Jabloň Kožená reneta zimní

Vlastnosti odrůdy jabloní a jablek Kožená reneta zimní

Kožená reneta zimní (Reneta kožená zimní)
v knize Moravské ovoce

Původ a rozšíření
Kdo by neznal „kožoušky“, jež jsou dle náhledu pěstitelů i spotřebovatelů nejlepší jablka zimní. Jenom že se každému jen poněkud šedému jablku říká „kožené“, a zatím těch šedých odrůd jest celá řada. Nyní, které šedé jablko jest asi to pravé naše kožené, které od nepamětných dob v našich krajích se pěstuje? Dle našeho normálního výběru odrůd ovocných pojaty 3 odrůdy kožených jablek, z kterýchž toto jest pravé kožené zimní.

Rozšířena jest tato reneta u nás značně, leč nacházíme jen staré stromy aneb docela mladé, v nové době vysázené. V mezidobí starých a mladých stromů byla u nás rozšiřována reneta kožená podzimní a také některé jiné kožené odrůdy. Žádná ze všech těch ostatních rozšířených odrůd není tak cenná jako tato. Odborníci ji nazývají reneta šedá francouzská, a dle toho se soudí, že jest původu francouzského, není to však nijak zaručeno. Pěstuje se v celé Evropě, pokud jest známo, již několik set roků a těžko proto zjistiti její původ.

Na Moravě jest rozšířena značně a to ve všech krajích, což nejlépe pozorovati na výstavách ovoce, kam přichází ze všech šesti obvodů, leč po řídku odevšad. Jest nejvýše na čase, aby se této pravé renetě kožené zimní věnovala největší pozornost a rozšiřovala se co nejvíce, aby snad nevymřela; žádné jiné kožené jablko by ji nenahradilo. Plody našeho vyobrazení pocházejí se stromu vysokokmenného, který měl mnoho nasazeno, jsou tedy menší; také dlouho panující sucho zavinilo to, že jsou malé, za to vybarvení jest charakteristické, přirozené.

Poloha
Strom se daří ve všech našich krajích dosti dobře, nezařaděn však do obvodu vyšších poloh a to hlavně proto, poněvadž v letech vlhkých a chladnějších plody se dobře nevyvinou a třeba v pozdní době očesány vždy vadnou. Ve IV. a V. obvodu by se náležitě vyvinovaly a v zimě snad nevadly, kdyby se strom vysazoval do úplně chráněných, proti severním větrům krytých míst, jako jsou kotliny, nížiny, úpatí proti jihu obrácených svahů a p. Jako náhrada za koženou zimní renetu doporučena jest pro vyšší polohy reneta kožená podzimní, která jest pro tyto polohy velmi cennou odrůdou. V obvodě I., II. a III. nutno pro ni voliti místa proti západu a severozápadu obrácená, tedy chladnější a vlažnější. Poblíž lesů větších se jí daří snad nejlépe.

Půda
Půdu žádá úrodnou, vazkou, hlubokou, vlhčí jak sušší; pro sušší půdy se nehodí; strom by rostl dosti dobře i v těchto půdách, avšak ovoce by rodil velice drobné. V přílišně vlhkých půdách bývá napaden rakovinou a trpí nachlazením.

Vzrůst
Strom roste bujně od svého mládí až asi do prostředního stáří, po tomto čase poněkud ve vzrůstu ochabne, přece však jako vysokokmen vytvoří mohutnou, vysokou, širokou a kulovitou korunu, zdravý kmen a silné, nepříliš husté větve. Letorosty vyvinuje silné a kožnaté. Ve školce roste taktéž bujně a tvoří silné zdravé kmeny.

Stanoviště
Hodí se k osázení všech možných míst, hodí se dobře do zahrad domácích, štěpnic otevřených i do polí, podél cest a silnic, leč vzhledem k tomu, že musí býti ovoce ponecháno ze všech odrůd jablkových nejdéle na stromě a v době podzimní by na stromech znepokojováno bylo, nedoporučuje se pro osazování veřejných míst, ačkoliv se hodí i pro tato místa výborně. Na lukách, trávnících, níže položených pastvinách se daří zvláště dobře.

