Jabloň Kalvil červený podzimní

Vlastnosti odrůdy jabloní a jablek Kalvil červený podzimní

Kalvil červený podzimní (Jablko malinové červené podzimní) v knize Moravské ovoce

Původ a rozšíření
Pod názvem „jablko malinové“ se rozumí celá řada odrůd přináležející k tak zvaným „žebrnáčům“, každému jablku červenému a hranatému se říká u nás „malinové“, ať již voní malinami nebo ne. Dle vůně se mu říká též „jahodové“, naši pěstitelé však nejmenují jiné jablko, jako ku př. žebrnáče červeného zimního, jablkem jahodovým, nýbrž myslí se pod tímto pojmenováním vždy pravé malinové červené, podzimní. Všechny vlastnosti toho jablka svědčí, že jest to jablko z krajin jižnějších. Původem jest prý z Francie. Pro svou u jablek méně obvyklou barvu a krásný tvar plodu rychle se asi rozšiřovalo po všech krajích evropských, pokud tomu klimatické poměry dovolovaly. V našich krajích jest všude známo, což dokazuje, že se zde již velmi dlouho pěstuje. Svědčí tomu i okolnost, že jablko toto se dobře přizpůsobilo našim poměrům, neboť se daří i v drsnějších polohách.

Poloha
Polohu miluje chladnější s vlhčím ovzduším; v suchých, vinorodých krajích žádné stanoviště se mu nezamlouvá. Od III. až do VI. pásma našeho rozdělení pro normální výběr odrůd ovocných možno je s dobrým výsledkem pěstovati. V naznačených pásmech nutno pro ně voliti polohy proti přímým severním větrům chráněné. Na úpatí svahů, poblíž jehličnatých lesů, řek, rybníků a p. se daří nejlépe. Zdálo by se, že v těchto polohách odrůda původu jižnějšího ve dřevě dobře nevyzraje a v zimě lehce zmrzne, ale zatím sebeprudčím mrazům vzdoruje. O ostatních, nechť již červených nebo bílých žebrnáčích, kterých se pěstuje mnoho odrůd, a zejména o bílém zimním žebrnáči, „králi jablek“, nemůžeme podobnou chválu, pokud se týče nároků na polohu, vysloviti jako o našem jahodovém. Jsou to vesměs velmi choulostivé odrůdy.

Půda
Půdu žádá jako všichni „žebrnáči“ dobrou, úrodnou, hlubokou a vazkou, větší procento vápna utužuje strom, a pak nepodléhá tak plísním a jiným škůdcům. V suchých a lehkých půdách pomalu roste; rodí malé, plísní napadené plody, které v krátké době moučnatí.

Vzrůst
Strom roste přiměřeně; ve školce tvoří pěkné, silné kmeny, vysazen ze školky na určité místo ochabne ve vzrůstu a vyvinuje se do koruny poznenáhlu, leč koruna přec dosáhne značných rozměrů a vyvine se vysoce kulovitě a nebývá hustá. U mladých stromů by se měla koruna hned na počátku pravidelně seříznouti a proříznouti, pokud ještě strom tuto operaci dobře snese, aby v pozdějších letech, kde každé sebemenší poranění může vyvolati rakovinu, nemusely se odřezávati silné větve. Tento strom má totiž měkké, houbovité, nemocem lehce podléhající dřevo; to pozorovati velmi zhusta u mladých vysokokmenů, které velice trpí krytou rakovinou. Letorosty tvoří dlouhé, prostředně silné, barvy temně červené. List má jemný, světle zelený, řídce po letorostech umístěný. Škodlivý hmyz je se zálibou vyhledává, ani plíseň je nešetří; za vlhkých let bývají listy od plísně až černé.

Stanoviště
Vysazuje se do zahrad domácích, po případě i štěpnic otevřených; na veřejná místa, jako jsou pole, pastviny, louky, cesty a silnice, se nehodí, a to z té příčiny, že rodí ovoce velmi lákavé a konečně ani jako strom se pro jmenovaná místa nehodí, neboť jak již předem řečeno, jest proti poranění velmi choulostivý; sebe menší otlačení kmene může miti za ná sledek rakovinu a na veřejných místech těžko poškození zabrániti.

