Jabloň Kardinál žíhaný

Vlastnosti odrůdy jabloní a jablek Kardinál žíhaný

Kardinál žíhaný v knize Moravské ovoce

Původ a rozšíření
Mezi nejoblíbenější jablka ve všech našich krajích náleží rozhodně tato odrůda. Není snad majitele zahrad na Moravě, který by neznal „funtové“, „štrudlové“, „hranáče“. Pomologickým jménem je nikdo nejmenuje. Rozšířeno jest ve všech krajích moravských, ve vinorodých i vyšších a daří se všude k úplné spokojenosti. Dle všech příznaků se pěstuje toto jablko na Moravě již sta let a tím dlouholetým pěstováním povstala celá řada velice odchylných tvarů různě zbarvených. Mnohý pomolog by měl zde příležitost uvésti v život přemnohé novinky, které by zajisté pěstitelům se zamlouvaly. Nacházíme v zahradách velmi staré stromy této odrůdy, a možno s určitostí říci, že jsou to stromy stoleté. Vše tedy tomu nasvědčuje, že odrůda tato s neobyčejnou zálibou od pradávných dob se na Moravě pěstovala. Původ znám není; staří pomologové praví, že nejvíce se pěstuje v poříčí řeky Odry. Dle všeho tuto vzácnou odrůdu pomologové ani dobře neocenili, až teprve v poslední době horují pro ni.

Poloha
V poloze není vybíravý, daří se po celé oblasti naší země. Ani v polohách větrných není choulostivý, mohutná koruna složena jsouc z hutných, zdravých větví a také plody s krátkou stopkou velmi dobře vzdorují nárazům větrů. Možno-li mu věnovati stanoviště v nížinách, úžlabích, tu ovšem jest velice vděčným a odměňuje se každoroční úrodou. Příkřejší svahy nemiluje, jen roviny se mu zamlouvají.

Půda
Roste dobře v každé pro jabloně vhodné půdě, ani sušší nebo vlhčí nevyjímaje. Ovšem vazčí půda jest proň příznivější, nebof v ní pěstován rodí plody čisté a nebývá jich tolik červivých.

Vzrůst
Strom kardinála žíhaného roste bujně, činí dojem kypícího zdravím, korunu tvoří širokou se svislými větvemi. Popřáno-li mu dostatečného prostranství, sklání své větve až k zemi. Větví vyvinuje mnoho a jsou velice silné a hutné; vyžaduje proto pilného prořezávání. Prořezávání snáší dobře; rány rychle zaceluje, netrpí spálou ani rakovinou. Kmen mívá silný a přes nepřímý vzrůst ve školce přece ve stáří rovný. Ve školce roste bujně, leč poněkud zkřiveně, což však nezavdává příčinu jej pěstovati mezišlechtěním. Letorosty má silné, šedé barvy, kterou způsobuje jemná plsť. List jest velký, světle zelený, jemný, poněkud plstnatý.

Stanoviště
Vysazuje se jen do zahrad uzavřených, pro veřejná místa se pro svoji svislou korunu chůzi a jízdě překážející a dosti svůdné ovoce nehodí. V zahradách vyžaduje pro svou velmi objemnou korunu mnoho místa.

Tvar stromu
Pěstuje se jako vysokokmen; pro polokmen se nehodí, poněvadž tvoří korunu svislou. Velmi vděčně lze ho pěstovati též jako zákrsek libovolného tvaru; kordon vodorovný a jehlanec jsou vždy velmi úrodnými a nevyžadují tak pilného řezu jako některé odrůdy jiné. Pěstuje-li se v tom neb onom tvaru, jest vždy úrodný.

Květ
Kvete každoročně a bohatě; květy nejsou choulostivy, proto také vykazuje častou úrodu.

Ovoce
Plody jeho bývají velké, až velmi velké, tvaru velice různého, buď jsou vysoké, kuželovité, neb i sploštělé, více neb méně hranaté; vyskytují se plody, které mají úplně podobu jablka gravenštýnského. Nejcharakterističtější u tohoto plodu jsou tři neb i čtyři silné hrany od obkališí přes celý plod až k důlku stopečnému se táhnoucí, čímž se stává tří- neb čtyř hranný. Vyskytují se též plody k jedné straně značně sražené a tím znetvořené. Nápadné změny tvaru opětně nutno přičítati dlouholetému pěstování.