Tvar stromu
Pěstuje se ponejvíce jako vysokokmen, méně jako polokmen a jako zákrsek. Který pěstitel však by hodlal pěstovati ve své menší zahradě dobrou koženou renetu, pak jako jehlanec neb zákrsek keřovitý jest tato odrůda též velmi úrodná a dá se bez namáhavého řezu dobře pěstovati.

Květ
Kvete na jaře později a rychle, a proto se dobře oplodňuje; často rodí až přes rok, za to pak bohatě.

Ovoce
Ovoce rodí prostřední velikosti, tvaru sploštile kulovitého, pravidelného, ku stopce bývají plody velké širší a u obkališí tupě zúžené; větší plody někdy mírně hranaté, menší neb prostředně veliké jsou vždy pravidelně kulaté.

Kalich
Kalich bývá zpravidla uzavřený, má malé lístky špičaté, a dlouho po očesání se udržují zelené; nachází se v mělké, prostorné, jen někdy žebírkované prohlubince.

Stopka
Stopka jest krátká, až polodlouhá, dřevnatá, trčí v dosti hlubokém úzkém důlku stopečném a drží dobře na stromě; v suchých neb opačně v přílišně vlhkých letech neb půdách stopka předčasně v kloubku u plodonoše se uvolňuje a ovoce opadává.

Barva
Základní barva slupky jest sivě zelená a podrží tuto barvu až do pozdního jara, pak teprve poněkud sežloutne. U plodů slunci vystavených jest sluneční strana hnědočervená, i ve stínu rostlé plody mívají červený nádech, leč jak základní tak i červená barva bývají úplně kryté rzí a jen slabě prorážejí. Ve stínu rostlé plody nejsou zplna rezivé, nýbrž jsou nepravidelně rezivě skvrnité a síťované, a barva základní i červená mezi skvrnami a síťováním přichází k platnosti. Rez jest u tohoto jablka nápadně drsná a nevypadá lákavě a říkají mu proto také někde škaredka. Plody na naší reprodukci jsou až mnoho červené, byly však tak zbarveny následkem sucha, toho roku panujícího; v jiných vlhčích letech nebývají tak pěkné.

Dužnina
Dužnina bývá na počátku bíle zelená, při úplném uzrání zeleno žlutá, kyprá, jemnozrnná, přiměřeně šťavnatá, chuti velejemné, okořenělé (fenyklové), sladkonavinulé a přitrpklé. Jakost dužniny zůstává i tenkráte dobrou, když jablka zavadla. Mnozí se domnívají, že toto jablko vůbec musí zavadnouti, má-li bytí dobré, a též odvozují od zvadlosti po jmenování jeho, jest prý měkké jako kůže.

Dozrání a česání
Uzrává v prosinci a v chladném sklepě neb komoře uloženo vydrží až do příštího roku do měsíce srpna. V teplejším sklepě v létě moučnatí, ale nehnije.

Na stromě musí býti ponecháno co nejdéle, aby se úplně vyvinulo: před 10. říjnem by se česati nikdy nemělo. Zejména v krajích výše položených by se mělo pozdě očesati. Proto, že jest to odrůda s tuhou dužninou a nátlaku vzdorující slupkou, nevyžaduje při česání takové opatrnosti jako odrůdy choulostivější. Češe se ovšem též jednotlivě, zejména jedná-li se o plody stolní, třídí se náležitě a ukládá ve větších vrstvách na lísky ve sklepě neb komoře.

Zužitkování
Na trhu místním i světovém jest tato odrůda velmi dobře placena a to jako ovoce tabulové. Přes to, že víno z ní vyrobené předčí v chuti mnohá jiná, přece nikdo ji nezpracuje na mošt, každý uchová sebe menší plody pro jarní a letní spotřebu jako jablko stolní. Pro vývoz jest to jablko neocenitelné, při balení bečkovém (sudovém) docela jednoduchém snese nejdelší dopravu. Na místní trh se dopravuje v košících, proloženo jednoduchými papíry. Jednotlivě do papíru se balí jen při zvláštních příležitostech.