Tvar stromu
Pěstuje se jako vysokokmen, polokmen i jako zákrsek kteréhokoliv tvaru. Nejpřiměřenější tvar pro ně je polokmen, jehlanec a kordon vodorovný; poslední tvar zejména jest velmi úrodný a ozdobný. Jinak při každém tvaru jest vždy úrodný.

Květ
Kvete každoročně dosti bohatě, mnoho květů však nebývá oplodněno následkem poškození květopasem jabloňovým, ale oplodní se přec každoročně tak, že bývá úroda obstojná.

Ovoce
Ovoce rodí prostředně velké až velké, tvaru mírně kuželovitého neb kulovitého. Od kalichu přes celý plod až k důlku stopečnému se táhne několik nápadných žeber, pět těchto žeber bývá u některých plodů nápadně pěkně vyvinuto, následkem čehož jest plod pětihranný. Žebra činí jablka této třídy velmi ozdobnými.

Kalich
Kalich jest uzavřený a jest v široké, nerovné, poněkud vlnaté prohlubince. Obkališí jest nepravidelně žebernaté, mnohá žebírka jsou větší, jiná menší. Plody s hranatějším obkališím jsou hledanější.

Stopka
Stopka jest polodlouhá, tenká, dřevnatá a červená, drží pevně na stromě. Důlek stopečný jest hluboký, pravidelný a rezivý.

Slupka
Slupka jest tenká, jemná, mastná; není druhé odrůdy jablkové, jejíž slupka by byla tak mastná jako u jablka malinového; otřena leskne se nápadně. Barvy jest karmínové, na sluneční straně karmínová barva přechází v tmavě krvavě červenou. Ve stínu rostlé plody jsou barvy mdle červené.

Dužnina
Dužninu má kyprou, poněkud hrubozrnou, šťavnatou, chuti pikantně kyselé a význačně malinové. U dobře vybarvených plodů jest dužnina až k jádřinci červeně zbarvena; po úplném uzrání dužnina od jádřince zahnívá a rychle moučnatí.

Dozrání a česání
Uzrává začátkem října a musí býti rychle zužitkováno; později na jakosti značně ztrácí. V pravou dobu očesáno, dobře uloženo dá se držeti až do prosince; ovšem ke konci zrání nelze se o dobré jakosti zmiňovati. Nejchutnější se udržuje asi po 4 týdny. Česati se má, až když jest úplné vyvinuto a počíná zráti. Při česání není choulostivé, ale česati musí se přec jednotlivě, opatrně se stopkou. Po očesání se má slupka jemnou látkou otřít a teprve do ovocného sklepa uložit. Předčasně sklizeno brzy vadne. Na trhu není ani tak ceněno pro svoji dužninu jako pro svoji dekorativnost; jeho barva krásně červená vábí každého.

Zužitkování
V domácnostech se ho používá jako jablka stolního a pro svoji význačnou malinovou příchuť a příjemnou převládající kyselost jest u mnohých velice oblíbeno.

Moravské ovoce: Pojednání o ovocných odrůdách doporučených ku pěstování v českých krajích markrabství Moravského, František Suchý, Český odbor zemědělské rady pro markrabství Moravské, Brno, 1907

Kalvil červený podzimní v Říhově knize České ovoce

O původu tohoto všeobecně známého, velkého, tmavě červeného podzimního jablka není nic určitého známo, má se však za to, že pochází z francouzského kraje Auvergne, a první zmínku o něm činí Claude Saint-Étienne v roce 1670. Kdy asi k nám doneseno bylo, nelze zjistiti, stalo se tak asi již dávno. Děkan Rössler obdržel je od Dr. Diela již v roce 1799 a zapsal je ve svůj soupis pod čís. 6.

