Jabloň Landsberská reneta

Vlastnosti odrůdy jabloní a jablek Landsberská reneta

Landsberská reneta (Reneta lanšperská)
v knize Moravské ovoce

Původ a rozšíření
Odrůda tato jest ještě málo známa u našich pěstitelů, teprve v poslední době se vysazuje ve větším množství, jelikož majitelé školek seznali dobře její dobré vlastnosti, jak stromu, tak ovoce. Jest původu německého z okolí Lanšperka. Pro svoje všeobecné dobré vlastnosti rozšiřovala se rychle po Evropě jako málokterá jiná odrůda.

Na Moravě, jak již podotknuto, není ještě rozšířena, jak by bylo žádoucno, lze však doufati, že jakmile začnou mladé stromy rodit a pěstitelé poznají krásné a dobré plody, hned budou pilně tuto odrůdu vysazovati a rozšiřovati.

Poloha
Snad s každou polohou vezme zavděk; daří se dobře v krajích vinorodých i výše položených. Ze zkušenosti je známo, že jest způsobilou pro pěstování v pěti našich pásmech, ale v VI. obvodu již podléhá lehce rakovině a v zimě při prudších mrazech se nachladí a trpí žloutenkou. I v V. obvodu musí býti pěstitel opatrným a vyhledávati pro ni stanoviště chráněné a sušší.

Půda
V půdě není nikdy vybíravou, spokojí se s každou pro jabloně způsobilou půdou. Ve vlhkých neb nuzných půdách trpívá rakovinou. Teplá, kyprá, přiměřeně úrodná půda jest ovšem pro ni nejlepší, odměňuje se pak také za takovou půdu takřka každoroční plnou úrodou.

Vzrůst
Strom roste velmi bujně, proto jest u majitelů školek velice oblíben a pilně rozmnožován. Ve školce tvoří rovné, silné, zdravé kmeny, rány po vyříznutí rychle hojí; není zřídkým zjevem, že za tři roky vypěstovány ve školce nejpěknější vysokokmeny. Na svém stálém stanovišti roste též bujně, jako vysokokmen nebo polokmen tvoří velmi objemnou, široce klenutou korunu. Kostra koruny bývá řídká, avšak pevná, tak že dosti dobře bouřlivým větrům vzdoruje. Koruna nevyžaduje častého prořezávání; u starších stromů jest velmi nutno prořezáváním neb i jinak způsobené rány dobře před přístupem vzduchu, vody atd. chrániti, aby nezahnívaly, neboť dřevo renety lanšperské jest měkké, houbovité a podléhá rychle hnilobě. Letorosty má dlouhé, silné, a list velký, vlnitý, světle zelený. Tím, že tato odrůda je rychlého vzrůstu, má dřevo i letorosty měkké, lehce mšicím podléhající.

Stanoviště
Vysazuje se s nejlepším prospěchem do zahrad domácích i otevřených, kolem luk a do polí. V místech, kde obecenstvo jest již při osazování silnic lhostejné a stromům pokoj dává, hodí se lanšperská reneta i pro osazování cest a silnic a vůbec veřejných míst, kde však lid není ještě zvyklý na pěkné stromy a ovoce podél silnic, tam jest ovoce této odrůdy příliš lákavé.

Tvar stromu
Pěstuje se jako vysokokmen, polokmen a v každém libovolném tvaru zákrskovém, jenže přec pravidelný jehlanec neb zákrsek keřovitý jsou nejvděčnější stromky v každé zahradě; v uzavřených zahradách se též velmi dobře osvědčilo pěstování polokmenů.

Květ
Kvete záhy a bohatě, není v době květenství choulostivá, nasazuje plody v chumáčích. Násada plodonosných pupenů jest každoročně bohatá a proto také strom jest často velmi úrodný.

