Jabloň Londýnské

Vlastnosti odrůdy jabloní a jablek Londýnské

Londýnské (Londýnský jadernáč) v Říhově knize České ovoce

Náleží k prastarým odrůdám, o nichž nelze s určitostí říci, kde a jak povstaly. Veškery zprávy souhlasí však v tom, že pochází z Anglie, kdež bylo dle starých záznamů již v roce 1580 pod jménem „Lounden Peppen“ známo. Handbuch der Obstkunde dodává, že vypěstoval je Mr. Pace v Brentmarchu v hrabství Norfolkském. Potom popisuje je J. Lindley ve zprávách londýnské zahradnické společnosti teprve v roce 1820 a uvádí, že jest nejrozšířenější kolem Nonvichu a na tamějším trhu odedávna důležitým obchodním jablkem. Kdy asi u nás sázeti se počalo, neví se, rozšířilo se jednotlivě dosti hojně, ve větší míře však, pokud se zjistilo, jen na Turnovsku kolem Svijan.

Každé místo se pro ně nehodí, následkem čehož nelze ho všeobecně doporučovati. Na mnohých místech trpí velice plísní, která plody znehodnocuje, takže bez pilného stříkání bordeauxskou jíchou nelze na jeho pěstování ve větší míře ani pomýšleti, za to tam, kde plísní netrpí, a míst takových nalezne se dosti, mělo by se sázeti v míře nejhojnější. Půda nehodí se pro ně každá, jen v teplé, velmi živné, vápenité, s dostatečnou vláhou se daří s prospěchem; ve špatné, suché půdě se naprosto nedaří, stromy jen krní a plody zůstanou příliš droboučké, v mokrém, nepropustném jílu stromy rakovatí. Poloha se má volili teplá a chráněná, na místech studených plody špatně vyzrávají, na loži nesežloutnou a nemají dobré chuti.

Za příznivých podmínek hodí se velmi dobře do polních sadů, domácích zahrad a i podél širokých silnic tam, kde se stromy až za příkop do sousedícího pole sázejí, na kraje silnic pro širokou korunu se nehodí. K pěstování krsků výborně se hodí a lze je zvláště, když se volnému vzrůstu ponechají, doporučiti. Přizpůsobuje se lehce i tvarům uměle vedeným, i nejmenším, musí se však upotřebiti stromků na jánčatech šlechtěných. Pěstování krsků, zvláště palmet, má i tu výhodu, že je lze lehčeji stříkáním proti plísním chrániti, což se při stromech vysokých nikdy tak důkladně provésti nedá.

Stromky ve školkách rostou sice bujně a zdravě, však přece volněji, takže výchova vysokých stromků trvá o 1—2 roky déle než výchova Zlaté parmény, vzrůstem přirovnati je lze k Panenskému. Později rozvětvuje se v koruny široce kulovité, jichž větve se později více rozkládají. Rozvětvují se velice hustě, takže občasné proklestění jest velice nutno; větve obrůstají velice hojně plodonosnými větévkami. Po letech vzrůst se mírní, až i přestává a tvoří se jen samé plodonosné dřevo. Tu jest na čase stromy hojně pohnojiti a hlubokým řezem zmladiti. Roditi začínají velice brzo, často již ve školce, zvláště krsky rodí již 2.—3. rokem, vysoké stromy o něco později, však vždy 3.—4. rokem, plodí pak ob rok velice hojně, často tak přílišně, že vedle vyvinutých plodů narůstá i mnoho drobotiny, mezi tím odpočívá. Litovati jest, že plísně některý rok tak řádí, že nelze čistých plodů vybrati. Také i listy plísněmi trpí a v mnohém létě předčasně spadnou. Rakovinou trpí stromy jen v nepříznivých půdách. Mimo škody plísněmi způsobené, mají plody ještě vadu, že v zimě začnou jaderníky uvnitř plesnivěti, od nich se pak dužnina kazí, ač jinak zřídka plody zahnívají.