Pravá reneta kožená zimní, jak již naznačeno, poznenáhlu se vytlačuje jinými koženými odrůdami a jest hlavně u odborníků méně známou, nasvědčuje tomu tento zajímavý případ: Před několika roky byl jsem požádán jedním majitelem velkých a vzorných zahrad ovocných v měsíci srpnu o pojmenování jedné dobře zachovalé odrůdy jablkové. Na první pohled jsem poznal naše staré jablko kožené zimní a s krátkým popisem jsem jablka opětně majiteli vrátil. Za krátkou dobu se mne uvedený majitel tázal, jak jest to možné, že pět jiných odborníků každý jináč a žádný správně odrůdu tu pojmenovali, kterým současně k určení zaslána byla. Po náležitém vysvětlení uvěřil, že jest to možné. Záleží tedy na našich pěstitelích, aby když strom sobě zaopatřují, žádali vždy pravou koženou zimní renetu, která vydrží až do nových jablek.

Rychlé rozšíření této odrůdy závisí hlavně od školkářských závodů, ty nechť vyhledávají a množí pravou českou koženou renetu zimní.

Moravské ovoce: Pojednání o ovocných odrůdách doporučených ku pěstování v českých krajích markrabství Moravského, František Suchý, Český odbor zemědělské rady pro markrabství Moravské, Brno, 1907

Kožená reneta zimní v Říhově knize České ovoce

Kožené jablko, jak lid zkrátka Koženou renetu nazývá, známo jest již od pradávna. O původu neví se však nic a má se jen za to, že pochází z Francie, kdež byla již kolem roku 1650 a snad již dříve oblíbena. Také i k nám byla asi dávno již zavedena, čehož důkazem jsou prastaré, po celých Čechách, nejvíce ve starých sadech velkostatků se nalézající veliké stromy. Poznámku zasluhuje okolnost, že děkan Rössler odrůdu tuto přehlédl a choval ve své obsáhlé sbírce Koženou renetu podzimní (čís. 397), která jest této sice velmi podobna, rodí však plody o něco větší, které nejsou nikdy na slunečné straně zarudlé, mnohem dříve uzrávají a zřídka vadnou, pak Koženou renetu z Damasonu (čís. 448), která se pravou Koženou velmi lehko zaměniti dá, má stranu slunečnou taktéž zarudlou, však málokdy vadne a nemá nikdy zvláštní, výborné chuti jako pravá Kožená, má dužninu hrubší a kyselejší, tak že jen chutí se od sebe rozeznávají. Staré stromy, které se u nás všude hojně najdou, náleží vesměs pravé Kožené renetě, v mladších sadech však najde se více odrůd, které ničím nevynikajíce, k jinému nejsou, než jen aby zmatek plodily. V přítomné době nevěnuje se Kožené renetě již pozornosti, jaké jindy se těšila: vadne velice, byť se i později otrhala, ba i tolik, že často úplně se scvrkne a nedá se pak spotřebovati. Každý sází raději nyní jablko Boskoopské, které není sice tak chutné, zato však o hodně větší a nevadne.

Má-li se dobře dařiti, musí se jí poskytnouti půda živná, výhřevná a hluboká, s dostatkem vláhy; na místech suchých se nedaří, v půdě mokré a nepropustné stromy rakovatějí. Místo jest jí každé vhod, teplé i chladné, byť i vysoko položené a zvláště místa s vlhkým ovzduším jí velice svědčí. Nejlépe se daří stromy vysoké v polních a domácích sadech, kde se půda vzdělává a hnojí. Na silnice nelze ji doporučovati, tam, aby se ztrátám předešlo, češe se s jinými odrůdami velice brzo, načež příliš zvadne. Mimo vysokokmeny lze v domácích zahradách pěstovati stromy nízké, buď volnému vzrůstu ponechané aneb ve tvaru palmet, na nichž se plody nejdokonaleji vyvinují, stromy ty musí býti na jánčatech neb duzenech šlechtěny. K výchově stromků uměle vedených hodí se sice taktéž, máme však k účelu takovému daleko vděčnější odrůdy.