Kalich
Kalich jest malý, uzavřený nebo polouzavřený, jest v širší neb i hlubší nepravidelné, žebérkované, vráskovité neb hrbolovité prohlubince.

Stopka
Stopka jest silná, krátká, pevná, trčí v hlubokém, často rezivém důlku stopečném; drží pevně na silné větévce, tak že i sebe bouřlivější větry jí neškodí.

Barva
Barva plodu jest velmi různá; základní barva jest žlutobílá, na výsluní až žlutá. Plody proti slunci obrácené jsou ohnivě pruhované neb i rozmytou ohnivou červení zbarvené; od slunce obrácené neb listem kryté jsou jen nepatrně žíhány, vyskytují se též plody, které vůbec žíhání postrádají a jsou neohnivě, nýbrž krásně karmínové zbarveny. Slupka jest jemná, ojínělá, později mastná.

Dužnina
Dužninu má žluto-nazelenalo-bílou, u plodů větších poněkud hrubozrnou a u menších jemnou, šťavnatou; chuti trochu okořenělé, příjemně sladkokyselé. Není možno však tvrditi, že jest to dužnina zvlášť dobrá, pro tabuli způsobilá; renetám se nijak nevyrovná. Při sebe menším smáčknutí slupky nebo dužniny povstanou nápadně hnědé skvrny, čímž se stává toto jablko velmi nevzhledným.

Dozrání a česání
Uzrává začátkem října a dobře uloženo udrží se přes vánoce, aniž by na jakosti pozbývalo. Na trhu objevuje se již počátkem září a hospodyně je kupují se zálibou pro potřebu kuchyňskou; jest velmi vydatné a jeho příjemná kyselost u jakéhokoli pokrmu se velmi zamlouvá. Česati se musí jednotlivě, opatrně. Vývozní jablko to není, proto je obchodníci neradi kupují; jest měkké a vyžaduje opatrného obalu.

Zužitkování
V domácnostech se ho používá, jak již řečeno, hlavně k účelům kuchyňským, tím však není řečeno, že by nebylo též dobré požíváno jsouc čerstvé. Jinak se dá sušit; i na výrobu vína a povidel jest znamenité. Vzhledem k jeho dobrým vlastnostem pro domácí potřebu by zasluhovalo toto jablko ještě většího rozšíření v našich uzavřených zahradách.

Moravské ovoce: Pojednání o ovocných odrůdách doporučených ku pěstování v českých krajích markrabství Moravského, František Suchý, Český odbor zemědělské rady pro markrabství Moravské, Brno, 1907

Kardinál žíhaný (Šálové) v Říhově knize České ovoce

Není snad jablka, které by bylo tak všeobecně známo a tak rozšířeno jako jablko „Šálové“. Z moderních zahrad sice mizí, zato však ve venkovských zahradách sází se s oblibou neztenčenou. Kdy, kde a jak povstalo, neví nikdo; staří spisovatelé němečtí zmiňují se o něm, však odkud pochází, nepíše nikdo. S jeho pojmenováním jsou jakési potíže. Česká fysiokratická společnost v Praze, která nejprve o správném názvosloví jablek pracovala a také v roce 1887 spisek „České a německé názvy odrůd ovocných“ vydala, usnesla se ve svých poradách, by jablko Podzimní pruhovaný kalvil (Geslreiiler Herbst Calvill) zváno bylo „Šálové jablko“ nevzpomínajíc při tom, že jména toho užívalo se od pradávna po celé vlasti k označení jablka, německy Geflammter Weisser Kardinál zvaného, kterémuž se přiřklo jméno, doslovný překlad jména německého: „Kardinál žíhaný“. Z příčiny té přijal Thomayer jméno to do svého díla České Ovoce a Suchý do díla Moravské Ovoce, také na četných výstavách přepisováno jméno „Šálové“ na Kardinál žíhaný. Nebylo to však nic plátno, jména „Šálové“ nevyrve tomuto jablku již nikdo. Vždyť obchodníci naši, i němečtí, kteří je velice rádi kupují, neznají jiného jména a přizpůsobili se, aspoň v severovýchodních Čechách, jménu našemu, nazývajíce je „Schalapfel“. Též s tou okolností, že jablko „Podzimní pruhovaný kalvil“, jemuž bylo jméno „Šálové“ přiřčeno, zná v Čechách jen málo zasvěcenců, nutno počítati a ponechati název z lidu odrůdě, které od pradávna patřil; kdybychom žádali ve venkovském sadě „Žíhané kardinály“, nebude nikdo věděti, které jablko chceme.