Rozšířilo se všeobecně tak, že není snad staršího sadu, kde by se aspoň nějaký strom nenalézal, místem, na př. na Jičínsku, jest ve starších sadech ve velkém množství zastoupeno. Na mnohých místech naleznou se ještě prastaří velikáni při svěžím vzrůstu. Doba jeho však přešla, začaly se na něm, jako na mnoha jiných, objevovati různé nemoci a plísně, které nejen listy ničí, nýbrž i plody znešvařují, takže ideálně krásné plody, jaké dal Thomayer zobraziti, patří k zvláštnostem. Naopak většina plodů bývá plísní tak pokryta, že jsou úplně neúhledné a rychlé zkáze podléhají. Okolnost tato jest příčinou, že se od dalšího vysazování víc a více upouští a sází se jen pro udržení jindy tak všeobecně oblíbené odrůdy.

S pojmenováním této odrůdy jest svízel. Původní jeho jméno jest Calleville Rouge ďAutomne, tedy Kalvil červený podzimní; z tohoto původního jména, které se vyslovuje „kalvil růž ďotom“ vzniklo as v lidu pojmenování „Kalvarůže = Kalvarůžové“, jehož se mnoho užívá, místem jmenují je „Jahodové“ nebo „Malinové“ pro jeho na jahody neb maliny upomínající chuť. Také i okolnost, že má povrch žebernatý, dala podnět k jinému jménu: Žebernáč červený podzimní; žádné však z těchto jmen nepřibližuje se původnímu, které ihned jménem „Kalvil“ naznačuje, že jest to jablko cenné, s balzamickou chutí.

Má-li se aspoň poněkud s prospěchem dařiti, musí se mu věnovali půda co možná úrodná, nepostrádající vláhy a místa zcela otevřená, třeba i vysoko v podhoří položená; v místech zavřených trpí nejvíce plísní.

Co se tvaru stromů týká, jsou nejvýhodnější stromy vysoké, pak volně rostoucí, na duzenách neb jánčatech šlechtěné krsky; k pěstovaní krsků pravidelně vedených není dosti cenné. Jinak zůstávají stromy až do vysokého stáří zcela svěží a rakovinou příliš netrpí. Ve školkách rostou bujně vzhůru, nezmrzají, později rozvětvují se mohutně v koruny veliké, zprvu pěkně do výše, později se spodní větve rozkládají, takže jest koruna široká a vysoká. Ploditi začínají dosti brzo a plodí hojně tak jednou ve třech letech, mezi tím méně a některý rok zcela odpočívají.

Letorosty narůstají dlouhé a štíhlé, poněkud se křiví a pod oky sotva zřetelně prohýbají; tmavě šedá plsť pokrývá je po větším díle, po otření této se dosti lesknou, mají barvu červenavě hnědou, ve stínu více do zelena, sem tam, zvláště na spodní části, pokrývá je mrámorovaně velice jemný, stříbřitý závoj, v němž se velmi jemné tečky ztrácejí. Oka na nich jsou zcela malá, širší než delší, polookrouhlá, přiléhají, šedá plsť je pokrývá a jsou na patkách as jako oka vysokých, krátce prohnutých, s třemi žebérky. Květní poupata mají krátká, baňatá a šedou plstí pokrytá. (Viz obraz.)

Listy jsou jasně zelené, na spodní straně chloupkované, největší z nich až 119 mm dlouhé, 74—80 mm široké, nalézají se u spodu letorostu, ostatní, zvláště na stromech starých, jsou menší, až malé, buď vejčité, opak vejčité, také i eliptické s krátkou špičkou, jedna strana bývá delší a na úkor druhé mohutněji vyvinuta; kraje mají ostře a dvojmo drobně pilovité, řapíky 30—40 mm dlouhé, dílem úzkými, delšími palisty opatřené. Na větévkách plodonosných jsou užší, na obě strany stejně zúženy a mají delší řapíky.