Letorosty narůstají dosti dlouhé a silné, ke koncům málo slábnou, pod oky se zcela mírně prohýbají a šedočerná plsť je z většího dílu pokrývá, ke koncům bývá však plsť šedivá. Po otření se málo lesknou, mají barvu hnědou, na slunci tmavší a jemný, stříbřitý závoj je po větším díle kryje; žlutavé, velké, nápadné tečky hustě se rozptylují.

Velká, u spodu letorostů delší, k jich koncům kratší oka jdou hustě za sebou, úplně přiléhají, mají šupiny červenavé, šedá plsť je kryje a jsou na patkách o málo vyšších než oka, s třemi krátkými žebérky.

Květních poupat vyvinuje se mnoho, bývají velká, tupě vejčitá, také i baňatá a šedá plsť je celá kryje. (Viz obraz.)

Na povrchu tmavé a lesklé, vespod jemně vlnaté listy bývají as 80 mm dlouhé, 60 mm široké, ostatní jsou menší, mají tvar vejčitý, krátké, jako nastavené špičky, kraje hruběji, tupě pilovité, často dvojmo zoubkované a řapíky as 20 mm dlouhé a bezpalisté. Jedna polovice bývá na úkor druhé mohutněji vyvinuta. Na větévkách plodonosných se tvarem liší, některé jsou až 100 mm dlouhé, 50 mm široké, jiné až 110 mm dlouhé a jen 45 mm široké, kopinaté, často k řapíkům mnohem více než ke špičkám zúženy, kraje mají drobněji a ostřeji zoubkované a až 40 mm dlouhé, slabší řapíky.

Stromy začínají kvésti 6.—7. den jabloňového květu, kvetou vždy velice hojně, dlouho a mdle růžová poupata dodávají jim v rozpuku mdle růžového vzhledu. Jednotlivé, 53—55 mm široké, bílé a jemně růžově stíněné květy sestaveny jsou z plátků vzájemně se dotýkajících. Nejsou choulostivy a zřídka zmrzají, čímž se stejnoměrná a hojná plodnost vysvětluje. (Viz obraz.)

Připojený barevný obraz, zhotovený dle plodů se stromů v okresní školce Chlumecké rostoucích, znázorňuje velikost a tvar pěkně vyvinutých plodů s vysokokmenů; vážily jednotlivě 180—190 g, mnoho jich sotva této velikosti dosahuje, kdežto za příznivějších okolností bývají o něco větší a až 200 g těžké. Na krscích vyvinují se plody větší, ve váze 220—300 g. Tvarem neliší se jednotlivé plody příliš od sebe, jen některé bývají k temeni zúženější, jiné zaokrouhlenější a poměr výšky k šířce jeví se as jako 62x80—70x90. Mají větším dílem svérázné témě, které pěti pěknými žebry vyniká a nedá se tak lehko k temeni jiné odrůdy přirovnati. Jen Bojkovo jablko se mu v příčině této podobá.

Pootevřené kalíšky sestaveny jsou z úštů širokých, krátkých, u spodu zelených, šedě vlnatých, se suchými špičkami, které u spodu k sobě dosahují, proti sobě se kloní a vztyčují, vězí v jamkách dosti širokých a hlubokých, v nichž vzniká pět pěkných žeber, která kraje jamek pěkně hrbolí, dále se táhnou a na spodní polovici plodu mizejí, takže kulatost příliš nehranatí.

Dřevnaté, rezavé, dosti silné stopky vězí v jamkách širokých, hlubokých a bývají as tak dlouhé, že kraje jamek plodů větších sotva dosahují, plody menší mívají stopky slabší, které až o 10 mm a i více jamky přečnívají. Jamky bývají zelené a jen dole jemně porezavělé.

Na stromě jsou plody velmi jemně ojíněny, mají slupku zcela hladkou a jako sklo lesklou, barvy sivě zelenavé, v teplém létě hned se stromu nažloutlé, jak barevný obraz as znázorňuje; později stává se slupka kluzkou a krásně sežloutne, na slunečné straně bývá až zlatě žlutá a mívá mnohdy lehký, červenavý nádech; při bližším prohlédnutí shledáme, že jest slupka, zvláště na spodní polovině plodu bíle mramorována.

