Jabloň Hedvábné červené letní

Vlastnosti odrůdy jabloní a jablek Hedvábné červené letní

Hedvábné červené letní v Říhově knize České ovoce

Původ tohoto krásného jablka není objasněn. Známo jest již odedávna a již Sickler uveřejnil jeho první popis uváděje, že snad pochází z Francie. Domněnce té odporuje však okolnost, že francouzští spisovatelé ho neznají a jen zcela krátce zmiňuje se o něm Thomas v svém spise Guide Pratique, avšak pod německým jménem Pfirsichroter Sommerapfel, pod kterýmž v německých spisech popisováno jest. Okolnost ta okazovala by spíše na původ německý.

Zčeštiti německé jméno to nebylo by záhodno, špatně by se mezi lidem ujalo, ostatně dal mu lid již jméno své, které jest dobře voleno „jablko Hedvábné“, ano vskutku vypadá jak z hedvábí. Že však Hedvábných jablek jest více, upraveno, by se zmatkům předešlo, na Hedvábné červené letní. Sem tam zaměňuje se s Astrachánem červeným, jemuž dosti se podobá a as z jader jeho vzešlo, liší se však skvěleji karmínovou barvou. V domácích zahradách, v nichž se ovoce pro vlastní spotřebu neb k zásobování blízkých trhů pěstuje, nemělo by vedle Skleněného chyběti, jest vskutku překrásné a seskupeno se Skleněným činí skvostný dojem a jest opravdu podivno, proč tak krásné a ranné jablko, které by trhy krášlilo, tak zřídka kdy vídáme.

O něm jednající zprávy shodují se v tom, že lze je mimo polohy a půdy dobré pěstovati s prospěchem v půdách špatných, kde jiná ušlechtilejší jablka se již nedaří, ano i v sušších a skýtá i tu slušných plodů. V půdách lepších arciť jest jiné: stromy mohutněji se vyvinou a větší ovoce, které na stromech jen září, poskytují. Nutno jest, vyhledatli mu místo před větry chráněné, nejlépe v domácích zahradách, kde jiné stromy je chrání, třeba bylo to na místě v pohoří vysoko položeném a studeném. Do polních sadů a stromořadí se nehodí, větve visívají obyčejně dolů a překážejí, lépe obmeziti pěstování jeho jen na zahrady hrazené, kam hodí se dle libosti stromy vysoké neb nízké, volnému vzrůstu ponechané, na nichž obmezuje se řez jen na nutné prořezání, i uměle vedených a šlechtěno-li na jánčatech neb duzenu, přizpůsobuje se lehce každému i nejmenšímu tvaru. V hubenějších, sušších půdách jsou lepší stromky na duzenu šlechtěné.

Výchov stromků ve školce působí jisté potíže, zakřivují se sem tam, že není možno slušné, rovné kmeny vypěstovati a nezbývá nic jiného než šlechtiti je v libovolné výšce na silné plaňky neb jinou rovnokmennou, zdravou odrůdu. Později rozvětvují se hustě v koruny široké, větve se však sem tam kroutí a kladou, takže jen bedlivým řezem lze je v jakémsi tvaru udržeti, následkem čehož nemají pěkného vzhledu, rozkládají se a i visí. Ploditi začínají brzo, dvouleté i tříleté stromky na duzenách skýtají již pěkných plodů. Plodí, poněvadž květy zřídka kdy zmrzají, co rok, jednou velmi hojně, po druhé méně, vždy aspoň něco. Vadou jest, že při větší úrodě nestejně se vyvinují, zůstává mnoho drobotiny i červivých plodů a tu jest nutno aspoň tam, kde se to dá, zvláště na krscích, vadné plody protrhati, zbylé jsou pak tím dokonalejší. Následkem časté, hojné plodnosti stromy příliš nerostou a zůstanou malé. Jsou však úplně zdravé, rakovinou zřídka trpí, také i plísním odolávají a jen málokdy se stane, že najde se na plodech nějaká černá, zelenavě vroubená skvrna. Za to housenky, mšice a pod. s oblibou je vyhledávají.