Stromy vykvétají 2.—3. den jabloňového květu a mdle růžová poupata dodávají jim v rozpuku krásně červenavého vzhledu. Jednotlivé květy jsou po rozložení as 55 mm široké, bílé, hojně, zvláště po krajích růžově stíněné a.ze lžičkovitých plátků tak sestaveny, že sotva vzájemně se dosahují. (Viz obraz.)

Přiložený barevný obraz zhotoven byl dle plodů s vysokého stromu v sadě zámku Holovouského rostoucího k účelu tomu věnovaných; znázorňuje plody v jich průměrné velikosti, tvar i barvu. Tvar různí se dosti nápadně; mnohé, zdánlivě vysoké, dole široké plody jsou k temeni pěkně, téměř kuželovité zúženy, jiné jsou k temeni širší a více zkulaceny, až i zploštělé; jedna strana jest vždy nižší. Poměr výšky k šířce jeví se as 80x85 mm, také i 70x80 mm a váží 130—150 g, většina plodů jest menších, dílem i větších.

Kalíšky mají zelenavé, řídce chloupkované a zavřené, sestavené z úštů širokých, které se dole k sobě tísní, proti sobě kloní a vztyčují; vězí v jamkách mělkých mezi nestejně silnými žebérky, která kraj jamky více neb méně hrbolí, přes celý plod až do stopečné jamky se táhnou a kulatost průřezu mírně, často nepravidelně hranatějí. Mnohé plody bývají nestejně stlačeny a zhrboleny.

Stopky mají dřevnaté, zelenavé a zarudlé, chloupkované, vězící v jamkách širokých, hlubokých, zhrbolených a porezavělých.

Slupku mají jako sklo lesklou, hladkou, velmi mastnou, barvy velmi tmavě, nahnědle nachově červené, na slunečné straně až černavé, do stínu barva ta bledne, místem jest až růžově červená, zřídka a to jen tam, kde list na slupku zplna přiléhá, proniká základní, zelenavě žlutavá barva; mnohé plody bývají i temněji žíhány. Jemné, bělavé neb červenavě žlutavé tečky rozptylují se řídce a v tmavě červené barvě se ztrácejí, na některých plodech objevují se i rezavé skvrny.

Dužninu, která po rozkrojení po jahodách neb malinách zavoní, mají jemnou, měkkou, kyprou a šťavnatou, v mezích jaderníka zažloutle bílou, pod slupkou až po jaderník krásně růžově mramorovanou, chuť jemně nasládle navinulou, libě kořenitou a na maliny upomínající.

Podkališní, kuželovitá, až i válcovitá rourka sahá až na špičku jaderníku a často se až do něho štěrbinou otevírá; od ní táhnou se zelenavě žlutavá neb červenavá, jaderník obklopující vlákna. Jaderník bývá široce otevřen, jednotlivě mívá širokou, dutou osu, do níž se prostranná, po stěnách natrhaná pouzdra širokou štěrbinou otvírají; jednotlivá pouzdra chovají po 1—4 dosti velikých, podlouhlých jádrech, která se v době zralosti v některých pouzdrech uvolňují a řehtají. (Viz obraz.)

Dozrává první dny října, často i poslední dny září a vydrží, dobře uloženo, často až do vánoc. Nutno je ponechati co možná dlouho na stromech, až do úplného dozrání, jinak předčasně-li se otrhá, zvadne a jest velice neúhledno. Jest to dobré stolní a oblíbené jablko na trhu a jest jen litovati, že čím dále, tím více plísní trpí, takže celé plody jsou černými skvrnami pokryty, od kterýchž také brzo hnijí. Málokterý rok vydaří se plody úplně čisté.

V zahradách zemského pomologického ústavu v Tróji chová se pod jménem Žebernáč červený podzimní čís. 121. Popisy nalézti lze: Thomayer: České Ovoce čís. 12 Jablko malinové, Moravské Ovoce čís. 10 Jablko Malinové červené podzimní, Handbuch der Obstkunde čís. 5, Eng. Deut. Apfelsorten čís. 44, Lucas Die wertvollsten Tafel- und Handelsäpfel čís. 17 Roter Herbst-Kalvill; Leroy Dictionnaire de Pomologie čís. 92 Calleville Rouge d’Automne.

