Jabloň Malinové holovouské

Vlastnosti odrůdy jabloní a jablek Malinové holovouské

Malinové holovouské (Holovouské malinové)
v Říhově knize České ovoce

Ještě před nemnoha lety málokdo se o vzácná „Maliňata“ zajímal, ač bylo jich pod „Chlumy“, po celé jich délce, o málo méně než nyní; nikdo jich neznal, byla jen tam utajena a zasílána ze zvláštních ohledů jen vynikajícím osobám darem. Teprve v roce 1888 na veliké říšské ovocnické výstavě ve Vídni vzbudila všeobecnou pozornost, byla i Jeho Veličenstvu k ochutnání předložena, za výborná uznána, následkem čehož dobyla sobě rázem zvučného jména. Plody Jeho Veličenstvu předložené pocházely ze sadů Holovouských, dle nichž také jméno podržely.

Původ Malinového jablka není znám, pěstuje se v Podchlumí od pradávna a nejmohutnější stromy nalézají se v sadech Holovouských, kteréž byly asi jeho kolébkou. Thomayer uvádí dle poznámek J. Tlamicha, tehdejšího zahradníka velkostatku Holovouského, že nejstarší, as 90tileté stromy (psáno v r. 1894) nalézají se ve štěpnici, kterou založil sv. p. Fr. J. z Leveneru a Grimwaldu, jenž v roce 1812 zemřel. Za svého života sbíral horlivě druhy ovocné a zabýval se setím ovocných jader, z nichž snad i toto jablko vzešlo. Štěpnice ta v roce 1850 tehdejším majetníkem svob. pánem z Vlkanova v ozdobnější sad byla proměněna, v němž však ovocné stromy, hlavně Malinového jablka, ponechány byly; z nich některé se tam dodnes nalézají.

Také podél říšské, z Hořic do Jičína vedoucí silnice, nalézají se v katastru Holovouském veliké, velmi staré, posud však plodné stromy v hojnosti. Z Holovous rozšířilo se po celém Hořicku, druhou stranou nejvíce kolem Ostroměře, Újezda a Vojic až k Jičínu. Nynější majetník velkostatku Holovouského, MUDr. Malínský, snaží se v největší míře je rozmnožiti a zakládá celé sady výhradně štěpů Malinových. Kromě tamější krajiny nalézá se mnoho, arciť mladších stromů, nejen na Bydžovsku, Chlumecku, Královéhradecku, nýbrž i kolem Brandýsa n. L. a jednotlivě po celých Čechách; také do ciziny, najmě do Německa, Francie, Ruska se rozšířilo, i do Ameriky množství roubů autorem bylo zasláno.

Za jakých poměrů se nejlépe daří, těžko blíže podati, mnohdy na místech s půdou chatrnou daří se lépe než v půdě nejlepší, lze však říci, že nejlépe svědčí mu v těžší půdě, pod níž propustná žlutá hlína se nalézá a kde vláhy nepostrádá.

Jmenovaný již vrchní zahradník v Holovousích J. Tlamich, který tam dlouhá léta působil, oznámil o stromu Malinovém toto: Druh ten nalézá se v našem okolí v rozličné půdě a nemohu říci, že by půda měla velký vliv na vzrůst stromu. Rostou v půdě černé s podložkou žluté hlíny, ale též na podkladu pískovce, dále též v půdě jílovité s podložkou bílého jílu. V prvních dvou vyvinují se stromy silné a trvanlivé, kdežto v poslední zůstávají stromy menší, často i rakovatí, v plodnosti však není rozdílu pozorovati. Příčina malé a řídké plodnosti, na kterouž se právem sem tam naříká, vězí asi spíše v ovzduší než půdě, any jsou příklady, že ve vlhčím ovzduší stromy více plodí než v suchém. Také v místech příliš uzavřených špatně plodívají a hmyz je s oblibou vyhledává, naproti tomu na výšinách, proti silnějším větrům chráněných, bývá úrodnější. Na stráních nepodléhají stromy také tak příliš plísní, jako v místech uzavřených, kde v polou léta polovina listů plísní zkažených spadne a plody zůstávají zcela čisty. Hodí se k pěstování v polních sadech a domácích zahradách, méně již na silnice, poněvadž tvarem koruny vadí průvozu. Tam, kde jest již zjištěno, že hojně plodí, mělo by se pěstovati v míře největší. K pěstování na krscích méně se hodí, dlouho neplodí a řezu příliš nemiluje, nejlépe ještě, když šlechtěno na jánčatech a volnému vzrůstu se ponechá.