Stromům daří se všude, jen když mají volné prostranství, by vyvinouti se mohly; mívají koruny až 20 m široké, takže, sází-li se na obyčejnou vzdálenost, buď vedlejší stromy udusí, aneb přinuceny-li růsti vzhůru, zřídka kdy plodí. Pro široký a svislý vzrůst nesmějí se sázeti blíže silnic, taktéž v poli stěžují práci, proto nezbývá proň jiného místa, než na pastvinách neb travou porostlých zahradách. Půda jest mu každá vhod, roste v každé; ozvaly se sice hlasy, varující před sázením do půdy bujné, že prý málo plodí, u nás můžeme však tvrdili právě opak toho. Na místech, větrům vystavených, trpí sice velice, mnoho plodů spadne, však kde má se nabrali pro podobné obry místa proti větrům chráněného tak, jak se doporučuje? Hodí se jen k pěstování stromů vysokých, nikdy krsků a kdo by chtěl přesto ve tvaru tom vysazovati, musil by použíti stromků jen na jánčalech šlechtěných.

Pěstování stromků ve školce činí veliké obtíže, křiví se na vše strany tak, že nelze úhlednějšího kmene vypěstovati a lépe učiní každý, šlechtí-li jej na silnou, vysokou pláňku. Na místo vysazené stromky rozvětvují se v krátkosti v koruny veliké, rozložené, které často až k zemi visí; roditi začínají dosti pozdě, až když stromy se vybouří a odrostou, pak plodí hojně, nikdy přílišně, obyčejně ob rok, mezi tím sobě odpočinou. Rakovina sotva kde na nich se vyskytuje, také plísněmi nikde netrpí.

Letorosty narůstají dosti dlouhé, stejnoměrně silné a končí se silnější špičkou, málo se křiví, pod oky zcela mírně se prohýbají a černavě šedá plsť je jemně pokrývá; po otření se poněkud lesknou, mají barvu nahnědlou, která se do stínu v zelenavou mění; jemné tečky rozptylují se velice řídce a stříbřitý závoj je místy pokrývá.

Prostředně velká, krátká a široká oka zcela přiléhají, šedá plsť je lehce pokrývá a jsou na patkách širokých, zcela nízkých a krátkých, s třemi žebérky, která se hluboko táhnou a letorosty mírně hranatějí. Veliká, baňatá, k vrchu šedě plstnatá květní poupata mají šupiny, které nepřiléhají, špinavě hnědé. (Viz obraz.)

Největší listy na letorostech bývají as 98 mm dlouhé a 68 mm široké, vejčité i opak vejčité, zcela krátce špičaté, tmavě zelené s hrubými nervy a vespod hustě vlnité; ostatní listy jsou menší, kraje mají ostře, mnohdy i hákovitě pilovitě zoubkované, řapíky 15 až 20 mm dlouhé, chloupkované a jen někdy úzkými palisty opatřené. Na větvích plodonosných jsou však listy delší, užší a mají dlouhé řapíky, tak že se zdá, jako by visely.

Stromy vykvétají hned první až druhý den jabloňového květu a mdle karmínová poupata dodávají jim v rozpuku něžně růžového vzhledu; zřídka kdy v dobu tu zmrzají. Jednotlivé, as 53 mm široké, bílé, většinou však něžně růžově stíněné květy, sestaveny jsou tak, že plátky vzájemně sebe nedostihují. (Viz obraz.)