Velmi jemné, jednotlivě i hrubší, bělavě ovroubené, rzivé tečky řídce se rozptylují a mění se k temeni v jemné, bělavé pihy. Velmi jemná, žlutavá, měkká a šťavnatá dužnina má chuť výbornou, libě navinule kořenitě sladkou, která na Bílý zimní kalvil upomíná.

Podkališní rourka má tvar kuželovité, prodloužené nálevky, která se dole někdy rozšiřuje a dosahuje hluboko, často až na špičku jaderníka, mnohdy ústí se uzounkou rourkou až do jeho osy; od něho táhnou se zelenavá, jaderník obklopující vlákna. Ten má osu široce dutou, do které se po stěnách natrhaná pouzdra otvírají; každé pouzdro chová jedno až dvě menší, světlehnědá jádra.

Plody drží velice pevně na stromech a trhají-li se brzo, uláme se množství plodonosných větévek; jest tedy dobře, sečkati s česáním, až když lépe pouští, což se asi v polovici října stává. Brzo otrhané plody sice nevadnou, nikdy však nesežloutnou. K potřebě dospívá a při tom libě, ač slabě voní, koncem prosince neb v lednu a podržuje výbornou chuť a šťávu až přes duben; nebýti zpředu uvedených špatných, ač jen místních vlastností, bylo by je lze čítati k nejlepším stolním i obchodním jablkům. V obchodě jest pro podobu s Bílým zimním kalvilem vyhledáváno a prodává se často i pod tímto jménem. Dopravu snáší, poněvadž dlouho zůstává tvrdé, velmi dobře.

Bláha o něm napsal: Jest z nejúrodnějších a v době květu nezmrzá, v době velikonoční jest nejchutnější, žádá však půdu úrodnou a proti plísním se musí stříkati.

V zahradách zemského pomologického ústavu v Tróji chovají je pod jménem Jadernáč londýnský čís. 249.

Popisy lze nalézti: Thomayer České Ovoce čís. 21, Časopis českých zahradníků 1888 Jadernáč londýnský, Zahrada domácí a školní roč. V. str. 97 Londýnské, Fysiokratická společnost v Čechách „Názvy odrůd ovocných“ Chroupě londýnské s oprávněnou poznámkou, že jen omylem nazváno jest Jadernáč-Pepping; Handbuch der Obstkunde čís. 324, Engelbrecht Deut. Apfelsorten čís. 93, Lucas Die wertvollsten Tafel- und Handelsäpfel čís. 79, Deut. Obstsorten vesměs píší London-Pepping, Leroy Dictionnaire de Pomologie čís. 256 Pomme de Londres, Thomas str. 127 Pepin de Londres.

Z vedlejších jmen jsou známa: Pepinka londýnská, Prasomila Londinensis, Bastard Calvill, Calville du Haire, Calville du Boi, Citron d’Hiver, Five-Crowned Pippin, Five Crown Pippin, Grosse-Reinette de Londres, London Pippin, Londoner Grosse Reinette, Londoner Pepping, Lounden Peppen, New London Pippin, Old London Pippin, chybně též Royal Somerset.

České ovoce, Díl 3: Jablka, Jan Říha, Čs. pomolog. společnost Praha, 1919

Londýnské v Thomayerově knize České ovoce

Flotow řadí toto jablko do VIII. třídy t. j. mezi voskové renety a Lucas do VII. t. j. rambourové renety. Stoll uvádí je v IX. třídě t. j. zlatnáče 2 (1) c (b).

ůvod. Jadrnáč londýnský zdá se býti velmi starý druh, pokud ze zachovaných dat souditi můžeme, ba snad jeden z nejstarších, neboť uváděn jest již v letech 1850. a sice pod jménem Lounden Peppen. Jablko toto pochází z Anglie z hrabství Norfolku. Vypráví se o něm, že je vypěstoval Mr. Prace v Brentmarchu. Kdy u nás v Čechách zdomácnělo, nedá se určitě pověděti, avšak trvalo to dlouho, než jako výborný druh doporučeno bylo. Pod tímto jménem přicházívala různá jablka do obchodu a často také velmi špatná a to jest asi ta hlavní příčina, proč se tak starý a známý druh již dříve hojněji nepěstoval. Též na sedmém sjezdu pomologů francouzských bylo vřaděno mezi 50 nejlepších druhů.