Ve školkách rostou stromy zdravě, bujně, pěkně vzhůru, však přece volněji, než například Parména, později rozvětvují se mohutně v koruny řídké, vysoké, větve se široce rozkládají a drobnější se sklánějí a po barvě letorostu a zvláštní rázovitosti listu mezi jinými lehko se poznávají. Po vysázení dají sem tam nějaké plody, ale pak začnou růsti a plodí, až když se vybouří, pak rodí každý 2.-3. rok hojně, nikdy přespříliš, mezi tím méně, také si i zcela odpočinou.

Letorosty narůstají dlouhé, dosti silné, štíhlé, později kratší a slabší, málo se křiví, pod oky velice mírně se prohýbají a černavá plsť je od špičky as do polou řídce pokrývá, po otření se poněkud lesknou, mají barvu nahnědlou, ve stínu zelenavě prokvétalou, na slunečné straně tmavší a větší část povrchu pokrývá jemná, roztrhaná, stříbřitá blána, tak že jen sem tam spodní barvu jest více viděti; drobné, jemně vyvstalé, šedě žlutavé tečky rozptylují se hojně a dosti nápadně.

Pěkně vyvinutá, krátká oka přiléhají, šedá plsť je pokrývá a jsou na patkách o málo vyšších než oka, krátce prohnutých i klínovitých, s třemi mohutnějšími, krátkými žebérky. Veliká, baňatá květní poupata pokrývá šedá plsť. (Viz obraz.)

Na letorostech bývají největší listy as 95 mm dlouhé a 65 mm široké, vejčité, mají krátkou, na stranu přihnutou, jako nastavenou špičku, kraje mělce a tupě pilovitě zoubkované, řapíky 23—25 mm dlouhé, s maličkými, kopinatými palisty; na větvích plodonosných bývají však až 125 mm dlouhé, 64 mm široké, široce kopinaté, často k řapíku více než ke špičce zúžené, mají kraje drobněji a ostřeji pilovité a slabší, až 35 mm dlouhé bezpalisté řapíky. Vesměs jsou měkké, spíše jako sivě zelené a spodní stranu mají řídce chloupkovanou.

Stromy vykvétají hned 2.-3. den jabloňového květu a červenavá poupata dodávají jim nádherného růžového vzhledu. Jednotlivé, as 50 mm široké, rozložené květy sestaveny jsou řídce z plátků bílých a hojně něžně růžově stíněných. (Viz obraz.)

Připojený barevný obraz dle plodů ze sadů Holovouských k účeli tomu věnovaných znázorňuje tvar plodů dokonale. Velikost není příliš různá a plody 120—140 g těžké lze považovati za průměrné; při veliké úrodě zůstávají menší, jindy jsou větší a až 170 g těžké. Tvar mění se jen tak dalece, že mnohé jsou kulovitější, tak že poměr výšky k šířce jeví se as 60x70, majíce témě užší a plnější, jiné jsou stlačenější, v poměru as 52x70 s temenem jako spodek širokým; jedna strana plodů bývá o něco nižší.

Zavřené, zelenavé a šedě chloupkované kalíšky sestaveny jsou z úštů dole širokých, jež se proti sobě kloní, vztyčují, úzké špičky zpět převislé mají a vězí v jamkách, dle tvaru plodu buď mělkých, také hlubších a širších, jemně žebérkatých, některé žebérko táhne se sotva znatelně přes celý plod a kulatost jeho velice málo hranatí.

Stopky mají velmi nestejné, z části slabší, dřevnaté, z jamek, v nichž vězí 6—15 mm přečnívající; jamky jsou užší a dosti hluboké, více méně hrbolkem zúžené; mnohým plodům jamky chybí úplně, bývají vyplněny masitým pupkem, také kohoutkem zvaným, který bývá někdy velmi vysoký a jako zobák, kratičkou zdužnělou stopkou zakončen. Najdou se plody, po kterých táhne se od kalichu až po stopku nízký, zaostřelý šev.

Velice něžná, hladká i kluzká slupka se leskne a má základní barvu jako sláma zelenavě žlutavou, z této jest však málo co viděti, poněvadž překrásná nachová červeň je většinou pokrývá; slunečná strana bývá temněji žíhána a pruhována, do stínu červeň bledne a tečkované se rozptyluje. Jiné plody jsou bledší, více pruhované a mramorované, tak že spodní barva více sem tam proniká, najdou se i takové, které jsou pěkně zřetelně pruhovány. Za nejlepší platí plody nejtmavěji zbarvené. Velice jemné, žlutavěšedé, úzce bělavě vroubené tečky řídce se rozptylují a v žlutavé barvě se ztrácejí.