Ovoce
Ovoce rodí prostředně velké, až velké, u dobře živených zákrsků i velmi velké, jestliže se plody protrhávají. Tvar plodu jest sploštěle kulovitý a slabě hranatý; menší plody jsou bez hran, úplně kulaté, poblíž obkališí jest několik nestejných mírných žeber.

Kalich
Kalich jest polootevřený neb uzavřený, malý a jest v mělčí, široké prohlubince. Obkališí bývá po většině žebírkované.

Stopka
Stopka jest podlouhlá, u menších plodů dlouhá, tenká, dřevnatá, drží dobře v kloubku na stromě a trčí v hlubokém, paprskovitě rezivém důlku stopečném.

Barva
Slupku má velmi jemnou, hladkou, lesklou, barvy zelenožluté a při úplném uzrání světložluté; na sluneční straně jsou některé plody slabě načervenalé a hnědě tečkované, tečky bílé se vyskytují po celém plodu. Vůně slupky jest nepatrná.

Dužnina
Dužninu má kyprou, jemnozrnou, šťavnatou, barvy žlutobílé a chuti kyselosladké bez zvláštní okořenělosti.

Dozrání a česání
Uzrává již v říjnu a udrží se při nezměněné chuti až do ledna; v krajích vinorodých zraje počátkem října a drží se do vánoc. Dobrá vlastnost renety lanšperské jest, že vydrží až do konce svěží, jen v barvě se při uzrávání nápadně mění, teprve v prosinci a lednu se vybarvuje nejkrásněji.

Češe se v druhé polovici měsíce září a v nevyhnutelném případě možno ji očesati i v prvé polovici září; očesáno-li předčasně toto jablko, jest hodně kyselé, ale nevadne. Při česání vyžaduje opatrnosti, nebo jako základobarvá reneta trpí každým sebe menším poškozením na úhlednosti; musí se proto česati jednotlivě do látkou vyložených košů. Také na slabou a dlouhou stopku nutno dáti při česání pozor, aby se nepřelomila. Po očesání se dle jakosti roztřídí, nejlepší plody uchovají jako tabulové a ostatní zužitkují jiným způsobem.

Zužitkování
V domácnostech se sice používá této odrůdy ponejvíce jako ovoce tabulového, ale hodí se též dobře na výrobu vína; její kyprá a šťavnatá dužnina se lehce drtí a lisuje a nákyslost dává vínu příjemnou navinulost. Na trhu, pro svou pěknou úhlednost, jest oblíbena a dobře placena. Balí se roztříděna do bedniček a košů do jemného papíru a vlny dřevěné nebo papírových odstřižků; balení sudové dobře nesnáší.

Reneta lanšperská jest odrůda pro naše poměry velice způsobilá tím, že jest záhy a velmi úrodná; netrpí, přes to, že jest to odrůda jemnoslupká, plísněmi a p.; strom její jest pěkného vzrůstu a není choulostivý. Ne sta, nýbrž statisíce by mělo býti těchto stromů vysázeno. Patří k odrůdám, které vyhovují oněm pěstitelům, kteří žádají od ovocného stromu hned a velkou úrodu.

Moravské ovoce: Pojednání o ovocných odrůdách doporučených ku pěstování v českých krajích markrabství Moravského, František Suchý, Český odbor zemědělské rady pro markrabství Moravské, Brno, 1907

Landsberská reneta v Říhově knize České ovoce

Domovem této veliké a sličné odrůdy jest Německo, kdež podařilo se v zahradě rady Burchardta v Landsbergu n. Vartou as v polovici devatenáctého století ze semene ji vypěstovati.

Není to sice chutné jablko na stůl, za to však, dík slušné velikosti a sličné barvě, oblíbeno jest velmi na německých trzích, následkem čehož se v Německu velice hojně pěstuje. V posledních letech nalezla i u nás obliby, čemuž svědčí okolnost, že doporučena byla ze všech klimatických obvodů k přijetí do normálního sortimentu pro král. České, což se jen několika málo odrůdám stalo. Zaslouží toho úplně a zvláště v chladných, drsnějších, vysokých polohách, kde již málokteré odrůdě dobře se vede, měla by se jí věnovati pozornost největší, není hned tak odrůdy jiné, která by, přinášejíc ovoce krásné, za tak skrovných poměrů, s jakými se spokojí, tak výborně prospívala.