Přiložený barevný obraz, dle plodů se stromů v okolí Chlumce n. Cidl. rostoucích, znázorňuje plody tak, jak většinou vypadají. Tvar jich se však velice mění, mnohé mají podobu sploštěle kulovitou a poměr výšky k šířce jeví se as jako 80x90, zužují se na obě strany stejně, tak že spodek i témě jest stejně široké; jiné jsou aspoň zdánlivě vysoké a poměr výšky k šířce jeví se jako 90X80 neb 90x90, tyto bývají dole širší а k temeni se více zužují. Průměrné plody váží 200—250 g, dílem jsou menší, vyskytují se však i jednotlivé, až 500 g vážící. Podobný plod, velmi krásně zbarvený, koupil autor v roce 1888 na pražském trhu za 60 hal. a vážil 547 g.

Velké, polootevřené, chloupkované kalíšky zůstávají dlouho zelené a sestaveny jsou z úštů širokých, které se dole tísní, proti sobě kloní, pak vztyčují, mnohdy i suché špičky ven zmateně převislé mají a vězí v jamkách dle šířky temene, buď širokých a mělčích neb užších, hlubokých a žebernatých; vznikající zde žebra táhnou se ploše přes celý plod až do jamky stopečné, zpravidla však tři neb čtyři z nich bývají mohutnější a plody nestejnými činí, tak že nabývají přibližně tvaru hrubého, trojbokého jehlanu neb čtyřbokého hranolu. Jsou však také plody pravidelnější, méně zhranalělé a jedna strana jest vždy nižší.

Silné, dřevnaté stopky dosahují sotva úrovně jamek, mnohdy bývají úplně krátké a zdužnělé a vězí v méně širokých a mělčích, často i hrbolem zúžených a světle paprskovitě porezavělých jamkách.

Na stromě ojíněné plody mají slupku lesklou, hladkou, až kluzkou, na způsob slámy bělavě žlutou a na slunečné straně žlutší. Mnohé plody mají tuto stranu pěkně červeně nastříkanou, tmavěji karmínově žíhanou a řídce pruhovanou, jiné mají pruhy jen jako nastříknuty; najdou se však na témže stromě plody nejen zcela žluté, nýbrž také mnohé, které jsou kol kolem stkvěle pruhovány. Plody ve stínu vzrostlé jsou žlutavě zelenavé. Jemné, světle zahnědlé tečky se řídce rozptylují a mění se ke kalíšku v bělavé pihy. Na některých plodech najde se sem tam stříknuta jemná rez. Mnohé mívají tak něžnou barvu, že je od Gravštýnského těžko rozeznati lze.

Hrubší, zažloutle bělavá, měkká a šťavnatá dužnina má chuť bezkořennou, přece však příjemnou, zasládlou, více však navinulou.

Kuželovité podkališí dosahuje až na špičku jaderníku, od něho se táhnou zelenavá, jaderník obklopující vlákna. Jaderník bývá zcela otevřen a veliká, po stěnách natrhaná pouzdra chovají 1—2 poměrně malá, dlouze špičatá jádra, která mnohdy i úplně scházejí.

Češe se kolem sv. Václava, opatrně na hromady skládá, načež as v druhé polovici října k po třebě dospívá a silně voní; v dobrých místnostech vydrží pak úplně svěží do konce prosince a i déle, ale pak pod slupkou křenčí. Brzo otrhané plody obyčejně zavadnou.

Na trhu a v kuchyni jest z nejhledanějších jablek, v obchodě pak, že dopravu dobře snáší, jest velice oblíbeno a vždy, hned z místa, výhodně se prodá.

V zahradách zemského pomologického ústavu v Troji chová se pod jménem Šálové čís. 93.

Popisy nalézti lze: Thomayer České Ovoce čís. 23, Moravské Ovoce čís. 13, Kardinál žíhaný. Němečtí autoři popsali jej, hledíce ku všem odchylkám, pod několika jmény; popisy pod správnými jmény nalezneme: Handbuch der Obstkunde čís. 209., Geflammter weisser Cardinal, E. Deut. Apfelsorten čís. 67, Pom. Monatshefte 1901 str. 237 a Thomas čís. 148 též tak; Jankowski Sad i ogród owocowy str. 354 Kardynalskie.