Také dužnina, která po rozkrojení velice libě voní, má barvu velice rozdílnou, buď čistě bílou, jindy sličně růžově karmínové prokvétalou, také žlutavě zelenavou, později žlutou, dílem jen pod slupkou lehce zarůžovělou, velice jemnou, kyprou a šťavnatou, chuť balzamicky malinovou, sladce navinulou, více však sladkou a výbornou. Nejlépe chutnají plody sluncem zplna ozářené a v teplém létě, za studeného léta neb ve stínu vzrostlé nejsou nikdy tak výborné.

Kuželovité podkališí sahá někdy až na špičku jaderníka, od něhož se táhnou žlutavá, dílem i červenavá, jaderník obklopující vlákna. Jaderník má osu dutou a prostranná, hojně napříč natrhaná pouzdra se do ní štěrbinou neb zcela otvírají; každé pouzdro chová po 1—2 prostředně velkých, pěkně hnědých jádrech, která se v uzrálých plodech někdy, ne však vždy, uvolňují a řehtají.

Nejlepší doba k česání jest začátek října, načež začátkem listopadu k jídlu dospívá; dobře uloženo vydrží až přes únor, aniž vadne, však nejchutnější jest jen do vánoc.

Pro stůl jest pochoutkou a v obchodě tak hledáno, že vždy jednou tak dráže se platí než jiné. Na váhu jest však velice lehké, 1 hl vážívá 46—48, zřídka 50 kg. K další dopravě nutno je opatrně baliti.

V zahradách zemského pomologického ústavu v Tróji chová se pod jménem Malináč holovouský čís. 623.

Popisy lze nalézti: Thomayer, České Ovoce čís. 7, Jablko malinové z Holovous, Časopis českých zahradníků 1889, str. 37 taktéž. Pomol. Monatshefte 1893 a 1896 str. 117, Lucas, Die wertvollsten Tafel- und Handelsäpfel čís. 32, E. Deut. Apfelsorten čís. 153, Himbeerapfel von Holovaus.

Vedlejší jména: Malina, Malinówka z Holovous.

Někteří sadaři činí jakýsi rozdíl mezi Malinovým tmavě červeným a pruhovaným. Vskutku vyskytují se stromy, které jen pruhovaná jablka plodí a za jakousi špatnější odrůdu platí, naproti tomu jsou jiné, které některý rok skýtají plody úplně tmavé, jindy pruhované a i na jednom stromě najdou se mezi nejtmavšími plody také živě pruhované.

České ovoce, Díl 3: Jablka, Jan Říha, Čs. pomolog. společnost Praha, 1919

Malinové holovouské v Thomayerově knize České ovoce

ůvod. Nejstarší a původní jabloně tohoto druhu, dnes přes 90 roků staré, nalézají se na panství holovousském v někdejší štěpnici svobodného p. Frant. J. z Levenerů a Grünwaldů, a pocházejí z konce minulého a z počátku tohoto století. Jmenovaný zakladatel této štěpnice zemřel r. 1812. Jest o něm známo, že sbíral horlivě druhy ovocné a zabýval se setím jader ovocných, z nichž mu vzešlo i toto jablko. R. 1850 byla štěpnice nynějším rnajetníkem svob. pánem z Vlkanova z části zrušena a v sad proměněna. Co do stáří za těmito následující stromy, ted 72 roky staré, nalézají se podél holovousské erární silnice, a byly vysázeny svob. pánem z Levenerů, jehož štěpnice se pak šířily po celém okolí od Hořic až do Vojic. Hořičtí si jablko oblíbili tou měrou, že mu říkali jablko malinové hořické. Proti tomu ovšem ohradili se Holovousští vším právem a není divu, neboť jablko to náleží k nejlepším našim plodům. Teprve v posledních dvou létech počíná se pěstovati i v ostatních krajinách českých, ba počíná si již raziti cestu i přes hranice. Pokud nám známo, byly zaslány rouby tohoto jablka do Francie p. Leonu Simovi v Nancy a odtud do Plantiéres.

Literatura a synonyma. Jako původní a nerozšířené jablko nemá ještě své literatury, toliko dr. Th. Taschenberg uvádí je v Deutschlands Kernobstarten č. 153. str. 174. a jmenuje je Himbeerapfel von Holovous a praví, že obdržel několik plodů od J. Říhy z Chlumce n. C. Synonyma: Jablko holovousské, jablko hořické, jablko malinové hořické a neprávem utvořený synonym jablko jubilejní a Jubilaeums-Apfel. Neprávem proto, že nikdo není oprávněn překřtiti pomologicky přijatý a publikovaný název toho kterého druhu. Zachtělodi se někomu míti nějaké jablko pro název jubilejní, měl si je dříve vypěstovati, nechť však nesahá pro ně do minulého století.