Letorosty narůstají dosti dlouhé, štíhlé, mírně zakřivené, pod oky sotva znatelně zprohýbané, ke konci slábnou a špinavá plsť je téměř celé pokrývá. Po otření této se poněkud lesknou, barvu mají zelenavě hnědou, na slunečné straně červenavě hnědou a jako stříbřitým závojem, zvláště na dolejší části a po slunci pokrytou; žlutavé, mírně vystálé, čarkovité tečky jsou nápadně a řídce roztroušeny. Malá, červenavá a šedou plstí pokrytá očka zcela přiléhají a jsou na patkách dlouhých, o něco více než do výše ok, klínovitě vydutých, s mohutnějšími žebérky, z nichž bývá střední zcela krátké a tvoří zřetelný hrbolek. Dlouhá květní poupata jsou vejčitě kuželovitá, tupě zakončena, mají šupiny, jichž špičky nepřiléhají, červenavě hnědé a šedou plstí pokryté.

Největší, as 130 mm dlouhé, 80 mm široké listy bývají u spodu letorostu a na větvích plodonosných, mají tvar opak vejčitý, takže největší jich šířka bývá dále ke krátkým špičkám posunuta, mají kraje nestejně, dvojitě, hruběji pilovitě vroubkované a řapíky 40—43 mm dlouhé; ostatní jsou menší, 75—90 mm dlouhé, 65—73 mm široké, okrouhlé, s kratší, širokou špičkou, jednotlivě jsou i lipovým jaksi podobné, více do špičky zúženy, jedna strana bývá někdy na úkor druhé mohutněji vyvinuta; kraje mají as jako první vroubkované, řapíky, které na podzim rudnou, as 30 mm dlouhé s maličkými palisty. Vesměs jsou měkké, tmavě zelené a méně se lesknou; spodní strany, jakož i řapíky jsou chloupkované.

Stromy rozkvétají obyčejně v prvý den jabloňového květu a bledě růžová poupata dávají jim v rozpuku mdle narůžovělý vzhled. Květy jsou miskovité, 50, po rozložení až 58 mm široké, bílé, se zeleným nádechem, něžně a velmi málo růžově stíněné a z plátků dílem okrouhlých i podlouhlých tak sestaveny, že se plátky vzájemně dosahují.

K zhotovení barevného obrazu použito bylo prostředně vyvinutých plodů s vysokých stromů v okresní školce Chlumecké rostoucích. Poměr výšky k šířce jeví se as 55x65 mm a byly 80—100 g těžké. Velikost tato převládá; najdou se sice plody až 120 g těžké, však i hojně menších, na hrscích naproti tomu ještě větších. Tvarem liší se jen zcela málo, větší plody bývají kulovitější, menší o něco více k temeni než ke stopce zúžené.

Mají veliké, zavřené, také i pootevřené, zelené a šedou plstí pokryté kalíšky, sestavené z úštů širokých, dlouhých a vztyčených, které se u spodu vzájemně dotýkají, proti sobě se kloní, dlouhé, dílem přischlé špičky ven převislé mají a vězí v mělkých, užších, žebérkatých jamkách; vznikající zde žebérka hrbolí témě a táhnou se zcela mírně přes celý plod, který zcela ploše hranatěji, pravidelnosti jeho však neruší, po některém žebérku táhne se výjimkou, po celé délce, zaostřelý šev.

Větší plody mívají stopky tak dlouhé, že jen asi o 12 mm jamku převyšují, plody malé mívají je až o 10 mm delší, vesměs jsou dřevnaté, uprostřed slabší, zelenavé a zarudlé, chloupkované a vězí v jamkách širších, dosti hlubokých a jemnou rzí, která se paprskovitě rozptyluje, pokrytých.

Na stromech krásně ojíněné plody mají slupku lesklou, hladkou, až kluzkou, barvy téměř bílé, která však jen na zastíněných místech, neb kde list přiléhal, prokvétá, ostatní díl pokrývá nádherná, skvěle karmínová červeň, která se do stínu tečkovitě rozptyluje, na slunečné straně bývá však tmavěji žíhaná; silnější, žlutavé a červeně vroubené tečky jsou na spodní části řídce, k temeni hustěji roztroušeny, současně stávají se jemnějšími, až se mění v jemné, červenavé pihy. Zastíněné plody zůstávají po větším díle zelenavě bělavé a málo červené.

Mají dužninu měkkou, jemnou, šťavnatou, čistě bílou, pod slupkou zvláště k temeni něžně zarůžovělou, libovonnou, chuť málo nasládlou a více navinulou.

Podkališní rourka táhne se kuželovité, také i nálevkovitě kuželovitě dosti hluboko; od ní se táhnou žlutavá, také i červenavá, jaderník obkličující vlákna; jaderník má úzkou, dutou osu, do níž se pouzdra, po stěnách málo a jemně natrhaná, úzkou štěrbinou otvírají; každé pouzdro chová jedno až dvě široká, špičatá, tmavě hnědá jádra.