Další vedlejší jména: Kalvarůže, Malinové, Jahodové, Calvilla autumnalis, Kalwila czerwona jesienna, Rdeči jesenski kalvil, Kalvil osenij krasnij. Autumn Calville, Autumn Red Calville, Braunroter Himbeer A., Calville d’Automne, C. Rouge, Calvill von Lindau, Edelkönig, Erd Beere, Framboise d’Automne, Französischer Herbst Calvill, Gelders Present, Geldersch Present, Granat Apfel, Grellot, Grosser Roter Sommer oder Herbst Himbeer Apfel, Herfst Present, Himbeer A., Immer Rötling, Kant, Klapper A., Kroot Appel, Présent d’Automne, Présent de Gelder, Red Autumn Calville, Red Calville, Roi Très-Noble, Roode Rammelaar, Roode Wyn Appel, Rot Apfel, Roter A., Roter Himbeer A., Roter Paradies A., Sonnette, Strawberry of Switzerland, Zehn Gebot A., Viollette.

České ovoce, Díl 3: Jablka, Jan Říha, Čs. pomolog. společnost Praha, 1919

Kalvil červený podzimní v Thomayerově knize České ovoce

ůvod. Malinové jest název pro toto jablko velmi příhodný: voní jako malina a když se rozřízne, vyhlíží jako malina. Poprvé bylo uvedeno jméno tohoto jablka Claudem ze St. Etienne v roce 1670, a André Leroy uvádí, že pochází z Auvergne (kraj francouzský). Od té doby rozšířilo se po celé skoro Evropě a všude zdomácnělo. Také u nás v Čechách známe dobře malinové jablko a jmenují je v některých krajích „Kalvarůže“, nevíme však, kdy k nám přišlo. Že se již po dlouhou dobu u nás pěstuje, o tom svědčí, že je zná i náš lid v horách, a lze je nalézti po celé naší vlasti.

Naše originály zaslali nám Valeš ze Sázavy, Šimon z Bavorova, Říha z Chlumce n. C., pomologický ústav v Tróji a j.

Literatura a synonyma: latinsky: Calvila autumnalis. V Čechách jmenují ji též kalvarůže. Dlouho to trvalo, než se autoři všech zemí shodli o pravém plodu, jemuž by jméno to připsali. Calville rouge ďautomne a Rother Herbstcalvill. Diel popisuje v II. str. 6. Braunrother Himberenapfel a v III. str. 8. Der rothe Herbstcalville a praví, že jsou to dva různé druhy; proto přec shodují se popisy nápadně. Nyní však uvedeme veškerá jména, která mu dána byla za 2 až 3 století, co jablko toto známo jest. Léroy Dict. d. pom. č. 92. Caleville rouge ďautomne; Christ, č. 17. str. 377. (Diel praví v tomto čísle, že to není jeho Rot. Herbstcalvill, nýbrž Braunrother Himbeerenapfel.) Der rothe Herbstkavil, Pomme de Framboise, Framboos Appel, Kant Appel, Kode Kant Apple, Herbst-Present, Contoir A., v Hamburce grosser Pariser A.; Savoyischer A.; Diel II. str. 6 Braunrother Himbeerena. a ve III. str. 8. Der rothe Herbstcalville, Calville d’automne, la Calville rouge. Knoop. Tab. IIl. Roode Herfstcalv. Gelders Present. Miller. Red Autumn Calv. Schmid Erdbeerapfel. Konečně též Diel (viz Luc.) II. 1. Edelkönig. Luc. Ill. Hdb. d. O. č. 5. Rother Herbstc. a uvádí, že Dielovo Braunrother Hinba. opsal. Aehrenthal; Rother Paradiesapfel; Groszer Rother S. neb Hinbeer A.; v Hesensku Rother Hinbeera., ve Pfalcku Rother A. Další německé názvy: Klapper. A., Französischer Herbstcalvill, Hinbeer a. Lond. Cat. č. 3. Mill, red autumn Calv., Mathieu Nom. str. 120. mimo již uvedené Red Calville Rot. Apfel.