Ve školkách rostou stromky zdravě, dosti bujně a vzrůstají v slušné kmeny; později, na místa vysázeny, rozvětvují se mohutně v koruny veliké, husté, zprvu vysoké, později řídnou, postranní větve se rozkládají, a až i sklánějí, střední větve však do výše trčí a obrůstají hojně plodonosnými větévkami. Roditi začínají v pátém až šestém roce po vysázení, plodí pak každý druhý—třetí rok velmi hojně, mezi tím odpočívajíce. Nemocemi a plísněmi netrpí, patří mezi nejzdravější a jen v nepřiměřených půdách trpí rakovinou.

Letorosty narůstají dlouhé a štíhlé, ke konci slábnou, pod oky se zcela mírně prohýbají a černavá plsť je jemně pokrývá, po otření se málo lesknou, mají barvu fialově hnědou, ve stínu bledší a stříbřitý jemný závoj je na slunečné straně velmi lehce kryje; žlutavé, nápadnější, podlouhlé tečky rozptylují se dosti četně.

Dosti velká, černavá oka přiléhají, šedá plsť je pokrývá a jsou na patkách jak oka vysokých, zcela kratičkých, s třemi ostřejšími žebérky, která se hluboko táhnou a letorosty, zvláště ke koncům, zcela mírně hranatějí. Na krátce vzrostlých letorostech bývají oka větší.

Květní poupata, jichž se množství vyvinuje, jsou dosti velká, vejčitá, tupě zakončená a šedá plsť je pokrývá. (Viz obraz.)

Dosti velké, kožnaté, tmavě zelené, na spodní straně lehce vlnaté listy bývají as 90 mm dlouhé, 60 mm široké, mají tvar vejčitý a do špiček se dosti dlouze zúžují, kraje mají ostře, dosti hluboko pilovitě zoubkované a řapíky as 25 mm dlouhé s kopinatými palisty. Na větévkách plodonosných bývají větší, delší a mají delší řapíky.

Stromy vykvétají pátý až šestý den jabloňového květu, kvetou vždy velmi hojně a karmínová poupata dodávají jim v rozpuku sličného červenavého vzhledu. Jednotlivé květy jsou malé, as 42 mm široké, bílé, něžně růžově stíněné a z vejčitých plátků tak sestaveny, že vzájemně se sotva dostihují. V době té jsou velmi otužilé a málokdy zmrzají. (Viz obraz.)

Přiložený barevný obraz zhotoven byl dle plodů ze sadů Holovouských a znázorňuje pěkně vyvinuté plody se starých, vysokých stromů ve váze 140—160 g. Najdou se plody větší, těch bývá však málo, více bývá menších a mezi nimi ještě mnoho drobotiny. Tvarem liší se jen tolik od sebe, že mnohé plody bývají spíše kulovité, k temeni poněkud zúženy, jiné více sploštělé. Průměrný poměr výšky k šířce jeví se as jako 64x78; jedna strana bývá nižší.

Zelené, plstnaté a zavřené kalíšky sestaveny jsou z úštů širokých, které se u spodu k sobě tísní, proti sobě se kloní, vztyčují, zcela kratičké, suché špičky ven převislé mají a vězí v jamkách malých, dosti hlubokých a drobně, žebérkatých; vzniklá zde žebérka činí kraj jamky nerovným, načež táhnou se přes celý plod tak ploše, že jeho pěknou, stejnoměrnou kulatost sotva ruší.

Dřevnaté, silnější stopky bývají as tak dlouhé, že právě úrovně jamek dosahují a vězí v jamkách širokých, dosti hlubokých, porezavělých; rez bývá kruhovitě tmavěji šupinatá.

Silná slupka se neleskne, místem bývá hladká, většinou však rzí zdrsnělá, má barvu zelenou, která později jen málo zbledne a na slunečné straně nepatrně do zelenavě zlatova nažloutne, ve stínu zůstává zelená, mnohé plody mají stranu sluncem ožehlou nahnědle začervenalou, pruhovanou neb mramorovanou; většina plodů zůstává zelených. Mnohé plody pokrývá zcela šedě nahnědlá, zelená, jemná i hrubší rez, jiné jsou jen sem tam roztříštěnou, i souvislejší, tmavěji, však drobně šupinatou, až i drsnou rzí pokryty. Hrubší, dílem i jako hvězdovité tečky se dosti četně rozptylují, ve rzi se však ztrácejí.

