Jabloň Kalvil bílý zimní

Vlastnosti odrůdy jabloní a jablek Kalvil bílý zimní

Kalvil bílý zimní v Říhově knize České ovoce

Původ nejvzácnějšího a nejlépe placeného tohoto jablka není znám. Pomologové 16.—17. stol. domnívali se, že jest to prastaré, již Římanům pod jmény Calvatum, Taponnes a Orthomastia známé jablko. Domněnky tyto byly však později vyvráceny. Jiní spisovatelé tvrdili, že vyvinula se na Červeném zimním kalvilu jedna větev, která rodila krásné, bílé plody a šlechtěním z této odrůda tato ustálena byla; s jiné strany domnívají se, že vzniklo z vysetých jader více odrůd na jedné jabloni nešlechtěných, však kdy a kde se tak stalo, nikdo neví. Přírodozpytec J. Bauhin (1598), autor prvního obrazového ovocnického díla, uvádí, že bylo tehdy hojně pěstováno kol osady „Calville“ (département l’Eure ve Francii), od kteréž jméno jeho odvozeno bylo. Píše pak dále, že ve Wirtembersku známo bylo pod jménem Weisser Wunderbarer a Grosser Weisser Apfel. Také i ve švýcarské osadě Zelu bylo od pradávna pod jménem Weisser Züricher ve všech zahradách s oblibou pěstováno.

Od kdy u nás asi známo jest, nelze zjistiti, však jistě daleko dříve před dobou Rösslerovou, který je zapsal v svůj soupis v roce 1799 pod čís. 4., i nejstarší ovocnáři devatenáctého století zmiňovali se o jablku „Gdoulovém“, že dařilo se u nás ve všech zahradách na stromech vysokých bez jakéhokoliv ošetřování stejně jako odrůdy jiné, doby ty však že dávno minuly. Stromy podlehly rakovině, různé plísně znetvořily plody, že nebyly k potřebě. Nyní daří se s jakýmsi ještě prospěchem jen při nejpečlivějším ošetřování na nejvhodněji položených místech. Podobných míst najde se u nás ještě dosti a na ovocnických výstavách nalézáme často tak krásné plody, že tyrolským se vyrovnají. Z otevřených zahrad většinou vymizelo a větší sady kalvilové nalézti lze v přítomné době jen ve Francii a jižním Tyrolsku, zvláště kolem Meranu pěstuje se ve velkém množství, buď volnému vzrůstu ponecháno neb po drátech, na způsob věncoví vedené a jen nejnutnějšímu řezu podrobené krsky. Kolem Bolzana pěstují více samé polokmeny, které při pečlivém ošetřování hojně skvostných plodů přinášejí. Pro sličnost a dosažení jemnější chuti, také i ochranou proti hmyzu, halí jednotlivé plody do papírových sáčků, v nichž se až do sklizně ponechají. U nás mají se pěstovati výhradně jen na jánčatech šlechtěné krsky, ať již volnému vzrůstu ponechané, neb a to je ještě jistější ve tvaru palmet, vodorovného, svislého i šikmého věncoví, buď na slunečních stráních nebo plotech, zdích, z nichž nejvýhodnější jsou přečnívající střechou chráněné. Řez omeziti dlužno jen na nejnutnější a raději nalamováním a ohýbáním letorostů mladé, bující stromky k plodnosti nutiti. Zaštipování má se rovněž omeziti na dobu jarní.

Půda musí býti velmi živná, kde jí není, nutno pilným přihnojováním bujný, zdravý vzrůst stromků udržovati a občasným stříkáním bordeauxskou směsí proti plísním chrániti. Není snad odrůdy, která by tak napadána byla různým hmyzem, nač nutno míti náležitý zřetel. O plodnosti nelze se vysloviti, závisí na ošetřování stromů a je-li toto přiměřené, plodí dosti záhy.