Literatura a synonymy. 1. John Turner 1819 III, str 320. Transaction of the horticultural Society of London „Five Crowned Pippin“. 2. London Pippin „Thompson, Catalog of truits 1842. Číslo 140. 3. Pomme de Londres, Dictionaire de pomologie číslo 256. 4. London Pepping, Flotow. Illus. Handb. d. Obstkunde číslo 324. 5. Hogg jmenuje mimo Five Crowned Pippin též New-London Pippin, Rojal Sommerset a 6. Lindley, jablko Norfolské, 7. Dittrich. Syst. Handb. I číslo 503. Londoner grosse Reinette. 8. Illustr. Handb. d. Obstk. č. 324. London Pepping. 9. W. Lauche Deutsche Pomologie I. 23. London Pepping. 10. Stoll, oester.- ung. Pomol. London Pepping. 11. Thomas, Guide prat. str. 127. London Pepping. Časopis česk. zahrad. tab. II. 1888. Jadrnáč londýnský.

Další synonymy jsou: Grosse Reinette aus London, (Oberdieck beste Obsts.) Bastard Calvill (Lauche).

Tvar. Jadrnáč londýnský lze poznati na první pohled; vyniká nad jiné znatelnými žebry, jablko to jest veliké, as 70—80 mm vysoké a 60—70 mm široké. Jablko, které jsme za model použili, jest plod normálně veliký a byl nám zaslán ze Svijan-Podolu p. Maruškou. Nejširší místo nalézá se nad prostředkem plodu, ku stopce jest poněkud sploštělé a ku kalíšku hrotovité a pravidelně pěti mohutnými žebry opatřené.

Kalich jest uzavřený, pouze u velmi velikých plodů jest polootevřený. Lístky jsou krátké a na počátku velmi široké, zelené a plstí pokryté; často lze na nich pozorovati stopy po tyčinkách. Rourka jest velmi prostranná a nálevkovitá.

Stopka jest krátká a sedí v hluboké prohlubině a vyčnívá jen málo nad plod.

Slupka jest jemná, hladká a později zdá se býti jako mastná. Ze stromu sčesané jablko má slupku zelenou, která při dozrání v citrónově žlutou přechází, jest jednobarvá a jen na některé části po straně výsluní nabývá červenosti, která buď splývá nebo jest v pruzích a skvrnách. Místy, zejména kolem kalichu, objevují se rezavé, zelenavé i bílé tečky.

Dužnina jest nažloutlá jemná, jemnozrnná, šťavnatá, chuti sladce nakyslé a kořenné.

Jaderník jest bezosý; pouzdra otevřená, prostorná a protrhaná. Jádra jsou okrouhlá, tupě zašpičatělá a ne příliš temněhnědá.

Uzrává v prosinci a drží se do března, nesmí však býti příliš časně česáno. Jest to plod tabulový, výborné jakosti.

Strom jest silného vzrůstu a tvoří ploše kulovitou korunu a jest velmi úrodný. Daří se v každé půdě, ano i v písčité.

J. Říha napsal o něm: Stromy tyto máme vysázené v souvislých sadech a daří se jim v naší, spíše lehké půdě zcela dobře. Zimu 1879—1880 předržely beze vší pohromy, kdežto »parména zimní zlatá« a »R. canadská« mnoho utrpěly.

Hodí se k lemování silnic. Letní výhony jsou dlouhé, nachově hnědé a tečkované, květná poupata jsou veliká s tupou špičkou. Dřevné pupeny jsou špičaté. Listy jsou více než prostředně veliké, dlouhé a silně zubaté, na povrchu jsou lesklé.

V březnu lze pozorovati, že žijí na stromech zobonosci Rhynchites Bacchus L. a R. auratus Lp. Samička klade vajíčka do polovyvinutého plodu, který následkem toho opadává. Sklepáním a sbíráním zbavíme se tohoto hmyzu.