Celé plody nevoní, až po rozkrojení zavoní lehce libě, vůně však hned prchá, nakrojená dužnina rychle hnědne, má barvu bělavě žlutavou, větším dílem zelenavě žlutavou, jest velice jemná, hustá, dosti však měkká, jen dostatečně šťavnatá a má chuť velmi dobrou, libě navinule cukrnatou se zvláštní, jen této renetě vlastní, vzácnou příchutí.

Podkališní rourka bývá krátce kuželovitá, od ní se táhnou zelenavá, jaderník obkličující vlákna. Jaderník má úzce dutou osu, do které se po stěnách velmi jemně natrhaná pouzdra úzkými štěrbinami pootvírají. Každé pouzdro chová obyčejně dvě dlouhá, úzká, hnědá jádra, z nichž jen jedno obyčejně bývá vyvinuto.

Česati se má aspoň tam, kde poměry dovolují, co možná pozdě. Vadne dosti i po pozdním očesání, však přece ne tolik, jako plody brzo sčesané. Staří ovocnáři radili ukládati je do sušeného květu černého bezu, že prý tak udrží svoji jemnou chuť. Spolehlivější prostředek proti přílišnému zvadnutí jest baliti plody do papíru, složiti je pak do bedny a uchovati ve sklepě uzavřeném, ne příliš suchém; ještě lépe se drží, proložíme-li zabalené plody rašelinnou drtí. Také i v dostatečně vlhkém sklepě udrží se zcela dobře. K jídlu dospívá v polou neb koncem prosince a udrží svoji výbornou chuť až pozdě do léta.

Jest to výborné jablko na stůl, v obchodě váží sobě jen plodů nezavadlých, jakmile zvadne, nikdo ho nekupuje. Musí se tudíž veškera snaha obraceti, aby co možná zabráněno bylo vadnutí.

V zahradách zemského pomologického ústavu v Tróji chová se pod jménem Kožené francouzské čís. 364.

Popisy lze nalézti: Thomayer České Ovoce čís. 40 Reneta kožená zimní, Morav. Ovoce čís. 32 též tak, Zahrada domácí a školní roč. VI., Pixa Klíč štěpařský str. 163 Renetka koženná, Handbuch der Obstkuude čís. 429 Graue Französische Reinette, Engel brecht Deut. Apfelsorten čís. 566, Pomol. Monatshefte 1905 str. 195 též tak, Lucas Die wertvollsten Tafel und Handelsäpfel čís. 77, Deutschlands Obstsorten Graue französische Renette, Leroy Dictionnaire de Pomologie čís. 407 Reinette Grise.

Z vedlejších jmen jsou známa: Kožené jablko, Koženky (Thomayer), Kožoušky (Mor. Ovoce), Reneta szara francuska, Francoski kosmač, Prasomila vera, Rec-de-Lièvre, Relle-Fille, Cuir(P. de), Echte Graue Französische R., Gast Apfel, Graue R., Grauer Raban, Grauwe Fransche Renett, Grosse Graue Leder-R., Haute-Bonté, Leder-Apfel, Leder-R., Maroquin (P. de), Peau (P. de), Prager, Rauhgast, Rauhlederliug, Reinette de Darnetal, R. Franche de Grandville, R. Grise Ancienne, R. Grise de Darnetal, R. Grise Double, R. Grise Extra, R. Grise Française, R. Grise de Grandville, R. Grise Haute-Bonté, R. Grise d’Hiver, R. Toute Grise, Vraie Reinette Grise Française, Winter Gray R. Mimo uvedená jest ještě celá řada podřízených německých jmen.

České ovoce, Díl 3: Jablka, Jan Říha, Čs. pomolog. společnost Praha, 1919

Kožená reneta zimní v Thomayerově knize České ovoce

ůvod. Shledali jsme, že pomologové jiných zemí jmenují toto jablko Reneta šedá francouzská. U nás na venkově jmenují je kožené jablko, v Šumavě prostě koženky. Název tento nemůže se vztahovati k jiné šedé renetě, protože na venkově nepěstují jiných kromě této. Stačil by tedy pro nás název kožená reneta, ale poněvadž jsme seznali, že ve sbírkách a v jiných sousedních zemích pěstuje se ještě jedna kožená reneta, která dříve zraje, přidali jsme naší kožené příjmí „zimní“. Ku zjištění totožnosti není u žádného jablka větších obtíží nad šedou renetu. Třída tato není podnes dokonale prostudována. Jednalo se nám tedy o to zjistiti, zdali naše jablko nalézá se u jiných autorů a pod kterým jménem, a ač každý dobře zná naši prastarou R. koženou zimní, a ač na našem venkově nepěstuje se jiná šedá reneta, přece panuje mezi pěstiteli nemalé nedorozumění. Proto pojednáme o jablku tomto obšírněji.