Originály naše pocházejí od Tlamicha z Holovous a z výstavy ovoce v Praze 1891 (ze skupiny hořické).

Tvar. Krásné toto jablko jest 60 mm. vysoké a 70 mm. široké. Rozměry tyto ovšem u různých jablek kolísají. Nejširší místo nalézá se uprostřed plodu a ke kalichu se pravidelně zaokrouhluje; pravidelnost v těchto místech bývá přerušena několika krátkými žebry, které obklopují kalich. Ke stopce zakončuje se plosce.

Kalich jest uzavřený, lístky jeho jsou široké, velmi dlouhé a přehýbají se tou měrou, že se konci svými dotýkají stěn prohlubiny. Tvoří tedy dobře patrnou chocholku. Prohlubina bývá u plochých plodů velmi prostorná a pánvovitá, u vyšších plodů užší, více nálevkovitá a kolem kalichu šedou plstí pokrytá. V prohlubině sbíhají se četné žilky i značná žebra, která však po plodu se nerozbíhají.

Stopka jest velmi dlouhá, tenká a dřevnatá, počíná obyčejně u jednoho značně ve způsobě zobáku vyvinutého žebra. U mnohých plodů dělí se tento výrůstek na tři žebra, a pak má prohlubina tvar trojhranný; jindy opět nevyvine se žádné žebro a prohlubina jest zalitá. Prohlubina úplně pravidelná jest dosti řídká, obyčejně však jest velmi hluboká, nálevkovitá a rzivými paprsky žíhaná.

Slupka jest lesklá, hladká a mastná, jest však dosti pevná. Základní barva její jest citrónová, barva ta vystoupí však na povrch než poblíže kalichu a pouze u plodů nevybarvených. Normální plody jsou z pravidla vybarvené, a žlutá barva vyniká na nich u kalichu velmi nepatrně; v takových místech jeví se pak červená barva ve způsobu kratších a delších pruhů i teček, nebo bývají pruhy vespolek smyté. Jsou též plody (z výsluní) zcela červené, a u takových lze pozorovati světlo červená místa a hojné i dobře znatelné šedobílé i nažloutlé tečky. Slupka jest jemně aromatická.

Dužnina jest křehká a jemná. Má-li některé jablko vůbec nazváno býti malinovým, jest to přede všemi jinými jablko holovousské, jež názvu toho zasluhuje; vůně jeho jest velmi význačná, jemná a vskutku malinová. Šťáva jest velmi hojná, občerstvující, sladká, jen málo nakyslá, a vůně jeho delší dobu v ústech trvá. Dužnina jest bílá, u některých plodů, zejména se starších stromů a u plodů dobře vybarvených načervenalá, zvláště na vrstvě hned pod slupkou.

Jadérník jest bezosý a leží blíže kalichu. Pouzdra nejsou veliká, jsou však široká a prostorná i obsahují dobře vyvinutá hnědá jádra. Stěny pouzder mají příční trhliny.

Rourka kalíšková nebývá značná a má podobu tupé nálevky.

Uzrává v listopadu a drží se dlouho, až do konce února, ale pak tratí na jakosti.

Strom roste velmi dobře a tvoří velikou, kulatou a řídkou korunu. Větve jsou slabé, nápadně převislé a mají hladkou kůru. Daří se v každé, ku pěstování ovocných stromů vhodné půdě, ale rodí nejlepší ovoce a tvoří nejmohutnější a nejúrodnější stromy. Ve vazké půdě se žlutou jílovitou spodinou, v druhé řadě pak v sypké zemi s pískovcovou spodinou. V jílovité zemi s bílou jílovitou spodinou roste strom zvolna a trpívá rakem. Poněkud chráněná poloha jde mu velmi k duhu, ale bývá napaden housenkami více než jiné jabloně. Není choulostivý a daří se v otevřené poloze i na výšině. Jest úrodný, ač po mnohých velmi úrodných letech rád si rok odpočine.

Květy jsou prostředně veliké a růžově žilkované.

Hodí se k povšechnému vysazování.

České ovoce, Díl I.: Jablka: výběr pro Království české k pěstování nejvíce se hodících 50 druhů jablek, František J. Thomayer, vydavatel Fr. Thomayer, Praha, 1894

Pokud máte s pěstováním odrůdy jabloně Malinové holovouské osobní zkušenosti, napište nám, případně zašlete fotografie plodů, květů i stromů. Rádi v našem přehledu chybějící údaje i fotografie doplníme a zveřejníme.