Stromy nebývají nikdy veliké, z mládí rostou bujně, později však velmi spoře a větve obrůstají hustě plodonosnými větévkami. Letorosty narůstají dlouhé a silné, později jen krátké a černavá plsť je jemně pokrývá; po otření se lesknou poněkud, barvu mají tmavě hnědou, do stínu zelenavě hnědou a stříbřitý závoj je jemně řídce pokrývá; drobné, žlutavé tečky rozptylují se dosti hojně, ač nenápadně. Pěkně vyvinutá, krátká oka zcela přiléhají, šedá plsť je pokrývá a jsou na širokých, o málo vyšších než oka patkách, které hned pod oky se náhle prohýbají, s třemi mohutnějšími žebérky. Veliká květní poupata jsou vejčitá a tupě zakončena, mají šupiny červenavé, však celé šedou plstí pokryté. (Viz obraz.)

Neúhledně zelené, měkké, křehké a vespod jemně vlnaté listy málo se lesknou, největší bývají as 100—110 mm dlouhé, 70—80 mm široké, ostatní jsou menší, vejčité i eliptické, do špiček se klínovitě zúžují, dílem mají špičky krátké a jako nastavené, kraje hrubě hákovitě zubaté neb i vroubkované, řapíky as 25 mm dlouhé, s malými, kopinatými palisty; na větvičkách plodonosných bývají delší, asi téže šířky, mají však delší řapíky.

Vykvétají 4.—5. den jabloňového květu, kvetou hojně a mdle růžová poupata dodávají jim mdle růžového vzhledu. Jednotlivé, as 50 mm široké, bílé a něžně růžově stíněné květy sestaveny jsou z vejčitých plátků, tak že vzájemně se sotva dostihují. (Viz obraz.)

Přiložený barevný obraz zhotoven byl dle plodů p. Maruškou z Klecan a p. Pavingrem z Poděbrad k účelu tomu věnovaných, znázorňuje velikost a tvar krásně vyvinutých plodů s palmet, ve váze 250—270 g, ostatní zaslané plody byly ještě větší, od p. Pavingra 380 g, od p. Marušky 400 g těžké. Vedle těchto urodí se arciť množství plodů menších, ano až malých a špatně vyvinutých. Jsou vždy o něco širší než vysoké, tvar jich nedá se však snadno popsati, každé jest téměř jiné. Pravidelně vyvinuté zúžují se k temeni vždy o něco více než dolů, najdou se však i zcela kulovité, i sploštělé. Rázovitě vyvinutý kalvil pokládá se za nejkrásnější vzor žebernatých jablek.

Zelené, vlnaté, polootevřené neb i přivřené kalíšky sestaveny jsou z úštů dosti širokých, které se u spodu k sobě tísní, proti sobě se kloní, přischlé, dlouhé špičky ven převislé mají a vězí v jamkách hlubokých, těsných a krásně žebernatých; vzniklá zde žebra, jichž bývá zpravidla sice deset, avšak jen polovina jich ostře vyniká, táhnou se přes celý plod až do jamek stopečných a kulatost jeho velmi často nestejně hranatějí. Slabé dřevnaté stopky vězí v jamkách širokých, hlubokých, částečně porezavělých a bývají as tak dlouhé, že právě úrovně jamek dostihují; plody menší mívají stopky delší.

Na stromě sličně, však velice jemně namodrale ojíněná slupka jest zdánlivě dolíčkovaná, má barvu bělavě zelenavou, později skvěle a jasně žlutou. Jen zřídka bývá slunečná strana lehce zardělá (čehož se velmi často i umělým způsobem dociluje), kdežto strana zastíněná bývá bíle mramorována. Jemné, zahnědlé tečky bývají na slunečné straně mnohdy červenavě vroubeny, rozptylují se na spodní části řídce a mění se ke kalichu v četné, bělavé pihy. Rez vyskytuje se zřídka a najde se jen výjimkou na plodech se stromů vysokých.

Celé plody voní jen slabě, po rozkrojení o něco silněji, libě balzamicky, mají dužninu žlutavě bělavou, velice jemnou, kyprou a velmi šťavnatou, chuť výbornou, pravou ušlechtile kalvilovou, jahodově kořenitou a libě navinule cukrnatou, která občerstvuje a jakéž žádné jiné jablko nedosahuje.