Originály k malování s názvem totožným kožená zimní reneta a šedá francouzská reneta obdrželi jsme z nejrůznějších krajin českých a tu seznali jsme, že jablka z krajin vzdálenějších a z hor úplně se shodovala, kdežto jablka z pomologických sbírek a z ovocných sadů nápadně se lišila. Lze to snadno vysvětliti: v kraji pěstují zděděné jablko a v ovocných sbírkách jablko importované, a přece kožená zimní reneta, jako každé jiné jablko, jest jediná. Ta, kterou lid zná, jest prostřední velikosti, šedá, silně rezatá, zejména na výslunní straně a při tom hnědě načervenalá, musí dlouho na stromě viseti, dozrává až k novému roku a udrží se dlouho do jara. Vlastnosti ty neměla veškerá jablka, která jsme obdrželi k malování pod týmž jménem, a také to není jablko Stollovo v Oest.-ung. Pom. Jeho jablko jest veliké, není nikdy načervenalé, zraje v listopadu a nedrží se dlouho; pěstuje se ve Štýrsku k výrobě ovocného vína. Jeho jablko jest šedá podzimní reneta. Stoll patrně neznal naší kožené zimní renety, protože tvrdí o ní, že se v celém Rakousku vyskytuje jen velmi zřídka.

U ostatních spisovatelů německých čteme, že toto jablko jest původu francouzského; i pátrali jsme proto ve spisech francouzských a shledali v Léroy, Dict. pom. č. 407 jablko: Reinette grise, kteréž jméno shoduje se s koženou zimní renetou. Než i Léroy měl při zjištění obtíže. Pokaždé, když si objednal R. grise, obdržel jablko, které bylo pruhované, a měl vždycky za to, že to bylo jablko, které se rozšiřovalo ve Francii od r. 1783, razilo si cestu a bylo vydáváno za R. grise. Léroy shledal v něm Renetu Grandvillskou, kdežto R. grise, jak Sieckler v Teut. Obstg. a Diel udávají, byla již uvedena Quintinijem Bonnefondem v r. 1650. Diel jmenuje je Aechte französische R., taktéž Sieckler. Ze všech těchto popisů poznali jsme, že popis uvedeného jablka se úplně shoduje s naším, t. j. co do dužniny, slupky, jadérníku i rourky kalíškové.

S jinou šedou renetou nelze naše jablko stotožňovati, poněvadž všecky ostatní jsou mnohem mladšího původu. Reneta kožená zimní jest u nás všeobecně rozšířené a známé jablko, ale proto přece nemohli jsme zjistiti, je-li to původní český nebo dovezený druh.