Z vedlejších jmen jsou známa: Na Moravě: Funtové, Štrudlové, Hranáč, Kardinál plamenitý, Plžinský hrboláč; ostatní: Megamila flammea, Bischofs Mütze, Bürgerherren Apfel, Cardinal Blanc Flammé, Cardinal Blanc Flambant, Comtoir Apfel, Diel’s Ulmer Apfel, Eggermont, Falscher Gravensteiner, Gestreifter Cardinal, Grosser Gestreifter Herrmanns Apfel, Grosser Schlosser Apfel, Grosser Schlotterapfel, Hohlhäuschen, Meissener Gersten Apfel, Osler Calvill, Pleisner Sommer Rambour, Pomme du Clocher, Spanischer Grieter, Steudel Apfel, Stroemerling, Triuchlaki, Warnsdorfer.

Mimo obyčejné „Šálové“ vyskytuje se dosti často odrůda s plody téhož tvaru, jsou však celé zvláštní růžovou barvou pokryty a dílem pruhovány, jinak stejné jakosti; Diel je popsal pod jménem Ulmerapfel; zmínku o něm činí též Pixa ve svém Klíči štěpařském na str. 148, pod jménem Červený pruhovaný kardinál s vedlejším jménem Ulwerák.

České ovoce, Díl 3: Jablka, Jan Říha, Čs. pomolog. společnost Praha, 1919

Kardinál žíhaný v Thomayerově knize České ovoce

ůvod. Starý tento druh není uveden ve starších pomologických dílech francouzských. Za to nalezli jsme v německých spisech ze sklonku 18. a z počátku 19. století několik jablek, jichž popis se s naším jablkem shoduje. Kardinál žíhaný mění velmi často svůj tvar. Na ovocné výstavě v Praze roku 1891 bylo jablko toto velmi četně zastoupeno, a skoro u každého vystavovatele pozorovali jsme jiný tvar. Největší rozdíl jevil se v obou průměrech, i shledali jsme jablka vysoká, kulatá až nízká, pak taková, která měla více žeber a jiná pouze se třemi žebry nápadně vyvinutými a to v té míře, že mezi nimi po vstaly hluboké rýhy, takže prohlubina stopky byla trojlaločná. Tyto odchylné příznaky byly asi hlavní příčinou, že i věci znalí autorové popsali toto jablko pod různými jmény, kterých má Kardinál žíhaný hojnost (viz synonyma), a pokládáme také Beyrovo Pleissner Apfel v Sicklerově Teutscher Obstgärtner 22 str. 97. a barevné vyobrazení tab. 9. za totožné s naším plodem. Diel je popsal pod šesti jmény.

Ba i Oberdieck byl uveden v omyl a popsal je dvakráte, jednou jako Bürgerherren-A. a po druhé jako Geflammter weisser Cardinal. Všickni tito autorové praví, že je obdrželi od svých soudruhů v Německu, a to přimělo některé novější spisovatele k tomu, že je vydávají za jablko německého původu. V Čechách náleží k nejrozšířenějším, nejoblíbenějším a pro kuchyni nejhledanějším jablkům. V tu dobu, kdy se objeví na pražském trhu, prodává je bezmála každá ovocnářka. Kardinál žíhaný jest všeobecně po celé střední Evropě rozšířené jablko.

První na trh došlá jablka toho druhu nebývají vždycky z Čech, nýbrž dovážejí se k nám z jižnějších zemí. Na trhu náleží Kardinál žíhaný také k těm jablkům, které si prodavačky (k zjednodušeni ovocnářského názvosloví) překřtily též na »šálové«, a název ten dosti se rozšířil i po našem venkově. Na pražském trhu jmenují též šálové Caře Alexandra a vůbec každé větší pruhované jablko. Na pomologických sjezdech českých a v karpologické sekci fysiokratické společnosti bylo uvažováno o tom, kterému jablku by se měl ponechali název šálové, tak aby v seznamech byl uváděn jediný toliko druh s názvem šálové. A tu byl stanoven druh, který popisujeme pod číslem 18. Jablko šálové = žebernáč podzimní pruhovaný. Srovnej: »Názvy odrůd ovocných«, Burket, Jabloň atd.