Půda, které vláha neschází, jest jí vhod každá, však suchá půda neb dlouho trvající sucho v létě velice jí škodí a plody obyčejně spadnou, v mokré pak rakovatí. Poloha svědčí jí více otevřená a chladnější než uzavřená a teplá, v chladnější jsou plody i jadrnější a déle vydrží. Také i Bláha zmiňuje se o ní, že jest i pro těžké půdy z nejúrodnějších a nejméně choulostivých odrůd a že jest velmi cenná pro veškery polohy a půdy. Obchodníci, kteří s ovocem příliš jemně nezacházejí, nemají jí příliš v lásce, jest na ní každé pomačkání znáti a při sypání do vagonu trpí.

Pěstovati lze ji ve tvaru jakémkoliv. Vysokokmenné stromy hodí se velmi dobře do polních i domácích sadů, na širší silnice není lepší odrůdy, na úzké méně se hodí, rozkládá se, vadí provozu a jest nutno větve do silnice rostoucí často odřezávati, následkem čehož dostává převahu a ráda na opačnou stranu se skloní. V zahrádkách prospívá výborně ve tvaru volně rostoucích krsků, dá se však hravě i nejmenším tvarům přizpůsobiti a kdyby byla ušlechtilejší odrůdou, nebylo by nad ní užitečnější. K účelu tomu musí se však použíti stromků, dle povahy půdy, na duzenech neb jánčatech šlechtěných.

Stromy zůstávají až do pozdního věku při svěžím vzrůstu úplně zdravé a plísně, přes měkké listy, jim neškodí. Zato hmyz je vyhledává a kde objeví se mšice krvavá, jistě jest tato odrůda jí nejdříve napadena.

Pro bujný, kolmý vzrůst jsou ve školkách velice oblíbeny k výchově bez vadných vysokokmenů a používají se hojně k mezišlechtění. Obrůstají hojně krátkými letorosty, takže kmeny sílí a seřezávání jest jen výjimkou třeba. Dle svěží, sivě zelenavé barvy kůry, zvláštních ok a hlavně dle velikých, krabatých, bujně, však bleději zelených, zespod bělavě vlnitých listů rozeznají se zcela lehce mezi všemi jinými. Později, na místo vysázeny, rovětvují se mohutně v koruny zprvu vysoké, pak se vedlejší větve rozkládají, tak že vzrostlé stromy mají tvar široce kulovitý, větve rozvětvují se hojně dále a obrůstají bohatě krátkým, plodonosným dřevem, tak že koruna brzo houstne a musí se občas pročistiti. Roditi začínají brzo, však přece o 1—2 léta později než Parmény; plodí ob rok velice hojně, mezitím méně a zřídka úplně úhoří. Za příznivých poměrů vyvinují se plody stejnoměrně, tam, kde jim nesvědčí, zůstává hojně drobotiny.

Letorosty narůstají dlouhé a silné, rovné, jen někdy se lehce křiví, pod oky zcela mírně se prohýbají a černavá, jemná plsť je téměř celé řídce pokrývá. Po otření se poněkud lesknou, mají barvu jasně červenavě nahnědlou, ve stínu nahnědle zelenavou, valnou část, zvláště u spodu, pokrývá velice jemný, stříbřitý závoj. Velmi jemné, žlutavé tečky rozptylují se hojně, ač zcela nenápadně.

Pěkně, silně vyvinutá oka přiléhají, šedá plsť je pokrývá a jsou na patkách širokých, o málo výše než oka vyvstalých, zcela krátce prohnutých, s třemi mohutnějšími žebérky, mezi nimiž tvoří se hned pod oky malé mušlovité proláklinky. Oka mění se velmi často v plodonosná poupata. Dvouleté až tříleté dřevo má zvláštní, sivě zelenou, svěží barvu. Poměrně malá, kuželovitá květní poupata mají šupiny červenavě hnědé a zcela maličko šedou plstí pokryté. (Viz obraz.)