Literatura a synonyma. Česky: Jablko kožené, koženáč, koženky v Chodsku, R. šedá francouzská, R. kožená francouzská, 1. Burket. Jabloň II. str. 57. Jablko kožené francouzské, škaredka francouzská. Lat.: Prasomila gallica, Pr. vera. 2. Léroy Dict. pom. číslo 407. Reinette grise a následující: a) R. toute grise; Pomona franconica 1776, III. 131. b) De Cuir, Leder, de Maroquin, De Peau; Manger Syst. pom. 1780, str. 22. c) R. grise double; d) Calvel. Traité compl. d. pep. 1805, III. str. 56. Reinette grise de Grandville; e) Louis Noisette le jardin fruit. 1839, str. 210. Bec de Lievre; f) Thompson Catol. 1842, str. 35. Belle file, Prager, Reinette grise extra; g) Couverchel Traité 1852, str. 455. R. franche de Grandville; h) A. Royer, Annales de pom. 1857, V. str. 17. R. grise française. Reinette grise ďhiver i v některých školkách francouzských. R. grise de Darnetal a R. de Darnetal. 3. Sieckler T. Obstg. VII. str. 89. tab. 6. Die graue Reinette, Grey Rennet. 4. Diel I. str. 168. Aechte graue französische R., Leder-Apfel, Grauer Rabau. 5. Christ Handb. 1817, str. 418. č. 92. Die graue R., Grauwe franche R , Grauwe R.- Apfel, Grauwe Meniste-R., Rambour grise? 6. Dittrich Syst. Handb. 1839, č. 417. b. Die aechte graue französische R. La Reinette grise françoise. 7. Liegel Anweis. 1842, str. 39. Grosse franz. R. 8. Oberdieck Anleit. 1852, Aechte graue franz. R. 9. Josst Obstkunde 1860, str. 123. Aechte graue franz. R. 10. Durand Catal. Reinette de Granville, grise de Granville. Wellington. 11. Ill. Handb. č. 429. Graue französische R. R. grise haute bonté. Pomme haute bonté. R. de haute bonté. 12. Hogg. Fruit manual 1875, str. 123. R. grise. 13. Lauche D. Pom. č. 34. graue französische Reinette. 14. Dochnahl Aepfels. 1855, str. 199. č. 820. Aechte graue franz. R., Rabau, Winter- Rabau, Rauhgast, Lederborster, Lederborsdorfer, Rauhlederling, schwarzer Borster, Rauher Borster, Gast.-A., Moschus-A., Pelz A., Rauch-A., Rost-A., Schmieds-A., Rau A., gelbe rauhe-braune R., grüne Pelz-R., Eisenrenette, Wintercarbanter, Rusen-A. 15. Mathieu Nomcl. str. 52. Graue franz. R., R. grise ancienne, Vraie R. grise française, Winter gray R.

Originály naše pocházejí ze Šumavy, ze středních Čech, ze severovýchodních Čech, z ovocné výstavy v Praze 1891 a z pražského trhu.

Tvar. Jest to jablko prostřední velikosti, obyčejně širší než vyšší, 70 mm. široké a asi 50 mm. vysoké. Nejširší místo jeho leží blíže stopky. U stopky jest plod ploskokulatý, u kalichu tupě súžený.

Kalich jest uzavřený, lístky jsou dosti dlouhé a zelenavé. Prohlubina kalichu jest malá, úplně rezatá a na mnohých plodech žebrovaná; někdy rozbíhají se žebra po plodu.

Sťopka jest bud krátká, nebo prostředně dlouhá a sedí v hluboké, úzké, nálevkovité, silně rzí pokryté až drsné prohlubině.

Slupka jest dosti jemná, šedozelená a jen u plně vyzrálých plodů lze pozorovati jemný žlutavý nádech. Na výslunní straně objevuje se červeň, která na plodech v stínu vyrostlých buď úplně mizí, nebo zanechává červenavý nádech, kdežto u plodů z výsluní jest hněděčervená ale rozplynulá, a nikdy není pruhovaná. Celý plod jest rzí pokryt, a rez jest buď ve skvrnách anebo síťovitě žilkovaná. Žilkovanou rez lze zřetelně pozorovati v červeni. Rez vystupuje na mnohých plodech tak mocně, že celý plod vyhlíží hnědý a má povrch velmi drsný, jakoby byl kožený.

Dužnina jest jemná, drobnozrnná, zelenavá a velmi štavnatá, chutná nakysle sladce a poněkud natrpkle; jest kořenná; mnozí srovnávají chuť její s pižmem a přisuzují této dužnině první jakost. Mnozí doporučují, aby se toto jablko vkládalo mezi sušené květy bezové, protože prý se tím stává vonnějším.

Jadérník jest nepříliš veliký, bezosý. Pouzdra jsou uzavřená, nebo mají jen úzký otvor a obsahují dlouhá, ne vždy dokonale vyvinutá jádra.

Rourka kalíšková jest jehlancovitá, špičatě zakončená, a na konci rozbíhají se stěny oplodí, i lze pozorovati, že až sem zabíhají stěny jadérníků.