Literatura a synonyma: Jablko šálové, Kardinál plamenitý (v Písecku). Lat. Meganula flammea. 1. Burket, Jabloň str. 53. Kardinál žíhaný, ulverák. 2. Sieckler, Der Teut. Obstg. D. 22. str. 97. a tab. 9. Der Pleissner Apfel. 3. Christ. Handb. d. Obstz. 1817, č. 181 der weisze geflammte Kardinalsapfel, Cardinal blanc flammant. 4. Diel v následujících: D. IV. str. 92. Geflammter weisser Cardinalsapfel. D. VII. 109. Pleissner Sommer Rambour. D. II. 10. Grosser Schlosserapfel. D. IV. 87. Almer A. D. VII. 99. Meissner Gersten-A. a gestreifter Hermanns-A. D. II. Fortsetzungen. 10. Grosser Schlotterapfel. 5. Handb. d. Obstk. Oberd. č. 181. Bürgerherren-A. a č. 209 Geflammter weisser Cardinal. 6. Stoll. Ö.-ung. Pom. Geflam. w. Cardinal, plžinský hrboláč, Largos fehér bibornok, Cardinal blanc flammé a lokální jména: Falscher Gravensteiner Comtoir-A., Strudelapfel, Strömerling a Varnsdorfer. Oster calvill, v Uhrách Trinchlaki, Pomme Cloché (pomme Cloché jest však jiné jablko). 7. Lauche D. Pom. 8. Geflammter weisser Cardinal. 9. Dochnahl Aepfels. 1855. Geflammter w. Cardinalsapfel. 10. Mathieu Nomcl. Bischofs Mütze, Cardinal blanc flambant. Diels Ulmer A., Spanische Grieser, Steudl A., Hohlhäuschen.

Originály naše pocházejí z pomologického ústavu v Tróji, z ovocného trhu v Praze, z výstavy ovoce v Praze 1891 a z Lomnice u Tábora.

Tvar. Jest to veliké jablko, u kterého se nedá stanoviti pravý tvar, protože, jak jsme již dříve podotkli, různí se značně co do rozměrů. První na obrazci našem (viz tabulku) znázorněn jest plod pravidelný; zadní jest plod vyborcený a hrbolatý. Po rozkrojení nejsou nikdy obě poloviny stejné. Žebra jsou nápadně vyvinuta, mnohdy tou měrou, že povstanou mezi žebry hluboké rýhy. Nejostřejší část žeber jest buď u kalichu nebo u stopky, nebo současně na obou koncích. Rozměry nelze přesně stanoviti. Při normálně vyvinutých plodech kolísají mezi 80—90 mm.

Kalich jest buď zavřený nebo polootevřený a skládá se ze širokých přehnutých lístků. Prohlubina kalichu jest prostředně veliká a kotlovitá.

Stopka jest krátká a tlustá. Prohlubina stopky jest hluboká a má podobu široké roury, v průřezu mezi žebry jeví se nálevkovitá. Jest rzivá.

Slupka jest hladká, poněkud mastná, jemná, při uzrání krásně citrónově žlutá. Červená barva jest rovněž nestálá a jsou plody některé po výslunní straně pruhované, načervenalé, nebo jest i celý plod načervenalý a pruhovaný; mezi pruhy nalézají se červené tečky. Rzivé skvrny dosti často se vyskytují.

Dužnina jest bělavá i se zelenavým nádechem a jest kyprá, šťavnatá, po víně páchnoucí a sladko kyselé, kořenné chuti.

Jaderník jest bezosý a nápadně veliký; pouzdra jsou nepoměrně prostorná s nečetnými a špatně vyvinutými jádry. Stěny pouzder bývají potrhané a cévy popraskané, z těchto pak vylučuje se na povrchu stěn ssedlina.

Uzrává ke konci října a udrží se mnohdy až do jara. Jest to velmi hledané jablko pro potřeby kuchyňské, které se na trhu dobře platí, neboť upotřebuje se pro hospodářské účely i na stůl.

Strom roste velmi bujně a tvoří plochou, rozloženou korunu; jest časně a velmi úrodný, daří se v každé, ku pěstování ovocných stromů vhodné půdě i v drsných polohách. Někdy poněkud trpívá mrazy.