Největší listy na letorostech bývají až 115 mm dlouhé, 80 mm široké, ke koncům bývají menší, mají tvar vejčitý a maličké, nastavené, také i delší klínovité špičky, kraje mají hluboko a nestejně pilovitě zubaté a řapíky 25—35 mm dlouhé a chloupkované. Jedna strana bývá o něco delší a mohutněji vyvinuta. Na větévkách plodonosných bývají listy delší, užší a mají delší řapíky.

Stromy vykvétají 3.—4. den jabloňového květu a zelenavá, mdle růžová poupata dodávají jim v rozpuku mdle červenavého vzhledu. Kvetou obyčejně dlouho a málokdy se stane, že by pomrzly. Jednotlivé, 42—50 mm široké, bílé a zcela mdle růžové stíněné květy jsou sestaveny tak, že plátky vzájemně se nedosahují. (Viz obraz.)

Připojený barevný obraz, dle plodů s vysokých stromů z okresní školky Chlumecké, znázorňuje průměrnou velikost, tvar i barvu. Mnoho plodů bývá arciť menších, naproti tomu i větších, tak že váha kolísá mezi 120—200 g. Některé mají tvar nižší, k temeni více zkulacený, jiné jsou zdánlivě vysoké, k temeni zúženější, a poměr výšky k šířce jeví se as 70x80, také však as 76x80.

Polootevřené neb zcela otevřené, u spodu zelené, k vrchu přischlé a chloupkované kalíšky sestaveny jsou z úštů došti širokých, které se dole navzájem nedotýkají, kloní se proti sobě, hned na to se vztyčují, špičky ven zkrouceně převislé mají a vězí v jamkách užších, hlubších a drobně žebérkatých; vznikající zde žebra kraje jamek hrbolejí, táhnou se zcela ploše přes celý plod a kulatost jeho zcela mírně hranatějí. Menší plody bývají kulatější. Dřevnaté, dosti silné, zelené a porezavělé stopky bývají as tak dlouhé, že o 5—10 mm jamky přečnívají; čím větší plod, tím kratší stopka a naopak. Vězí v jamkách širokých a hlubokých, po kraji nerovných, zelenavých a jemně porezavělých.

Něžná, hladká, až kluzká slupka se leskne a má se stromu barvu žlutavě jasně zelenavou, která se později mění v jasně slámově žlutou; slunečná strana bývá více žlutá, často lehce červenavě neb oranžově, někdy jen zcela málo, mnohdy více nadechlá, zřídka nepatrně žíhaná. Na spodní části plodu řidčeji, jinde hustěji rozptýlené rzivé, bleději vroubené tečky mění se ke kalíšku v jemné, bělavé pihy.

Po rozkrojení dužnina lehce zavoní, má barvu žlutavě bělavou, jest jemná, málo chruplavá, spíše měkká, hojně šťavnatá a má chuť příjemně sladce navinulou, zcela slabě okořeněnou. Renetová příchuť schází úplně.

Podkališí bývá prostranné a široce tupě kuželovité. Od něho se táhnou zelenavě žlutavá, jaderník obklopující vlákna. Jaderník má širokou, dutou osu, do níž se pouzdra po stěnách hojně napříč natrhaná buď jen štěrbinou, také i zcela otvírají. Každé pouzdro chová 1—2 prostředně velká, pěkně vyvinutá, dlouhá, štíhlá a hnědá jádra.

Kde toho nutně třeba, lze plody již před koncem září otrhati, aniž sebeméně zvadnou. Lépe jest trhati první dny října, což díti se musí opatrně a jest prospěšno ihned na určené místo je dopraviti. K potřebě dospívají koncem listopadu a nejlepší jsou do konce prosince; vydrží sice déle, až do března, tratí však šťávu i občerstvující chuť. Jak již praveno, hodí se méně k snědku, však nejsou-li jiné, jsou ovšem dobré. K dopravě nutno je opatrně baliti.