První plody uzrávají současně s Astrachány, některý rok i před nimi, již kolem 20. července, jindy až o 10 dní později. Po otrhání nevydrží déle 14—20 dnů, načež tratí lesk, barvu a moučnatí; že vydrží jednotlivé plody často až do října, nemá valné ceny, ano v tu dobu hojnost lepších odrůd dozrává.

Jest dobré k snědku přímo se stromů, chuť jeho občerstvuje, v kuchyni dá se dobře upotřebiti a na trhu svojí krásou láká. Dobře baleno, snáší dopravu beze škody.

Popisy nalézti lze: Ovocnické Rozhledy 1910 str. 73 Jablko Hedvábné červené letní, Handbuch der Obstkunde čís. 31, Lucas Die wertvollsten Tafel- und Handelsäpfel čís. 3, Eng. Deut. Apfelsorten čís. 208, všude Pfirsichrother Sommerapfel, taktéž i Thomas na str. 139.

Z vedlejších jmen jsou známa: Brzoskwiniowe, Brzoskwiniowe letnie, Milerosa persicina, Pfirsichroter Sommer-Rosenapfel, Pomme Pêche rouge ďété, Pomme ď eté rouge-Carmin.

České ovoce, Díl 3: Jablka, Jan Říha, Čs. pomolog. společnost Praha, 1919

Hedvábné červené letní v knize Deutsche Pomologie

Původ a výskyt: Zdá se, že pochází z Durynska a je poprvé zmíněno a popsáno Dittrichem a Sicklerem. K obecné výsadbě jej doporučilo 7. setkání německých pomologů v Trevíru v roce 1874.

Literatura a synonyma:
1. Pfirsichrother Sommer-Rosenapfel (Dittrich, 1839, I. 137).
2. Sommer-Rosenapfel (Sickler, I. S. 103).
3. Pfirsichrother Sommerapfel (Illustrirtes Handbuch der Obstkunde No. 31).

Plod: středně velký, asi 65 mm široký, 55 mm vysoký, někdy plochý, někdy špičatý, tvarově proměnlivý; břicho sedí uprostřed a rovnoměrně se zplošťuje směrem ke stopce a kalichu.

Slupka: hladká, pružná, namodralý nádech; základní barva mléčně bílá, později zbarvená do růžovočervené a pruhovaná a plamenná tmavě krvavě červená; Tečky roztroušené, hnědé, často obklopené načervenalým nádechem.

Kalich: uzavřený; Letáky široce zahrocené, špičky zakřivené; Kalich zploštělý, ne široký, s 5 žebry vyčnívajícími přes okraj a plochými v celém plodu.

Stopka: dlouhá, vlněná, často načervenalá, daleko odstávající; Prohlubeň stopky hluboká a odpovídajícím způsobem široká.

Jaderník: dutá osa; Pouzdra otevřená, široká, natrhaná, obsahující dobře vyvinutá, podlouhle oválná, krátce zkosená, tmavě hnědá semena; část dužniny ohraničená cévními svazky cibulovitá, ke stopce zaoblená, ke kalichu se zužuje plošně; kališní dutina kuželovitá, široká; Vlákna vznikající uprostřed.

Dužnina: bílá, pod slupkou poněkud načervenalá, jemná, volná, křehká, s příjemnou, vínově nakyslou chutí. Vůně slabě růžová.

Zralost a použití: je to jedno z nejkrásnějších a nejlepších letních jablek k jídlu i zpracování, ale musí se sbírat postupně a pak si brzy pochutnat, protože vydrží jen pár dní.

Charakteristika stromu: strom dobře roste, tvoří hustě olistěnou, zaoblenou korunu, je raný a mimořádně plodný, daří se mu v každé půdě a doporučuje se i do členitých prostor v uzavřených zahradách.

Letorosty silné, červenohnědé, řídce proražené; ovocné pupeny oválné, sotva vlnité; Dřevní pupeny tupě kuželovité, lysé, přiléhavé; Listy velké, zaoblené nebo vejčitě kopinaté, krátce špičaté, na okraji hrubě zubaté, na spodní straně hladké; řapíky silné, středně dlouhé; Palisty přiléhající, lineární.

Wilhelm Lauche, Deutsche Pomologie, Aepfel, Verlag von Paul Parey, Berlin 1882-1883

Pokud máte s pěstováním odrůdy jabloně Hedvábné červené letní osobní zkušenosti, napište nám, případně zašlete fotografie plodů, květů i stromů. Rádi v našem přehledu chybějící údaje i fotografie doplníme a zveřejníme.