Létorosty jsou silné, hnědé, plstnaté a tečkované. Plodonosné pupeny jsou veliké a vejčité. Dřevné pupeny jsou tupé a přilehlé. Listy jsou veliké, visí na dlouhých řapících, na povrchu jsou lesklé, tmavozelené a vespod šedě plstnaté.

Květy jsou prostřední velikosti a bílé.

Doporučuje se hlavně do sadů ovocných, méně k silnicím.

České ovoce, Díl I.: Jablka: výběr pro Království české k pěstování nejvíce se hodících 50 druhů jablek, František J. Thomayer, vydavatel Fr. Thomayer, Praha, 1894

Kardinál žíhaný v knize Deutsche Pomologie

Původ a výskyt: Je německého původu; vyskytuje se pod různými jmény v severním a jižním Německu. Diel se s ním setkal na začátku tohoto století. K obecné výsadbě byl doporučen na třetím setkání německých pomologů v Berlíně v roce 1860 a od té doby se stal ještě známějším a rozšířenějším.

Literatura a synonyma:
1. Geflammter weisser Cardinal (Diel, 1801, IV. 92).
2. Bürgerherrnapfel (Diel, 1833, 512).
3. Pleissner Sommer-Rambour (Diel VII. 109).
4. Grosser Schlosserapfel (Diel, 2. Forts. 10).
5. Ulmerapfel (Diel IV. 87).
6. Meissner Gerstenapfel (Diel VII. 99).
7. Comtoirapfel, in der Umgegend von Hamburg;
8. Bürgerherrnapfel (Oberdieck, Illustrirtes Handbuch der Obstkunde No. 181).
9. Geflammter weisser Cardinal (Schmidt, Illustrirtes Handbuch der Obstkunde No. 209).

Plod: široké cca 90 mm, 80 mm vysoké, velmi variabilní jablko; břicho sedí uprostřed, zplošťuje se kolem stopky a poněkud více směřuje ke kalichu.

Kalich: polootevřený nebo uzavřený; lístky zelené, vlnité, dosti široké, krátké, vzpřímené se špičkami zahnutými dovnitř; Kalich není hluboký, široký, obklopený plochými žebry, která se táhnou přes celý plod.

Stopka: krátká, silná, téměř bez výraznější prohlubně stonku, střední, hluboká, ne široká, paprsčitě rezavá.

Slupka: jemná, hladká, nepříliš mastná, nazelenalá ze stromu, ve zralosti při skladování krásně žlutá, na slunné straně načervenalá plamenná a proražená; Skvrny a znaky rzi nejsou příliš patrné.

Dužnina: zelenavě bílá, sypká, šťavnatá, s vínově kyselou, kořenitou chutí.

Jaderník: dutá pouzdra, oddíly velmi prostorné, otevřené, roztrhané, obsahující kulatě oválná, dlouze špičatá, dobře vyvinutá semena; část dužniny ohraničená cévními svazky cibulovitá, mírně se zužující ke stopce a kalichu; kalich široce kuželovitý; Vlákna poměrně vysoká.

Zralost a použití: docela dobré stolní jablko, ale zvláště hospodářské hodnoty. Zrání začíná koncem října; ovoce vydrží až do jara.

Charakteristika stromu: roste velmi bujně, tvoří velké, zaoblené koruny s větvemi, které dole vodorovně vyčnívají; je raný a velmi plodný, daří se mu na všech místech a v jakékoli půdě.

Letorosty silné, nahnědlé, vlnité, tečkované; ovocné pupeny oválné, velké a vlnité; Dřevné pupeny tupé, vlněné, přiléhavé, listy velké, vejčitě kopinaté, na povrchu tmavě zelené, na spodní straně šedozelené, vlnité, silně zubaté; stonky krátké, silné, načervenalé; palisty lineární.

Kardinál žíhaný se nezřídka zaměňuje s Gravštýnským, jemuž se některé plody vzhledem velmi podobají.

Wilhelm Lauche, Deutsche Pomologie, Aepfel, Verlag von Paul Parey, Berlin 1882-1883

Pokud máte s pěstováním odrůdy jabloně Kardinál žíhaný osobní zkušenosti, napište nám, případně zašlete fotografie plodů, květů i stromů. Rádi v našem přehledu chybějící údaje i fotografie doplníme a zveřejníme.