V zahradách zemského pomologického ústavu v Tróji chová se pod jménem Reneta landšperská čís. 598.

Popisy nalézti lze: Moravské Ovoce čís. 17 Reneta lanšperská; Handbuch der Obstkunde čís. 328, Lucas Die wertvollsten Tafel- und Handelsäpfel čís. 37, E. Deut. Apfel sorten čís. 490, Der Obstzüchter 1911 str. 250, Deut. Obstsorten, všude píší Landsberger Renette, Leroy Dictionnaire de Pomologie čís. 416 Reinette de Landsberg, Jankowski Sad i ogród owocowy str. 361 Reneta Landsberska.

Z vedlejších jmen jsou známa: Prasomila Landsbergensis, Landsbergška reneta.

České ovoce, Díl 3: Jablka, Jan Říha, Čs. pomolog. společnost Praha, 1919

Landsberská reneta v Thomayerově knize České ovoce

ůvod. Reneta landšperská jest dnes teprve půl století starý plod; uvádí se poprvé ve spisu Oberdieckově (Anleit. str. 191.). Vypěstoval ji Burkhard v Landšperku. Pro své výborné vlastnosti rozšířila se rychle po Evropě i u nás v Čechách.

Literatura a synonyma: Jako plod nový a pomology rozšířený podržela své původní jméno a také literatura její sahá jen po Oberdiecka. Česky: R. landšperská, R. landsberská. Latinsky: Prasom. landsbergensis. 1. Ill. Handb. č. 328. Landsberger Reinette. 2. Dochnahl Aepfels. 1855. č. 650. Landsberger R. 3. Léroy Dict. Pom. 416. Reinette de Landsberg. 4. Lauche D. P. č. 38. Landsberger R. 5. Stoll. Oest.-ung. Pom. Landsberger R. 6. Mathieu Nom. C. 74. Landsberger R.

Originály naše pocházejí od Marušky z Konárovic a z ovocné výstavy v Praze 1891.

Tvar. Jest to dosti veliké jablko, 80 mm. široké a asi 70 mm. vysoké. Nejširší místo jest při středu plodu a odtud sužuje se plod k oběma koncům; u kalichu sbíhá se několik žeber, která dodávají této části špičatého vzezření.

Kalich jest polootevřený s lístky špičatými a přehnutými. Prohlubina kalichu jest prostředně hluboká a široká.

Stopka jest velmi dlouhá, tenká, dřevnatá a sedí ve veliké, široce otevřené a hluboké prohlubině, která bývá z části nebo zcela rzí pokryta.

Slupka jest hladká, lesklá, jemná a na uzrálých plodech světle žlutá. Dosti zhusta lze pozorovati též zelenavý odstín. Některé plody jsou úplně žluté a jiné, z výsluní, mnohdy až do polovice zardělé. V růžové barvě pak jsou veliké, bledé tečky a po celém plodu roztroušeny tečky a hvězdovité skvrny.

Dužnina jest světle žlutá a pod červenou slupkou poněkud narudlá, jest velmi šťavnatá, drobnozrná, chuti nepříliš význačné, poněkud nakyslé a hojně cukernaté. Vůně jest nepatrná. Jaderník jest bezosý, pouzdra jsou prostorná a obsahují hojnosť dobře i méně dobře vyvinutých, špičatých a temně hnědých jader.

Rourka kalichová skládá se ze dvou oddělení, z nichž hořejší jest kotlovité a spodní rourkovité, špičatě zakončené, a sbíhá se často s jaderníkem.

Uzrává koncem října a udrží se do února, aniž by vadlo nebo na chuti ztrácelo. Jest to výborné jablko pro trh i pro tabuli. Strom roste bujně a tvoří kulatou, poněkud zvýšenou korunu; jest velmi úrodný, trvanlivý a není choulostivý.