Dochnahl shledal ještě tyto názvy: Bohn-A., Rosen-A., Fassle A., Erd birn-A., Wein-A., Rother Citronen-A.?, Rothbolg. Blofelder Streifling?, Rother Sträm A., Hinbeercalvill, Kleiner Kohl-A. Brestling, Kant Appel Rode, Kant. Appel (Passe Pomme d’automne jest podle Diela jiný plod.), Kurzdauernder Herbst- A.; Fors Malus Hamelii fragarioides. W. Dielia autumnalis, Mala serica? Cat. Sanguinea? Plinius Rubelliana? Pall. L. purpurea? Ath. Carnea ac purpurea? Colum. Sericata rubra? Macr. Haematomela. Tabernoemont. Purpurea rubelliana et carnea? Curt. Pulmentaria rubra sanquinea? Cord. Erythromela? Joh. Bauh Atro rubentia? Ponecháváme Dochnahlovi zodpovědnosť za správnosť názvů těchto.

Stoll. Oe. U. P. má název Červený podzimní hranáč, některé seznamy české přinášejí Žebernáč červený podzimní (překlad Rother Herbst-C.) Dr. Pečírka str. 67. Malinové jablko, a konečně opakujeme v Čechách zdomácnělý název Jablko malinové.

Tvar. Malinové jablko bývá za normálních poměrů 80 milimetrů široké a 70 až 75 milimetrů vysoké. Jest tvaru kulatého. Nejširší místo nalézá se pod středem. Jablko to má četná a značně vyčnívající žebra, jež stýkají se v kalichu.

Kalich jest uzavřený neb polootevřený. Lístky kalichu jsou zelené a dlouhé. Prohlubina kalichu jest malá a plochá a stýká se v ní obyčejně pět spojených žeber, která dodávají plodu značné šířky.

Stopka jest krátká, vyčnívá nepatrně nad plod a nalézá se v nepříliš veliké, nálevkovité, rzí potřísněné prohlubině.

Slupka jest hladká a velmi jemná, později stává se mastnou. Barva za normálních poměrů vyrostlých plodů jest krvavě červená, na stinných místech objevuje se základní zelenožlutá barva, a na stálém slunci přechází červeň v tmavou až začernalou (viz náš plod po pravé straně). Bledé, veliké tečky lze též pozorovati (roztroušené).

Dužnina jest červená, zvláště ale u plodů dobře vyvinutých a ze starších stromů pocházejících. Kolem jaderníku zůstává však čistě bílá, jest jemná, šťavnatá, nakyslá a velmi příjemné, po malinách páchnoucí chuti, ne však zcela tou měrou, jako u malinového z Holovous.

Jaderník jest bezosý s pouzdry velikými, otevřenými a potrhanými. Obsahuje dobře vyvinutá temná jádra. Roura kalíšková jest prostředně veliká a tupá a dotýká se mnohdy jaderníku.

Uzrává v říjnu, někdy také o něco dříve a udrží se někdy až do vánoc. Pro svou krásnou barvu jest na trhu velmi hledáno.

Strom roste z mládí velmi bujně a zdravě, tvoří na počátku poněkud plochou a později dorůstá v korunu vysokou. Daří se mu v každé pěstování stromů vhodné půdě, nikoliv však v půdě příliš suché. Mokrého léta plody nesnesou, neboť dostanou temné skvrny a pukají a hnijou. Za to však daří se mu dobře v chráněných polohách a tu bývá pak mnohem úrodnější. Hodí se do stromořadí.

Letorosty jsou dlouhé, hnědočervené a tečkované. Dřevné pupeny jsou krátké a přilehají ku dřevu. Květné pupeny jsou vejčité. Listy jsou veliké a znatelně zoubkované, temně zelené a na spodní straně světle zelené. Řapík jest dlouhý, plstnatý, a palisty jsou úzké.