Ponejvíce kuželovitá podkališní rourka sahá hluboko, od ní táhnou se žlutavě zelenavá, jaderník obklopující vlákna. Jaderník má velikou, dutou osu, do které se prostranná, po stěnách napříč natrhaná pouzdra nestejně široce otvírají; každé pouzdro chová 1—2 vyvinutá, vejčitá, hnědá jádra.

Češe se v polovici října, a to velice opatrně, by stopky se neulámaly a plody nepomačkaly, ana každá, sebemenší vada, cenu jich snižuje. K jídlu dospívá dle počasí dříve neb později v prosinci a udrží svoji výbornou chuť a šťávu dlouho do jara.

Kalvil jest nejhledanějším a také nejdráže placeným stolním a obchodním jablkem, přiváží se v nejpečlivějším, často i přepychovém balení. Vývozní domy třídí je dle velikosti a krásy na plody kabinetní, které musí býti a) přes 300 g, b) 260—300 g, c) 220 až 260 g těžké, pak následují plody prvé jakosti ve 4 velikostech: 80—100, 100—140, 140—180, 180—220 g těžké. Plody s malými chybami prodávají se až o polovinu levněji a veškery, pod 80 g těžké plody, na váhu. Plody kabinetní spotřebuje z největšího dílu Anglie a Rusko.

V zahradách zemského pomologického ústavu v Tróji chová se pod jménem Pravé gdoulové čís. 67.

Popisy lze nalézti: Ovocnické Rozhledy 1911 str. 121 Kalvil bílý zimní, Listy Pomologické XXVIII. Pravé Gdoulové; Fr. Pixa, Klíč štěpařský, Bílá vlaská zimní gdoule, praví o něm, že jest dle chuti král všech jablek, že však strom nedosahuje vysokého stáří a velmi často spále podléhá. Handbuch der Obstkunde čís. 1. Weisser Winter Calvill a hned čís. 2 Gelber Winter Calvill popisuje jeden a týž druh, který byl jakousi místní okolností žlutší, Engelbrecht Deut. Apfelsorten čís. 14, Deut. Obstsorten, Lucas Die wertvollsten Tafel-und Handelsäpfel čís. 56, Gaucher čís. 24, Der Obstzüchter 1911 str. 129, Pomol. Monatshefte 1905 str. 146 všude píší Weisser Winter Calvill, Leroy Dictionnaire de Pomologie čís. 85 Calleville Blanc d’Hiver.

Z vedlejších jmen jsou známa: Gdoulové pravé, Gdoulové pravé bílé zimní, Žebernáč bílý zimní, Kalwila biała zimowa, Belizimski kalvil, Calvilla alba, Admirable Blanche, Blanche de Wurtembergeois, Blanche de Zurich, Bonnet Carré, Pomme de Caleville, Caleville Blanc, Caleville Blanc à Côtes, Caleville Blanche, Caleville Blanche d’Automne, Caleville Blanche à Côtes, Caleville de Gascogne, Caleville Tardif, Caleville White Winter, Calvine, Calvire, Pomme de Coig, Cotogna, Eggerling, Eck Apfel, Fraise d’Hiver, Framboise d’Hiver, Französischer Quitten Apfel, Gelber Winter Calvill, Glace, Gros-Rambour à Côtes, Grosse-Pomme de Zurich, Melonen Apfel, Melonne, Melonne à Côtes, Niger, Oster Apfel, Paasch Apfel, Paradies Apfel, Quitten Apfel, Reinette à Côtes, R. Côtelée, Stern Apfel, Stern Reinette, Taponne, Taponnelle, Tapounelle, Weisse Winter Calville, Weisser Cardinal, Weisser Erdbeer, Weisser Himbeer, Weisser Zürich Apfel, White Calville, White Winter Calville, Winter Quitten Apfel

České ovoce, Díl 3: Jablka, Jan Říha, Čs. pomolog. společnost Praha, 1919

Pokud máte s pěstováním odrůdy jabloně Kalvil bílý zimní osobní zkušenosti, napište nám, případně zašlete fotografie plodů, květů i stromů. Rádi v našem přehledu chybějící údaje i fotografie doplníme a zveřejníme.