Jabloň Hedvábné pozděkvěté

Vlastnosti odrůdy jabloní a jablek Hedvábné pozděkvěté

Hedvábné pozděkvěté (Hedvábné pozdě kvetoucí)
v Říhově knize České ovoce

Na jaře, když veškery jabloně v plném kvetu stojí a již i odkvétají, jsou stromy jablka našeho ještě úplně holé, sotva pupeny začínají šedivěti a činí trapný dojem stromů suchých, zvláště tam, kde rostou mezi jinými odrůdami, které jsou květy obsypány; konečně, když květ jiných jabloní již opadal, pukají jeho poupata a vyvíjejí se menší, narůžovělé květy. Máme u nás mnoho, zvláště nízko položených míst, kde květ jabloní pravidelně v prvé polovici května kvetoucích téměř co rok dílem, neb i zcela zmrzá a tu jest odrůda naše na pravém místě, začíná kvésti teprve mezi 20.-25. květnem, kdy není se mrazu již obávati. Však nejen z této příčiny, nýbrž také, že daří se i v půdách špatných, kde jiné jabloně špatně prospívají, pojata byla v dílo toto. Není pro podobná místa lepší odrůdy, pročež mělo by se jí za takových okolností více pozornosti věnovati, zvláště když daří se na místech drsných. Tím není řečeno, že by se snad nedařila za poměrů příznivějších, naopak, čím lépe se jí daří, tím větší množství a lepší plody poskytuje.

Hodí se jen k pěstování na stromech vysokých; k výchově krsků nemá ceny, k účelu tomu máme mnoho odrůd cennějších. Sázeti se může všude, i na místa pustá, do polí, sadů, jen na silnice a cesty se pro svůj široký vzrůst nehodí.

Ve školce rostou stromky velmi bujně, zdravě a nikdy nezmrzají, později rozvětvují se do výše, však postranní větve se víc a více kladou, až visí, kdežto střední větve do výše trčí a obrůstají hojně krátkými, plodonosnými větévkami, čímž koruna houstne a nutno ji dle potřeby občas prořezati. Roditi začínají brzo po vysázení a plodí pak ob rok velice hojně, mezi tím méně a zřídka se stane, že by vůbec neplodily. Nějaké choroby, na př. rakovina aneb plísně se posud na něm nevyskytly, celé stromy i plody jsou vždy úplně čisty.

Letorosty narůstají dlouhé a silné, téměř rovné, pod oky velice málo se prohýbají a zcela jemná, červeně šedá plst je sem tam, nejvíce ke koncům pokrývá; po otření se dosti lesknou, barvu mají červenavě hnědou a na straně zastíněné zelenavě hnědou; hojně žlutavých, jemně vyvstalých teček nápadněji se rozptyluje. Pěkně vyvinutá, široká, však krátká a plstí pokrytá oka jsou na patkách o něco vyšších, krátce prohnutých, s mohutnějšími žebérky, která hluboko se táhnou a letorosty k jich koncům mírně hranatějí. Květní poupata, jichž jest vždy velice hojně, jsou polovelká, vejčitě kuželovitá a plstí pokryta. (Viz obraz.)

Stromy stkvějí se tmavou, bujnou, zdravou, zelenou barvou; listy na letorostech bývají as 90 mm dlouhé, 65 mm široké, krátce vejčité, také i přibližně srdčité, mají krátké špičky, kraje hruběji, dvojmo, pilovitě vroubkované a řapíky 17-20 mm dlouhé, ostatní jsou menší a mají spodní stranu řídce chloupkovanou. Na větvičkách plodonosných bývají až 120 mm dlouhé, 67 mm široké, více eliptické, mají kraje drobněji vroubkované a o něco delší řapíky.

Jak již řečeno, vykvétají stromy nejpozději ze všech jabloní, 22.—25., ano až i 30. května, kvetou vždy velice hojně, růžová poupata dodávají jim v rozpuku vzhledu něžně růžového; jednotlivé, poměrně malé, 40—47 mm široké květy sestaveny jsou zcela řídce z plátků bílých a jemně růžově stíněných. (Viz obraz.)

Přiložený barevný obraz, dle plodů ze sadu velkostatku chlumeckého zhotovený, znázorňuje průměrnou velikost a tvar plodů se stromů vysokých a v půdě chudé (na hrázi) rostoucích. Velikostí a tvarem liší se plody velice málo od sebe, uchovávajíce tvar až na malé výjimky stejný a poměr výšky k šířce jeví se as 50x60; jedna strana bývá vždy nižší a váha kolísá mezi 80—100 g.

Mají malé, zavřené, zahnědlé a málo chloupkované kalíšky, sestavené z úštů krátkých, úzkých, které se u spodu tísní, proti sobě kloní, pak vztyčují a špičky krátce ven převislé mají a vězí v jamkách mělkých, záhybovatých, v kterých vzniká as pět mírných žebérek, jež kraje jamek mělce hrbolejí a hned se ztrácejí, takže kulatost plodů zcela málo ruší.

Slabé, dřevnaté, zažloutlé a zahnědlé stopky jsou as tak dlouhé, že dosahují úrovně dosti širokých a hlubokých, zcela málo světle porezavělých jamek a rez ta rozptyluje se paprskovitě kolem.

Jemná, hladká až kluzká slupka se leskne a má barvu světle, jako sláma bělavou, ve stínu zeleně prokvétalou, na slunečné straně bud žlutší aneb lehce, jako mramorovaně červenavě nadechlou, tak že vypadá jak z vosku; jemné i hrubší, rzivé, bělavě, na slunečné straně červenavě vroubené tečky rozptylují se řídce a mění se ke kalichu v bělavé, jemné pihy. Mají dužninu bílou, jemnou, měkkou a šťavnatou, chuť bezkořennou, zcela málo nasládlou, více ostřeji nakyslou, s lehkou přitrpklou příchutí.

Podkališí mají kuželovité a od něho se táhnou žlutavá, jaderník obklopující vlákna; jaderník má osu úzce dutou a zavřená, po stěnách napříč natrhaná pouzdra chovají po dvou pěkných, polovelkých, hnědých jádrech. (Viz obraz.)

Češe se kolem sv. Václava, načež as ke konci října, někdy i dříve, dospívá a vydrží do konce listopadu, a i déle. K jídlu není chutné, za to jinak dá se velmi dobře zpracovati a vyrobený z něho nápoj vyznačuje se světlou barvou a jemnou, výbornou chutí.

Popisy lze nalézti: E. Deut. Apfelsorten čís. 666, Spätblühender Taffetapfel s vedlejším jménem Ebner’s Taffetapfel, Thomas str. 145 a Pomol. Monatshefte 1903. str. 169 též tak.

České ovoce, Díl 3: Jablka, Jan Říha, Čs. pomolog. společnost Praha, 1919

Pokud máte s pěstováním odrůdy jabloně Hedvábné pozděkvěté osobní zkušenosti, napište nám, případně zašlete fotografie plodů, květů i stromů. Rádi v našem přehledu chybějící údaje i fotografie doplníme a zveřejníme.