České ovoce, Díl I.: Jablka: výběr pro Království české k pěstování nejvíce se hodících 50 druhů jablek, František J. Thomayer, vydavatel Fr. Thomayer, Praha, 1894

Londýnské v knize Deutsche Pomologie

Původ a výskyt: Pochází z hrabství Norfolk v Anglii; jde prý o jedno z nejstarších jablek, jehož původ lze vysledovat až do roku 1580. Není známo, kdy bylo zavedeno v Německu; poprvé ho popsal Dittrich v roce 1837. Ve Werderu u Postupimi je velmi běžný jako Bastard Calville; v tamních sadech se často vyskytují velmi silné stromy. Na mé doporučení byla odrůda zařazena v Trevíru v roce 1874 na 7. setkání německých pomologů mezi 50 odrůd, které mají být vysazovány.

Literatura a synonyma:
1. Five-Crown Pippin (John Turner, Transactions of the Horticultural Society of London, 1819, III., S. 310).
2. London Pippin (Thompson, Catalogue of fruits cultivated in the garden of the Horticultural Society of London, 1842, No 410).
3. Pomme de Londres (André Leroy, Dictionnaire de Pomologie No. 256).
4. London-Pepping (von Flotow, Illustrirtes Handbuch der Obstkunde No. 324).

Tvar a velikost: větší, asi 75 mm široké, 60 mm vysoké, pěkně žebrované jablko; břicho sedí trochu pod středem, zplošťuje se kolem stopky a stává se poněkud špičatým směrem ke kalichu.

Slupka: jemná, hladká, velmi pružná, později poněkud mastná, trávově zelená od stromu, později obvykle jednobarevná zelenožlutá, na slunečné straně citrónově žlutá, plody na slunci jsou často matně červené. Miskovité tečky četné, zvláště kolem kalichu; jsou také jemné červenohnědé, nazelenalé a bělavé skvrny.

Kalich: otevřený nebo pootevřený; Lístky široké u základny, dlouhé, zelené, vlnité, se špičkami obvykle skloněnými; Kališní prohlubeň plochá, úzká, s 5 extrémně silnými záhyby, které se jako u kalvilu táhnou přes plod a mizí po stopce; Část dužniny ohraničená nazelenalými cévními svazky cibulovitého tvaru, ke stopce ploše zaoblená, ke kalichu se krátce zužující; Kališní rourka nálevkovitá, sestupující hluboko až k lístkům; Vlákna vyčnívající vysoko nahoru.

Stopka: krátká, téměř nevyčnívající, dřevnatá, hnědá; Prohlubeň stopky hluboká, široká, zrezivělá zářivě světle hnědou.

Jaderník: dutá osa; Pouzdra otevřená, prostorná, roztrhaná, obsahující dobře vyvinutá, zaobleně oválná, krátce špičatá, světle hnědá semena.

Dužnina: žlutavě bílá, pevná, jemnozrnná, renetovitá, šťavnatá, s příjemnou, sladkokyselou, kořenitou chutí.

Zralost a využití: výborné ovoce na stůl i do hospodářství; je uzrálé od prosince a vydrží dobře až do března, ale nemělo by být česáno příliš brzy.

Charakteristika stromu: roste bujně, tvoří ploché, kulaté koruny, je úrodný a daří se mu v každé půdě, i v lehké písčité půdě. Zde nikdy neprojevil citlivost; lze jej tedy použít i pro výsadbu na cesty a ulice.

Letorosty jsou dlouhé, fialově hnědé, velmi vlnité, s rozptýlenými tečkami; ovocné pupeny velké, tupě kuželovité, vlnité; dřevní pupeny špičaté, těsně přiléhající; Středně velký list, vejčitý, krátce špičatý, na okraji silně zubatý, na povrchu lesklý, vespod plstnatý; stonek krátký, silný, vlnitý; palisty úzce kopinaté.

Wilhelm Lauche, Deutsche Pomologie, Aepfel, Verlag von Paul Parey, Berlin 1882-1883

Pokud máte s pěstováním odrůdy jabloně Londýnské osobní zkušenosti, napište nám, případně zašlete fotografie plodů, květů i stromů. Rádi v našem přehledu chybějící údaje i fotografie doplníme a zveřejníme.