Létorosty jsou silné, chloupky porostlé a četně tečkované. Plodonosné i dřevné pupeny jsou tupé. Listy jsou veliké, široké, často zprohýbané a ostře zubaté.

Květy jsou veliké, bílé a ve spodu růžové.

Hodí se zejména k vysazování do stromořadí, protože plody visí pevně na stromě.

České ovoce, Díl I.: Jablka: výběr pro Království české k pěstování nejvíce se hodících 50 druhů jablek, František J. Thomayer, vydavatel Fr. Thomayer, Praha, 1894

Landsberská reneta v knize Deutsche Pomologie

Původ a výskyt: byla vypěstována ze semen asi před 40 lety soudním radou Burkhardtem v Landsbergu an der Warthe a doporučena na 7. schůzi německých pomologů v Trevíru v roce 1874 k všeobecnému sázení a na 8. v Postupimi v roce 1877 k vedení jako pyramida.

Literatura a synonyma:
1. Landsberger Reinette, (Oberdiecks Anleitung S. 191).
2. Landsberger Reinette, (Illustrirtes Handbuch der Obstkunde No. 328).
3. Landsberger Reinette, (Niederländischer Obstgarten, Taf. IV. Fig. 8).

Plod: středně velké, asi 80 mm široké, 60 mm vysoké, ploše kulovité jablko; břicho sedí skoro uprostřed a rovnoměrně se zplošťuje kolem kalichu a stonku.

Kalich: polootevřený nebo uzavřený; Letáky krátce špičaté, se špičkami nakloněnými, vlnité; Kališní prohlubeň poměrně hluboká, široká, obklopená několika více či méně silnými záhyby, které přecházejí přes okraj a obvykle se rozprostírají po celém plodu.

Stopka: tenká, dřevnatá, středně dlouhá, odstávající; Prohlubeň stopky poměrně hluboká, ne široká, pokrytá sálavou rzí.

Slupka: jemná, hladká, poněkud vláčná, ze stromu žlutozelená, zralá ke skladování světle žlutá, na slunné straně vymytá světle červená, u zastíněných plodů často chybí načervenalost; hnědavé skvrny časté, rez chybí.

Dužnina: žlutavě bílá, šťavnatá, pevná, nikdy ne křehká, slabá, sladce vínová.

Jaderník: dutá osa; Pouzdra prostorná, otevřená, obsahující dlouhá špičatá, světle hnědá semena; část dužniny ohraničená cévními svazky je cibulovitá, ke stopce zaoblená, ke kalichu se krátce zužuje; Kališní dutina krátce kuželovitá, uprostřed vycházející tyčinky.

Zralost a použití: dozrává v listopadu a vydrží do ledna. Dobré jablko pro hospodářství, ale pouze druhořadé pro tabuli.

Charakteristika stromu: roste bujně, tvoří krásné vysoké kmeny, bohatě rodí, není citlivý a daří se mu v každé půdě. Plody drží na stromě velmi pevně a vítr je jen tak nesfoukne, proto se doporučuje i k výsadbě na polní cesty.

Letorosty dlouhé, silné, fialově hnědé, vlnité, četně tečkované; ovocné pupeny tupě kuželovité, vlnité; dřevní pupeny tupé, vlněné přiléhavé; Listy velké, silné, na spodní straně vlnité, široce oválné, hluboce zubaté; řapíky silné, dlouhé, vlnité; Palisty kopinaté, odstávající.

Wilhelm Lauche, Deutsche Pomologie, Aepfel, Verlag von Paul Parey, Berlin 1882-1883

Pokud máte s pěstováním odrůdy jabloně Landsberská reneta osobní zkušenosti, napište nám, případně zašlete fotografie plodů, květů i stromů. Rádi v našem přehledu chybějící údaje i fotografie doplníme a zveřejníme.