Uzrává v prosinci a musí dlouho na stromě ponecháno býti, neboť předčasně sčesané plody vadnou a jen dobře vyzrálé drží se až do nových jablek.

Strom roste bujně, tvoří širokou korunu a vyžaduje vazkou a vlhkou půdu. V mokré půdě rakovatí a nese malé plody. Také v suché půdě jsou plody malé.

Létorosty jsou silné a dlouhé; listy jsou zevně růžové.

Bohužel pozorujeme, že reprodukce tohoto jablka se nezdařila. Ku zjištění pravého zbarvení viz náš popis.

České ovoce, Díl I.: Jablka: výběr pro Království české k pěstování nejvíce se hodících 50 druhů jablek, František J. Thomayer, vydavatel Fr. Thomayer, Praha, 1894

Kožená reneta zimní v knize Deutsche Pomologie

Původ a výskyt: je francouzského původu, je velmi stará a lze ji vysledovat až do 16. století. V Německu je to odrůda velmi běžná; k obecnému pěstování ji doporučilo 7. setkání německých pomologů v Trevíru v roce 1874.

Literatura a synonyma:
1. Reinette toute grise (Triquel, Instructions pour les arbres fruitiers, 1653. S. 229).
2. Reinette grise de Grandville (Calvel, Traité complet sur les pépinières, 1805, III. 56).
3. Aechte graue französische Reinette (Diel, I. S. 168).
4. Graue französische Reinette (Illustrirtes Handbuch der Obstkunde No. 429).
5. Reinette grise (André Leroy, Dictionnaire de Pomologie No. 407).
6. Belle-Fille (Thompson, Catalogue of fruits cultivated in the garden of the Horticultural Society of London, 1842 No. 663).

Plod: poměrně velký, asi 85 mm široký, 75 mm vysoký, plochý kulatý, poněkud vysoký, často nepravidelný plod. Břicho sedí uprostřed; ke stopce se plod zakřivuje plošně, ke kalichu poněkud více klesá a končí tupou špičkou.

Kalich: uzavřený; Lístky poměrně široké a špičaté, skloněné k sobě, s odraženými špičkami; Kalich hluboký a odpovídajícím způsobem široký, obklopený jemnými záhyby.

Stopka: dřevnatá, krátká, téměř nevyčnívající; Prohlubeň stopky hluboká, nepříliš široká, rezavě zbarvená.

Slupka: hrubá s četnými rzivými útvary, olivově zelená, na slunečné straně někdy pokrytá špinavě hnědočervenou; Po základní barvě se šíří matný, popraskaný hrubý povlak, který často pokrývá celou stranu tak, že není vidět nic ze základní barvy. Sotva viditelné bílošedé tečky. Slabá vůně.

Dužnina: zelenožlutá, jemnobuněčná, měkká, sypká, při dobrém uchování šťavnatá, jinak lehce zavadlá; vínově kyselá, trochu pižmová chuť.

Jaderník: dutá osa; Pouzdra otevřená, prostorná, obsahující vejčitá semena s dlouhými špičkami. Část dužniny ohraničená cévními svazky je cibulovitá, ke kalichu se mírně zužuje; kalich široce kuželovitý; Vlákna vznikající nízko.

Zralost a využití: výborné ovoce do hospodářství, ale stále použitelné na stůl; uzrává v prosinci a dobře se drží až do léta.

Charakteristika stromu: roste bujně, tvoří široce klenutou korunu, hojně rodí, vyžaduje však hlinitou, pevnou, vlhkou a dobře obdělanou půdu.

Letorosty jsou krátké, fialovohnědočervené, často olivově zelené, četně tečkované, mírně stříbřité, vlnité; ovocné pupeny tupé kuželovité, vlnité; dřevní pupeny krátké, vlněné; List velký, kulatě oválný, dlouze špičatý, ostře zubatý; Palisty lineární.

Wilhelm Lauche, Deutsche Pomologie, Aepfel, Verlag von Paul Parey, Berlin 1882-1883

Pokud máte s pěstováním odrůdy jabloně Kožená reneta zimní osobní zkušenosti, napište nám, případně zašlete fotografie plodů, květů i stromů. Rádi v našem přehledu chybějící údaje i fotografie doplníme a zveřejníme.