Mnozí pěstitelé pozorovali, že hmyz vyhledává stromy tohoto jablka se zvláštní oblibou.

České ovoce, Díl I.: Jablka: výběr pro Království české k pěstování nejvíce se hodících 50 druhů jablek, František J. Thomayer, vydavatel Fr. Thomayer, Praha, 1894

Kalvil červený podzimní v knize Deutsche Pomologie

Původ a výskyt: podle André Leroye pochází z Auvergne; V roce 1670 jej poprvé popsal Claude St. Etienne. Je rozšířeno v Německu a Francii a bylo doporučeno k výsadbě v Gotha v roce 1857 na setkání německých pomologů.

Literatura a synonyma:
1.Calville d'automne (Claude St. Etienne, Nouvelle instruction pour connaître les bons fruits, 1670, p. 208).
2. Edelkönig (Diel II. l).
3. Himbeerapfel (Diel II. 6).
4. Rother Herbst-Calvill (Illustrirtes Handbuch No. 5).
5. Calleville rouge d'automne (André Leroy, Dictionnaire de pomologie No. 92).

Plod: středně velký, asi 75 mm šířka, 70 mm vysoké jablko; břicho sedí trochu blíže k stopce. Plod se zplošťuje a za kalichem je mírně špičatější.

Kalich: polootevřený nebo uzavřený; letáky zelené, dlouhé, vlnité; Kališní prohlubeň plochá, prostorná, obvykle obklopená 5 většími i menšími záhyby, které přesahují přes okraj a zřetelně se rozprostírají po plodu.

Stonek: zelený, tenký, 15 mm. dlouhý, přesahující poněkud hlubokou, hvězdovitě zrezivělou dutinu.

Slupka: hladká, velmi jemná, na loži velmi mastná, tmavě krvavě červená, na slunečné straně pokrytá černofialovou; tečky jemné, světle nahnědlé; někdy také vykazuje načernalé skvrny.

Dužnina: mramorovaná až po cévní svazky víceméně růžově červená, v nich bílá, celkem jemná, sypká, drobivá, šťavnatá, příjemné, kořenité, trochu vínově nakyslé chuti.

Jaderník: dutý; pouzdra velká, otevřená, natrhaná, obsahující málo vyvinutých, kulatě oválných, dlouze špičatých semen, část dužniny ohraničená cévními svazky cibulovitého tvaru, směřující ke stopce a ke kalichu; kališní trubice krátce kuželovitá; Vlákna vyvstávající uprostřed.

Zralost a použití: vynikající komerční jablko, které je stále cenné i na stůl. K uskladnění je připraveno začátkem října a vydrží až do Nového roku.

Charakteristika stromu: roste poměrně bujně a tvoří zaoblenou korunu s větvemi směřujícími vzhůru; plodí brzy a hojně. I když dokáže prosperovat v nepříznivých lokalitách, stále se mu nejlépe daří v těch chráněných.

Umístění: zejména v domácích zahradách. Není vybíravý na půdu, pokud není příliš suchá.

Pro hrnkovou kulturu mohu vřele doporučit; tvoří krásnou pyramidu a bohatě nese. Letní výhony četné, silné a dlouhé, hnědočervené, vlnité, s roztroušenými tečkami; květní pupeny vejčité, vlnité; dřevné pupeny krátké, tupé, přiléhavé; Listy velké, široce oválné, špičaté, silně zubaté, na povrchu tmavě zelené, na spodní straně matně zelené; řapík silný, vlnitý; Palístky odstávající, úzce kopinaté.

Wilhelm Lauche, Deutsche Pomologie, Aepfel, Verlag von Paul Parey, Berlin 1882-1883

Pokud máte s pěstováním odrůdy jabloně Kalvil červený podzimní osobní zkušenosti, napište nám, případně zašlete fotografie plodů, květů i stromů. Rádi v našem přehledu chybějící údaje i fotografie doplníme a zveřejníme.