.

Létorosty jsou trochu odstávající, tenké, plstí pokryté a hnědé. Listy jsou veliké a visí na dlouhých, tenkých řapících, jsou dlouhé se špičkou zahnutou a tupě zoubkované. Dřevné pupeny jsou dosti veliké; plodonosné pupeny jsou ploché.

Květy jsou malé, bílé a na spodu růžové.

Doporučuje se pro naše kraje k povšechnému pěstování.

České ovoce, Díl I.: Jablka: výběr pro Království české k pěstování nejvíce se hodících 50 druhů jablek, František J. Thomayer, vydavatel Fr. Thomayer, Praha, 1894

Pokud máte s pěstováním odrůdy jabloně Hedvábné bílé zimní osobní zkušenosti, napište nám, případně zašlete fotografie plodů, květů i stromů. Rádi v našem přehledu chybějící údaje i fotografie doplníme a zveřejníme.